Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Ať je klidně černá huba, hlavně když maká

Samuel Titěra
Samuel Titěra
30. 5. 2016
 5 835

Všichni moji kamarádi trpící pod břemenem politické korektnosti si snad konečně ulehčeně oddychnou. Jeden z jejích okovů, ta přízračná formulka „já nejsem rasista, ale“, konečně pukl. Na veřejnosti už se smí přiznat barvu. Ta hrdost! Ta úleva! Už nemusíme neobratně kličkovat „nenávidím rasisty a černochy".

Ať je klidně černá huba, hlavně když maká

Citát, který mě tak zaujal, byl delší. Zněl asi takto: "Mně Tomio mi nikdy nevadil, a to jsem rasistka, já ho obdivovala, že se vypracoval z ničeho“. Úcta k člověku se v našich krajích přestává řídit tím, jakou má kdo barvu pleti nebo původ. Kdepak. Kdesi jsme si osvojili mnohem poctivější měřítko: Jak moc kdo maká. (Nebo: Jak moc se obecně soudí, že někdo maká.)

Legenda o Andrejovi

Proto u nás vietnamská menšina vlastně nemá problém. Tedy alespoň ve společenské debatě. Všichni už jsme si stačili všimnout, jak skromní a houževnatí ti rákosníci jsou. Úplně naši ještě nejsou, to pardon, tykat jim budem, cywe proč ne. Ale nemáme s nimi problém. Protože si nemyslíme, že by něco měli nezaslouženě. Jsou samostatní. Nic po nás nechtějí, jako by nás ani nepotřebovali. Neberou nám naše dávky, neparazitují na našich daních. Doufám.

Je to krásný ideál s kořeny přes dvacet let starými a proplétá se vším možným. Promítá se i do toho, jaký úspěch měla a má Legenda o sv. Andrejovi: hrdý a nezávislý self-made-man je hoden úcty a následování. Jeho původ, pohnutky, prostředky, pravdivost, to všechno bledne před obdivem k mýtu o samostatnosti. On se nikoho o nic neprosí. On nikoho nepotřebuje. On je sám svůj. Stačí si sám, je soběstačný. Kéž bychom i my tohle dokázali!

Ano, jsem nácek

Všichni, kdo takoví nejsou, si zaslouží plivanec. Táhněte si najít práci, fetky z Kliniky (kdo by vám věřil, že to všechno děláte normálně k zaměstnání), postavte si vlastní barák nebo třeba hnízdo a tam si provozujte ty svoje rejdy. Vaše řeči o komunitě, o vzájemné závislosti všech lidí, pomoci jedněch druhým – to jsou jenom kecy. Každý slušný člověk má nejdřív makat, pak si vzít úvěr nebo podojit evropské (ne naše!) dotace a pak dělit čas mezi kancl a hokej, nebo rozjet vlastní byznys. Tak možná si kupovat protirakovinové květinky za dvacku. Stejně nevěříme, že vám nejde o prachy a/nebo o lenošení. Všem jde přece o prachy a/nebo lenošení! Kdo tvrdí, že jemu ne, je kryptosluníčkář a vyžírka.

Vždyť i ty cikáni by byli v pohodě, čert vem, že jsou jiný… jenomže to tušení, že mají něco zadarmo! Ten pocit, že mají něco víc, že stačí mít správně nesprávnej rodokmen a hned se ti sypou dávky do klína! Ten pocit je k nesnesení. A teď už si konečně můžeme ulevit. Opona spadla. Jsme rasisti, ale kdo má alespoň dvě ruce, maká, nic po nás nechce a nepotřebuje naši pomoc, ten ať si klidně zaleze do svýho koutku a tam je zticha. Anebo ne, ať si vyleze ven a pořádně huláká! Vždyť se sám vypracoval!

Ach jo. Už se těším, až ta verbální hrdost na vlastní agresivní pohled na svět bude opravdu plošně rozšířená. Až budeme všichni se zdviženou hlavou moci říct podle gusta „ano, jsem nácek“, „ano, jsem extremista“. Až bude v odporu proti té „politické“ zahozena veškerá ohleduplnost. Přestaneme popírat svůj stín, pustíme džiny z lahve a z trestního zákoníku zmizí ten nemoderní, svazující a politicky falešný § 356 (Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.) Hned budeme zdravější, hned NÁM bude lépe.

Eli, eli, lema sabachthani!

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (20)

Vstoupit do diskuze
Samuel Titěra

Samuel Titěra

Má rád lidi a umí přimět techniku, aby jim sloužila a pomáhala. Čte, píše a překládá a snaží se přispívat k tomu, aby si porozuměli lidé různých profesí, zájmů a dovedností. Je přesvědčen, že sdílení příběhů... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo