Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Proč byste už nikdy, opravdu nikdy neměli poslouchat Nata Silvera

| 11. 1. 2017 | Vstoupit do diskuze

Nate Silver je asi nejznámější statistik na světě. Fantasticky trefil výsledky několika minulých amerických voleb, a tak byly jeho loňské volební předpovědi hojně sledovány. Jak ale ukazuje Nathan J. Robinson, ty prognózy buď nic neříkaly, nebo měly relevanci věštění z ptačích vnitřností.

Proč byste už nikdy, opravdu nikdy neměli poslouchat Nata Silvera

Jestli se někdo ráno po amerických prezidentských volbách musel škrábat za uchem, byl to Nate Silver. Ačkoliv si před osmi lety udělal jméno jako zázračné dítě statistiky, když správně předpověděl výsledky hlasování ve 49 státech, tentokrát se Silver sekl hned v pěti. Spočítal, že Hillary Clintonová získá 302 volitelů. Nakonec jich měla jen 232.

A takové boty sekal celý volební rok. Vyznamenal se při michiganských primárkách, ve kterých Clintonové přisoudil s 99procentní jistotou vítězství. Prohrála je. Podobně Silver uletěl i v Indianě. Kdyby jenom to. Posledních osmnáct měsíců se co chvíli ztrapňoval nějakým svým prohlášením nebo nenaplněnou předpovědí. Tady je pár příkladů:

  • „Zajímalo by mě, kolik z Trumpových údajných příznivců si jenom dělá legraci z brigádníků s dotazníky.“ Dva důvody, proč nebrat Trumpovu „vlnu“ vážně, 16. července 2015
  • „Trump je jako skupina Nickelback. Malá hrstka ho miluje, většina nechce.“ – 28. července 2015
  • „PŘEDPOVĚĎ: Trump se nestane republikánským kandidátem.“ – 6. srpna 2015
  • „Média: Trump si vede skvěle! Nerdové: Ne, výzkumy ve skutečnosti říkají něco jiného! Média: To vy se pletete a tenhle nový průzkum to dokazuje!“ – 9. srpna 2015
  • „Donald Trump vítězí v průzkumech a prohrává v primárkách.“ – 11. srpna 2015
  • „25 % Američanů se hlásí k republikánům. Donald Trump oslovuje 25 % z těch 25 %. Proč je z toho takové pozdvižení?“ – 19. listopadu 2015
  • „Milá média, přestaňte prosím vyšilovat z úspěchů Donalda Trumpa v průzkumech.“ – 23. listopadu 2015
  • „Osobně jsem ohledně Trumpových nadějí skeptický. Navíc si myslím, že by jeho případná nominace skončila naprostým debaklem republikánů.“ – 29. listopadu 2015
  • „Představa, že kdyby se volby konaly dnes, Trump by je vyhrál, stojí na vodě. Kdyby se totiž hlasovalo teď, ve zprávách by se řešila jiná témata a voliči by byli informovanější.“ – 4. prosince 2015
  • „Trump je mezi nezávislými a demokratickými voliči ve skutečnosti nejméně oblíbený ze všech republikánských uchazečů.“ (Odpověď na tweet Ruperta Murdocha, podle kterého měla být Trumpova nadstranickost cestou k vítězství.) – 15. ledna 2016
  • „Počkat: vážně všem konečně dochází, že by Trump byl přece jen krapet divný prezidentský kandidát?“ – 20. března 2016
  • „Trumpova čísla byla od samého začátku slabá. Média si toho během loňské Trumpománie sotva všimla.“ – 29. března 2016
  • „[Představa, že Trump v primárkách získá do půlky května nedostižný náskok] je celá popletená. Ty počty prostě nevycházejí.“ – 9. dubna 2016
  • „Pokud průzkum, který mu přisuzuje ztrátu pěti procentních bodů, považujeme za dobrou zprávu pro Trumpa, tak to je vlastně celé dost špatná zpráva pro Trumpa.“ – 26. června 2016
  • „Nejsmutnější jsou výkřiky jako ‚Trump si vede dost dobře na to, aby prohrál jen těsně!‘ Vždyť je to historicky nejméně oblíbený kandidát některé ze dvou velkých stran.“ – 3. srpna 2016
  • „Voliči se Trumpa vytrvale štítí.“ – 16. srpna 2016
  • „Trump zdvojnásobuje svoji sázku na strategii, která ho nakonec přivede k prohře.“ – 18. srpna 2016
  • „Trump sice žije v bludu, že ho podporuje tichá většina Američanů, jenomže ve skutečnosti se pokouší oslovit jen docela malý zlomek populace.“ – 13. srpna 2016

Abyste věděli, že není chytré dát všechna vejce do jednoho košíku, nemusíte být statistický génius

Silverova bilance je v součtu ponižující. V primárkách si vedl hůř než Carl Diggler, smyšlená parodie na názorového publicistu, který plácá páté přes deváté podle toho, co mu našeptává jeho šestý smysl. Pokud si Silver doteď zakládal na tom, že nemá nic společného s brebentícími televizními politology, jeho kariéra by měla být u konce.

Jenže není. Silver se naopak v prvních dnech po volbách svými prognózami ještě vychloubal. Ráno po sečtení hlasů prý pociťoval zadostiučinění. Hned se začal posmívat respektovaným komentátorům, kteří „samolibě přehlíželi Trumpovy šance“. Po pročtení jeho vlastních starších výroků ale těžko říct, kdo by mohl být ještě přehlíživější než on. Od července 2015 do srpna 2016 psal Silver sebevědomé otevřené dopisy „milým médiím“ o zbytečném humbuku ohledně Trumpa, který se prý ve své kampani nechával smýkat přeludy a nedokázal si dát dohromady dvě a dvě. Po primárkách se Silver veřejně kál za to, že „přemýšlel jako obyčejný komentátor“ a podceňoval Trumpa. Jenomže pak dál přemýšlel jako obyčejný komentátor a Trumpa podceňovat nepřestal.

Silver si tedy obkroužil čestné kolo pro vítěze, přestože jeho pokusy o předložení relevantních informací skončily efektní bouračkou. Za úspěšného prognostika se teď považuje proto, že dával Trumpovi o něco větší šance než někteří další komentátoři, ačkoliv stejně jako oni považoval Clintonovou za jasnou favoritku. Ale na to, abyste věděli, že není chytré dávat všechna vejce do jednoho košíku, přece nemusíte být statistický génius. (Silverovi za jeho minely lidé tleskají hlavně proto, že nějaký Sam Wang z čehosi, co si říká Princeton Election Consortium, se spletl ještě víc: Clintonová podle něj měla vítězství na 99 procent v kapse.)

Mýtus své relevance Silver zachraňuje tím, že pohotově předstírá, že vlastně střílí na jinou branku. Až do loňska tkvěl jeho nárok na slávu v tom, v kolika státech správně předpověděl vítěze voleb. Jenže v roce 2016 už tohle skóre vypadalo bídně, hlavně pokud do něj nepočítáme ty státy, ve kterých byl výsledek jasný úplně všem. Takže teď se máme pro změnu soustředit na jiný ukazatel, předvolební kurz na Trumpovovo celkové vítězství. Funguje to i naopak: když se Silver sekne v kurzu, může se chlubit tím, kolik států trefil správně. Pracuje jako televizní kouzelník: odvádí pozornost od věcí, které se mu nepovedly, a mává publiku před očima vším, co mu vyšlo. Když v Michiganu prohraje Clintonová, které přisuzoval vítězství s 99procentní jistotou, máme na kurz zapomenout a všímat si toho, kolik států trefil celkem. Když mu nevyjdou státy, máchá procentometrem.

Každé své prohlášení se Silver snaží vymazlit tak, aby ho nikdy nešlo vzít za slovo

Další Silverův trik: lepí své prognózy z několika různých složek, takže i když se v některé splete, může se zdát, že celkově předpověď sedí – i když to bude z docela jiných příčin, než o kterých Silver původně mluvil. V praxi to vypadá tak, že napíše něco jako tohle: „Průzkumy jsou těsné. Clintonová je favoritka, ale Trump je dost blízko na to, aby ji mohl předstihnout v případě, že ji porazí v televizní debatě.“ Silver se teď může chlubit: připouštěl jsem možnost, že Trump předstihne Clintonovou, a vidíte, opravdu se to stalo. Ve skutečnosti ale předpovídal jenom to, že se to může stát v případě, když Trump ovládne debatu. Jestliže se ale před Clintonovou dostal díky čemukoliv jinému, Silver je úplně vedle, protože o takové možnosti nemluvil. Pořád to ovšem dokáže celé zabalit tak, že měl vlastně pravdu.

Schválně si projděte Silverovy tweety za poslední měsíce. Zjistíte, že v celém širém vesmíru by se toho mohlo stát jen málo, co by Silvera zaskočilo. Někdy vede Clintonová, jindy vede Trump – a nakonec je vlastně možné úplně všechno, jako v tomhle tweetu:

„Následující možnosti jsou teď srovnatelně pravděpodobné: 1. Clintonová vyhraje drtivě o 8 a víc procentních bodů, 2. Clintonová vyhraje podobně jako Obama o 4–7 bodů, 3. Clintonová vyhraje těsně, 4. vyhraje Trump.“

Každé své prohlášení se Silver snaží vymazlit tak, aby ho nikdy nešlo vzít za slovo. Když se věci nakonec nemají tak, jak by mu bylo milé, vždycky může širokou veřejnost poučit o jejím ignorantském vztahu ke statistice. Pravděpodobnost není úplná jistota, žeáno: Silver přece nikdy neříkal, že se tohle nebo tohle na tuty stane. V tom má samozřejmě pravdu. Račte si ale všimnout, co to v důsledku znamená: i když se tedy Silver nikdy nemýlí, protože se v každém prohlášení maximálně jistí a hraje si na chytrou horákyni, znamená to taky zároveň, že svým čtenářům nenabízí žádnou informaci, která by měla jakoukoli hodnotu. Komplikované matematické modely nám nedovedou (stejně jako obyčejné prázdné žvanění televizních rádobyexpertů) dát jasné odpovědi na otázky, která nás trápí nejvíc. S jejich pomocí nelze předvídat nepředvídatelné, a právě nepředvídatelné je to úplně nejdůležitější.

Trumpova kampaň byla experimentem, jaký nikdo nikdy před ním nevyzkoušel. Na takový úkaz se nedají napasovat čísla. Každý, kdo se o to pokusil, si je musel zákonitě tahat z prdele, protože zkrátka neexistoval způsob, jak je zjevit smrtelníkům. Zásadní otázka loňských voleb nezněla, co o šancích kandidátů napovídají průzkumy a kde v jejich výsledcích nějaký procentní bod radši přidat nebo ubrat. Správě jsme se měli ptát takhle: „Co se stane, když se všeobecně neoblíbený velkohubý realitní magnát střetne s všeobecně neoblíbenou technokratickou ministryní zahraničí ženského pohlaví v divoké kampani plné přestřelek kvůli rasovým problémům, stavu ekonomiky, FBI, Wikileaks a obviněním ze sexuálního napadení?“ Protože se v celých lidských dějinách nic podobného nikdy nestalo, nejmoudřejší bylo radši nedělat moc chytrého.

Čtení

Seriózní polovička Nata Silvera učí, jak se do budoucnosti dívat střízlivě, s pomocí tvrdých dat, bez zbožných přání. 
 

Signál a šum. Proč se tolik předpovědi nevyplní, ale některé ano

Silver si přitom uvědomuje všechny limity svého oboru a otevřeně o nich mluví: „Statistické modely fungují dobře, když máte dostatek dat a když s jejich pomocí zkoumáte relativně málo komplexní systémy. O výběru prezidenta se nedá říct ani jedno.“ Silver tedy farizejsky svoji práci špikuje upozorněními na její limity, ale pak otočí o sto osmdesát stupňů a chrlí články jako Šest fází zkázy Donalda, ve kterých předkládá barvité, naprosto fantasmagorické a na vodě stojící předpovědi. Během primárek se třeba zaobíral možností, že by Bernie Sanders vyhrál pouhopouhé dva státy. Nevyšla mu hned nadvakrát: jeden z těch dvou států Sanders prohrál, zato zvítězil ve 22 dalších. Tyhle předpovědi se zakládaly jen a pouze na Silverově šestém smyslu.

Jen další bavič

Sečteno a podtrženo, Silver je nezodpovědný a nedůvěryhodný. Ne že by snad byl jako statistik nevzdělaný či zaujatý, jak o něm hloupě napsal web Huffington Post. Problém je v tom, že míchá solidní statistická pozorování (byť omezeného praktického významu) s divokými proroctvími, která vaří z vody jak sázkaři na koňských dostizích. Tváří se, jako kdyby mohla statistika spolu s průzkumy mínění bezpečně rozřešit záhadu, zda Trumpova vrcholně neortodoxní volební strategie může fungovat. Předkládá zcela bezcenné spekulativní scénáře, jako je třeba ten s Bernie Sandersem vítězícím v pouhých dvou státech, aniž by při tom bylo v lidských silách vypozorovat nebo předpovědět společenskou dynamiku, díky které by se takové předpovědi mohly naplnit. A co hůř: Silver jako respektovaný génius přes čísla po celý volební rok uklidňoval, že si lidé kvůli Trumpovi nemají dělat starosti. Ty, kteří „hysterčili“, shazoval coby blbečky.

Silverův hlavní problém je v tom, že z něj padají jen obyčejné sázkařské rozumy. Nezajímá ho dopad politiky na lidské životy. (Podle novináře Douga Henwooda dokonce jednou prohlásil, že je mu politika „u prdele“). Je to jen další bavič: lidi navštěvují jeho stránku FiveThirtyEight z toho samého důvodu, z jakého sledují třeba ty dostihy. Jenže pokud si někdo dělá starosti o to, jak politika zavíří s osudy lidí, Silverovy analýzy mu budou prakticky k ničemu. Jeden den se můžeme dozvědět, že Silver dává Trumpovi pětiprocentní šanci, další den, že třicetiprocentní. Pasivním divákům společenského dění to stačit může, ale jeho aktivní účastníci potřebují především zjistit, jak se ty šance dají změnit.

Neznamená to, že by snad bylo všechno, co Nate Silver říká a píše, z principu špatně ani že by mu už nikdy nikdo neměl věnovat špetku pozornosti. Nejspíš to vždy bude nejlepší analytik předvolebních průzkumů, jakého tu máme. Háček je v tom, že si za mimořádných okolností můžou i ti nejlepší strčit svoje analýzy do špic. Nedokážou v takové situaci porozumět tomu, co se děje, ani předpovědět, co se bude dít dál. Byla by sakra chyba brát je vážně. Pokud chcete čehokoliv aktivně dosáhnout, radši úplně zapomeňte na to, že nějaký Nate Silver existuje. Dokáže vám totiž leda popsat to, co má právě teď přímo před očima, ale neřekne vám, jak může svět vypadat už zítra. Nemá totiž nejmenší tušení, co se všechno může stát. Nikdo nemá.


Nathan J. Robinson je šéfredaktor magazínu Current Affairs. Originál Why You Should Never, Ever Listen To Nate Silver přeložil s laskavým svolením autora Michal Kašpárek

Komentáře

Celkem 8 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jaroslav B. Kořínek | 11. 1. 2017 09:37

Kdokoliv s tak přebujelým egem, že se snaží s určitostí predikovat něco víc než svoji dnešní večeři, by si měl vzít ze Silvera příklad. Věci se prostě dějí. Čert je vem.

+5
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jan Pozner | 11. 1. 2017 16:27

To byla jen pobavená poznámka na okraj, ono to těch 99% klidně mohlo být, jen to prostě nevyšlo :-)
I Nadal může prohrát s Rosolem. Ovšem pro ty prestižní univerzity jsou takové výkřiky s 99% poměrně typické. Obvykle maj na 99% jasno, akorát se v 80% nějakou záhadou spletou...

-2
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK