Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

David Ondráčka: Co mohlo pomoct proti korupci, končí polovičatě nebo u ledu

„Někteří poslanci už vědí, že na kandidátkách nebudou na volitelných místech, takže nemají co ztratit a jdou na ruku různým zájmovým skupinám,“ říká ředitel Transparency International ČR David Ondráčka.

Kdo před měsícem v Poslanecké sněmovně sledoval hlasování o registru smluv, musel si připadat jako v nepovedeném sitcomu. Chování některých aktérů připomínalo spíš volnou zábavu spolku mentálně postižených než jednání zákonodárců. Těžko si jinak vysvětlit neuvěřitelné zmatky a názorové kotrmelce poslanců, kteří během chvilky hned několikrát přehodnotili svůj pohled na konečnou podobu zákona a neustále zpochybňovali výsledky hlasování. Na pátý pokus se konečně podařilo z registru smluv vyjmout státní podniky… Podle šéfa české pobočky Transparency International ale jde jen o další z řady protikorupčních opatření, které se poslancům navzdory dřívějšímu na odiv stavěnému protikorupčnímu zápalu nepodařilo dotáhnout do zdárného konce.

S Davidem Ondráčkou jsme se ale bavili také o problematických kauzách ministra financí Andreje Babiše, o miliardářích vlastnících média a o financování politických stran a kampaních před sněmovními a prezidentskými volbami, které nás brzy čekají.

David Ondráčka

David Ondráčka

Absolvoval politickou ekonomii na Středoevropské univerzitě v Budapešti, po předchozím studiu mezinárodních vztahů na UP v Olomouci, politologie na UK v Praze a politické filozofie na NYU v New Yorku. V roce 2013 absolvoval semestrální studijní pobyt na Columbia University s podporou Fulbrightova stipendia.

Specializuje se na problematiku politické korupce, veřejných zakázek a investic a reformy veřejné správy a veřejných politik. Působí jako expert a konzultant pro mezinárodní instituce a organizace v řadě zemí od Evropy, přes Kavkaz až po Mongolsko. Přednáší související témata na českých vysokých školách. Mluví anglicky, francouzsky a polsky. V roce 2009 dostal za svou činnost cenu Alice Garrigue Masaryk. V Transparency International pracuje od roku 2001, od ledna 2008 na pozici ředitele.

Co říkáte zmatku kolem hlasování o registru smluv a vyškrtnutí státních podniků z původní verze zákona?

Z jednoduchého zákona se stalo malé monstrum, u kterého je nutné složitě vysvětlovat, na koho se vlastně vztahuje a na koho ne. Bude to dobrý byznys pro advokátní kanceláře, které můžou dělat posudky o tom, kdo má co zveřejňovat.

Takže okleštěný zákon postrádá smysl?

To si nemyslím, registr bude fungovat. Budou v něm klasické instituce od ministerstev až po obce, což je ve srovnání se situací před pár lety obrovský krok vpřed. Postupně začnou vznikat efektivní aplikace, které budou porovnávat výdaje a srovnatelné náklady jednotlivých institucí. I kdyby se teď bitva o zveřejňování smluv státních podniků prohrála, může se k tomu příští vláda vrátit a vyhodnotit, jestli by nestálo za to zahrnout do registru i další subjekty.

Jak je možné, že řada poslanců během pár minut hlasovala o stejných návrzích naprosto opačně?

Byla to ukázka bezbřehého lobbingu. Zástupci nejrůznějších zájmových skupin a firem, ať už státních, polostátních nebo městských, ale i nemocnic a univerzit, tlačili na to, aby dostali výjimku. Poslanci jednotlivých politických stran pak absolutně nedrželi konzistentní názor. Je to dáno i tím, že jednota poslaneckých klubů s blížícími se volbami viditelně klesá. Někteří poslanci už vědí, že na kandidátkách nebudou na volitelných místech, takže nemají co ztratit a jdou na ruku různým zájmovým skupinám. Netvrdím, že za tím musí být vždycky peníze, ale často je jejich hlasování dost nepochopitelné.

Věříte, že se ještě může podoba zákona v Senátu změnit k lepšímu, někteří senátoři by aspoň nějaké výjimky zase rádi odstranili?

Těžko říct. Počítám spíš s tím, že se stávající znění v Senátu potvrdí. Neznamená to konec registru, ale vypadla by z něj spousta firem, které si zaslouží veřejnou kontrolu jako sůl.

Například?

V podstatě všechny firmy vlastněné městy a kraji. Dopravními podniky počínaje přes nejrůznější majetkové podíly v teplárnách, vodárnách, technických službách a podobně. Nevidím důvod, proč by nemohly smlouvy zveřejňovat i státní firmy jako Mero nebo Lesy ČR, které mají víceméně monopolní pozici a na trhu nebojují s žádnými přímými konkurenty.

Jak se díváte na postoj ministra zemědělství Mariana Jurečky, který po hlasování v jednom rozhovoru řekl: „Já jsem zakladatel za stát, který je zodpovědný za Budvar. Jakožto člověk s touto zodpovědností jsem jednoznačně hájil zájem tohoto podniku.“

Tohle vyjádření je dost krátkozraké. Ministr by měl být zodpovědný hlavně za hledání veřejného zájmu, nemá být dílčí lobbista. Měl by se snažit vidět širší celek. Budvar je několikamiliardová firma. My se ale bavíme o stovkách miliard veřejných peněz, o kterých se v souvislosti se zákonem o registru smluv jednalo. Pro mě jsou v tomhle případě misky vah jasně nakloněné. Ani si nemyslím, že by to pro Budvar byla taková tragédie. Na pivovarnickém trhu stejně všichni hráči vědí, kdo, kam a s jakými maržemi prodává, není to žádné super tajemství, které by mohlo zásadně ovlivnit jejich soutěž.

Snaha schovávat smlouvy se u většiny firem navíc netýká jejich hlavního byznysu, ale spíš různých poradenských a outsourcingových smluv, které můžou být nevýhodné, případně by mohly poukázat na mocenské skupiny, co jsou na daný podnik přisáté.

Nedávno jste zveřejňovali výsledky Indexu vnímání korupce, kde si Česko oproti loňsku, kdy došlo k výraznému pozitivnímu posunu, opět pohoršilo. Čím to je?

Letošní výkyv nebyl zas tak dramatický. Je ale pravda, že jsme v porovnání s dalšími zeměmi v žebříčku klesli. Nemyslím, že by tady korupce nárazově vzrostla, spíš jde o to, že jinde se ji daří potírat lépe. U nás se pozitivní trend z posledních let zastavil.

Korumpuju, korumpuješ

Strašák

Vloni jsme v Indexu vnímání korupce popolezli nahoru. Jenže vnímání korupce nevypovídá nutně o skutečné míře korupce. A tak jsme se ptali chytřejších, jak to s tou korupcí je. Ubylo jí? Bylo jí vůbec tolik? Zvykli jsme si na ni?

Zatočili jsme s korupcí! Nebo nám přestala vadit?

Proč?

Korupce už probíhá sofistikovaněji. Aktéři se nesnaží své pozice potvrzovat nelegální cestou, ale naopak legálním nastavením podmínek tak, aby zvýhodňovaly pouze určitou vlivovou skupinu.

Druhý důvod je, že za téhle vlády bylo rozjednáno několik systémových změn, které mohly boji proti korupci výrazně pomoci, ale většina dopadla polovičatě, jiné skončily u ledu. Netýká se to jen registru smluv, ale i služebního zákona, financování politických stran, registru konečných vlastníků firem či reformy státních zastupitelství. 

Na vnímání korupce má samozřejmě zásadní dopad i to, jak se daří dotahovat velké kauzy. Ty – ať už jde o Ratha, Janouška, Rittiga a další – se neskutečně vlečou. Odvolací soudy je často vracejí zpátky prvním instancím a justiční ping pong je tak dlouhý, že se obviněným daří proces snadněji zpochybňovat.

Před posledními sněmovními volbami byla Transparency International jedním z garantů projektu Rekonstrukce státu. Jak s odstupem času tuhle iniciativu hodnotíte?

I když jsme v roce 2015 z Rekonstrukce státu vystoupili, považuju ji za úspěšnou kampaň. V jednu chvíli jsme dokázali vytvořit extrémně silný a efektivní tlak na politiky. O projektu se hodně mluvilo v médiích a politici najednou začali jednat o tématech, která dřív automaticky zavrhovali, třeba o reformě financování politických stran.

Proč jste z Rekonstrukce státu odešli?

Veřejný lobbing je delikátní záležitost. Musí se dělat s citem, nesmí se přetáhnout struna a to se bohužel v případě Rekonstrukce státu stalo. Spousta politiků už na ni reaguje jako býk na červený hadr, takže to je kontraproduktivní. Já jsem navíc bral Rekonstrukci státu vždycky jen jako časově omezenou kampaň, nechtěl jsem rekonstruovat do smrti. Transparency má řadu dalších projektů, které jsou pro nás klíčové, a nechceme dál tříštit síly.

Rekonstrukce státu je už z mého pohledu za zenitem a nemá příliš smysl pokračovat, ale to není moje starost. Rozhodně to však neznamená, že by se dotáhly všechny cíle, které byly tehdy vytyčeny, ani zdaleka. Jsou tu úkoly pro další vlády a sněmovny a samozřejmě i pro nevládky, abychom se snažili potřebná opatření dotlačit ke zdárnému konci.

Boj s korupcí jako politický kýč

Krnda ví, všichni jsou koupení

Vrcholilo to před posledními volbami. V tu dobu věděli všichni, že jsme země korupcí skrz naskrz prožraná. Jak to věděli? Prostě tak. Protože proto. Esence tohoto přístupu prostoupila také předvolební klip budoucí pražské primátorky – a předchůdkyně Davida Ondráčky v roli šéfa Transparency International – Adriany Krnáčové. Připomeňte si jeho nekompromisní rozbor:

Korupce nemůže za vaše posraný životy

V posledních týdnech je opět rušno kolem kauz ministra financí Andreje Babiše. Řeší se nákup dluhopisů Agrofertu a taky dotace Čapího hnízda. Měl by podle vás člověk jako on působit v politice?

Působit tam samozřejmě může, tohle právo mu těžko někdo vezme. V podstatě spíš jde o to, jestli mu bude veřejnost věřit a zda nezíská po volbách dominantní pozici. Z mého pohledu nemá jeho dosavadní politická a ministerská kariéra příliš pozitivní důsledky. Zaplétá se do vlastních kauz a věcí, které na něj stále vyplouvají z minulosti. Na ministerstvech a v úřadech zástupci jeho hnutí působí chaoticky a nepřipraveně. A důležitý aspekt je jeho vůdcovský přístup v hnutí ANO. Koncentrace moci a ovládání politické strany jednou osobou je pro politický systém destabilizující. Na jednu stranu to vyvolává až hysterickou reakci některých politiků a části médií, zároveň ale Babišovy neomezené prostředky na průběžný politický marketing vedou šíbry z ostatních partají ke shánění peněz, aby mu mohli konkurovat. To aktivizuje různé tajné dohody, skrytý sponzoring a dál prohlubuje korupci.

Bude podle vás Andrej Babiš příštím premiérem?

To si netroufám říct. V tuhle chvíli sice všechno nasvědčuje tomu, že ANO volby s přehledem vyhraje, do voleb je ale ještě spousta času, kdy se může hodně změnit. Ostatním politickým stranám by mělo dojít, že Babiše neporazí zákonem o střetu zájmů. Můžou toho docílit jen dobrou politickou nabídkou, důvěryhodností, energií a kvalitními nápady. Zatím reagují spíš hysterickými výpady a bafuňářským strejcovstvím a to není něco, co by dokázalo mobilizovat voliče.

Jsou pro Babišovy voliče jeho aktuální aféry vůbec směrodatné? Může mu to v preferencích uškodit?

Babiš zatím působí dost teflonově, všechny problémy po něm úspěšně stékají. Musíme si uvědomit, že má kolem sebe široký tým marketérů a mediálních odborníků, kteří mu pomáhají průšvihy žehlit, posouvat na jinou rovinu a odvádět pozornost. Kdyby tohle zázemí neměl, tak to bude asi jiné. A vlastní také vlivná média.

Spousta voličů vnímá politiku jednoduše. Chtějí mít s politickými stranami jasně identifikované osobnosti a sledovat jejich příběhy. Babiš přišel ve správnou dobu, kdy tady vrcholilo zklamání z tradičních stran. Nabídl mix lidovosti a úspěšného byznysmena s obřím majetkem. Myslím, že i kdyby padl rozsudek, že v případě Čapího hnízda došlo k dotačnímu podvodu, a zatím tomu mnohé nasvědčuje, tak to Babišovy šance ve volbách dramaticky nesníží. Ale rozhodně bych z něho nedělal velkého politického mága či stratéga.

Jak to myslíte?

Jeho politické působení je větší improvizace, než se může zdát. Jedna věc je marketing a sociální sítě, ale chybí tomu jasná politická linie. Na téhle úrovni nedokáže přemýšlet moc dopředu. Z mého pohledu stojí ANO na hliněných nohách, ale v našem prostředí to zatím zřejmě stačí.

Budete s Transparency International stejně jako v minulosti sledovat předvolební kampaně?

Určitě se na to chystáme. Hodně ale přemýšlíme o tom, jak to celé uchopit. Nechceme jen schematické hodnocení zveřejňovaných informací a dohledatelných dat ohledně financování kampaní. Na sněmovní a prezidentské volby, které nás čekají, tohle nebude stačit. Snažíme se proto domluvit různá partnerství, abychom mohli analyzovat i sociální sítě a negativní kampaně, které se na nich povedou. Rádi bychom lidem nabídli komplexnější pohled na věc a zkusili dokreslit obrázek výdajů a financování relevantními odhady, kolik co stojí a kde všude se strany a kandidáti vlastně angažují. A také potřebujeme finanční podporu od veřejnosti či firem, Transparency shání prostředky, aby se takový projekt dal úspěšně realizovat.

Anketa

Už jste někdy upláceli?

Co od volebních kampaní vlastně čekáte?

V následujících volbách, hlavně těch sněmovních, očekávám ohňostroj marketingu a negativní kampaně. I proto si všichni oligarchové pořizovali noviny a další média, aby je mohli v pravou dobu použít. Když Dospiva kupoval Deníky, tak říkal, že jde o jeho jaderný kufřík, který sice nehodlá použít, ale všichni by měli vědět, že ho má. To mluví za vše. Miliardáři teď nevlastní noviny kvůli byznysu, ale kvůli tomu, aby se mohli bránit, případně je využít na protiútok.

Takže to v novinách bude před volbami jeden útok za druhým?

Nemusí to být agresivní útočení, spíš se bude v politických rubrikách prolínat inzerce s klasickým obsahem. Čtenář to pak nedokáže odlišit. Není potřeba dávat reklamu na třetí stranu, když můžete udělat s preferovanými politiky tři pozitivní rozhovory a s oponenty dva negativní. Má to stejný efekt, možná ještě lepší. Důležité bude i sledování toho, jak se před volbami budou projevovat zahraniční vlivy – Ruska, Číny, případně dalších zemí. A nepůjde jen o finance, ale i o dezinformační kampaně.

V čem se budou lišit prezidentské a parlamentní volby?

Prezidentská volba bude specifická. Půjde o lov na Zemana. Celé to bude jen o tom, jestli někdo dokáže ohrozit jasného favorita. Ve sněmovních volbách bude mít vliv mnohem víc věcí. Pro zemi, jako jsme my, jsou tyhle volby mnohem důležitější. U prezidenta jde o symboliku a obecné směřování. Je tam jasný personální kontext – souboj osobností. U sněmovních voleb často ani nevíte, koho volíte, protože když uspěje například někdo ze čtvrtého místa kandidátky, sotva ho budete znát.

I proto chceme před volbami tlačit strany k co největší otevřenosti. Nedělám si iluze, že naše iniciativa rozhodne volby, ale může nabídnout důležitý střípek do celkové předvolební mozaiky. Navíc myslím, že při vyhrocené negativní kampani, která nás pravděpodobně čeká, může náš projekt hodně rezonovat v médiích. Otázkou je, jestli jsou dnes média ještě pomocník boje za transparentnost, nebo se spíš stala součástí problému.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe Universität, kde se zabýval problematikou sociálních konfliktů a... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 26. 3. 2017 20:58

A o tom, kdo (jaká skupina obyvatel) má mít nárok na jaký mandatorní příjem, by rozhodoval robot.
A o tom, jaká skupina na to bude jak moc přispívat, taky.

A ti politici, jejichž jediným zájmem je právě o těch prostředcích rozhodovat, si odhlasují konec zdroje svých prebend.
A zájmové a vlivové skupiny jen tak připustí konec své existence.
A pak čí systém je založen na nereálných předpokladech a "novém člověku".

Ale jako jo, aspoň by to bylo transparentní. To vaše referendum by ve vší nahotě odhalilo zlodějskou podstatu vašeho systému. 80tiprocentní paretovská většina podprůměrných by hlasovala o tom, že jí 20ti procentní zotročená minorita má živit. Ideální by bylo, kdyby takové referendum mělo veřejné hlasování a příslušníci obou skupin by dostali nějaký viditelný symbol, který by museli nosit (třeba ti první rádiovku, druzí cylindr). Aspoň by to projasnilo společenské vztahy. Takhle člověk na ulici nepozná, jestli právě potkal kolegu nevolníka, nebo vykořisťovatele.

+16
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 30. 3. 2017 08:41

To paretovske rozdeleni ale muze fungovat i opacne. 20% chudych o nichz bude rozhodovat 80% ostatnich.

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK