Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Budoucnost Evropy

Jaká čeká Evropany budoucnost? Při zachování dosavadního vývoje patrně postupný úpadek a chudnutí, doplňované sílící nevraživostí vůči politické reprezentaci i spoluobčanům. Evropa potřebuje zásadní změnu a návrat ke zdroji bohatství a bezpečí: respektu k soukromému vlastnictví.

Jsou tomu bezmála dva roky, kdy na Finmagu vyšel můj článek Mračna nad Evropou: konec prosperity. V něm jsem poukazoval na mizerný vývoj hlavních ekonomických ukazatelů jak vybraných zemí, tak i Evropské unie jako celku (jelikož starosti Řecka či Španělska jsou vlivem dotačních programů a záchranných fondů starostmi všech členských zemí). Pojďme se podívat na další vývoj:

 

2007

2013

2015

Rozdíl p. b. 2015 vs 2007

Nezaměstnanost %

EU 27

7,2

10,8

9,4

2,2

Španělsko

8,2

26,1

22,1

13,9

Itálie

6,1

12,2

11,9

5,8

Řecko

8,3

27,3

24,9

16,6

Francie

8,0

10,3

10,4

2,4

Nezaměstnanost mladých (20–29 let) %

EU 27

10,6

17,2

14,6

4,0

Španělsko

10,9

39,2

34,0

23,1

Itálie

13,4

28,0

28,5

15,1

Řecko

17,5

47,4

40,9

23,4

Francie

12,2

16,3

16,8

4,6

Veřejný dluh/HDP %

EU 27

57,9

85,5

85,2

27,3

Španělsko

35,5

93,7

99,2

63,7

Itálie

99,8

129,0

132,7

32,9

Řecko

103,1

177,7

176,9

73,8

Francie

64,4

92,4

95,8

31,4

Zdroj: Eurostat
Poznámka: oproti údajům ze staršího článku patrně došlo k revizi dat. V této tabulce jsou tudíž údaje pro roky 2007 a 2013 o něco nižší, dle aktuálních informací z Eurostatu

Jak vidno, čas neléčí všechny rány. Obecná nezaměstnanost je o chlup nižší, nicméně k hodnotám předkrizového roku má ještě daleko. V zemích, které krize poznamenala nejvíce, je nezaměstnanost oproti roku 2007 stále několikanásobná. Nezaměstnanost mladých se snižuje jen zvolna, ve Francii naopak ještě roste. A poměr veřejného dluhu vůči HDP je před další explozí chráněn pouze měnovou politikou, která dávno opustila mantinely zdravého rozumu.

Jako by ekonomický marasmus nestačil, dopadly na evropský kontinent další pohromy: mohutná imigrační vlna a zvýšené riziko teroristických útoků.

Jak se s kupícími problémy Evropa vypořádá?

Existuje řešení, které je ve své podstatě primitivní; politicky ovšem naprosto neprůchodné. Nejprve ale prozkoumejme, proč je dosavadní vývoj zhoubný.

Iluze jednotné Evropy

Zaprvé je nutné uvědomit si, že výše položená otázka je v podstatě nesmyslná. „Evropa“ se s ničím vypořádat nemůže, ať ji chápeme jako politickou reprezentaci, nebo kolektiv půl miliardy lidí. První skupina řeší pseudoproblémy, jako je plánování globálních teplot, a tváří v tvář skutečným problémům se její členové rozpláčou. A není snad nutné příliš rozvádět skutečnost, že pět set milionů lidí nemá šanci se na ničem uspokojivě dohodnout.

Zastupitelská ani přímá demokracie tudíž řešením problémů nejsou; daleko spíš problémy vytvářejí a prohlubují, jelikož umožňují politicky aktivním menšinám vytvářet si pro sebe privilegovaná postavení na úkor ostatních.

Ad hoc legislativa

V soudobé Evropě už nelze mluvit o vládě práva a jakékoli právní jistotě. Nacházíme se v době, kdy každá vládní klika přichází s kupou nových zákonů a úprav stávajících zákonů, a to bez ohledu na jejich efektivnost, vymahatelnost a jakékoli principiální ukotvení. Jediným principem je princip zdá se mi. Ministru financí se zdá, že podnikatelé neplatí dostatek daní, tak zavede povinnost EET a kontrolního hlášení DPH. Ministru spravedlnosti se zdá, že se lidé příliš pomlouvají, zavede tudíž trestný čin hanobení třídy. Ministru dopravy se zdá, že lidé jezdí nebezpečně, tak přitvrdí represi řidičů. Vše v kontextu laviny nových nařízení ze strany Evropské Unie a jejího novodobého politbyra v podobě Evropské komise.

Důsledkem takové ad hoc legislativy je cosi na způsob papírové občanské války. Zatímco jeden z deseti zákonů může konkrétnímu člověku prospět (jako zákaz kouření nekuřákům), devět dalších bude namířeno proti němu.

Utopické řešení

Existuje řešení uvedených problémů? Ano, ovšem v politických kruzích o něm jen tak neuslyšíme, protože jde proti samotné podstatě politického rozhodování. Jedná se o princip nedotknutelnosti vlastnických práv, který možná nebyl v žádné zemi v plné míře dodržován, nicméně je vhodné usilovat o jeho maximální přiblížení.

Princip nadřazenosti vlastnického práva jednoduše řeší kupříkladu imigrační krizi. Nejedná se přitom o nic nového: na tomto principu fungovala v minulých staletích imigrace do Spojených států. Funguje následovně – imigrant, má-li co nabídnout, se domluví na zaměstnání a ubytování se soukromým vlastníkem, který v dané zemi už žije. Nemá-li v daný moment co nabídnout a jedná-li se kupříkladu o válečného uprchlíka, pak může požádat o pomoc charitativní organizaci – která ovšem opět nakládá pouze se soukromým vlastnictvím svých členů a sponzorů. Stát ani jím placené a dotované organizace by pak nemohly vynucovat „přijímání“ proti vůli občanů, stejně jako nacionalisté by neměli možnost uzavírat hranice a zavádět perzekuci podle vyznání (což patrně bude v některých zemích Evropské unie otázka příštích parlamentních voleb).

Pokud by vlastnické právo bylo chápáno jako nedotknutelné, byla by záležitost najímání zaměstnanců (bez ohledu na původ, občanství, povolení k pobytu a podobně) pronájem vlastního bytu či spravování vlastního podniku svobodou a zodpovědností daného vlastníka. Odstranila by se tím pádem příčina k ne až tak bezdůvodnému pocitu, že někteří lidé žijí na úkor druhých a mají výsadní postavení – ať se jedná o politicky protežované menšiny a názorové skupiny, imigranty, nebo voliče aktuálně většinové strany.

Doufejme, že se tento způsob řešení začne uplatňovat dříve, než se z papírové občanské války stane ta skutečná. Přijde-li totiž do Evropy kromě několika milionů migrantů další ekonomická krize, pak bude v kontextu výše uvedených statistik a sílícího napětí těžké jí zabránit.

Josef Tětek

Josef Tětek

Autor pracuje jako analytik, ve volném čase píše o ekonomii, politické filozofii, svobodě, kryptoměnách. Zakladatel Ludwig von Mises Institut, člen správní rady Liberálního institutu. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 53 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 17. 5. 2016 09:49

Rozumím, že do novin se musí napsat článek pozitivní. Nebo aspoň naději dávající :-)
Takže se napíše: "musí se udělat XXX aby nenastala absolutní katastrofa". Že to XXX je ve stávajícím režimu naprosto neprosaditelné, to už si musí čtenář domyslet sám.

Pravda je, že podobně uvažuje i "prostý lid" - také nechápe, proč politici neudělají nějaké YYY, které by jim zase až tak moc koryta nezmenšilo, ale situaci by významně zlepšilo. Úplně stejně lidi v hospodě "radili" bolševikovi v roce 1986. Také tehdy asi stačilo lidu trochu naslouchat a pár rozumných opatření (povolit malé podnikání, omezit neefektivní výroby, omezit největší zdroje znečištění - těžký průmysl, atd...) udělat a režim jim mohl o něco déle vydržet.

Jenže:
1) Oni to tehdy neudělali a politici to neudělají ani dnes
2) Ono ani není o co stát - k čemu je dobré protáhnout perestrojkový komunismus o 5 let, k čemu je dobré protahovat agónii dnes? Nebo snad nejde o agónii a věříme, že se systém může změnit v něco ekonomicky udržitelného a morálně obhajitelného. V něco, co stojí za to udržovat?

Mně osobně tedy přijde příhodnější řešit praktičtější témata:
- Jak asi bude probíhat kolaps demokratického socialismu? Jak rychle, s jakými projevy?
- Jak minimalizovat negativní dopady na sebe a své nejbližší?
- Jak přispět k tomu, aby po kolapsu nastala spíše změna k lepšímu (co nejvíce AnCap) a co nejméně k horšímu (diktatura)?
- Jakými prostředky tu agónii efektivně zkrátit?

+38
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 17. 5. 2016 12:22

Zase je tady v diskuzi jen snůška masochistických nesplnitelných ideologických přání. :-)

-21
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK