Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kázat vodu, pít vodu

, | 19. 11. 2016

Ve dvaadvaceti vede rodinnou firmu, která dobývá svět s unikátním systémem na čištění vody.

Kázat vodu, pít vodu

Za pár dní jí bude třiadvacet. Při pohledu do jejího životopisu se ale zdá, že musí být minimálně o deset let starší. Možná o víc. Tereza Dřímalová studovala na prestižních univerzitách v Anglii a ve Španělsku, kromě angličtiny ovládá španělštinu, němčinu a základy čínštiny a ruštiny, prošla stážemi ve firmách jako Havas Worldwide a Ernst & Young. Ještě než vyrazila do světa, se v rodinném podniku starala o marketing a finance. „Začínala jsem ve třinácti. Nikdy jsem nebyla úplně normální dítě,“ říká Tereza sama o sobě. Dnes stojí v čele projektu AquaQube. Firmy, která se chystá dobýt svět s unikátním zařízením na čištění vody.

Lidí, kteří ve dvaadvaceti řídí vlastní byznys, není moc. Dokážete říct, v čem jste jiná než vaši vrstevníci?

Oproti vrstevníkům jsem byla vždycky trochu napřed. Dost často jsem se věnovala věcem, ke kterým moji spolužáci dospěli až za pár let. Ještě na střední jsem si například vydělala na dvouměsíční cestu do Ameriky – chtěla jsem si vyzkoušet, co znamená žít sama za sebe. V osmnácti už jsem zkoušela rozjet vlastní podnikání v oblasti financí. Nejzásadnější pro mě ale bylo podnikání mého otce. Zhruba od mých čtyř let totiž vlastní firmu, která se věnuje průmyslovému čištění vody a vzduchu. Krom toho, že jsem mu v ní už od třinácti pomáhala – překládala z angličtiny, měla na starosti marketing, HR ale i finance a účetnictví – se pro mě podnikání stalo něčím naprosto přirozeným. Naopak si nedokážu představit, že pracuju někde ve firmě jen jako zaměstnanec.

Naše byznysplány

„Povídám manažerovi trhu, panu Koukolíčkovi: Dělám dobrou marmeládu, chtěla bych ji tady prodávat. A on: Matko, proboha, co že chcete?Nezapomenu, jak na mě koukal. Co s vámi mám dělat, přijďte příští úterý.“

Kluci z Ostravy nakoupili žehličky, najali ženy přikované k bytu a dětem a začali Pražanům nabízet prádlo žehlené s láskou.

Poprvé roztočil jojo, když mu bylo dvanáct. Ve dvaceti se stal mistrem Evropy. A začal se rodit byznysplán…Loni prodali joja za dvacet milionů.

Narodila se v Saigonu. Do Prahy přiletěla v patnácti. Neuměla jazyk, všichni vypadali jako exoti a v šatech místních velikostí plavala. Začala si oblečení přešívat, skládat jako lego. Tak vznikla její módní značka La Femme MiMi.

Rok co rok v době jarní sklizně vyráží Tomáš Rajnoch s batohem na zádech do čínských hor. Ochutnává čaje ze stoletých stromů. Nejlepší přiváží domů.

Když v rodném Bělorusku zažila brutální výslech, poprvé zapochybovala, zda má cenu riskovat život kvůli demokracii. Nakonec odjela do Česka, aby svedla docela jiný boj. Zachraňuje české zámky.

Píše šedesátiletá paní, že předčasně ukončila svůj sexuální život, manželovi je o dvacet let víc. Nechce mu být nevěrná. Na erotické pomůcky nikdy nepomyslela. Ale ty od Anny by chtěla moc.

Nebylo vám líto, že zatímco ostatní holky vašeho věku se někde baví, vy sedíte nad firemními záležitostmi?

Toho jsem nikdy nelitovala. Nebylo to tak, že bych neměla žádný další život. Spíš jsem si od mala uměla dobře rozvrhnout čas. Už od první třídy jsem chodila třeba na deset kroužků. To mě naučilo, že když člověk chce, stihne toho opravdu hodně. A z toho těžím do dneška.

Jaké jsou vaše silné stránky?

Myslím, že moje největší výhoda je, že dokážu spojovat vědomosti z různých oborů. Orientuju se v řadě různých oblastí – rozumím marketingu, ale i fyzice. Například na gymplu jsem nikdy neměla problém s žádným předmětem a naopak se mi v žádném ani nijak extrémně nedařilo. Proto mě baví podnikání – v malé firmě musí člověk dělat všechno a neustále řešit problémy z nejrůznějších oblastí. Možná právě díky tomu propojování různých oblastí mám docela slušnou intuici, kterou jsem se naučila poslouchat. A to je myslím, velká výhoda.

Zdá se, že jste nastavená trochu jinak než většina lidí v Česku. Vy jste ale studovala i v Londýně, byla vám anglická mentalita bližší?

Chodila jsem na Sir John Cass Business School spadající pod City, University of London, což je jedna z pěti nejprestižnějších byznys kateder v Evropě. Tamní studenti, které z velké většiny tvoří lidé ze zahraničí, tedy mimo Velkou Británii, jsou určitě mnohem ambicióznější než průměr. V našem ročníku mířili hodně vysoko všichni. A škola nás v tom neustále podporovala. Ke studentům tam totiž mají docela jiný přístup než u nás – jde jim hlavně o to, aby získali dostatek praktických zkušeností. Škola, stáž, škola… Volna opravdu moc není.

Je těžké se na takovou školu dostat?

Je tam obrovský přetlak. Na jeden obor vezmou jen osmdesát lidí. Hlásí se jich tisíce z celého světa. Jinak ale není potřeba projít přijímacím řízením, na jaké jsme zvyklí v Česku. Prostě pošlete přihlášku, a pak už se jen dozvíte, jestli vás vybrali nebo ne.

Podle čeho tedy probíhá výběr?

Člověk se musí zaregistrovat na takovém portálu, který sdružuje všechny britské vysoké školy. Může podat jenom jednu přihlášku, což je docela problém, pokud se chcete hlásit na různé obory nebo třeba ještě nejste úplně rozhodnutí, který z nich chcete dělat. Tohle je potřeba mít v hlavě naprosto srovnané.

Tato jedna stejná přihláška se potom rozešle na všechny školy a obory, kam se hlásíte. Celkově si můžete zvolit maximálně pět oborů nebo škol. Přihláška obsahuje kromě základních informací o vás také vaše studijní výsledky a především dva nejdůležitější dokumenty – vaši esej a posudek vašeho třídního učitele. Esej je především na téma proč chcete studovat právě tento konkrétní obor (proto je potřeba vědět, co studovat chcete) a také proč byste pro školu a celou její komunitu byli přínosem. U nás nejsme zvyklí takové eseje psát, a proto je to docela náročné. Obsahově je to ale taková příprava na motivační dopis při hledání zaměstnání. Posudek od třídního učitele může být taky trochu problematický, neboť vás tam musí vychválit – a ať jste sebelepší, na to u nás taky zvyklí nejsme. V Anglii je zvykem, že v takovéto eseji není zmíněna jakákoli nedokonalost nebo vaše slabá stránka. Na Čecha by myslím něco takového působilo dost nerealisticky. Tuto esej potom ze svého pracovního a předem ověřeného e-mailu pošle přímo britskému portálu. Vy se jen dozvíte, že dorazila, ale obsah už ne.

Na základě těchto informací si potom vysoké školy vybírají svoje budoucí studenty, a pokud je zaujmete a hodíte se do jejich komunity, nabídnou vám místo. Kritériem, které má vliv, je například i národnostní a rasová pestrost.

Anketa

Jakou doma pijete vodu?

V Anglii dost často úspěšné absolventy odloví velké korporátní firmy. Jak jste odolala?

Stáží jsem absolvovala celou řadu – chtěla jsem vidět, jak to chodí ve velkých marketingových a PR agenturách – a i když to považuju za skvělou zkušenost, zjistila jsem, že nejsem dlouhodobě schopná dělat jednu a tu samou věc. Došlo mi, že nemůžu být jen zaměstnanec, i když to třeba znamená daleko míň starostí.

V Londýně jste absolvovala bakalářské studium, v dalším studiu už ale pokračujte v Česku. Proč?

V Anglii ani není zvykem, začít po bakaláři hned studovat magistra. Tam jdou lidi normálně do práce a po několika letech, když nasbírají praktické zkušenosti, jim firma magisterské studium zaplatí. Být to na mě, už ani dál business a ekonomiku studovat nejdu. Nemyslím si, že by mi škola v této oblasti mohla dát ještě něco extrémně zajímavého, ale podle mých zkušeností se v Česku na tituly hodně hraje. Proto jsem po návratu přihlásila na kombinované studium na ekonomické fakultě v Brně, ale můžu říct, že jsem docela příjemně překvapena přístupem i úrovní. Dále jsem začala studovat i strojní fakultu ČVUT v Praze, také kombinovaně. Strojařské znalosti se mi v praxi totiž opravdu hodí.

Pojďme teď k vašemu byznysu – chystáte se uvést na trh zařízení pro efektivnější čistění vody v domácnostech. Znamená to, že voda, kterou v Česku pijeme, není pitná?

Jde o to, že se v kohoutkové a občas i v balené vodě vyskytují hormony, pesticidy a řada dalších chemikálií, které klasické čističky neodfiltrují. Technologie sice existují, jenže státy do nich nechtějí investovat, přestože látky jako pesticidy nebo hormony mají dlouhodobě velmi negativní účinky na lidské zdraví. I my jsme nejdřív vyvíjeli zařízení pro průmyslové čištění, jenže pak nám došlo, že ze strany států prostě není a ani nebude zájem s kvalitou vody v dohledné době něco dělat. Proto jsme se rozhodli přijít se zařízením, díky kterému si vodu vyčistí přímo lidi.

Primárně tedy cílíte na domácnosti?

Nejen na domácnosti. Naše zařízení je vhodné třeba i do kanceláří. Navíc bychom ho rádi prodávali globálně. S tímto modelem geograficky míříme především na rozvinuté země, protože takový problém s vodou mají všude. Ani bohaté země jako třeba Švýcarsko nebo severské státy nejsou výjimkou.

Jak vaše zařízení funguje v praxi?

Nemůžu prozradit příliš detailů, protože jsme aktuálně v patentovém řízení. Na rozdíl od konkurence ale není nutné naše zařízení nijak instalovat. Jde o princip používání podobný třeba přístroji SodaStream, i když ten náš je o dost menší. Stačí ho jednoduše zapojit do zásuvky, do láhve napustit vodu, vložit ji do přístroje, spustit tlačítkem a za čtyřicet pět sekund máte vodu zbavenou jakýchkoli chemikálií, chlóru, bakterií a virů. Samotné čistění je o pokročilém oxidačním procesu, který zničí všechny škodlivé látky.

Zmínila jste patentové řízení – jak probíhá?

Nejvhodnější je nejdřív podat patent v České republice. Z řízení vzejdou připomínky a žádosti o úpravu, a jakmile se všechno doladí, je patent uznaný. Zveřejní se ale až za rok, takže do té doby nikdo neví, o co konkrétně jde. Navíc kdyby někdo přišel s něčím podobným, patent nedostane. Během toho roku je pak možné podat žádosti také na mezinárodní patent v různých státech, se kterými má Česko smlouvu.

Mít patent je jedna věc. Můžete ale vůbec zajistit, že někdo váš nápad nevezme a nevyrobí ho levněji?

Těžko. Technicky jde ale o natolik unikátní řešení, že ho opravdu nedokáže udělat kdokoli, respektive mu to bude trvat opravdu dlouho. Navíc budeme mít výhodu první značky na trhu, se kterou si lidi budou čištění vody spojovat, a to už nám nikdo nezveme.

Na kolik vlastně jedno zařízení přijde?

Elektronické zařízení samo o sobě stojí od 9999 korun. Vedle toho pak bude potřeba měnit zhruba jednou za tři měsíce ještě komponentu na čištění, která přijde na 270 korun.

Dokážete lidem garantovat, že vyčistíte opravdu všechno? Například vodu ze studny, která neprošla rozbory?

Bude záležet, z jakých důvodů neprošla. Pokud kvůli přemnožení bakterií a virů, není problém. Někdy je ale na vině obsah minerálních látek a v takovém případě ještě neumíme vyřešit všechno. Určitě dáme zákazníkům jasně vědět, v jakých případech je možné naše zařízení použít. Aby si mohli být skutečně jistí, krom našeho testování nabízíme také garanci od nezávislých externích laboratoří a spolupracujeme i s Českým zdravotnickým ústavem.

Výroba zařízení bude probíhat v Česku?

Nejdůležitější elektronické části si vyrábíme sami. Plastové formy nám například dělají v Číně a několik dalších komponent máme od dodavatelů z Evropy. Kompletace a kontrola ale bude probíhat pouze u nás.

Jste relativně malá česká firma s potenciálem uspět na velkých trzích. Rozhodovat ale bude i dostatek kapitálu – jak jste na tom?

Počáteční kapitál chceme získat přes mezinárodní crowdfundingovou kampaň na Kickstarteru – lidi si jednoduše naše zařízení předplatí. Kampaň jsme spustili sedmnáctého listopadu a cíl je vybrat 200 tisíc liber.

Tereza Dřímalová

Tereza Dřímalová

Při studiu na britské univerzitě Cass Business School založila spolu s otcem vlastní firmu AquaQube. AquaQube je přístroj na čištění vody v domácnostech či kancelářích a je to v tuto chvíli asi nejúčinnější zařízení svého druhu na světě. V necelých třiadvaceti letech je tak Tereza majitelkou a ředitelkou firmy s mezinárodními ambicemi a inovativním produktem – unikátním přístrojem na čištění vody. Při práci studuje – na Ekonomicko-správní fakultě MU v Brně magisterský obor finance a na ČVUT v Praze bakalářský obor strojírenství. Ve volném čase chodí relaxovat na hot jógu a ráda cestuje.

To je poměrně vysoké číslo…

To ano, už teď ale máme hodně pozitivních ohlasů. Jen na sociálních sítích nás sleduje kolem devíti tisíc lidí. Máme i čekací listinu zájemců, kteří by si chtěli naše zařízení koupit. Pokud se nám podaří celou částku vybrat, měli bychom být schopní pokrýt jednak fixní náklady na rozjezd výroby, ale máme v tom zahrnuté například i peníze na marketing. Nechceme, aby se nám povedla jen jedna úspěšná kampaň a celý projekt skončil.

Kdy bude zařízení na trhu?

Kampaň poběží třicet dní a zhruba za čtyři měsíce bychom pak měli být schopní lidem výrobek doručit.

Jak se stavíte k potenciálním investorům, přišly už nějaké nabídky?

S několika investory aktuálně jednáme. Uvidíme, v jaké fázi by se k nám mohli připojit. Variant je zatím několik. Máme například nabídky na zainvestování rozjezdu výroby, ale i získání distribuční sítě, a jsme také v kontaktu s lidmi, kteří by nám mohli pomoci s co nejrychlejším globálním růstem. Stejně tak nás už oslovily firmy, které dělají elektronická zařízení do domácností, a mají zájem o spolupráci. V tuhle chvíli bychom na tom ale nejraději dělali sami – náš tým je poměrně mladý a vidí v projektu svoji budoucnost.

Na začátku jste říkala, že nevydržíte dělat dlouhodobě jednu věc – jak dlouho vás bude bavit AquaQube?

Určitě dlouho. Ani jeden týden zatím nebyl stejný, často se něco mění, pořád přicházejí nové příležitosti a nové problémy. Opravdu nemám strach, že by moje práce pro AquaQube začala být v dohledné době monotónní.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jaroslav B. Kořínek | 19. 11. 2016 20:16

Slečna je svým zápalem sympatická, ale s lítostí musím říct, že ty pesticidy, hormony a chemikálie ve vododvodním řadu, proti kterým svým zázračným patentem bojuje, jsou bullshit.
Úplně stejně jako šmejdi prodávající zázračné hrnce, detoxikační magnetické náramky, homeopatika a mandaly mají prokazatelně dva efekty: 1/ lidi, kteří jim věří, se s nimi cítí být spokojeni a 2/ vyluxuje jim to peněženku.

+18
+
-

Další příspěvky v diskuzi (8 komentářů)

Jan Vrbka | 21. 11. 2016 16:10

Takže asi aktivní uhlí s ozonizací, případně s řídkou reverzní osmozou. Další krabice v již tak přecpané firemní kuchyňce.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Pozner | 21. 11. 2016 10:56

"máte vodu zbavenou jakýchkoli chemikálií, chlóru, bakterií a virů."
Všechno to beze stopy zmizí! Včetně toho chlóru, asi jaderný reakce :-P
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Bárta | 21. 11. 2016 11:45
reakce na Jan Pozner | 21. 11. 2016 10:56

Tak tak. Jedina chemikalie tam samozrejme zustane - H2O - ale ostatni beze stopy zmizi... No, tak za a bych destilku opravdu moc pit nechtel, a za b tuhle pohadku vypravejte oravdu po vecerech detem...
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Noha | 20. 11. 2016 07:13

Porovnavat to se zazracnymi hrnci mi prijde nefer - v tomhle nesouhlasim, neco takoveho by urcite patent neziskalo.

Me by spise zajimalo o kolik je to lepsi nez nejblizsi substitut - tzv. americka lednicka s vodnim filtrem pripojenym primo na vodovodni rad, ktera nejen vodu filtruje ale zaroven ji i chladi a vyrabi led.

Pokud by se k tomu Tereza chtela vyjadrit, tak bych to urcite ocenil.

Jinak hodne stesti - prorazit s tim urcite nebude lehke a konkurence je obrovska.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jaroslav B. Kořínek | 20. 11. 2016 11:40
reakce na Jan Noha | 20. 11. 2016 07:13

Patent nemají, jen o něj žádají a podle toho, co se o téhle krabici dozvídám, žádají marně. Pokud Vám přijde nefér, že srovnávám se zázračnými hrnci, vězte, že mašina, která skoro zvládne totéž, se nazývá Aquaboss, vyrábí ji Braun a slouží k čištění vody na dialýzu. Není tak designová, levná ani maličká, ale narozdíl od Terezina kávovaru funguje. Nejvíc mě ale dráždí koncept aktivní vody, který je typickým ezoplkem. Voda se "aktivním kyslíkem" jaksi "aktivuje" a je od té chvíle schopna desinfikovat v milisekundě vše, čeho se dotkne? Ne. Prostě ne.
Celé to staví na strachu, nevědomosti a nedůvěře lidí v bezpečnost vodovodního řadu.
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Noha | 21. 11. 2016 05:15
reakce na Jaroslav B. Kořínek | 20. 11. 2016 11:40

Hm tak pokud to je takhle tak to vypada vcelku blede no... Ze tu nevidim reakci od Terezy jen nasvedcuje tomu ze to nebude takove terno - skoda, skoda...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jaroslav B. Kořínek | 19. 11. 2016 20:16

Slečna je svým zápalem sympatická, ale s lítostí musím říct, že ty pesticidy, hormony a chemikálie ve vododvodním řadu, proti kterým svým zázračným patentem bojuje, jsou bullshit.
Úplně stejně jako šmejdi prodávající zázračné hrnce, detoxikační magnetické náramky, homeopatika a mandaly mají prokazatelně dva efekty: 1/ lidi, kteří jim věří, se s nimi cítí být spokojeni a 2/ vyluxuje jim to peněženku.
+18
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michaela Jancikova | 19. 11. 2016 09:11

Terezu znám ze školy, je to velký dříč, doufám, že se jim kampaň na Kickstarteru povede.

Začínat v rodinné firmě je dar i prokletí, určitě se najde plno nepřejících, kteří si řeknou, že se veze na vlně úspěchu svých rodičů, ale tito lidé obvykle netuší, že za každou rodinnou firmou je práce ne pro dva nebo tři lidi, ale pro minimálně pro deset, a je to čas, který jim nikdo nezaplatí. Každý (ne)úspěch se tam počítá.

Držím palce, každá taková firma v Česku je potřeba!
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Monika HájkováMonika Hájková
Bakalářské studium odstartovala na Technické univerzitě v Liberci, magisterské v oboru Mediální studia dokončila na Fakultě sociálních věd UK. S redakcí...více o autorovi.
Martin VlnasMartin Vlnas
Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Na univerzitě Sungkyunkwan v jihokorejském Soulu se rok zabýval východoasijskou...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!