Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Je Turecko ještě spojenec?

| 30. 8. 2016

Turecko bylo po celou dobu studené války spojencem Západu. Na druhé světové válce se sice příliš nepodílelo, ale například korejské války se účastnilo značně a za cenu velkých obětí. Jeho armáda je druhá nejpočetnější v zemích NATO (hned po USA).

Je Turecko ještě spojenec?

Jenže to bylo kemalistické Turecko, nesoucí atributy, jež mu dodal zakladatel turecké republiky Mustafa Kemal. Byly to sekulární stát, turecký nacionalismus, sekulární armáda, a její na Západě vzdělaný generální štáb coby garant sekulárního charakteru státu. Tento generální štáb měl v kemalistickém Turecku poslání podobné, jaké má v liberálních demokraciích ústavní soud: když měl dojem, že se volená politika odklání od ústavních principů, zasáhl a rozhodnutí volených politiků zneplatnil.

Konec kemalismu

Od nástupu bývalého premiéra a současného prezidenta R. T. Erdoğana k moci v roce 2002 vyvstávaly pochybnosti, do jaké míry chce Erdoğan zachovat kemalistický charakter Turecka a do jaké míry jej hodlá opustit v zájmu takzvané islámské demokracie (podle jeho stoupenců), anebo přímo měkkého islamismu a islámského státu. Tyto pochybnosti jsou po neúspěšném pokusu části turecké armády 15. července letošního roku vyřešeny. Na neúspěšný puč Erdoğan reagoval svým vlastním „protipučem“ a za cenu masového zatýkání a propouštění z práce svých skutečných či domnělých odpůrců v zemi změnil režim. Dnešní Turecko již není kemalistickým Tureckem. Je Tureckem Erdoğanovským, s Erdoğanem v pozici novodobého tureckého neo-otomanského sultána.

Je toto Turecko stále našim spojencem? Formálně ano. Turecko je stále členem NATO. Je ale spojencem skutečným? To je otevřená otázka.

Otočka o sto osmdesát

Především, prezident Erdoğan, který se v Sýrii profiloval jako nepřítel tamního ruského angažmá, otočil o sto osmdesát stupňů a smířil se s ruským prezidentem Putinem. Novodobý car a novodobý sultán si podali ruce.

A během pokusu o převrat či krátce po něm jednotky věrné Erdoğanovi paralyzovaly americkou leteckou vojenskou základnu v Incirliku na jihovýchodě země, na které se nacházejí i americké jaderné zbraně. Podle zpráv na ní znemožnily Američanům svobodu jednání a kontroly nad zbraněmi.

Následně se objevily zprávy o případném záměru USA své jaderné zbraně z Turecka stáhnout a přemístit jinam, například do Rumunska (což Rumunsko popřelo; zřejmě ve snaze zabránit, aby do počítačů ruských jaderných raket byly okamžitě zaneseny souřadnice rumunských měst a vojenských základen – pokud tam už nejsou nyní).

Spojenec vrtkavý. A kdoví jestli vůbec

Lze vyvodit několik závěrů:

Za prvé, pokud by USA neměly svobodu jednání a plnou kontrolu nad svými zbraněmi na základnách v cizích zemích, ty zbraně z nich stáhnou. Zda takováto situace nastala, vědí ony; a zda taková situace hrozí, si vyhodnotí ony.

Za druhé, najít země ochotné přijmout na svém území americké jaderné základny nemusí být triviálním úkolem. Za to si mohou USA samy – tím, že se stahují ze světa, vyvolávají u svých spojenců nedůvěru ohledně své spolehlivosti coby spojence, a celkovým vyvoláváním pocitu vlastní slabosti.

Za třetí, dlouhodobě nelze spoléhat na to, že Erdoğanovské Turecko je stejně spolehlivým spojencem, jako bylo Turecko kemalistické; obzvláště poté, co se car a sultán sbratřili. Jejich sbratření však není žádným spojenectvím založeným na společných principech či zájmech, je spíše jen účelovou dohodou dvou vůdců, kteří někdy spolupracují (podle hesla „autoritáři všech zemí, spojte se!“) a někdy po sobě střílejí (dle modelu „dva kohouti na jednom dvorku“).

Každopádně my ostatní máme důvod litovat ztráty Turecka coby doposud spojence spolehlivého. Ze spojence spolehlivého se stává spojenec vrtkavý – a otázkou je, zda vůbec ještě spojenec.


Psáno pro Konzervativní listy, převzato se souhlasem redakce z Neviditelného psa, úvodní fotka Profimedia

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Daniel | 30. 8. 2016 10:24

Neoconské tlampače mají nové notičky.
Když Turek spolu se Saúdskou Barbárií podporoval ISIS, tak jim to nevadilo (hlavně, že podporoval i syrskou pobočku Al Kajdy a další spřátelené džihádisty, snažící se svrhnout Asada). Nevadilo ani porušování lidských práv, omezování svobody slova, represe vůči novinářům a dalším disidentům (které rozhodně nezačaly až po "pokusu o převrat"). Věci, které se na Rusku či Číně usilovně kritizují, se mu blahosklonně promíjely. Nevadil odklon od sekulárního státu k islamizaci. Nevadila okupace severního Kypru, či narušování vzdušného prostoru jiného člena NATO.
Sotva ale sultán naznačil smíření s Ruskem, najednou to už prostě není "náš parchant". I ta situace okolo lidských práv v Turecku teď dostanou nový rozměr a publicitu.

+13
+
-

Další příspěvky v diskuzi (6 komentářů)

Jan Pozner | 30. 8. 2016 14:55

Špatná otázka.
Bylo Turecko někdy spojenec?
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 30. 8. 2016 10:24

Neoconské tlampače mají nové notičky.
Když Turek spolu se Saúdskou Barbárií podporoval ISIS, tak jim to nevadilo (hlavně, že podporoval i syrskou pobočku Al Kajdy a další spřátelené džihádisty, snažící se svrhnout Asada). Nevadilo ani porušování lidských práv, omezování svobody slova, represe vůči novinářům a dalším disidentům (které rozhodně nezačaly až po "pokusu o převrat"). Věci, které se na Rusku či Číně usilovně kritizují, se mu blahosklonně promíjely. Nevadil odklon od sekulárního státu k islamizaci. Nevadila okupace severního Kypru, či narušování vzdušného prostoru jiného člena NATO.
Sotva ale sultán naznačil smíření s Ruskem, najednou to už prostě není "náš parchant". I ta situace okolo lidských práv v Turecku teď dostanou nový rozměr a publicitu.
+13
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 30. 8. 2016 10:44
reakce na Jan Daniel | 30. 8. 2016 10:24

Dovolte, ono není z vašeho komentáře moc dobře vidět, kam vlastně míříte. Na mistra Jocha? Myslím, že by nebylo těžké dohledat, co říkal pár let zpátky o Turecku. O Erdoganově islamizaci země, o nestandardní diplomacii a podobně. Nemyslím, že hraje najednou podle jiného partesu.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 30. 8. 2016 11:01
reakce na Gabriel Pleska | 30. 8. 2016 10:44

Míněno to bylo spíše obecně.
Jocha nesleduji úplně pravidelně, a co psal o Turecku pár let zpět nevím.
I když z toho, co jsem od něj viděl, ho také řadím do neoconské myšlenkové líhně, nikoliv mezi konzervativce.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 30. 8. 2016 11:17
reakce na Jan Daniel | 30. 8. 2016 11:01

Roman Joch tak trochu o škatulích: http://blisty.cz/art/54126.html
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 30. 8. 2016 11:59
reakce na Gabriel Pleska | 30. 8. 2016 11:17

Viděl jsem kdysi jeho debatu se Semínem o Blízkém východu a stačilo mi bohatě. Tváří v tvář katastrofálnímu selhání exportu demokracie do této oblasti plédoval pro export osvícené diktatury tamtéž. To, že by se například mohlo neintervenovat a přenechat něco spontánnímu vývoji ho vůbec nenapadlo.
Neokonzervativci mají s konzervatismem společného ještě méně, než neomarxisté s marxismem. Jsou to sociální inženýři, kteří by rádi svým dobrem bombardovali celý svět. Ne nadarmo se zmiňují jejich trockistické kořeny. Osobně je řadím mezi nejnebezpečnější levičácké sekty současnosti.
Btw, je jasné, že nadprůměrně inteligentní člověk nikdy nepůjde zcela přesně zařadit do nějaké krabičky, protože vždy bude určitým způsobem originální. Ale konstruktivistické tendence a touha zapojit státní moc k měnění cizích režimů, neevolučnímu formování jiných společností a tavení jiných kultur odhalí každého správného socialistu.
+12
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Roman Joch
Ředitel Občanského institutu

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!