Život, na kterém záleželo

Prvního ledna zemřel Derek Parfit, jeden z největších filozofů mojí generace. Jen o pouhý rok dřív byl Parfit v průzkumu jednoho z hlavních filozofických webů zvolen nejdůležitějším žijícím anglofonním filozofem.

Ze všech filozofů, které jsem potkal za tu dobu, co se jsem se před více než padesáti lety této disciplíně začal věnovat, měl Parfit nejblíž do génia. Dostat se s ním do filozofické pře bylo jako hrát šachy s velmistrem – měl už dopředu promyšlené všechny moje možné odpovědi na své argumenty, zvážil několik možných protiargumentů a znal námitky proti každému z nich stejně jako nejlepší reakce na tyto námitky.

Parfit nebylo obecně známé jméno. Mimo svět akademické filozofie by se našlo jenom nemnoho lidí, kteří kdy četli něco z toho, co napsal. Neobjevoval se ani v televizi, ovšem na sklonku života přednášel o efektivním altruismu a dvě z těchto přednášek jsou k dispozici online.

Také velice málo publikoval, než v roce 1984, ve 42 letech, vydal svou první knihu Reasons and Persons (Rozumy a osoby). Na druhou knihu – On What Matters (Na čem záleží) si jeho čtenáři museli počkat dalších 27 let, leda by se jim podařilo číst jeden z konceptů, které dal Parfit do oběhu, aby získal návrhy na vylepšení.

Reasons and Persons

Bylo by ale zavádějící říct, že Parfit je autorem pouhých dvou knih. V Reasons and Persons najdeme nové myšlenky ke třem odlišným tématům. Nejprve se věnuje teorii racionální volby. Je racionální vždycky jednat ve vlastním zájmu nebo v souladu se svými okamžitými touhami, nebo se snažit dosáhnout nejlepších důsledků pro každého, bez ohledu na čas?

Druhým tématem je osobní identita. Běžně máme rozlišení na já a ti druzí za věc, přes kterou nejede vlak, protože předpokládáme, že jsme celý život tatáž osobnost. Parfit ale tvrdil, že naše identita se v čase mění tak, jak se proměňuje psychologická vazba mezi naším dřívějším a pozdějším já. Parfit to shledával osvobozujícím: „Ostatní lidé jsou mi blíž,“ psal, „a já se míň starám o zbytek svého života a víc se zajímám o životy těch druhých.“

Na konci své knihy se pak Parfit ptá: Jaký je optimální počet obyvatel pro jednu zemi nebo pro planetu? Měli bychom se snažit o největší možné celkové množství štěstí, nebo o nejvyšší průměrnou úroveň štěstí?

Předpokládejme, že průměrná úroveň štěstí je pozitivní. Pak se tyto možnosti začnou rozcházet, pokud bude růst počtu obyvatel snižovat průměr, ale ne dost na to aby kompenzoval skutečnost, že nyní existuje více šťastných lidí. Při promýšlení této otázky můžeme nechat stranou ekologická omezení, která jinak poskytují dost důvodů pro to, aby se počet lidí nezvyšoval protože Parfit se snaží dostat k otázce hodnoty, která se skrývá pod povrchem problému. Ukazuje, že jak „celkové,“ tak „průměrné“ odpovědi mají paradoxní nebo neintuitivní důsledky. To má ovšem každá další odpověď, která se od chvíle, kdy Parfit oživil tento problém a další filozofové začali přicházet s vlastním řešením, objevila.

On What Matters

Reasons and Persons by tedy klidně mohly být tři knihy. Ovšem dílo On What Matters tři knihy opravdu jsou: první dva svazky vyšly v roce 2011, třetí, který byl v tisku, když Parfit zemřel, se právě objevil v knihkupectvích. V tomto monumentálním díle o celkovém počtu zhruba 1900 stran Parfit zpochybňuje myšlenku – téměř jednomyslně přijímanou ekonomy a mnoha filozofy počínaje Davidem Humem – že úlohou rozumu je říct nám jak získat to, co chceme, nikoli ale říkat nám, co máme chtít.

Naopak, tvrdí Parfit, touhy můžou být iracionální. Je například iracionální přát si vyhnout se trýznivé bolesti každý den v týdnu kromě všech budoucích úterků.

Aby ukázal, že v etice může existovat objektivní pravda, snažil se Parfit sladit tři hlavní normativní teorie: kantismus, kontraktualismus a konsekvencialismus. Stoupenci každé z těchto teorií, tvrdil Parfit, „stoupají na stejnou horu z různých stran“ a volí vlastní cestu směrem ke společnému prvku pravdy v každé teorii.

Ve třetím svazku On What Matters se Parfit znovu pokusil sladit tři hlavní teorie, tentokrát teorie o povaze etiky, a principu, na základě kterého člověk může o etickém soudu říci, že je „pravdivý.“

Parfit nebyl jen pozoruhodným filozofem. Byl také velkorysý, pokud šlo o zdroj, který pro něj byl nejcennější: o čas. Byl tak posedlý tím, aby neplýtval časem, že si četl filozofii i při čištění zubů a jeho prádelník byl plný stejných košilí a obleků, aby nemusel ztrácet čas rozvažováním, co si obléct. Když mu ale student nebo kolega poslal práci, přečetl si ji, a ať už s ní souhlasil nebo ne, napsal detailní komentář, někdy delší, než byla samotná práce. Já osobně jsem z toho míval prospěch, stejně jako bezpočet dalších.

Nechám Parfitovi poslední slovo. V době, kdy si mnoho lidí zoufá nad politickými trendy, nás předposlední odstavec ve třetím svazku On What Matters nabádá, abychom se na vše podívali z větší a optimističtější perspektivy:

„Život může být děsivý i krásný a stále víc by mělo být v naší moci udělat ho dobrým. Historie lidstva je možná teprve na svém počátku, a proto můžeme očekávat, že lidé budoucnosti neboli supralidé možná dosáhnou takových věcí, že si je ani nyní neumíme představit. Slovy Nietzscheho, ještě nikdy tu nebyl takový nový úsvit, tak volný obzor a tak otevřené moře.“ 

Copyright: Project Syndicate, 2017. www.project-syndicate.org
Úvodní koláž Dereků Parfitů pochází z videa Ryana Starbloaka