Architekt Stára: Jsme zvyklí pracovat v tlupách

V první části rozhovoru jsme vám přinesli příběh architekta Martina Stáry, který se specializuje na realizace open space kanceláří. Řeč byla především o tom, jakým způsobem se dnes mění uvažování lidí o pracovním prostředí.

• V kancelářích pracují lidi, ne roboti

V pokračování našeho povídání se už konkrétně zaměřujeme na koncept open space kanceláří a jejich správné využití.

Martin Stára

Martin Stára je architekt a designér, zakladatel studia Perspektiv, které se specializuje na navrhování a realizaci kancelářských prostor. Jeho vizí je vytvářet moderní kancelářské prostory, které odrážejí firemní kulturu. Mezi klienty studia Perspektiv patří velké korporátní společnosti, ale také startupy. Dříve Martin pracoval ve strategickém oddělení Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Věnoval se také bydlení v týmu ateliéru Manua. Ke kancelářím ho přivedlo právě spojení interiérového designu s důkladným plánováním, které kvalitní kanceláře potřebují.

Martin Stára je absolventem Fakulty architektury na ČVUT. Kromě studia Perspektiv se věnuje také návrhům šperků pro značku Mamori, kterou vlastní společně s bratrem.

Patříte mezi propagátory open space kanceláří, pro spoustu lidí ale představuje práce v takovém prostředí noční můru…

Nemyslím, že jsem propagátor open space. Realizujeme je na základě požadavků majitelů společností. Snažíme se je vytvořit na míru a kvalitně. Open space má plusy i minusy a rozhodně není vhodný pro všechny druhy činností. Aby fungoval, musí mít rozumnou velikost, dobré akustické řešení a odpovídající zázemí ve formě prostor pro soustředěnou práci nebo telefonování. Zásadní také je, aby se v něm lidé chovali s respektem a brali na sebe ohled. Sám jsem pracoval v malé kanceláři pouze s jedním dalším člověkem, který mě neustále rušil a já jsem v podstatě nesundal sluchátka z uší. Ekonomicky je open space výhodnější než klasické kanceláře. Dovoluje flexibilitu, která je pro dnešní dobu rychlých změn nutností.

A zkusme se na to podívat ještě z jiného úhlu. Většina kreativních profesí dnes pracuje na počítači. Právě to udává směr, kterým se vyvíjí uvažování o pracovním prostředí. Před patnácti lety byl počítač obrovská krabice, která hučela, byla těžká a měla špatný výkon. Teď už spousta lidí pracuje na přístrojích, které jsou lehké, mobilní a vydrží dlouho na baterce bez drátu. To nám do pracovního procesu přináší neuvěřitelnou svobodu. I když si to možná ještě ani neuvědomujeme. Většina lidí, kteří teď pracují v rozsvícených budovách kolem nás, sedí u stejného zařízení. A klíč spočívá v tom, co je okolo. To je důvod, proč se vracíme k tomu lidskému, proč v kancelářích děláme odpočinkové prostory, bary, knihovny, bistra, obýváky…

Když ale můžeme pracovat na přenosném počítači, není pak kancelář úplně zbytečná? Nebude nám stačit sedět v kavárně nebo doma?

Samozřejmě si spoustu práce přenášíme jinam. Já osobně pracuji skoro každé dvě hodiny na jiném místě – někdy v kanceláři, někdy v kavárně, někdy na lavičce v parku. Moje práce je tam, kde mám mobil a počítač. Společná práce v týmech nebo aspoň v prostředí, kde na sebe působí víc lidí, je ale nepostradatelná. Jsme zvyklí pracovat ve skupinách, potřebujeme výměnu informací. Jsme společenští tvorové. Skvělé nápady vznikají nejčastěji díky výměně názorů a někdy proto, že se dva lidi náhodou srazí. A to nic nenahradí. Nejen kreativní průmysl musí generovat nové řešení a nápady. Ty nevznikají jinak, než že se spojují hlavy, že spolu lidi komunikují, oponují si, argumentují a vymýšlejí nová řešení.

A co se týče home office, z pohledu člověka s rodinou na něj moc nevěřím. Když jsem doma, tak mi na každém kolenu sedí jedno děcko. A neustále jim vysvětlovat, že na ně teď nemám čas, protože musím pracovat, není efektivní ani příjemné. Věřím, že by člověk měl co nejvíc oddělovat místa, kde tráví čas s rodinou a odpočívá a kde pracuje.

Neříkám ale, že koncept open space je dokonalost sama, která tu přetrvá navěky. Uvidíme, jak se změní generace dnešních třicátníků, kteří jsou dnes hraví a progresivní, až jim budou doma za deset let řádit děti, které jim nedopřejí klidu. Třeba na open space změní názor.

Na návštěvě v kancelářích od Martina Stáry

Vstupte

Takže se jednou budeme zase stěhovat zpátky do malých kójí?

To si nemyslím. Kanceláře je ale potřeba navrhovat velmi citlivě a nedělat nic extrémně. Základ je, aby se podařilo vybudovat co nejbohatší pracovní prostředí, ve kterém se prolíná víc elementů. Ale samozřejmě je při tom potřeba nemíchat jablka s hruškami. Když vidím, že někdo umístí doprostřed open space kanceláří odpočinkovou zónu, kde se mají lidé bavit, tak se nestačím divit.

Vyhovuje vám open space?

Skvělé pracovní prostředíZáleží, vedle koho sedímNevadí miTrpím tamHrůza, naštěstí se mě to netýká

Hlasovat

Jaký je vlastně maximální počet lidí, kteří můžou v open space kancelářích pracovat?

Spousta lidí má mylnou představu, že jde o jeden velký nerozdělený prostor. Když rozházíte padesát stolů do obrovské místnosti, tak to není žádné převratné řešení. A rozhodně to vaše zaměstnance při práci nepovzbudí. Vypovídá to spíš o tom, že nemáte peníze ani kreativitu. Bohužel občas se podobné sterilní open space kanceláře realizují.

Já zastávám názor, že v jednom nerozděleném prostoru může pracovat maximálně dvacet čtyři lidí, ideálně kolem dvanácti. Neprojektujeme víc než čtyři stoly pro šest lidí v jednom prostoru. To je pro nás určitá hranice. Důležitým aspekt je také samotná naplněnost prostoru. Je potřeba správně určit, kolik zaměstnanců bude kde sedět a jak se to bude projevovat akusticky. Když je ve velké kanceláři málo lidí, je slyšet spadnutí každého špendlíku. Zatímco ve větším počtu vznikne měkký ruch, který lidem při práci nevadí. Nejhorší je, když slyšíte dva kolegy, kteří si dvacet metrů od vás baví o tom, na čem byli v kině a co se ráno psalo v Blesku.

Jak finančně nákladné je přestavět kanceláře do vašeho pojetí open space?

Čím větší projekt, tím nižší investice na metr čtvereční. A zároveň i lepší výsledek. I malé projekty mají mandatorní položky, kterým se zkrátka nevyhnete. Aby si člověk mohl udělat dobré pracovní prostředí, potřebuje zhruba šest až osm tisíc korun na metr čtvereční, bez započtení nábytku a technologií. Pak už je to jednoduché rámcově dopočítat na jakoukoli velikost kanceláří. Tisíc metrů čtverečních vás tedy může vyjít zhruba na nějakých šest milionů.

Vylepšení kanceláří je ale spíš strategické rozhodnutí, protože investice do přestavby v kontextu obratu celé firmy nebo v rámci mzdy zaměstnanců jsou ve skutečnosti naprosto nepatrné. Dělali jsme si průzkum a vyšlo nám, že dobrá přestavba kanceláří je stejně nákladná, jako když přidáte všem zaměstnancům za pět let jeden měsíční plat.

A budou o to mít vůbec zaměstnanci zájem?

Když se zaměstnanců zeptáte, jestli chtějí mít krásné kanceláře, nebo radši jeden plat navíc, tak si devadesát procent z nich řekne o finanční prémii. Většina lidí se zkrátka zaměřuje na krátkodobý zisk. To se těžko někdy změní. Při realizaci podobných projektů je proto potřeba narazit na lidi, kteří chtějí, aby se filozofie jejich firmy promítla i do pracovního prostředí. Opravdu důležité věci se projevují v dlouhodobějších horizontech. Když máte dobré kanceláře, tak vás najednou přestanou bolet záda, protože máte lepší pracovní židli, zaměstnanci se nebudou navzájem štvát, protože budou mít k dispozici odhlučněná místa, kde si můžou vyřídit telefonáty, a díky relaxačním zónám budou zase efektivnější. A takových věcí je spousta.

Setkáváte se často s tím, že mají majitelé firmy diametrálně odlišnou představu o tom, jak by mělo nové pracovní prostředí vypadat, než jejich zaměstnanci?

Nejdůležitější je, aby se komunikovalo. Nejhorší varianta je absence komunikace, jak ze strany vedení, tak i ze strany zaměstnanců. To je věc, která je v Česku pořád ještě velká výzva – naučit se na pracoviště vzájemně naslouchat, chápat souvislosti. Pokud má vzniknout zdravá kancelář pro fungující firmu, která má alespoň nějakou míru svobody a zaměstnance bere jako lidi, a ne jen jako nástroje na zpracování dat, tak je jejich zapojování do procesu utváření pracovního prostředí velmi důležité. Přijde mi, že zrovna v Česku je s tímhle docela problém. Často se totiž naslouchá těm, kteří nejvíc křičí. Mlčící většina může mít pravdu, ale málokdy je slyšet.

Bývá to souboj mladší a starší generace?

Starší lidé mají z open space samozřejmě obavy, protože vyrostli v malých kancelářích a nic jiného neznají. Jsou zvyklí na svůj klid, nikdo je neruší. Dostat úkol a ten splnit. Ale dnešní kreativní průmysl už vyžaduje mnohem víc. Musíte přicházet s novými nápady a podněty. A tenhle trend se bude časem ještě víc umocňovat.

Jak by vypadala vaše vysněná zakázka? Jaký projekt byste chtěl jednou realizovat?

Kdyby přišla firma, která by si sama pro sebe chtěla postavit celou kancelářskou budovu. Rád bych takový projekt dělal od A do Z, včetně venkovního prostředí. Hodně totiž bojujeme s tím, že je naše práce na kancelářích omezená vnější podobou budovy a jejími dispozicemi.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Designérka Eliška Kuchtová: Češi a móda? Bohužel vítězí uniformnost