Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Turecko v předvečer referenda

Turecko zítra v referendu zvolí, jestli chce prezidentský systém, který výrazně posílí moc prezidenta Recepa Erdoğana. Atmosféra v hlavním tureckém městě je napjatá – na první pohled je vidět jen ANO pro Erdoğana. Kampaň druhé strany je viditelná méně. NE se dnes v Turecku nahlas neříká.

Sedím v kavárně v rušném centru Ankary. Auta a žluté taxíky na sebe nervózně troubí a prorážejí si cestu. Ankara je administrativní sídlo, oproti zbytku Turecka se zdá méně přátelská, úsměv na tvářích obyvatel tady neuvidíte tak často, jako v přímořských letoviscích. Rychlost života v metropoli se ale nepodepisuje na rychlosti chůze místních. Trousí se kolem typickým tureckým tempem, jako by nebylo kam spěchat.

Naproti kavárně se na nás z billboardu s heslem EVET neboli ANO se usmívá prezident Recep Tayyip Erdoğan. Obrovská ANO nás provázela už cestou z letiště Esenboğa nedaleko Ankary. Většina z nich hlásá ANO pro bezpečí, ANO pro naše občany, na kraji lesa ale dokonce visí transparent Lesy pro naše občany – ANO. Pokud Erdoğan a vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), kterou zakládal, promění zítra billboardy na dostatečné množství hlasů, turecký parlamentní systém se změní na prezidentský. Pravomoci prezidenta a premiéra se sloučí a funkce premiéra zanikne. Do Erdoğanových rukou se tak soustředí výrazně víc moci. Prezident bude mimo jiné sestavovat vládu, vybírat si několik viceprezidentů a jmenovat soudce v Nejvyšší soudní radě Turecka – z třinácti nejvyšších soudců bude moci zvolit čtyři. Vítězství v referendu by navíc umožnilo zůstat Erdoğanovi v úřadu až do roku 2029. Když připočteme roky v letech 2003 až 2014, kdy byl premiérem, mohl by v čele tureckého státu strávit celkem 27 let.

Kdo je Erdoğan

Fotka: Orlok / Shutterstock.com

Recep Tayyip Erdoğan (1954) je jeden z nejvýraznějších světových lídrů a nejsilnější vůdce Turecké republiky od dob jejího zakladatele Mustafy Kemala Atatürka.

Erdoğan vyrůstal v chudých podmínkách, jako dítě si přivydělával si prodejem pečiva a limonády v ulicích Istanbulu. Byl talentovaným fotbalistou, místo sportovní kariéry ale nastoupil na náboženskou školu v Istanbulu.

Erdoğan sám sebe popisuje jako konzervativního demokrata a zastánce nábožensky založených Turků, kteří byli po desetiletí utiskováni sekulárními elitami. Sám byl před lety několik měsíců vězněn za podněcování náboženské nesnášenlivosti veřejnou recitací náboženské básně. Turecko pod jeho vedením patří k zemím, které silně omezují svobodu vyjadřování a tisku a vězní vůbec nejvíc novinářů ze všech zemí světa.

V roce 1994 byl Erdoğan zvolen starostou Istanbulu. V roce 2001 spoluzaložil Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP), se kterou o rok později vyhrál parlamentní volby. V letech 2003 až 2014 byl tureckým premiérem. V roce 2014 se stal prvním přímo voleným prezidentem Turecka a od té doby se snaží najít cestu, jak z původně ceremoniální prezidentské role udělat silnější úřad. Zítra se mu to může povést.

Ne se neříká

V podstatě kdekoliv se dnes nejen v Ankaře, ale v Turecku vůbec rozhlédnete, shlíží na vás obličej tureckého prezidenta nebo premiéra Binaliho Yıldırıma a přesvědčuje, že volba ANO je ta správná. Každý druhý billboard říká ANO pro zítřejší referendum, stejně jako nesčetné množství menších reklamních tabulí podél cest. Některé plakáty jsou tak veliké, že zakrývají i okna a balkony obydlených bytů. Kampaň pro HAYIR neboli NE byste hledali obtížněji.

„Sbírat veřejně hlasy pro HAYIR je téměř nemožné, kampaň NE nikde neuvidíš, zakazujou jim to. Je to nefér, hrozně nefér. Pokud jedeš na mítink kampaně ANO, máš dokonce metro nebo jinou dopravu zdarma, dostaneš občerstvení, to všechno placené z našich daní. Ale pověsit někde transparent s NE skoro není možné,“ rozčiluje se sedmadvacetiletý Ismail, který pracuje jako marketingový analytik. Jednu kampaň NE ale přece jenom potkávám. V centru města, na náměstí, které se dřív jmenovalo Kızılay – náměstí Červeného půlměsíce, po organizaci, která tu mívala své sídlo. Dnes jeho název kromě dobročinné organizace připomíná také patnáctý červenec, datum loňského pokusu o převrat, a „národní vzdor“. Agitovat pro HAYIR právě na tomhle místě je poměrně kontroverzní. Ty, kteří hodlají hlasovat NE, totiž turecký prezident přirovnal k teroristům a prohlásil je za sympatizanty pučistů. Hlas ANO podle něj naopak znamená hlas pro vítězství demokracie.

Kampaň ANO je kampaní Erdoğanovy Strany spravedlnosti a rozvoje. Opačný tábor se vidí jako nadstranická platforma. „Jak vidíš, na letácích nemáme napsanou žádnou stranu, chceme tím ukázat, že volba NE je pro všechny, že ji chce víc lidí z různých skupin,“ vysvětluje mi studentka, která v centru města rozdává letáky a přesvědčuje kolemjdoucí, aby volili NE. Oficiálně ale kampaň pro NE vede hlavní opoziční Republikánská lidová strana (CHP), v minulosti byla dlouhá léta největší parlamentní stranou. Pro NE lobuje také pro-kurdská Lidově demokratická strana (HDP) a odnož ultranacionalistické Strany národního hnutí (MHP), její vedení ale naopak podporuje ANO. I stánek v centru města musela svým jménem zaštítit Republikánská strana, jinak by prý na takovém místě být nemohl. „O povolení vést tady dnes kampaň jsme museli žádat policii. Umožnila nám to na základě toho, že nás zastřešuje Republikánská strana. Kdybychom jejich podporu neměli, policie by za námi přišla a vyptávala se, co jsme zač a proč rozdáváme letáky NE. A pak by nám to zatrhla,“ vysvětluje mi studentka Aylin. „Chceme, aby výsledek referenda byl NE. Proč? Média se nás snaží přesvědčovat, že je všechno v naší zemi v pořádku, že se situace zlepšuje. Mladí lidé ale vědí, že to tak není. Bojíme se, že se to bude ještě zhoršovat. Že se z naší země stane Írán nebo Sýrie,“ rozvádí další studentka Esme. Právě mladí lidé jsou podle jejích slov hlavní skupinou, která bude v zítřejším referendu volit NE. A s nimi liberálové a několik levicově smýšlejících skupin.

Že mají kampaně pro NE ztížené podmínky, říká také zpráva, kterou vydala místopředsedkyně strany Republikánské strany, poslankyně Zeynep Altioková. Nejméně 231 osob podle ní čelilo od začátku kampaně urážkám, výhružkám nebo útokům za to, že otevřeně projevili svůj nesouhlas se změnou na prezidentský systém. Zpráva dále uvádí, že 330 osob bylo vzato do vazby a tři osoby byly zatčeny za to, že vedly kampaň pro NE, píše o tom nezávislý turecký deník BirGün Daily. Podle deníku bylo navíc pět novinářů a dvanáct dělníků vyhozeno ze zaměstnání za své rozhodnutí volit NE.

Kampaň v centru Ankary je ale zatím klidná a obešla se bez agresí. Relativně klidná atmosféra panuje podle tureckého novináře Emre Kizilkayi i v největším tureckém městě Istanbulu. „Oproti volebním kampaním z minulých let je před referendem mnohem klidněji, neděje se nic zvláštního,“ odpovídá na dotaz o situaci v Istanbulu komentátor významného tureckého deníku Hürriyet.

Předvečer referenda v Ankaře

... ve fotkách Ireny Menšíkové

Prezident ochránce

Kousek od kampaně NE v centru Ankary má stánek i Strana spravedlnosti a pokroku se svým EVET. Jejich agitátoři ale nemluví anglicky, tak aspoň dostávám sušenku a „noviny“ EVET, na jejichž titulní stránce se s rukou položenou na srdci usmívá prezident Erdoğan.  

V referendu se hlasuje o změně ústavy, kampaň je ale tak propojená s osobou současného prezidenta, že ho lze jistě chápat jako referendum o Erdoğanovi. Sám Erdoğan tvrdí, že silný prezidentský systém umožní, aby Turecko lépe zvládlo čelit ekonomickým a bezpečnostním výzvám. A jeho voliči jsou přesvědčení, že Recep Tayyip Erdoğan je ten, kdo je dokáže ochráňovat. Myslí si to i šestadvacetiletá studentka práv, která se řadí ke konzervativním voličům strany Strany spravedlnosti a rozvoje a tureckého prezidenta. „Erdoğan nás dokáže chránit, i proti Evropské unii. Evropská unie není objektivní a vždycky se stavěla proti Turecku, lidé v Turecku proto mají pocit, že je Evropská unie naším nepřítelem, že je potřeba se proti ní bránit. A náš prezident nás proti Evropě brání,“ vysvětluje. Erdoğanovi se navíc připisují zásluhy na hospodářském rozvoji země. Byl to právě silný ekonomický růst během jeho prvního období v úřadu premiéra, který Straně spravedlnosti a rozvoje a Erdoğanovi osobně zajistil vítězství na mnoho let dopředu. „Lidé v odlehlých vesnicích a městech získali díky Straně spravedlnosti a rozvoje nové silnice, pomohli jim vystavět spoustu škol a důležitých budov. A právě tyto obyvatele zapadlých vesnic a měst zajímá ekonomický růst a reálná pomoc,“ vysvětluje jednatřicetiletý zaměstnanec letecké společnosti, Erdoğanův volič..

Rozštěpeni

Jak referendum dopadne, se nedá odhadnout. Předvolební výzkumy uvádějí, že síly jsou vyrovnané. Turecká dopisovatelka agentury Reuters Humeyra Pamuková ale ve své reportáži uvádí, že někteří Turci se bojí veřejně přiznat, že chtějí volit NE, aby nepoškodili svá přátelství a vazby mezi blízkými. Tuto domněnku potvrzuje i Selim, který pracuje v neziskové organizaci, zaměřené na neformální vzdělávání mladistvých, a se kterým se setkávám v jednom z typicky tureckých podniků nad šálkem tradičního černého čaje. „O politice se teď vůbec nebavíme. Ani s lidmi, kteří mají stejné politické názory, kteří taky chtějí volit NE. Máme strach. Bojím se dokonce dát lajk u příspěvků na Twitteru, je to teď příliš nebezpečné,“ uvádí Selim. „Jestli zvítězí ANO, vážně přemýšlím, že se z Turecka odstěhuju.“

Rozdělení společnosti v otázce referenda není ničím překvapivým. Turecko je v posledních letech silně polarizované a stojí v něm proti sobě dvě hlavní skupiny. Ta, která podporuje současného prezidenta Erdoğana a vládnoucí stranu a ta, která stojí proti němu. Rozhodnuto bude zítra o půlnoci.

Úvodní fotka:  thomas koch / Shutterstock.com

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK