Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Neplánované početí kancelářské kóje

Sam Dunn
Sam Dunn
27. 3. 2017

Kancelářská kóje, která přišla na svět před padesáti lety, je symbolem střetu korporátní kultury s duševní pohodou zaměstnanců. Věřte nebo ne, její vynález byl víceméně dílem náhody.

Neplánované početí kancelářské kóje

V populární kultuře nás komiks Dilbert a filmy jako Office Space (Maléry pana Šikuly, 1999) naučil nenávidět kóje, takzvané kubikly, a milovat červené kancelářské sešívačky značky Swingline. Kóje jsou šedivé polstrované pevnosti, ve kterých se člověk neustále jen ptá: „Padla už?“

Jestli patříte k početnému zástupu lidí, kteří myšlenku práce v kancelářské kóji odjakživa nenávidějí, pak jste v dobré společnosti. Jejich vynálezce vám dává za pravdu.

Robert Propst, vynálezce kancelářské kóje. Nikoli v kancelářské kóji
Foto: Herman Miller

Pan Kóje

Dřevozpracovatelský, medicínský a zemědělský průmysl má v Robertu Propstovi dobrého přítele. Propst za svou kariéru shromáždil přes 120 patentů na všechno možné, od dřevorubeckých kombajnů po umělé srdeční chlopně. Vynalezl také stroj na cejchování skotu, zřejmě během nějakého svého „rurálnějšího“ období.

Psal se začátek šedesátých let a Robert Propst právě nastoupil k rostoucí nábytkářské firmě v Michiganu. Pár let před ním přišel do firmy jistý Herman Miller, který se zaměřil na kancelářský design, a Propst byl přidělen ke zbrusu nové vývojové divizi. Brzy spolu stanuli před dosud nepoznanou výzvou – bylo to vůbec poprvé, kdy se někdo začal zabývat problémem užitkovosti kancelářského nábytku.

Nejdřív si udělali přehled o tom, jak se kanceláře během 20. století vyvíjely. Propst si uvědomil, že charakter práce se měnil, ale kancelářské prostředí zůstávalo víceméně stejné. Lidé sdíleli a zpracovávali víc informací než kdy dřív, přesto však seděli ve velkých, otevřených a hlučných místnostech s minimem soukromí. V takovém prostředí bylo těžké komunikovat a ještě těžší se soustředit.

Za pár let, roku 1964, přišli Propst a Miller s výsledkem své práce, takzvanou Action Office (aktivní kanceláří). Tehdy Propst netušil, že zasadil semínka přesného opaku kancelářského prostředí, jaké bylo jeho cílem.

Aktivní kancelář

Propst se ve svém výzkumu zaměřil na to, jak lidé pracují, jak se v kanceláří šíří informace, a na dopad různých typů organizace kancelářského prostředí na produktivitu. Mluvil s psychology, matematiky a antropology. Výzkum bez vědců ostatně není žádný výzkum.

Nakonec přišel se dvěma obecnými závěry:

  • Lidé celý den sedí u stolu a to není zdravé
  • Většina lidí potřebuje v zaměstnání jak místo „pro sebe“, tak ke spolupráci

Beng! Akční kancelář, model 1965 je tu!
Foto: Herman Miller

Z následující tvrdé a zdlouhavé práce se zrodil návrh Aktivní kanceláře. Ta přes svůj pokročilý věk vykazuje nápadné prvky „moderního“ pracovního prostředí:

  • flexibilní uspořádání, které je možné podle potřeby měnit
  • výškově nastavitelné pracovní stoly, u nichž lze sedět i stát, což přispívá k lepšímu krevnímu oběhu
  • vyhrazená místa, kde se zaměstnanec může lépe soustředit, a přitom mít pořád přehled o okolí

Akademičtí odborníci na kancelářský design na první verzi Aktivní kanceláře pěli chválu, zejména pro její flexibilitu a „produktivnější styl práce“. Bohužel, prodejní výsledky jejich nadšení neodrážely.

Aktivní kancelář sice díky své přizpůsobitelnosti na první pohled vypadala jako ideální pracovní prostředí, nákladné textilní doplňky a design ale vyhnaly cenu nábytku příliš vysoko. V očích lukrativních korporátních zákazníků ztrácela na atraktivitě také vinou větších rozměrů a nesnadné montáže.

Probst se nedal odradit, zpětnou vazbu si vzal k srdci a postavil na ní druhou, tentokrát úspěšnou verzi Aktivní kanceláře.

V té si stanovil cíl poskytnout zaměstnancům enklávu, kterou by měli jen pro sebe. Se dvěma, možná třemi stěnami. Místo, které by si mohli upravit podle svých představ, aniž by si přitom připadali odstřižení od zbytku kanceláře.

Nestává se to příliš často, tehdy ani dnes, ale pokračování Aktivní kanceláře mělo podstatně větší úspěch než první díl.

Akční kancelář II. Vrací se silnější než dřív
Foto: Herman Miller

Nízké daně a velká ega

Náš příběh, jako všechny velké příběhy, začíná u daňových předpisů Spojených států.

V šedesátých letech byla v amerických daňových zákonech provedena jedna nenápadná, ale důležitá změna. Firmy mohly začít odepisovat kancelářský nábytek v rozmezí sedmi let, tedy podstatně rychleji, než činila odpisová sazba kancelářských budov. Díky nové sazbě si mohly firmy vykompenzovat náklady na nábytek mnohem dříve než předtím. Když nyní projektant navrhoval novou kancelářskou budovu, představoval pro něj nábytek výrazně levnější položku než stavební materiál.

Jenže jako v každém velkém příběhu tady máme také velké lidské ego, které revoluci poněkud zkomplikovalo.

„Celá věc má i svou temnou stránku – ne každá organizace je totiž inteligentní a pokroková. Spoustě z nich šéfují lidé, kteří se neohlížejí na nikoho a na nic, kteří všem přidělí uniformní prostředí, v němž pak zaměstnanci trpí. Nastavějí do kanceláří stísněné holé králíkárny a zaměstnance do nich zavřou.“

Robert Propst, vynálezce stroje na cejchování skotu

„Jsem asistent oblastního manažera“

Sedmdesátá a osmdesátá léta byla érou rozkvětu středního managementu. Střední manažeři nestáli ve firemní hierarchii natolik vysoko, aby měli nárok na osobní kanceláře vyhrazené pro vyšší management. Byli ale dost důležití na to, aby si nárokovali vlastní prostor s přiměřeným soukromím.

Vyšší management měl za to, že nižším manažerům stačí něco menšího než samostatné kanceláře. Vyřešili to ideálně – Probstovu Aktivní kancelář obohatili o pár dodatečných stěn. Tak přišla na svět kancelářská kóje.

Kóje byly nákladově efektivní a firmy díky nim mohly vměstnat víc lidí do menších prostor. Než se sešla dekáda s dekádou, z kancelářských prostor se stal les kójí, mezi kterými probíhali střední manažeři a kontrolovali stádo svých svěřenců.

Akční kancelář II. Nyní už jako kóje.
Foto: Herman Miller

Vyšší management měl oddělené privátní pracovny s okny, zatímco střední část budovy vyplňovaly uniformní kóje středních manažerů a řadových zaměstnanců. Všichni na tom byli stejně a firemní kultura se konečně ocitla na samé špici civilizačního pokroku.

Moře kvádrů

Následující léta se nesla ve znamení renesance hranatého nábytku.

Do tržního ringu (hranatého samozřejmě) vstoupili rivalové jako Steelcase a Haworth a v zájmu snižování nákladů začali zbavovat svůj nábytek přebytečných prvků. Zbytku odvětví nezbývalo, než se přizpůsobit.

Hospodárnost zvítězila a z kójí se stalo spartánské, ryze funkční prostředí. Produkt slavil úspěch, přestože takhle si jej jeho duchovní otec rozhodně nepředstavoval.

  • Pracovní stoly k sezení i stání se změnily na stoly s fixní výškou, v zájmu nižších nákladů i potřeby unést těžší technologické prvky, například počítačové monitory typu CRT v osmdesátých a devadesátých letech
  • Kóje dostaly další stěnu a velkorysý vstup o úhlu 120 stupňů se srazil na úzkou škvíru. Kóje tak mohly stát těsněji u sebe, v zájmu maximalizace míry návratnosti investic do kancelářských prostor

Jakmile měl vyšší management na vybranou, energicky se přiklonil (podle očekávání) k řešení typu „všichni dostanou stejnou pracovní kabinku, samozřejmě kromě nás“. Stejné prostředí pro každého, s minimem rozdílů. Škálovatelnost je lepší než příjemný design.

Objednávky se začaly hrnout. Horečka, která se kolem Aktivní kanceláře rozpoutala, vynesla Hermanu Millerovi do roku 2005 celkem pět miliard dolarů. A Dilbert má už pětadvacet let o čem psát.

Robertu Propstovi zůstala reputace nepříliš nadšeného vynálezce revolučního pracovního prvku – kancelářské kóje a zbytek je šedá, někdy béžová, historie.

Foto: Herman Miller

Akční kancelář se prodává i dnes, po padesáti letech

Autor děkuje Ryanu MacInnisovi a Zachu Dunnovi

Z anglického originálu publikovaného na medium.com pro Finmag s laskavým svolením autora přetlumočil Aleš Drobek

 

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Sam Dunn

Sam Dunn

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo