Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

George Orwell: Od tuláka k černému svědomí evropské levice

Stanislav Biler
Stanislav Biler
10. 4. 2017
 13 279

Dva Orwellovy romány zlidověly tak, že se staly součástí lidové slovesnosti. Z číslovky 1984 vznikl mem. Pokud chcete zjistit, jak to Orwell všechno vlastně myslel, máte možnost začíst se do jeho esejí, jejichž poslední díl letos vyšel. Dozvíte se ale mnohem podstatnější věci. Třeba jak vypadá svět, když se z kritického myšlení stane životní postoj.

George Orwell: Od tuláka k černému svědomí evropské levice

Když George Orwell ve svých 46 letech umíral na tuberkulózu, bohužel netušil, že se o desítky let později stane jeho dílo bičem v ruce light fašistů, nacionalistů a jiných bigotních bojovníků proti diktátu politické korektnosti, Bruselu a dalším satanům dnešní doby, protože celým jeho životem se jako červená nit táhl boj proti dezinformacím, lži, nenávisti nebo různým distinkcím fašismu.

Za takovouhle větu by mi Orwell nejspíš přerazil židli o záda. Ne proto, že by byla nepravdivá. Ale proto, že je dlouhá, složitá, plná klišé a obsahuje zbytečná cizí slova. Orwell vždycky trval na tom, aby bylo každé vyjádření jasné a stručné. Aby se forma podřizovala obsahu. Podobně vedl i celý svůj život.

Trval na tom, aby se pohled na svět podřizoval faktům, jednání člověka morálním zásadám, aby toto jednání bylo vždycky ku prospěchu druhým lidem. A především, aby člověk hledal a říkal pravdu bez ohledu na následky a mínění druhých. Sledovat svět jeho kritickým a notně sarkastickým pohledem máte možnost díky čtyřem svazkům esejí, jejichž poslední díl vyšel na počátku letošního roku.

Čtvrtý a závěrečný svazek kompletních Orwellových esejů vyšel letos v lednu, ovšem s vročením 2016. Stejně jako předchozí tři svazky ho vydalo nakladatelství Argo v překladu Kateřiny Hilské.

Co potřebujete vědět o panu Orwellovi

Jedním z rozšířených mýtů v Česku je, že Orwellova nejznámější díla – Farma zvířat a 1984 – jsou varování před socialismem. Nejsou. Orwell sám byl socialista. Ovšem socialista, kterého děsilo, že svět považuje nebo začíná považovat za socialistické zřízení sovětské Rusko a že této představě podlehla také masa levičáků okolo něj. Děsilo ho, že se tak zcela diskreditují myšlenky demokratického socialismu, ke kterému se hlásil. A děsilo ho to správně, protože jak už dnes víme, přesně to se stalo.

Orwell neměl o Sovětském svazu žádné iluze a patřil v tom ve své době k ojedinělým jasnozřivým případům. Pokládal Sovětsky svaz za totalitní despotický režim. Dokonce si ani nemyslel – což bylo rovněž běžné – že kdyby zůstal u moci Lenin nebo Trocký, dopadlo by to nějak jinak, lépe. Podle něj bylo jedinou výhodou těch dvou, že stihli brzo umřít. Vládu v Rusku označoval různě: například za hrstku intelektuálů vládnoucí pomocí teroru.

Farma zvířat a pozdější 1984 měly být varováním před totalitními režimy, které používají myšlenky, slova a ideologie účelově a manipulativně, dávají jim obsah podle potřeby vládnoucí vrstvy. Tak jako to dělali Sověti se socialismem. Orwell nepsal sci-fi o tom, co bude v roce 1984. Varoval před současností, kterou viděl okolo sebe.

Kavárenského levičáka hledejte jinde

Orwell se podle vlastních slov stal socialistou, protože nedokázal snášet pohled na děsivou chudobu své doby, na tristní životní podmínky dělníků, nezaměstnaných, bezdomovců a nižších vrstev vůbec.

Nebyl teoretik. Sám se třeba jako tulák několik let protloukal a přečíst si o tom můžete v knize Na dně v Paříži a v Londýně. V jedné eseji pak popisuje „humornou“ příhodu, kterak se opil a vyrazil do ulic urážet policisty. Chtěl se nechat zavřít, aby zjistil, jaké aktuálně panují podmínky v britských věznicích. K jeho velkému zklamání ho po pár dnech propustili a on tak mohl napsat jen esej o tom, jak se to nepovedlo.

Orwell patří k nemnoha autorům, kteří za své reportáže ručili svou kůží. Někdy i životem.

Pro jeho nejslavnější dvě knihy byla zásadní účast (1936–1937) v bojích ve španělské občanské válce, kde stál na straně demokracie proti Frankovi. Viděl tu mimo jiné na vlastní oči snahu Sovětů rozvrátit jednotlivé levicové frakce.

Současně pociťoval pokrytectví západních zemí – Francie a Británie především – které odmítly poskytnout pomoc a tím konflikt v podstatě rozhodly. Mussolini ani Hitler žádná dilemata neřešili a Frankovi pomáhali.

Druhou věcí pak byl obrovský rozsah dezinformací a propagandy – články v novinách byly v rozporu s tím, co sám viděl a zažil. Uvědomil si, jak je jednoduché ovládnout pomocí propagandy mínění rozumných lidí i celých národů.

Na základě těchto zkušeností vznikl námět na román Farma zvířat, který podle něj měl být srozumitelným varováním pro zbytek světa. Jeho zkušenosti ze samotné války popisuje Hold Katalánsku. Pravda se tehdy nehájila ironickými komentáři na sociálních sítích.

Tyto životní peripetie zformovaly jeho pohled na svět. A co zajímavého nám z jeho pohledu pro současnost zbylo?

Novináři jsou buď kritičtí, nebo pravicoví

Ne, to není sarkasmus. Orwell se ve svých esejích pravici příliš nevěnuje. Pravicová média nepovažoval za svobodná, protože pouze hájila zájem svých majitelů a vládnoucí vrstvy; vážně nebral ani jejich novináře. O to víc prostoru věnoval intelektuálům a novinářům z vlastních řad.

Vyčítá jim, že přehlížejí sovětské zločiny nebo že ignorují hladomor na Ukrajině. Irituje ho jejich pohled na umění, které hodnotí prizmatem ideologie. Stejně tak odmítá, aby se politikům měřilo různým metrem podle jejich stranické příslušnosti.

Současně považuje za nutné se společensky a politicky angažovat. Od spisovatelů očekával, že nebudou stát alibisticky mimo společnost tak, jako to bylo možné v dobách předchozích. Spisovatele, kteří se nevěnovali současnosti, považoval za zbytečné a pokrytecké.

Za pokrytecký považoval také pacifismus, který se tehdy u levice těšil oblibě. Podle něj je takový postoj možný jen díky tomu, že člověka někdo jiný brání s puškou v ruce a ručí za něj svým životem.

Sám proti všem

V poválečných letech Orwell rozvíjel myšlenku, že už není odvaha, když stojí intelektuál se svými názory proti veřejnému mínění, jako tomu bylo kdysi. Počet intelektuálů se totiž rozrostl a nyní hrozí konformita s touto vlastní skupinou.

Naučit se, které názory jsou zrovna „v módě” je jednoduché, ale dokázat se jim kriticky postavit, to už chce odvahu. Z toho nevyplývá, že každý, kdo se vymezí, je automaticky odvážný. Někdy je jen hloupý; pro jiné je součást pózy tvrdit vždy opak. Univerzální metr neexistuje. Kritický metr však univerzální je.

Orwell ale do svých souputníků jen nekopal. Občas se jich i zastal. Zmiňuje například tehdy rozšířený a dnes již „neznámý” pojem „pseudointelktuálové” a pokračuje shrnutím, co se o nich tehdy tvrdilo: „intelektuálové jsou trudnomyslní, jsou nemravní, napadají náboženství, vlastenectví, rodinu. atd. atd. Ale jak se zdá, také jsou tak nějak spoluzodpovědní za nástup Hitlera k moci.”

Dnes si můžou za Zemana, Trumpa nebo Brexit. Říká se. Na něco takového by Orwell nejspíš nepřistoupil. Defenziva nebyla jeho oblíbená strategie. Vnímal svou povinnost usilovat o lepší svět, ale současně věděl, že intelektuál je především černým svědomím své doby. A tím, komu se zodpovídá jako první, je on sám. I kdyby měl stát sám proti celému světu.

Pokračování:

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (12)

Vstoupit do diskuze
Stanislav Biler

Stanislav Biler

Sociolog, spisovatel, otec dvou dětí.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo