Je Turecko ještě spojenec?

Jenže to bylo kemalistické Turecko, nesoucí atributy, jež mu dodal zakladatel turecké republiky Mustafa Kemal. Byly to sekulární stát, turecký nacionalismus, sekulární armáda, a její na Západě vzdělaný generální štáb coby garant sekulárního charakteru státu. Tento generální štáb měl v kemalistickém Turecku poslání podobné, jaké má v liberálních demokraciích ústavní soud: když měl dojem, že se volená politika odklání od ústavních principů, zasáhl a rozhodnutí volených politiků zneplatnil.

Konec kemalismu

Od nástupu bývalého premiéra a současného prezidenta R. T. Erdoğana k moci v roce 2002 vyvstávaly pochybnosti, do jaké míry chce Erdoğan zachovat kemalistický charakter Turecka a do jaké míry jej hodlá opustit v zájmu takzvané islámské demokracie (podle jeho stoupenců), anebo přímo měkkého islamismu a islámského státu. Tyto pochybnosti jsou po neúspěšném pokusu části turecké armády 15. července letošního roku vyřešeny. Na neúspěšný puč Erdoğan reagoval svým vlastním „protipučem“ a za cenu masového zatýkání a propouštění z práce svých skutečných či domnělých odpůrců v zemi změnil režim. Dnešní Turecko již není kemalistickým Tureckem. Je Tureckem Erdoğanovským, s Erdoğanem v pozici novodobého tureckého neo-otomanského sultána.

Je toto Turecko stále našim spojencem? Formálně ano. Turecko je stále členem NATO. Je ale spojencem skutečným? To je otevřená otázka.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Otočka o sto osmdesát

Především, prezident Erdoğan, který se v Sýrii profiloval jako nepřítel tamního ruského angažmá, otočil o sto osmdesát stupňů a smířil se s ruským prezidentem Putinem. Novodobý car a novodobý sultán si podali ruce.

A během pokusu o převrat či krátce po něm jednotky věrné Erdoğanovi paralyzovaly americkou leteckou vojenskou základnu v Incirliku na jihovýchodě země, na které se nacházejí i americké jaderné zbraně. Podle zpráv na ní znemožnily Američanům svobodu jednání a kontroly nad zbraněmi.

Následně se objevily zprávy o případném záměru USA své jaderné zbraně z Turecka stáhnout a přemístit jinam, například do Rumunska (což Rumunsko popřelo; zřejmě ve snaze zabránit, aby do počítačů ruských jaderných raket byly okamžitě zaneseny souřadnice rumunských měst a vojenských základen – pokud tam už nejsou nyní).

Spojenec vrtkavý. A kdoví jestli vůbec

Lze vyvodit několik závěrů:

Za prvé, pokud by USA neměly svobodu jednání a plnou kontrolu nad svými zbraněmi na základnách v cizích zemích, ty zbraně z nich stáhnou. Zda takováto situace nastala, vědí ony; a zda taková situace hrozí, si vyhodnotí ony.

Za druhé, najít země ochotné přijmout na svém území americké jaderné základny nemusí být triviálním úkolem. Za to si mohou USA samy – tím, že se stahují ze světa, vyvolávají u svých spojenců nedůvěru ohledně své spolehlivosti coby spojence, a celkovým vyvoláváním pocitu vlastní slabosti.

Za třetí, dlouhodobě nelze spoléhat na to, že Erdoğanovské Turecko je stejně spolehlivým spojencem, jako bylo Turecko kemalistické; obzvláště poté, co se car a sultán sbratřili. Jejich sbratření však není žádným spojenectvím založeným na společných principech či zájmech, je spíše jen účelovou dohodou dvou vůdců, kteří někdy spolupracují (podle hesla „autoritáři všech zemí, spojte se!“) a někdy po sobě střílejí (dle modelu „dva kohouti na jednom dvorku“).

Každopádně my ostatní máme důvod litovat ztráty Turecka coby doposud spojence spolehlivého. Ze spojence spolehlivého se stává spojenec vrtkavý – a otázkou je, zda vůbec ještě spojenec.

Psáno pro Konzervativní listy, převzato se souhlasem redakce z Neviditelného psa, úvodní fotka Profimedia