Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Elity a lid: Více moci lidu!

| 15. 8. 2016

Demokracie. Slovo, které se v myslích mnoha automaticky pojí se svobodou, právy, rovností. Demokracie se stala synonymem pro vše dobré ve společnosti, a to do té míry, že předpona „ne-“ z ní činí politické zostuzení nejhrubšího zrna. Demokracie je moderní mýtus v klasickém slova smyslu: Vysvětluje složitý společenský život uchopitelnými pojmy. Kdo vládne? Lid. Jak vládne? Nejlépe, jak je to možné. Vše ostatní prý bylo vyzkoušeno a selhalo.

Elity a lid: Více moci lidu!

Začátkem léta rozčeřil unylé vody českého politického komentátorství Petr Robejšek se svou filipikou proti reprezentativní demokracii. Inteligentní článek, pokládající nepříjemné otázky ohledně prospěšnosti statu quo – tak má vypadat kritická politologie. Nezastavila se však kritika pana Robejška příliš brzy?

Podle pana Robejška je masa moudřejší než elity. Dav lidí dokáže s velkou přesností určit váhu býka, uvádí respektovaný komentátor s odkazem na historickou skutečnost. Dokáže však odhadnout i jeho cenu? Umí lid odhadnout, jak se tato cena bude v čase vyvíjet? V demokratické společnosti totiž masa lidí neodhaduje měřitelné fyzikální veličiny, jako je hmotnost. Voliči naopak rozhodují o záležitostech, které nejsou dost dobře měřitelné: omezení vlastnických práv, konfiskace majetku, cenzura.

Naše demokracie má údajně jednu vadu na kráse: je příliš reprezentativní a málo přímá. Potřebujeme méně elit a více lidu. V rozhovoru s panem Veselovským tento apel pan Robejšek dále rozvíjí: rozhodovat mají ti, kdo celou show platí a na politická rozhodnutí nejvíce doplácejí, to jest celá společnost. Politici by jakožto exoti (ve smyslu „stojící mimo společnost“) bez dostatečné skin in the game měli být upozaděni a významnější rozhodnutí o dalším směřování země by měl činit lid v rámci referend. Jako tomu je ve stabilním a prosperujícím Švýcarsku.

V tom Švýcarsku, kde bylo v roce 2000 referendem zrušeno zlaté krytí franku a kde bylo v roce 2013 elitami zrušeno pověstné švýcarské bankovní tajemství (o protestech švýcarského lidu přitom nic dohledat nelze). Obojí sice mnohem později než v okolních zemích, nicméně se tak nakonec stalo.

V zemi mnoha kopců a referend

Přesto nelze švýcarským projevům přímé demokracie upřít několik záchvěvů zdravého rozumu – v rámci referend se Švýcaři vyslovili proti nepodmíněnému státnímu příjmu či zákonem nařízené minimální mzdě.

Ve Švýcarsku ročně proběhne průměrně osm referend (podle statistiky let 2011–2015). Témata jednotlivých referend poměrně věrně kopírují agendu západních progresivních socialistů – kontrola zbraní, ekologické daně, regulace mezd v soukromém sektoru. Většinu z těchto nesmyslů švýcarští voliči naštěstí pravidelně odmítají, některé zásahy do vlastnických práv a lokální samosprávy však čas od času těsnou většinou projdou (jako byla regulace výstavby sezónního bydlení s 50,6 % hlasů).

Je záviděníhodné, že Švýcaři mají možnost odmítnout státní zásahy, které v jiných zemích zavádí několik tuctů parlamentních exotů. Na mysl se však vtírá jedna zásadní otázka: je v pořádku, že jsou takové otázky vůbec předmětem hlasování? Existuje v demokracii hranice, za kterou ruka státního zaměstnance již nemá co pohledávat? Nebo je možné hlasovat naprosto o všem – vždy s rizikem, že sebevětší pitomost může při dostatečně hluboké krizi projít?

Kdo je stát?

Ať rozhoduje parlamentní elita či miliony voličů, dané rozhodnutí je vždy politického rázu s politickými následky: musí se mu přizpůsobit všichni, přičemž k přizpůsobení bude využito síly, bude-li zapotřebí. Demokratický proces je v rozporu se svobodou, jelikož ti, kdo byli v rámci hlasování v menšině nebo se ho vůbec neúčastnili, budou proti své vůli donuceni k přijetí výsledku. Přímost či nepřímost hlasování na této základní skutečnosti nic nemění; důležitý je předmět hlasování a jeho následné vynucování, nikoli jeho okolnosti.

Přímá demokracie poskytuje iluzi legitimity pro rozhodovací proces, jenž je funkční pouze díky státnímu monopolu na moc a násilí. Posiluje domněnku, že „stát jsme my“ a klade rovnítko mezi stát a společnost. Stát však v konečném principu není nic jiného, než lokální hegemon, jehož jedinými nástroji jsou zákaz, příkaz, loupež, odnětí svobody a násilí. Je dále zjevné, že ve vztahu ke státu je vždy někdo, na koho jsou tyto nástroje uplatňovány ve větší míře. Soukromí producenti (podnikatelé i zaměstnanci) jsou čistými daňovými plátci, státní zaměstnanci jsou čistými daňovými příjemci; jsou snad členové obou skupin ve stejné míře „stát“?

Problémy spojené s takzvaným veřejným rozhodováním nebudou vyřešeny posílením hlasu lidu. To ovšem neznamená, že lid musí být ovládán elitou. Rozhodovat mohou obě skupiny, aniž by vznikaly konflikty. Ve skutečnosti, jak si ukážeme ve druhém díle, se tak v mnoha oblastech lidského konání děje již nyní. 


Pokračování:

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 15. 8. 2016 11:50

No samozřejmě - pokud NĚKTEŘÍ odevzdají část SVÉ svobody "oligarchovi", pak je to asi v pořádku a asi je pravdou, že se to bude dít vždy.

Pokud to udělají dobrovolně, není to nic proti principu (smluvní) svobody a přirozeného práva.
Ostatně když uzavřu například životní pojištění, také se k něčemu smluvně zavazuji a odevzdávám své peníze nějaké mocné a bohaté společnosti ("oligarchii"). Když vstoupím do nějaké organizace (odbory, cech, komora, sdružení, družstvo, ...), také tím vlastně do určité míry dobrovolně omezuji svou svobodu, někam deleguji svá práva.

Ale zásadní je, že mne k tomu nikdo nenutí násilím. A že ten někdo si násilím neusurpuje monopol typu "delegovat práva se smí jen na mne", "deleguje na mne každý i když nechce" a "deleguje na mne i ta práva, která ani sám nemá". Pokud se tak děje, je to již nelegitimní zlo, stát.

+17
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 15. 8. 2016 11:43

Kdyby se svět vyvíjel pouze na základě svobodně stanovovaných "pravidel" mezi jednotlivci, tak jsme ještě pořád v barbarské době kamenné.

-19
+
-

Další příspěvky v diskuzi (40 komentářů)

Michal Weinfurtner | 16. 8. 2016 19:39

A právě ten příklad s těmi rekreacnimi domky je typickou ukázkou plíživé zrudnosti demokracie. Jakmile získala nadpoloviční většina své rekreační bydlení, okamžitě zakázala zbytku populace totéž. Zbavila se konkurence v pronajímání a zhodnotili si tak vlastní majetek pomocí násilí státu. Je to úplně stejne, jako když politická reprezentace udělá za pomoci územního plánu z luk stavební parcely a naopak, podle toho kdo je kde zrovna vlastní.

Petice výrobců svíček dokonana jest.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Hynek Rk | 16. 8. 2016 09:11

Hodně lidí to má takhle:

1. Panovník a jeho dvůr či šlechta zabaví někomu jeho poctivě získaný majetek: Špatně, protože to nebylo demokratické.
2. Demokratická vláda a parlament a ti co je volili zabaví někomu jeho poctivě získaný majetek: Dobře, protože to bylo demokratické.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zavacky | 15. 8. 2016 16:59

Výnimočne do značnej časti súhlasím s R.Fuldom. Ak chce niekto nájsť ako-tak uspokojivú odpoveď na tieto otázky, musí posudzovať najrôznejšie príklady z histórie. Napríklad:
1. Je regulácia dielom človeka, alebo evolúcie?
2. Prečo neregulované spoločenstvá ľudí spravidla strácajú evolučnú prosperitu v konfrontácii s regulovanými?
3. Predstavujú podnikateľské spoločnosti kapitalizmus, alebo regulacionizmus, alebo oboje súčasne?
4. Je res publica demokraciou a musí byť nutne demokratická?
5. Kto rozhoduje o tom, že prehra v referende znamená donútenie?
6. Ako usporiadať spoločnosť, keď časť ľudí túži po centrálnej autorite, časť po kolektívnej autorite a časť po úplnej slobode?
7. Je liberálne nútiť ľudí túžiacich po vodcoch, alebo regulách do anarchokapitalizmu?

Myslím, že to stačí.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 16. 8. 2016 07:20
reakce na Zavacky | 15. 8. 2016 16:59

Nechme teď stranou pana Fuldu.

ad 1) Evoluce jistě měla vliv na jednání lidí. Jak říká například Matt Ridley ve své knize "O původu ctnosti", lidé jsou ctnostní, protože je to pro ně evolučně výhodné. A nejenom lidé. Lze to pozorovat i u zvířat. Lidé žijící v prvobytně pospolné tlupě dobrovolně dodržovali jistá pravidla, protože jim to umožnilo přežít. Mohli kdykoliv tlupu opustit (to je důležité), ale jejich šance na přežití by se dramaticky snížily. Zároveň se postupně vyvíjel institut vlastnictví. S rozvojem dělby práce a směny byl nezbytně spojen respekt k soukroménu majetku. Dalo by se pokračovat mnoho stran. Každopádně dávno před vznikem států vznikl institut vlastnictví sebe sama a legitimně získaného majetku. Vznikl přirozeným vývojem. Proto klasičtí liberálové mluví o přirozeném právu vlastnit.

ad 2) Jak jste na to přišel? Opak je pravdou. Státy s nižšími daněmi a nižší mírou ekonomické regulace vykazují většinu rychlejší ekonomický rozvoj se všemi výhodami s tím spojenými.

ad 3) Soukromé podnikatelské subjekty nepředstavují ani jedno. Vznikají a existují na základě smluvních vztahů, tedy DOBROVOLNÉHO souhlasu smluvních stran. Je jenom na nich, jaké smlouvy uzavřou. (Samozřejmě dokud do toho nezačne zasahovat stát. To je pak s dobrovolností konec.)

ad 4) moc nerozumím na co se ptáte. Jestli narážíte na aténskou demokracii, tak ta měla s moderní demokracií málo společného. V Aténách mělo právo hlasovat 5-7% obyvatel. Byl to způsob řešení sporů aténské elity mezi sebou.

ad 5) Fakt, že výsledek je závazný a násilím vynutitelný i vůči lidem, kteří hlasovali proti nebo se hlasování vůbec nezůčastnili. Jinými slovy v referendech i volbách jedni rozhodují o životech a majetcích jiných, kteří třeba ani nikdy nesouhlasili s takovým způsobem rozdování a proto se takových hlasování ani nezúčastní.

ad 6) Tak, že ti, kteří touží po autoritě, nebudou nutit ostatní, aby se autoritě podřizovali také. Demokracie, potažmo stát, je bohužel pravým opakem takové situace.

ad 7) Anarchokapitalismu je zřejmě jediný systém, který nemůže vzniknou násilným přinucením. Někoho nutit k anarchii je popřením anarchie :-)
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zavacky | 16. 8. 2016 13:10
reakce na Josef Fraj | 16. 8. 2016 07:20

1. Celý problém ste zúžili na vlastnícke právo. Problém je v tom, či považovať reguláciu(akúkoľvek) za brzdu, alebo za prostriedok prosperity, alebo za faktor variabilného účinku.
2. Celý problém ste zúžili na štátnosť a zdaňovanie - ako dve formy komplexnej regulácie. Problém je v tom, či v evolúcii ľudskej sociosféry prosperovali spoločenstvá s vyššou reguláciou(akoukoľvek), alebo spoločenstvá s minimálnou reguláciou. Sú nižšie dane nižšou reguláciou?
3. Keď spoločníci v podnikateľskej spoločnosti hlasujú(výhradne podľa interných zmlúv), je to demokracia? Neúspešná časť spoločníkov je znásilnená? Je to nesloboda? Je interná zmluva spoločníkov regulou? Je to kapitalizmus, alebo regulacionizmus?
4. Odkaz aténskej demokracie je len jeden - o spoločných veciach rozhodovali právoplatní občania priamo a bez obmedzenia. Vyspelý svet sa považuje za demokraciu. Sú to všetko republikánske zriadenia, ktorých demokratický charakter(väčšinové názory) sa overujú len výnimočne. Výnimkou je švajčiarska kombinácia res publica a priamej demokracie. Ich res publica menšinové názory nedokáže presadzovať.
5. Kto v referende nepresadil svoj názor, musí sám rozhodnúť o tom, či je to donútenie, alebo súčasť pravidiel, ktoré prijíma. To platí aj v podnikateľských spoločnostiach. Je na členoch a spoluvlastníkoch, aby sa rozhodli, či sa zaradia do kolektívu, alebo budú existovať individuálne. Keď dokážu existovať amiši oddelene, môžu aj komunisti, aj libertariáni. Vo Švajčiarsku je spokojných s politickým systémom 90% občanov, ale na referendách sa zúčastňuje len 30-60%. Nespokojných 10% by malo vnútiť ostatným svoje rôznorodé predstavy? Čo keby si vytvorili svoje spoločenstvá?
6. V spoločenskej evolúcii pravidelne vyhrávajú dobrovoľné, alebo násilné regulácie. Ancap musí súťažiť ďalej a preukázať schopnosť konkurencie. Zatiaľ totálne prehráva. Všetky novo-vznikajúce spoločenstvá prechádzajú postupne k reguláciám, ktoré zväčša rastú(napr.slobodný zámorský obchod - zvykové právo - námorné právo).
7. Je pravdou, že v hypotetickej situácii, kde by malá časť obyvateľov chcela budovať štátny útvar, by ju okolitý ancap neznásilňoval.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 16. 8. 2016 17:52
reakce na Zavacky | 16. 8. 2016 13:10

A) Je otázka, zda "zúžení" na vlastnická práva je opravdu zúžení. Vyjdeme-li z toho, že člověk vlastní sám sebe, tak veškeré právo týkající se člověka (a které se ho netýká?) je vlastnické právo. Proto také každá regulace, která nebyla přijata dobrovolně, je násilným zásahem do vlastnických práv člověka.

B) Regulace jsou špatné také z toho důvodu, že snižují efektivitu využívání vzácných zdrojů. Díky regulacím je výsledkem energie, kterou společnost vynakládá, méně bohatství (méně uspokojených lidských potřeb), než by tomu bylo bez regulací. Nebudu tady opakovat důvody, proč tomu tak je.

C) Asi nechápete principiální rozdíl mezi akciovou společností a státem. Akcionářem se stáváte dobrovolně. Dobrovolně přijímáte pravidla rozhodování, ať už jsou jakákoliv. Pokud je část akcionářů přehlasována, děje se tak v rámci dobrovolně přijatých pravidel. Nejde tedy o znásilnění. Dobrovolnost je neslučitelná se znásilněním! A v případě, že to přestanete považovat za výhodné, tak můžete vystoupit (například prodejem akcií).
Nic z toho neplatí v případě státu. Pokud se narodíte jak občan nějakého státu, tak se vás nikdo neptá, jestli přijímáte jeho pravidla. Jste násilím donucen je dodržovat, pod hrozbou vězení nebo konfiskace majetku. A nemáte možnost se od státu oddělit a říct já od tebe státe nic nechci, tak ti nebudu nic platit.

Otázka, zda uvnitř akciové společnosti panuje kapitalismu, nemá smysl. Můžeme se bavit o tom, zda tam panuje demokracie, ale pouze v tom případě, že uděláme rovnítko mezi hlasováním(jakýmkoli) a demokracii. A tak to myslím není. Ale to už je slovíčkaření. Podstatné je slovo DOBROVOLNOST.

D) Píšete: "Je na členoch a spoluvlastníkoch, aby sa rozhodli, či sa zaradia do kolektívu, alebo budú existovať individuálne. Keď dokážu existovať amiši oddelene, môžu aj komunisti, aj libertariáni."

Nevím, na které planetě žijete, ale toto prostě není pravda. Celý spor a debaty, které se okolo něj vedou, vznikly právě proto, že něco takového udělat nelze. Nelze říct státe nazdar, my si budeme řídit naše životy po svém, a vy s je řiďte také po svém. Nebudeme platit daně, budeme svítit žárovkama, zřídíme si kuřácké restaurace a nebudeme do nich pouštět cikány atd. atd. Tohle všechno je trestné, stát každého, kdo by něco takového chtěl udělat, znásilní vězením nebo konfiskací majetku. Stát to dělá zcela pochopitelně, protože první by se od něj oddělili ti, které nejvíce okrádá, ti pracovití, schopní, úspěšní, aktivní. Hlavním smyslem státu je přece právě ta krádež.

E) Ancap je alternativa ke státu. Před pár staletími bylo stejně vysmívané všeobecné volební právo. Lidé jako vy říkali, monarchie totálně vyhrává. A přesto dnes mají volební právo i ženy, což by tehdy bylo bráno jako velmi špatný vtip. Třeba časem lidi přestane bavit koloběh rozvoj-socialismus-totalita-ko laps,který je vlastní státu a nemůže tomu být jinak. V rácmi státu toto nelze vyřešit. Třeba naopak skončí civilizace v nějakém matrixu, nebo převezmou vládu stroje. Kdo ví?
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ján Zavacký | 16. 8. 2016 19:37
reakce na Josef Fraj | 16. 8. 2016 17:52

Otázka podnikateľských spoločností bola, či je v nich regulacionizmus. Výsledkom hlasovania je regula. Hovoriť o ancape ako o spoločnosti bez regulácií je chybou. Aj pre pracovníkov platia nejaké regule. Predstava, že celé spoločenstvo bude prosperovať bez regulí je nesprávna. Ancap musí preukázať životaschopnosť. Do dnešných dní sa v evolúcii ľudskej spoločnosti nepresadil a neprosperuje. To je najvyššie kritérium - evolučná prosperita.
To je odo mňa všetko.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 16. 8. 2016 22:47
reakce na Ján Zavacký | 16. 8. 2016 19:37

Tak nevím jestli se vyjadřuji tak zmateně, nebo zda vy nerozumíte psanému slovu. Netvrdil jsem nikde, že ancap se obejde bez pravidel nebo jak vy píšete "regulí". Napsal jsem, že je rozdíl, zda jsou pravidla přijata dobrovolně (například firma) nebo vnucena násilím (stát).
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zavacky | 17. 8. 2016 07:09
reakce na Josef Fraj | 16. 8. 2016 22:47

Dobre , tak ešte dovetok:
Švajčiari si môžu rozhodovať o všetkom, aj o daniach. Svoj štát nepovažujú za násilie, ale ich spoločnú vec. Či sa cítia znásilnení neurčíme ani my, ani to promile libertariánov, ktorých tam majú.
O tomto je Robejškov názor a Tětkov článok.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 17. 8. 2016 08:18
reakce na Zavacky | 17. 8. 2016 07:09

Nevím, co vám dává právo mluvit za všechny Švýcary. Pravdou ovšem je, že ani Švýcarsko se v principu neliší od jiných států. Stále část lidí rozhoduje o životech a majetku jiných lidí, kteří takový způsob rozhodování odmítají a násilím jim svoje rozhodnutí vnucují. Že se tak děje častěji formou referend na tom nic nemění.

Pan Robejšek považuje referendum, za demokratičtější než volby, pan Tětek správně upozorňuje, že principiálně v tom není žádný rozdíl.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zavacky | 17. 8. 2016 09:22
reakce na Josef Fraj | 17. 8. 2016 08:18

Tak teda ešte raz:
"Nevím, co vám dává právo mluvit za všechny Švýcary."

versus
"...neurčíme ani my, ani ..."
"Vo Švajčiarsku je spokojných s politickým systémom 90% občanov..."

!!!
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 17. 8. 2016 13:04
reakce na Zavacky | 17. 8. 2016 09:22

I kdyby to tak bylo (rád bych viděl ty otázky, zadavatele atd. Máloco je tak zmanipulované, jako průzkumy veřejného mínění :-( ), tak jakým právem znásilňují těch 10%? Zbytek viz Jan Altman
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 17. 8. 2016 10:58
reakce na Zavacky | 17. 8. 2016 09:22

Logicky - protože relativně srovnávají domácí systém s okolím. A hlavně jeho důsledky (srovnejme tamní průměrnou mzdu se mzdou "bohatého" Německa).
Kdyby jeden stát měl hnědorudou demokraturu ala Francie a okolní státy měly sovětský komunismus, také by Francouzi svůj systém masově hodnotili pozitivně.
Kdyby všude byl komunismus severokorejského typu a jen v Maďarsku jejich "gulášový softkomunismus", také by Maďaři byli (relativně) spokojeni.
Švýcarský stát bezpochyby zajišťuje svým občanům příjemnější žití, než formálně stejně demokratický stát rumunský (portugalský, francouzský i německý). Bohužel to není tak úplně tím systémem - když 1:1 přenesete švýcarské zákony do Rumunska, žádný velký zázrak nemůžete čekat.
Dalším faktorem je to, že Švýcarsko nasává peníze z celého okolí, tzn. jeho příklad by se asi nepodařilo zopakovat všude. Pokud nadnárodní korporace s miliardovými zisky může ve Švýcarsku ze svých celoevropských tržeb platit smluvní daň 4%, pak v důsledku běžný Švýcar může dojít k (mylnému) závěru, že za své zaměstnanecké dané dostává od státu solidní protislužbu - jenže ono to právě není jen za jeho daně. Náklady těch státních služeb tam budou podobně přemrštěné jako jinde, jen těm místním subjektům na to přispívá celá Evropa, dost pravděpodobně celý svět - což nekritizuji, je to od Švýcarů samozřejmě chytré - jen to ale svědčí o tom, že to lze těžko zopakovat všude - asi jako by Rakousko najednou nalezlo zlato či ropu v kuvajtském rozsahu - také by to pak vypadalo, že místní vzhledem k výši placených daní dostávají od státu rozumnou protislužbu.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zavacky | 17. 8. 2016 13:52
reakce na Jan Altman | 17. 8. 2016 10:58

Jan.
Súhlasím so všetkým, čo tu píšeš. To ale nie je podstata toho rébusu, ktorý sa tu snažíme všetci riešiť. Riešenie nemá nikto. Švajc je ale jedno z možných riešení, ktoré je možné dosiahnuť relatívne bezbolestne, a ktoré má dobré predpoklady pre pokojnú a dlhodobú prosperitu. Ľudia a spoločenstvá sa "chcú mať dobre" - snažia sa o prosperitu, ktorá je daná evolučne. Nijako ináč. Darmo budeme špekulovať. Evolúcia je hybná sila našej sociosféry ako podsystému biosféry. Evolúcia si nevyberá. Nemá morálku, ale naša morálka má evolúciu. Všetko, čo môže evolúcia pre prosperitu využiť, využije. Aj vyselektovanie novej morálky. História veľkých ľudských spoločenstiev je krátka. Ale iné nemáme k dispozícii. Keď z nej vychádzame, ukazuje sa švajc-systém ako jeden z najprosperujúcejších a rozhodne nejlepší z hľadiska spojenia prosperity a všeobecnej spokojnosti. Vyslovovať morálne súdy z hľadiska evolúcie okolitého sveta je irelevantné. 168 rokov je štátny regulacionizmus švajcu základom jeho prirodzene egocentrickej evolučnej prosperity(kantonálny, mestský a obecný omnoho dlhšie). Okolitý svet mení svoju morálnu podstatu každé 3-4 dekády. Nevieme, čo sa bude v blízkej historickej dobe presadzovať najúspešnejšie. O zmenách nepochybuje stále väčšia časť verejnosti. Ak sa pozrieme na vývoj za posledných 250 rokov, tak po krízach(zväčša monetárnych) nasledovalo obvykle upevnenie štátu. Myslím, že aj teraz to riziko hrozí, takže je lepšie podporovať demokratizáciu a de-unifikáciu ako anarchizáciu. Na úspešné presadenie akéhokoľvek "Liberlandu" je neskoro. Čo sa nakoniec udeje, to "ani boh nevie".
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 17. 8. 2016 17:44
reakce na Zavacky | 17. 8. 2016 13:52

Už se debata točí v kruhu, tak nebudu dál komentovat. Jenom faktickou poznámku, k té "stále větší části veřejnosti". Současná česká vládní koalice dostala dohromady necelých 28% hlasů oprávněných voličů. Přesto vnucuje násilím svoji vůli všem.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Mikolášek | 15. 8. 2016 15:54

Oséváte svá pole, aby je mohl pustošit. Zvelebujete a naplňujete vlastní domovy, abyste mu je nechali vydrancovat. Vychováváte dcery, aby měl čím ukojit své choutky. Živíte děti, aby je odvlekl do války, vyvedl na jatka a udělal z nich služebníky své chtivosti a nástroje své pomsty. Trápíte svá těla do úmoru, aby se mohl hýčkat nejrůznějšími slastmi a ukájet se ve špinavých a nízkých rozkoších. Oslabujete sami sebe, jen aby on byl silnější a aby vás pevněji držel na uzdě. A od všech těchto nespravedlností, které by ani to nejsprostští zvíře nevydrželo snášet, byste se mohli osvobodit, kdybyste se pokusili nikoli něco podniknout, nýbrž jen chtít. Nikoliv přímý čin, ale pouhopouhé přání.

Odhodlejte se přestat sloužit a rázem budete svobodní. Nechci po vás, abyste na tyrana zaútočili a pokoušeli se jej svrhnout. Jednoduše jej přestaňte podpírat a uvidíte, že se nakonec zhroutí a roztříští jako ohromný kolos, pod nímž byl zničehonic stržen podstavec.
http://www.mises.cz/clanky/etienne-de-la-boetie-rozprava-o-dobrovolnem-otroctvi-720.aspx
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 15. 8. 2016 16:55
reakce na Martin Mikolášek | 15. 8. 2016 15:54

Ano. A podle mne k takové změně postojů, k takové změně vnímání režimu, dochází víceméně skokově. Stále a stále se zdá, že tu režim je "na věčné časy a nikdy jinak", až jednoho dne se vše najednou změní.

Dlouho se zdá, že to jinak nejde, že to jinak ani být nemůže a najednou to nastane.

Samozřejmě "najednou" myslím jako historicky velmi krátkou dobu. Tedy ne hodiny, ale měsíce, max. několik málo let. Ale co se letos zdá nepřekonatelné, může být za 5 let k smíchu.

1986!

Kdyby nám před 9ti let někdo povídal o QE, záporných sazbách, brexitu, atd... tak bychom se mu vysmáli. Před pár lety bitcoin neexistoval. Před X lety skoro nikdo nechápal, že by si mohl a měl kupovat zlato a stříbro - dnes mincovny nestíhají razit a i kdyby zítra euro a dolar padl, funkční náhrady jsou mezi lidmi solidně rozšířené.

Stát a jeho moc je jen v našich myslích. A nálada společnosti se umí rychle změnit. Z čeho šel včera strach zítra může být pro srandu.
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Mikolášek | 15. 8. 2016 15:51

http://xroads.virginia.edu/~drbr/mencken.htm
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Václav Arnošt | 15. 8. 2016 10:08

Za mě na žebříčku systémů asi takto:


totalita - jeden (a jemu blízcí/ přímí podřízení) rozhoduje o všech či některých vybraných. Tím je i určeno, co mohu a nemohu.


demokracie - část společnosti (a jí blízcí/ přímí podřízení) rozhoduje o všech či některých vybraných. Tím je i určeno, co mohu a nemohu.


kapitalismus - mohu to, co nezasahuje do přirozených/vlastnických práv ostatních, či co si s ostatními s jejich souhlasem dohodnu a bude platit pouze pro ty, kteří si to dohodli. Nikdo třetí do smluvního vztahu dvou lidí/skupin/subjektů nemluví, nerozhoduje o nich.


- čím více lidí je, tím spíš se na drtivé většině pravidel neshodnou. Tím spíš je očividnější přirozená inklinace k individuálním řešením - méně toho společného (státu), více kapitalismu (svobody). Je to i vidět v customizaci služeb a výrobků zákazníkům skrze dnešní a budoucí technologie – služby a produkty na míru, individuální řešení. Zatímco stát chce využívat technologií k větší kontrole, represi a omezování svobody a unifikaci.

Přestože je demokracie opravdu asi jen vylepšená totalita s „šidítkem“ ve formě pocitu že „mám moc rozhodovat, protože mám hlas a volím“, je zvláštní, že ve společnosti je demokracie adorována tak moc, že i když lidé napříč společností nadávají na určitá pravidla, některá nedodržují, jiná chtějí natlačit ostatním, přestože zase jiní s nimi nesouhlasí, stále nedáme na demokracii dopustit a společnost nepoptává změnu systému. Jako by nic jiného mimo totality po demokracii nebylo možné. Přitom kapitalismus zůstává stále ležet ladem.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 15. 8. 2016 10:36
reakce na Václav Arnošt | 15. 8. 2016 10:08

Problém bude asi v tom, že cokoliv co není demokracií skončí jako totalita a že lidská společnost i když ji považujete toliko za soubor jednotlivců, jednoduše pravidla fungování potřebuje.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Václav Arnošt | 15. 8. 2016 11:14
reakce na Richard Fuld | 15. 8. 2016 10:36

Pravidla vám nikdo nebere, na ty nikde nenarážím. Pravidla si mohou určovat subjekty, které jsou spolu v nějakém vztahu – obchodním, společenském, mezi sebou. Pro jiné ani přirozeně platit nemohou, když se ostatní onoho procesu neúčastní. Taky vám nikdo nemluví a nerozhoduje za vás většina, od jakého pekaře máte za normálních okolností kupovat jaké housky, v jaké kvalitě, za jakou cenu a s kým se podělit. Vztah máte jen vy a pekař. Váš vztah, vaše pravidla. Navíc taková, aby benefitovaly obě strany, jinak by dobrovolně obchod neproběhl.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 15. 8. 2016 11:43
reakce na Václav Arnošt | 15. 8. 2016 11:14

Kdyby se svět vyvíjel pouze na základě svobodně stanovovaných "pravidel" mezi jednotlivci, tak jsme ještě pořád v barbarské době kamenné.
-19
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Risik | 16. 8. 2016 22:16
reakce na Richard Fuld | 15. 8. 2016 11:43

Fakt? Viete to aj nejako doložiť, alebo si to len myslíte?
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 18. 8. 2016 09:49
reakce na Martin Risik | 16. 8. 2016 22:16

A vy umíte doložit, že by se tak nestalo?
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Fraj | 15. 8. 2016 07:57

Jasně, Robejšek hledá řešení v rámci státu a protože shledává, že současná demokracie nefunguje, hledá řešení ve "více demokracie", tedy v referendech. Takto bychom se mohli dostat do stádia, kdy všichni budou hlasovat (budou mít možnost případně povinnost) o všem. V digitálním věku to nebude velký technický problém. Z řady důvodů lze ale předpokládat, že ani absloutní demokracie nepřinese více svobody, ale to je jiná kapitola.

Libertariánovi je zřejmé, že v rámci státu nemá šanci získat více osobní svobody. Právě naopak. Logicky tedy začíná hledat řešení mimo stát. Odtud anarchokapitalismus. Když si čtu Rothbarda nebo Hoppeho, tak to dává perfektní smysl. Pan Tětek zopakoval ve svém článku libertariánské krédo "není svobody uvnitř státu". OK, souhlasím, ale to už jsme slyšeli a četli mnohokrát.

Něco ale nesedí. Říkám tomu pracovně "střet dvou přirozeností". Libertariání opírají svoje myšlení o přirozené právo člověka vlastnit sám sebe a legitimně získaný majetek. Existuje však také něco, čemu se většinou říká "železný zákon oligarchie" a myslí se tím, přirozená tendence velkých skupin vytvářet hierarchie, a stejně přirozená tendence vedoucích elit v těchto hierarchiích usilovat primárně o uchování získané moci, než o původní cíle skupiny. K tomu je stát ideálním nástrojem.

Tyto dvě "přirozenosti" působí proti sobě. A historie ukazuje, že silnější (přirozenější) je tendence k oligarchii, tedy k omezování osobní svobody a existence státu. Lidé, jejich většina, se svojí svobody dobrovolně a přirozeně :-) vzdávají a je úplně jedno z jakého důvodu. To, co mně chybí v dílech libertariánů, je vysvětlení, proč by se to mělo změnit?
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Václav Arnošt | 15. 8. 2016 10:49
reakce na Josef Fraj | 15. 8. 2016 07:57

Co jsem měl možnost se pana Robejška na pár věcí zeptat, spatřuji u něj, že stát opravdu bere jako nutnou, nepřekonatelnou instituci s vynucovacím privilegiem, že nic jiného být nemůže. Totéž s demokracií jako formou vládnutí. Jako by vládnutí jedněch druhým byla nutnost, bez které nelze žít.

Vysvětlení, proč by se to mělo změnit? Šířit osvětu, zdola. Ale spíš otázkami na ostatní - k zamýšlení se nad věcmi. Na to, proč nechtít, aby mi někdo vládl, jak je to s penězi atd. Není nad to, když na tyhle věci přijde člověk sám vlastní hlavou, přemýšlením. Asi jako že ideální reklama je ta, která v člověku vzbudí dojem, že chtít daný produkt byl vlastně jeho nápad. :)
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Macháček | 15. 8. 2016 10:39
reakce na Josef Fraj | 15. 8. 2016 07:57

viz citace

https://www.reddit.com/r/Anarcho_Capitalism/comments/3eally/does_capitalism_manifest_as_oligarchy_rothbard_on/

Neboli Rothbard jej vztáhl obecně na celou společnost. Vzhledem k faktu, že lidé nejsou stejní, budou v jakékoliv činnosti vynikat lidé s vrozenými vlohami a ti, kteří budou činnosti moc věnovat svůj čas. Pár lidí bude vůdci, většina následovníky. Hierarchie je součástí dobrovolných uskupení, není vyhrazena státu a není důvod, aby nějak automaticky vedla ke státu.

"Proč by se to mělo změnit?" - To je otázka, kterou si položila snad každá ideologická skupina. Proč by mělo padnout staleté carství a měly být přijaty myšlenky marxismu-leninismu? Svět vždy měnily ideje, v tom nejširším smyslu. Ne všechny ideologie mají stejnoměrné zastoupení, ale naprostá většina lidí nemá žádnou pevnou ideologii a historie ukazuje, že naprostá většina revolučních hnutí byla vedena malou, odhodlanou skupinou, která dokázala většině obyvatelstva dobře "prodat" svůj program.

Etika a ekonomie nám vysvětlují, proč potáhne současný sociálně-demokratický model, který vládne na celém Západu, ke všem čertům, tak jako svého času sovětský socialismus. V takových časech úpadku jsou lidé ochotnější naslouchat i okrajovějším názorům. Který nakonec ale převládne? To záleží právě na těch, kteří danou ideologii šíří. Musí mít uspořádané argumenty, které se trefí do nálady většiny.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 15. 8. 2016 11:42
reakce na Tomáš Macháček | 15. 8. 2016 10:39

Ano, to je jedna možná cesta: současný demokratický socialismus zákonitě spěje ke společenskému rozvratu a ekonomickému kolapsu. Soudný člověk si podle mne nemůže myslet, že po této cestě lze pokračovat donekonečna:
http://xpuls.cz/bank-of-japan-bude-koncem-roku-2017-patrit-mezi-nejvetsi-akcionare-55-japonskych-firem/

A pokud v okamžiku kolapsu bude mít myšlenka svobody určitou podporu, může převážit. Není potřeba, aby si ancap přála většina. Bude stačit menšina, zejména bude-li to "elita". Intelektuální, ale i ekonomická. A to se podle mne lehce může stát: po kolapsu demokratického socialismu ancap může být výhodnější, než nějaká variace na komunistickou diktaturu i pro ty, kteří dnes prosazují a tyjí ze současného systému. Tak jako se minulý režim stal přítěží pro elity komunistického systému (estábácko podnikovou vrstvu managerů), může se demokratický socialismus (či jeho ještě levicovější následovníci) stát nepřijatelným pro ty, kteří z něj dnes profitují (od buffetů a sorošů po bakaly a babiše).

Ale je tu ještě druhá cesta přechodu k ancapu, která nevyžaduje ani dočkání se definitivního kolapsu demokratického socialismu, ani optimistického převážení myšlenek svobody po něm.
Je to cesta postupného budování paralelních struktur, nestátní/šedé/černé ekonomiky, decentralizovaných anonymních tržišť, peer-to-peer finančnictví a kryptoměn, uberizace/airbnbizace/torrenti zaceekonomiky, chytrých samovynutitelných kontraktů, decentralizovaných blockchainizovaných registrů, atd... V takovém scénáři je stát stále více obcházen, stále více marginalizován, vytěsňován a také stále více zbavován daňové výživy. A také stále více ztrácí význam i v očích běžných lidí. A až se (o to dříve) dostaví jeho neodvratný ekonomický kolaps (a tedy i neschopnost státu dostát závazkům, kterými se "legitimizuje" - zdravotní péčí "zdarma", atd..) , bude zde již paralelní a osvědčená struktura, která bude schopna zajistit vše potřebné - měnu, převody peněz, katastr nemovitostí, zdravotní pojištění, rozhodování sporů (arbitráže), atd...

Řekl bych, že pro přívržence svobody je propagace a podpora nestátních alternativ jasnou prioritou.
Podle mne se tím mění "program" propagátorů svobody od pouhého vzdělávání a přesvědčování k něčemu daleko hmatatelnějšímu, s citelně "revolučnějším" potenciálem.
Už jste přesvědčili majitele blízkého konzumu či holičství, že než nadávat na EET je lepší začít přijímat bitcoin? Už jste maminkám na mateřské ve vašem okolí, které si přivydělávaly štrikováním svetrů a jejich prodejem na MimiBazaru (a finančák si na ně došlápl) vysvětlili, jak budou na OpenBazaaru anonymní a nepostižitelné? Vysvětlili jste lidem v okolí, jak si přivydělávat ježděním pro Uber a jak jsou jejich výplaty na PayPal nesledovatelné státem? Podpořili jste pomocí crowdfundingu nějaký projekt rozvoje nějaké technologie eliminující potřebu a moc státu? Atd... možností jsou tisíce a každá je krůčkem ke konečnému cíli.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 15. 8. 2016 11:32
reakce na Tomáš Macháček | 15. 8. 2016 10:39

Asi jsem to nenapsal dostatečně přesně. Otázka "Proč ..." se netýkala důvodů proč by mělo ke změně dojít, ty jsou jasné. Ptal jsem se v tom smyslu, proč by se najednou měla změnit potřeba lidí odevzdat část svojí osobní svobody ve prospěch oligarchů. Lidé, většina, jsou prostě tací. Rádi se vzdají práva rozhodovat o svém životě, výměnou za pofiderní bezpečnost, minimální ale jisté materiální zabezpečení a podobné věci. Možná to mají v genech zakodováno evolučně. Já nevím. Faktem ovšem je, že většina lidí má potřebu přenést odpovědnost za svůj život na nějakého vůdce a tím se dříve nebo později stane oligarcha/ové. Pokud je to přirozené chování většiny homo sapiens, tak to logikou nepřebijete.

Ostatní ideologie mají výhodu, že je lze prosadit násilím. Proto stačí i malá skupina revolucionářů, která se chopí moci a znásilní celou společnost. To ovšem u anarchokapitalismu nepřipadá v úvahu. Ten se může prosadit pouze tehdy, pokud jeho principy přijme za své dostatečně velká část společnosti, aby odolala útokům státu a oligarchů. Kolik je to, to nevím.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 15. 8. 2016 11:50
reakce na Josef Fraj | 15. 8. 2016 11:32

No samozřejmě - pokud NĚKTEŘÍ odevzdají část SVÉ svobody "oligarchovi", pak je to asi v pořádku a asi je pravdou, že se to bude dít vždy.

Pokud to udělají dobrovolně, není to nic proti principu (smluvní) svobody a přirozeného práva.
Ostatně když uzavřu například životní pojištění, také se k něčemu smluvně zavazuji a odevzdávám své peníze nějaké mocné a bohaté společnosti ("oligarchii"). Když vstoupím do nějaké organizace (odbory, cech, komora, sdružení, družstvo, ...), také tím vlastně do určité míry dobrovolně omezuji svou svobodu, někam deleguji svá práva.

Ale zásadní je, že mne k tomu nikdo nenutí násilím. A že ten někdo si násilím neusurpuje monopol typu "delegovat práva se smí jen na mne", "deleguje na mne každý i když nechce" a "deleguje na mne i ta práva, která ani sám nemá". Pokud se tak děje, je to již nelegitimní zlo, stát.
+17
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 15. 8. 2016 13:28
reakce na Jan Altman | 15. 8. 2016 11:50

Realita je ovšem jiná. Pokud většina předá moc oligarchovi, tak ten tím získá dostatečnou moc eliminovat nejrůznější anarchisty a alternativní struktury na okrajovou úroveň. Konfiskace zlata, zákaz uberu, persekuce bitcoinu, ořezání internetu od nejrůznějších OpenBaazaru nejsou pro stát nové praktiky, po případném zrušení hotovosti to bude mít stát ještě mnohem jednodušší. Zkrátka oligarchie má dostatečnou moc přinutit násilím i ty nepřizpůsobivé do té míry, aby ji neohrožovali. Alternativní struktury sice existují a já souhlasím, že to může být možná cesta, pro menší skupiny, které neohrožují vážněji politický systém. Komunisté také tolerovali vexláky a meloucháře.

Připouštím, že současné státy mohou zkolabovat, ale není to zase nějak jisté. Stejně jako rostou možnosti alternativ, rostou i možnosti státu. Navíc proti tomu působí technické inovace. Stále méně lidí dokáže zabezpečit základní materiální potřeby celé společnosti a tedy roste počet parazitů, kteří stát potřebují. To je prvek, jehož působení nejsem teď schopen vyhodnotit

Jak už jsem kdysi napsal, shodneme se na mnoha věcech, ale nesdílím váš optimismus ohledně kolapsu jako katalyzátoru přeměny systému ve svobodnější. Pro vaše dvě cesty k ancap, které jste popsal v druhém příspěvku, jakkoliv bych je uvítal, mně chybí přesvědčivé argumenty. Osobně se domnívám, že doba, kdy většina lidí začne důležitost osobní svobody posouvat na stupnici priorit směrem vzhůrur, pokud vůbec, je mnoho generací před námi.

P.S. Stále častěji si uvědomuji, že se pohybuji uvnitř určité sociální bubliny, pro kterou je osobní svoboda zasadní věc. Je to ovšem malá bublina a mimo ni osobní svoboda není na žebříčku priorit vysoko. Jakmile z ní vystoupím, tak slyším hlášky typu "svobody se nenajíš" příliš často.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 15. 8. 2016 16:45
reakce na Josef Fraj | 15. 8. 2016 13:28

No záleží o jaké situaci se bavíme. Pokud by najednou stát nebyl, tak možná někteří lidé budou chtít předat část svých peněz a část pravomocí kontrolovat vlastní život nějaké "vyšší" entitě, "oligarchovi". Třeba pojišťovně, nebo všeobecnému vzájemně-výpomocnému spolku.
Ale nebude to jedna organizace s násilně vynuceným monopolem.

Co se týče současné situace se státem:
Ano, v USA "zabavil" zlato. Ale jak v tom byl úspěšný, kolika individuálním držitelům, kteří ho neměli v bance, ho zabavil? Kdo by dnes zlato odevzdal? Stát by dnes byl schopen vyvlastnit zlaté ETF a zlato v trezorech bank. Ale který blázen ho tam má? Zlato si dnes lidé kupují právě jako pojistku před státem a na nějaké písknutí ho nebudou odevzdávat. Naopak - řeknou si: "Právě pro tento případ, kdy stát bude v takto zoufalé situaci, jsme si ho kupovali. Už je to tady!".

Perzekuce kryptoměn, torrentů, peer-to-peer obchodních platforem, TORu, PGP, atd... jasně. O to vše se stát může snažit. Ale bude úspěšný? Vždyť je impotentní i v daleko triviálnějších oblastech! A až bude v úzkých, začnou mu docházet peníze, lidé začnou ignorovat jeho potištěné papírky a vagony regulací, bude ještě bezmocnější.
Pokud to tam funguje takto, tak bych se tak moc neobával:
http://dfens-cz.com/jak-jsem-budoval-karieru-ve-statnim/

A ano, přijde zákaz hotovosti (který přijde nejpozději tehdy, až příští krize zavelí jít s úroky 5% do minusu). Banky to rády lobbingem podpoří. Ale nebude to naopak ohromným pozitivním impulsem pro alternativní měny a kyberekonomiku obecně? Podle mne se lidí v zásadě chovají ekonomicky (maximalizují užitek). Jak budou reagovat na záporné úroky na účtu? Přechodem na jinou měnu! Přeci nebudu preferovat příjem v měně X, která když mi přijde na účet, začne hned odehnívat! Jak budou lidi reagovat na zrušení hotovosti? Nebude kadeřnicím, kosmetičkám, instalatérům, obkladačům, malířům pokojů, paním na úklid či hlídání, atd... vadit, že již nebudou moct většinu hotovostních tržeb skrýt před arcilupičem? Budou jen tak koukat, jak jim nyní všechny tržby jdou na účet, kde jim půlku sebere stát a druhou začnou ujídat záporné úroky? Já myslím, že lidi tak hloupí nejsou a budou hledat alternativu. A nic na tom nezmění to, že stát k pětistům tisícům zákonů a regulací přidá nějaký ten pětisettisící první. Naopak: politici a byrokrati v takovéto situaci sami začnou požadovat obvyklé úplatky v alternativní měně!

Komunisté sice možná tolerovali veksláky a meloucháře proto, že neohrožovali systém, ale jak vidíme, ten systém stejně padl :-)

Neříkám, že je jisté, že současný systém padne za rok. Také neříkám, že je jisté, že po něm přijde něco výrazně svobodnějšího. Říkám spíše toto:
- Systém se mi jeví jako neudržitelný, držící se při životě stále šílenějšími opatřeními (QE, nulové sazby, napřed nakupování státních dluhopisů, pak korporátních, nakonec i akcií až stát bude vlastnit skoro vše, záporné sazby, vrtulníkové peníze, nepodmíněný příjem z nově natištěných peněz, zákaz hotovosti, kazící se peníze, ....), která podle mne zkrátka nemohou pokračovat donekonečna a bez fatálních následků
- Po systému, který zemřel na příliš regulace, přerozdělování a socialismu, těžko může přijít systém, který bude založen na ještě větším množství téhož (diktatura). Respektive někdo to může zkusit, ale rozvrácenou ekonomiku to na nohy jistě nepostaví a lidé stále intenzivněji budou hledat řešení v té jediné svobodné a funkční (černé) ekonomice. To na ní se budou snažit prodávat svou práci a produkty, to na ní se budou snažit získávat potraviny, léky, atd... jednoduše proto, že jen tato ekonomika jim je bude schopna nabídnout. Že v nějakých volbách budou v rozporu s touto realitou a v rozporu se svým každodenním jednáním volit socialismus, to je možné, ale na té realitě to nic nezmění.
- Záleží i na nás, jak rychle dnešní systém skončí a co po něm přijde. A to ve více ohledech. Ještě nedávno se myslím libertariáni domnívali, že jediné, co mohou dělat, je osvěta, šíření myšlenek svobody, její obhajoba. Ale podle mne dnes mohou dělat daleko více a daleko praktičtější věci, než jen psát a mluvit. Mohou osobně a "fyzicky" napomáhat rozvoji té alternativní ekonomiky. Nemusí jen lidem vysvětlovat, že zdanění=loupež. Mohou jim nabízet technické prostředky obrany před touto loupeží: zlato, kryptoměny, anonymní obchodní platformy, anonymní platební systémy, atd... A efekt bude dvojí:
1) Urychlení kolapsu současného systému
2) Ukázání lidem, že jsou zde funkční alternativy, které odumřelý stát mohou nahradit a to obratem (protože budou částečně rozšířené a zpropagované ještě za života státu) - což omezí pokolapsový chaos a ukáže, že lze mít funkční ekonomiku a společnost na svobodném principu.

Ale samozřejmě netvrdím, že to tak dopadne. Je to i na nás.

Píšete: "Osobně se domnívám, že doba, kdy většina lidí začne důležitost osobní svobody posouvat na stupnici priorit směrem vzhůru, pokud vůbec, je mnoho generací před námi."

Já nejsem tak naivní, abych v toto věřil. Nemyslím si, že kdy bude nějaká významná část lidí upřednostňovat svobodu, odmítat parazitismus a násilné donucování.
K tomu já se vůbec neupínám! Spíše předpokládám to, že situace dojde do bodu, kdy se lidé zkrátka na ten volný trh budou MUSET obrátit (i když půjde o zarytého socana). Že situace dojde do stavu, že pokud si i socan bude chtít něco uspořit, nebude to dělat v oficiální měně, protože to bude nemožné (nebo alespoň silně nevýhodné). Ani dnes si přece zlato nekupují jen libertariáni!
Stejně tak zedník, který je třeba voličem SocDem, časem začne upřednostňovat platby v BTC, protože je jednak nezdaní (a co si budeme nalhávat - pokud jde o ztrátu 40% výdělku, jde politické přesvědčení stranou) a jednak oficiální měna bude mít záporný úrok, nulovou či omezenou možnost výběru, zkrátka bude mít velmi omezenou užitečnost. Až si půjde ten zedník pro pivo, i hospodský bude daleko raději za BTC, než za CZK, kterou mu opět zdaní, záporně zúročí, neumožní vybrat, atd... Zkrátka všechna opatření směřují k tomu, že ta oficiální měna bude pro příjemce velmi neatraktivní.
Stejně tak předpokládám, že až začne mít problémy (kvůli regulacím, stále pitomějším zákonům i kvůli nedostatku peněz) státní zdravotnictví, školství, atd... tak se lidé stále častěji budou obracet na volnotržní alternativy. Bez ohledu na jejich (ne)legalitu. A bez ohledu na politické přesvědčení daného jedince. Pokud jeho dítě bude potřebovat Penicilin a ve státním sektoru nebude, nebo na něj bude čekací doba 3 měsíce, půjde se prostě do nestátního sektoru.
A tak to časem bude se vším. Lidé se budou v nestátním sektoru za nestátní peníze snažit prodávat svou práci, aby si na tom nestátním trhu za nestátní peníze mohli koupit to, co potřebují a co má stát stále větší problém zajistit.
Bude úplně jedno, zda ti lidé četli Misese a milují svobodu :-)

Zkrátka když sleduji směřování finančního, ekonomického a politického sytému, docházím k závěru, že za X let i pan Fuld a Březina budou za své produkty a za svou práci požadovat zlato či bitcoin, protože věci, které potřebují k životu, si za znehodnocenou, přeregulovanou, záporně úročenou a odhotovostněnou korunu nekoupí (nikdo ji nebude chtít přijmout, nebo jen s vysokou prémií). Stejně tak si oba pánové budou své životní potřeby kupovat na volném trhu, protože na tom oficiálním zkrátka nebudou. Budou si na volném trhu kupovat i věci, které jsou nyní zvyklí dostávat od státu - protože kvalita státně monopolních služeb půjde stále dolů, navíc stát na tom bude finančně čím dál hůře a mnoho svých slibů již nebude schopen plnit. A je jedno, že u voleb tam možná půjdou hodit Škromacha, Skálu, Stropnického jr či Semelovou - protože budou stále irelevantnější. Pokud vůbec budou - ono dříve či později jednoduše nebude únosné, aby si majorita konzumentů daní diktovala, kolik na ně bude produktivní minorita (čím dál víc) platit. Podle mne existují jisté meze únosnosti a i když produktivita práce roste, pracovat 10 měsíců v roce na erár bude nesnesitelné a neakceptovatelné - bez ohledu na to, že majorita bude hlasovat pro.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Risik | 15. 8. 2016 23:22
reakce na Jan Altman | 15. 8. 2016 16:45

K tomu zabavenému zlatu v USA: bol to zo strany štátu vcelku "úspešný" ťah, lebo vtedy ľudia prezidentovi verili a veľmi sa báli ekonomickej situácie, preto nebolo treba nejakého veľkého donútenia, aby sa zlata vzdali v prospech "vyššieho" cieľa.
Ako to dopadlo, vieme.

Dnes je to iné, ľudia politikom neveria a určite by nebolo jednoduché a priechodné zlato len tak skonfiškovať. Zato ale štát bude všemožne daniť, alebo sa aspoň snažiť daniť všelijaké investičné produkty a ETF, hlavne ak dôjde k prudkému rastu ceny zlata (windfall tax).

Preto existuje jediná rozumná zlatá investícia: zlato vo vlastnej úschove.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 16. 8. 2016 10:30
reakce na Martin Risik | 15. 8. 2016 23:22

Přijde pán od vlády:
Pane Risík, víme z kontrolního hlášení, že jste si koupil 20 uncí investičního zlata. Podle zákona XX je stát od vás vykoupí za 2000 korun za unci.
Risík: Já jsem zlato ale mezitím prodal.
Pán od vlády: Komu pane Risík?
Risík: Už nevím
Pán od vlády: V takovém případě dostanete podle §xyz pokutu 50 tisíc za každou unci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Risik | 16. 8. 2016 14:19
reakce na Josef Fraj | 16. 8. 2016 10:30

No, ja som skôr myslel na to, že taký zákon bude problém schváliť. Pán od vlády za vami nepríde len tak, zhabať zlato, pán od vlády jedná na základe zákona.

A vidím, že p. Altman už zareagoval, riešením sú anonymné nákupy.
V tomto je BTC výhodou, jedinú nevýhodu BTC vidím v tom, že väčšina ľudí bude mať asi problém pochopiť, ako BTC funguje. Pravdepodobne bude musieť dôjsť k masívnemu rozšíreniu, aby to ľudia akceptovali aj bez hlbšieho pochopenia, ako to vlastne celé funguje.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 17. 8. 2016 11:19
reakce na Martin Risik | 16. 8. 2016 14:19

Já myslím, že lidé nemusí pochopit, jak BTC (technicky) funguje - stejně jako nechápou, jak přesně funguje smartphone, bittorent, skype, ...
Platit BTC je jednoduché a bude stále jednodušší - to je to, co lidi zajímá. Resp. co může být jednodušší, než přitisknout telefon s NFC chipem (nebo aspoň QR čtečkou) na jiný telefon či pokladnu?

Stačí, že lidé uvidí, že BTC ostatní chtějí a že za něj lze něco pořídit - a to dokonce levněji (o DPH a odvody), anonymně (nikdo se nedozví, že jste si koupili třeba viagru), bez potřeby zprostředkovatele/banky, bez rizika protistrany a centra (bitcoiny máte fyzicky u sebe, stejně jako hotovost - ovšem skladněji a bezpečněji), bez rizika záporných úroků, bail-inů, atd... Podle mne tato pozitiva budou lidé čím dál více vnímat, protože budou oproti situaci s oficiální měnou čím dál výraznější.

http://roklen24.cz/a/irZuw/studie-budoucnost-bitcoinu-vypada-v-nemecku-ruzove

Pokud půjdou úroky dále do záporu (nejpozději při další krizi), začnou se dít věci (resp. již se začínají dít dnes):
http://roklen24.cz/a/wNHqJ/ulozeni-hotovosti-vbance-znacka-levne
Lehce se stane, že hotovosti nebude dost. Navíc pokud by všichni vybrali hotovost, zamýšlený efekt záporných úroků by tím byl vyrušen. Proto dojde k omezení hotovosti (limit výběru jen na kapesné, pettycash, později její zrušení) a to bude boost pro alternativní měny od BTC po krugerrandy.

Samozřejmě že se stát bude snažit pro něj nežádoucí (přirozeně tržní) chování lidí omezovat. Ale podle mne neuspěje, ten tlak, vůle a touha bude příliš silná a masová.
Navíc to neustojí ani technologicky, nebude stíhat:
http://www.zive.cz/clanky/student-z-mit-stvoril-lepsi-tor-jeho-riffle-nsa-a-fbi-nerozlousknou/sc-3-a-183795/default.aspx

Navíc je tu další faktor: generační obměna. Pro mé děti jsou věci jako bitcoin, paypal, whatsapp, atd... zcela běžné, nevidí za tím žádnou záhadu, důvod k obavám. I malé děti se dnes potkají s bitcoinem třeba na Steamu. Tzn. ta jistá odtažitost k těmto novinkám odezní i automaticky časem s generační obměnou. I když si myslím, že i moji staří rodiče si ode mne nechají nainstalovat a vysvětlit Mycelium bitcoinovou peněženku ve smartphonu jakmile nastane situace, kdy se obvyklá hláška instalatéra či malíře pokojů změní z "s dokladem, nebo s 20% slevou?" na "bezhotovostně za koruny, nebo za BTC s 30% slevou?" - tedy v momentě dalšího omezení hotovosti.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 16. 8. 2016 11:00
reakce na Josef Fraj | 16. 8. 2016 10:30

Proto považuji za hloupost zlato nakupovat neanonymně.
Znám mnoho lidí, kteří za zlato platí bankovním převodem a pak si ho ještě nechají poslat domů státní poštou. Takové zlato má podle mne hodnotu diskontovanou vyšším rizikem vyvlastnění.

Přitom dnes (zatím) není problém nakoupit anonymně! I když legislativa říká něco jiného, prodejcům jde hlavně o obchod, takže jednoduše zaplatíte hotově a zlato si odnesete. Pokud někdo mermomocí trvá na tom, že musí vystavit doklad, uvedete jméno Eráre Pojdi. Oni to tak pak klidně uvedou.

Obdobně když chcete nakupovat v Německu (zejména pokud chcete ušetřit na výpalném/DPH) - opět arabové v pražských směnárnách vám anonymně vymění kolik eur si řeknete - a to zpravidla výhodněji, než na dealingu "ctěných" bank. A německý prodejce hotovost ochotně přijme, maximálně ten obchod rozepíše na více menších.

Takže souhlasím s tím, že stát se bude všemožně snažit utahovat šrouby, ale ve výsledku to bude pro něj kontraproduktivní, lidi to k přechodu k alternativám spíše namotivuje (typicky zákaz hotovosti a/nebo záporné úroky = boost pro bitcoin i Au/Ag mince).
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 15. 8. 2016 23:53
reakce na Martin Risik | 15. 8. 2016 23:22

Přesně tak, zlato tradičně zakopané pod jabloní...

I u nás byly doby, kdy lidé na výzvu státu odevzdávali zlato na obnovu zlatých rezerv.
Jenže od té doby se stalo mnoho věcí. Stát to darované zlato rozprodal a promrhal. Stát se chová nezodpovědně a měnu místo zpevňování cíleně oslabuje/ruinuje. Zlato dnes lidé kupují právě proto, že vidí nezodpovědné a krátkozraké chování proponentů státu. Dnes by zlato nikdo dobrovolně neodevzdal, naopak by každý vymýšlel, jak se takovému pokusu o krádež ubránit.

Mimochodem - na tom je myslím dost dobře vidět, jak se vztah lidí ke státu mění a ne že ne! Tzn. odhadovat, jaký ten vztah bude za X let (když se chování státu jen zhoršuje) vyžaduje určitou dávku imaginace :-)
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

pavel kratochvil | 15. 8. 2016 15:38
reakce na Josef Fraj | 15. 8. 2016 13:28

Myslím, že v současném světě najdeme docela dost příkladů zbankrotovaných a zkolabovaných států a na základě toho si můžeme udělat jakousi představu, jak by takový případný kolaps mohl vypadat u nás na západě (ostatně, jeden takový malý kolaps většina z nás pamatuje). Všude bez vyjímky buď státy ten kolaps nějak ustály (Československo, Argentina), nebo byly nahrazeny něčím, čemu se možná stát neříká, ale jako stát se to chová - kecá to ostaním do života a vybírá to daně (Somálsko, Střední východ, severní Afrika a podobně). Úplně stejné je to i na místech, kde o nějakém státu sotva slyšeli (třeba ve formě povinné účasti na kmenových válkách v Amazonii)
Nejspíš opravdu máme v genech zapsanou touhu po životě v hiearchických společnostech a rádi se vzdáváme části své svobody výměnou za pocit bezpečí a za pohodlí, že za nás některá obtížná rozhodnutí činí jiní. Osamělá opice i trosečník na pustém ostrově strádají i když jim po materiální stránce nic nechybí a jejich svobodu nikdo neomezuje.
Druhý důležitý faktor je skutečnost, že parazitování na druhých je nesmírně úspěšná životní strategie a geny těch úspěšných parazitů jsou pochopitelně hojně rozšířeny, z čehož vyplývá že vždy bude dost těch, kteří budou mít dost chuti a talentu obírat a ovládat druhé.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Václav Arnošt | 15. 8. 2016 11:46
reakce na Josef Fraj | 15. 8. 2016 11:32

Asi jde o „pohodlnost“, ale viděl bych to i zcela ekonomicky. Prostě přínos toho, že své problémy přenesu na někoho jiného a spolu s ostatními budu vinit jiné než sebe, je větší než náklad ztráty svobody a přijmutí toho, že jsem odpovědný sám za sebe.

Nejspíš se tak děje nevědomě, protože inklinaci lidí ke státu jako formě jak se „mít lépe a jak řešit problémy“ přisuzuji asymetrii informací. Když nevíte, co kolik stojí, nevyznáte se v tom, jaká je správná cena dané služby, produktu, kolik za něj zaplatit, když nemám srovnání, orientační bod, další znalosti? Stejně tak jako když jste člověk, který netuší a neví, že by se měl zajímat o to, že tohle souvisí s tímto, že skrze demokracii a její nástroje se ovlivňuje to a to, tak pak vyměníte svou svobodu za daleko menší cenu, než když byste to věděl. Proto bych řekl, že má u libertariánů nejvyšší cenu svoboda právě proto, protože jde o to vědět, co všechno člověka ovlivňuje, co způsobuje uplatňování moci jedněch nad druhými apod.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Josef TětekJosef Tětek
Zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!