Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Hranice svobody projevu a čekání na bájné levicové liberály

Bohumír Žídek
Bohumír Žídek
25. 5. 2016
 8 924

V první části obhajoby svobody slova v největší šíři se autor vypořádával s některými argumenty pro její omezení – s tautologií o svobodě jednoho, která končí tam, kde začíná svoboda druhého, s tvrzením, že svoboda projevu umožnila nástup nacismu, nebo s „vysvětlením“ rozdílu mezi americkým a evropským přístupem, který je prý v tom, že Amerika nezažila komunismus nebo nacismus.

Hranice svobody projevu a čekání na bájné levicové liberály

První díl:

Svoboda projevu je i svoboda říkat kontroverzní a nechutné věci

Vraťme se ještě na okamžik k (neexistujícímu) právu nebýt urážen. Flemming Rose přichází s ještě jedním zajímavým postřehem. Čím dál víc lidí totiž dnes nerozumí vztahu mezi svobodou a tolerancí.

Mají pocit, že je to mluvčí, kdo by měl být tolerantní k posluchači. Pokud mluvčí posluchače čímkoliv urazí, porušuje jeho práva. Vždycky to ale bylo přesně naopak. Svoboda projevu vyžaduje notnou dávku tolerance po posluchačích, aby každému mluvčímu umožnili se svobodně vyjádřit.

Rád bych podotkl, že svoboda projevu nikoho nemá chránit před kritikou a nesouhlasem. Já jen, aby si někteří nemysleli, že když jim někdo vynadá do fašounů, že tím nějak porušuje jejich svobodu projevu. Ne, jen uplatňuje zase svoji svobodu projevu.

Politické svobody – základ (každého) liberalismu

V poslední době se dále setkávám s označováním krajní levice za „liberální“. Což je poněkud zarážející. Česká krajní levice je možná hodná na uprchlíky, ale to z jejích proponentů ještě liberály nedělá. Pokud jde o svobodu projevu, svobodu shromažďování a obecně o politické svobody, většina krajních levičáků u nás je zoufale antiliberálních.

Pro otce levicového liberalismu Johna Rawlse byly politické svobody zásadní. Na tom se s ním shodneme i my laissez faire liberálové. Lze tedy říct, že politické svobody jsou úplným základem – minimem, na kterém se musí shodnout liberálové všech barev.

Čekání na levicové liberály

Ale jak to vidí česká „liberální“ krajní levice?

„Smrt fašismu, vězení fašistům,“ reagoval jeden krajně levicový aktivista na pozdvižení ohledně hesla „smrt fašismu“.

Jenže pokud chcete zavřít každého, kdo vyjadřuje fašistické názory, odkláníte se i od kréda Noama Chomského, krajního levičáka a anarchisty, který liberalismus nezavrhl. Opakuji to na Finmagu asi potřetí:

„I Stalin a Hitler byli pro svobodu slova, dokud šlo o názory, které se jim líbily. Pokud jste opravdu pro svobodu slova, znamená to být pro svobodu říkat věci, se kterými nesouhlasíme a které se nám přímo příčí.“

„Jedním z pravidel demokracie musí zůstat to, že ti, kteří chtějí odstraňovat demokratický řád, se voleb nesmí účastnit,“ mohl napsat krajně pravicový právní teoretik Carl Schmitt, ale ve skutečnosti to byl krajně levicový aktivista Michal Uhl.

Pořád tedy čekám, kdy se konečně objeví ti bájní levicoví liberálové. Takoví, kteří uznávají svobodu projevu a pro které jsou politické svobody základ. Třeba se někdy dočkám.

Hranice svobody projevu

Jak bylo řečeno, ve Spojených státech je svoboda projevu chráněna prvním ústavním dodatkem. Otázka zní, jestli by svobodou projevu měly být chráněny i výzvy k násilí nebo obecně protiprávnímu jednání. Bartošovo zadržení totiž vyprovokoval jeho výrok, že vládní politici se dopouštějí vlastizrady, a proto zasluhují „trest nejvyšší“.

Ve Spojených státech hranice určil precedens – případ Brandenburg v. Ohio. Ten stanovil princip imminent lawless action. Aby byl projev postižitelný, musí splňovat následující tři podmínky (cituji skvělý článek, který na Wikipedii vložil Olda Florian):

-          Projev musí cílit na konkrétní osobu či skupinu

-          Projev musí být přímo zaměřený k tomu, aby způsobil bezprostřední protiprávní jednání.

-          Musí být pravděpodobné, že ten projev skutečně protiprávní jednání vyvolá.

Co padlo v Bartošově projevu

  • „Střílelo se slepými, do vzduchu, symbolicky – zatím.“
  • „Bez fyzické síly tu naši dnešní krizi nevyřešíme.“
  • „Beze zbraní se těm černým nájezdníkům neubráníme.“
  • „Co se týče našich vlastizrádců, na ně domluva nestačí, na ty platí síla.“
  • „Buď se budeme poklidně scházet další rok, anebo přejdeme k nějakým činům.“
  • „Něco, co má v Čechách staletou tradici, něco jako defenestrace, vyoknění.“
  • „Neříkám, že to bude dnes. Ale jednou si uvědomíme, že jinak to nejde.“
  • „Musíme se zbavit vlastizrádných elit a nastolit pořádek sami.“
  • „Je potřeba dojít do toho stavu, kdy je třeba udělat ještě něco víc.“

Překročil Bartoš hranice?

Můžeme se podívat, nakolik takové podmínky splňoval Bartošův projev.

„To už není jenom nějaká liknavost nebo neschopnost vlády, to už je vědomé budování rozvratu země. To je vlastizrada. To je vlastizrada, která musí být potrestána trestem nejvyšším,“ řekl Bartoš na demonstraci, načež ho zadržela policie.

Kdyby řekl jen to, řekl bych, že nesplnil ani jednu z uvedených podmínek. Nicméně šlo jen o vyvrcholení delšího projevu.

Bartoš v úvodu zmínil i to, že se obrací ke skupině lidí, která se na demonstracích schází pravidelně. Teoreticky by tedy mohla být splněna první podmínka.

U těch následujících dvou – výzvy k násilí se tam skutečně objevily. Nicméně řečníkovi zřejmě nešlo o způsobení bezprostředního („neříkám, že to bude dnes“) protiprávního jednání. U druhé podmínky bych se tedy přiklonil spíše k tomu, že splněna nebyla.

Pravděpodobnost, že by se někdo po jeho projevu zvedl a šel udělat atentát na premiéra Sobotku je mizivá a také se nic takového nestalo. Takže třetí podmínka nebyla splněna v žádném případě.

Proti slovu slovem

Mezitím se Bartoš dostal do hledáčku orgánů činných v trestním řízení kvůli jiným výrokům o Židech. Docent Konvička má zase opletačky kvůli svým výlevům na Facebooku.

Pro některé z těch výroků je slovo kontroverzní velice mírné.

Mnohé z těch výroků jsou vysloveně nechutné.

Ale co má být? Svoboda projevu musí být svobodou říkat kontroverzní a nechutné věci.

Chcete-li si to s autory takových věcí vyřídit, využijte zase svoji svobodu projevu.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
16
+

Sdílejte

Diskutujte (8)

Vstoupit do diskuze
Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Ekonomický novinář. Spolupracuje s Forbes BrandVoice. Pět let působil jako ekonomický redaktor serveru Novinky, odkud odešel do týdeníku Ekonom. Absolvoval bakalářskou němčinu a religionistiku na Filosofické... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo