Trestný čin hanobení oligarchů

Ministerstvo spravedlnosti vyslalo do mezirezortního připomínkového řízení novelu trestního zákona. Pokud se beze změn dostane do Parlamentu a projde jím, bude v Česku trestné hanobit nejen národnosti a rasy, ale i sexuální orientace, pohlavní identity a „třídy“. (Těmi se myslí jakékoliv skupiny definované sociální pozicí a společenským statusem, takže nejde jen o dvě marxistické třídy žijící buď z kapitálu, nebo z práce.) Kromě trestného činu hanobení se o zmíněné terče nenávisti rozšiřuje i další paragraf, trestný čin podněcování k nenávisti nebo násilí. (Nejpodrobněji se změnám věnuje web Česká justice.)

I když považuju hejtování homosexuálů, leseb, transsexuálů, „socek“, ale taky „zbohatlíků v drahých kočárech“ za zavrženíhodné, z novinky radost nemám. Když nechám stranou, že jsem si postavil živnost na hanobení hipsterů, vadí mi tři věci:

Předně: Ministerstvo spravedlnosti v návrhu rozšiřuje přesně vyjmenovaný okruh jakýchsi privilegovaných neprivilegovaných, kteří mají nárok na zákonnou ochranu před nenávistnými projevy. Všimněte si, že v seznamu těch, kterými nelze veřejně pohrdat nebo rovnou volat po omezení jejich práv, chybí lidé s nízkou inteligencí, lidé oškliví a lidé staří nebo naopak mladí.

S IQismem, lookismem a hlavně ageismem se přitom potýká řádově víc nešťastníků, než kolik jich ve společnosti naráží kvůli asexualitě, kterou důvodová zpráva novely výslovně zmiňuje jako hodnou ochrany. Lidé bez zájmu o sex tvoří půl procenta až procento populace. Naproti tomu: „Celkem 62 procent obyvatel Česka bez rozdílu data narození se v poslední době setkalo s projevy nedostatku respektu kvůli věku.“

Není hejt jako hejt

Za druhé, i když jsem obecně pro to, aby kdokoliv mohl slovně hanobit kohokoliv a aby stát trestal jen otevřené výzvy k násilí a omezování práv, zákaz hanobení tříd mi vadí ještě víc než zákaz hanobení etnik nebo náboženského přesvědčení.

Montypythonovský skeč Na obranu mimořádně bohatých lidí vnímám jinak, než jak bych vnímal obdobný skeč Na obranu „chudáčků“ Cikánů. Stejně jako N. N. Taleb rozlišuju mezi zdravou arogancí vůči mocným a surovou arogancí vůči bezmocným.

Také animace Our economy explained in cookies by fungovala jinak, kdyby na něm sušenky kradla karikatura Žida s pejzy a jarmulkou místo karikatury boháče s motýlkem. V antisemitském klipu by nešlo najít jiné poselství, než že je nutné na základně principu kolektivní viny upřít práva široké skupině lidí definované původem a vírou. „Třídní kritika“ k protiústavním krokům nenabádá. Matěj Stropnický může říct: ten člověk v motýlku ožebračuje střední třídu skrze rovnou daň, obnovme proto progresivní sazbu. Petr Mach zase: je to dotační baron, omezme přerozdělování. Obě dvě cesty k přesunu moci mezi společenskými skupinami jsou slučitelné s ústavním pořádkem, nikoho nezbavují základních práv a svobod.

S liberální demokracií je naopak nekompatibilní zákaz hanobení elit. Do svobodné debaty patří nejenom konstruktivní kritika mocných, ale i nekonstruktivní posměch na jejich účet.

Za hanobení výsměch, ne kriminál

Třetí výtka k rozšíření paragrafů o hanobení a podněcování k nenávisti už v reakcích na připravovanou novelu zazněla: nedává smysl zpřísňovat a zpřesňovat zákon, jehož očividné porušování orgány činné v trestním řízení dlouhodobě přehlížejí.

Trestů za hanobení a podněcování k nenávisti se ročně udělí dohromady nižší desítky. A to nahodile: Otto Chaloupka dostal za „ještě pár takovýchto cikánských provokací a začne mazec“ podmínku, Bára Hrzánová za „Rusáci jsou svině“ Thálii. Bez následků prochází skandování „Cikáni do plynu“ i tvorba a šíření hoaxů o muslimech.

Jako bychom neměli paragrafy 355 a 356 kvůli ochraně slabších, ale kvůli tomu, aby se na každého prostořekého blba dalo něco vytáhnout, pokud to bude zapotřebí. Navrhované rozšíření tuhle hrozbu posiluje.

Stát musí důsledně bránit práva a svobody všech, kterým je nějaký nenávistný rétor chce vzít, ať už mektá o odebrání volebního práva ochráncům imigrantů, anebo lidí s nízkým IQ. S hanobením ať se ale místo soudů vypořádává občanská společnost. Účinnější trest než kriminál pro pár vybraných je posměch od co nejvíc lidí pro co nejvíc hejtrů. Inspirovat se můžeme u brněnských fotbalových fanoušků, kteří mají na sparťanské provolávání „Brno, Brno, buzerantů plno“ odzbrojující odpověď: „Tak jsme teplí, no a co?“