Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Sociálních experimentů nepodnikáme moc, ale málo

| 24. 3. 2016 | Vstoupit do diskuze

Pokud za společenské experimenty označujeme i opatření, která Česko přijímá jako jedna z posledních evropských zemí, pak je to jako považovat paralen a čaj s medem za experimentální léčbu nachlazení.

Sociálních experimentů nepodnikáme moc, ale málo

Kdykoliv se nějaké ministerstvo, magistrát nebo radnice pokusí prosadit jakoukoliv progresivní politiku, konzervativci zprava i zleva začnou varovat před experimenty na lidech a na společnosti. (Ti zprava to ještě někdy vytuní strašidlem neomarxismu.) Celorepublikovou antiexperimentální kampaň můžete v přímém přenosu sledovat souběžně s posilováním inkluzivního vzdělávání. V regionech se pak za hazardní sociální experimenty momentálně označuje třeba omezování automobilové dopravy nebo brněnský plán ubytovat bezdomovce v městských bytech.

Nefér a v důsledku i nebezpečná taktika automatického spojování experimentů s katastrofálními neúspěchy si zaslouží tři poznámky:

Za prvé: není fakticky správné označovat smrtící totality 20. století jako společenské experimenty, což je běžná diskutérská figura. Experiment je způsob získávání informací. V Sovětském svaze a jinde ale zabíjela nenávist k informacím; dogmatická víra, která se odmítala učit nebo připustit, že něco ve skutečnosti nefunguje tak dobře, jak to vypadalo na papíře.

Leninova „nová ekonomická politika“ doplnila neefektivní centrálně plánovanou ekonomiku o efektivnější soukromé podnikání, což měřitelně pomohlo hospodářství a zachránilo statisíce lidí před smrtí hladem. Právě proto Stalin tuhle politiku opustil a čelní zastánce úspěšného experimentu nechal popravit. (Jeden z důsledků: ještě krutější hladomory.)

Na rozdíl od fyzické likvidace nepřátel a dalších projevů totalit se navíc všechny zmíněné současné experimenty dají vzít zpátky, pokud nebudou fungovat. Příležitost bude nejpozději v nejbližších volbách.

Za druhé, není fér označovat progresivní politická rozhodnutí za experimenty, jestliže to samé neděláme i s konzervativními politickými rozhodnutími. Pokud se za experiment považuje například rozšíření cyklopruhu na úkor silnice, měli bychom jako experiment nálepkovat i stavbu čtyřproudky tam, kde doteď bylo pole. Kdo vidí experiment ve společném vzdělávání zdravých a hendikepovaných nebo v nultém ročníku školy, měl ho vidět i v rušení jeslí a dalších politických rozhodnutích, která proměnila vzdělávání a péči o děti.

(Všechno, co dnes konzervativci staví na piedestal, nebo alespoň nezpochybňují, ostatně kdysi začínalo jako společenský experiment ohrožující zavedené pořádky. Ať už šlo o národní státy, školní docházku nebo dobrovolně uzavřené manželství.)

Za třetí: je divné mluvit o experimentech, když někdo jenom kopíruje kroky, které už na mnoha dalších místech vedly k uspokojivým výsledkům, nebo přinejmenším nezpůsobily to, čím odpůrci straší. Politika housing first mívá překvapivý sukces: velká část lidí z ulice si dokáže bydlení udržet. Promyšlené omezení (nikoliv zákaz) automobilového provozu a podpora jiných druhů dopravy neumrtvuje města. Inkluze nikde nevedla k tragickým koncům, které v nonstop kampani přivolává deník Blesk – naopak země, kde se znevýhodnění žáci učí s těmi, co se dovedli narodit, ční v žebříčcích studijních výsledků vysoko nad Českem. (Což ještě nemusí být díky inkluzi, ale dostatečně to vyvrací vyhrožování všeobecnou debilitou.)

Problém tedy není, že vláda a místní samosprávy podnikají společenských experimentů moc. Problém je, že jich podnikají pořád málo.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 25 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Marcel Baláš | 24. 3. 2016 08:27

Není experiment jako experiment.

1. Přijdu s nějakou novou myšlenkou/ideou/metodou a mám možnost vyzkoušet ji sám na sobě, případně na ostatních dobrovolnících.
+ V případě úspěchu mají ostatní možnost vidět výsledky a dobrovolně se přidat, nebo tu myšlenku dál rozvinout, vylepšit a opět sami na sobě vyzkoušet. Opakovaným pokusem se dá zpřesňovat, zda to byl jen ojedinělý a náhodný úspěch, nebo šlo o univerzálně platné vylepšení.
- V případě neúspěchu jsem tratný jen a pouze já a oni dobrovolníci. Ostatní se můžou poučit a pro příště se této metodě vyhnout, nebo ji můžou zkusit poupravit a znovu vyzkoušet.

2. Sejde se pár úředníků a odborníků na ministerstvu a v souladu s vládnoucí doktrínou _vnutí_ svoje metody _naprosto_všem_.
Abstrahujme teď od faktu, že zjistit, zda se daný experiment povedl, je mnohem náročnější, protože jste ztratili možnost přímého porovnání v čase. Jste odkázáni pouze na porovnávání s minulostí.
Ale budiž, podstatné tady je, že pokud se daný experiment nepovedl, pak jsou tratní naprosto všichni, tedy i ti, kteří se daného experimentu nechtěli účastnit. Říct jim v takové situaci "no tak co, ztratili jste 4 (8, 12, ...) roky, zvolte si příště někoho jiného, kdo ten experiment zruší", je s prominutím na přesdržku, a to zvláště, pokud jde o vaše vlastní děti.

Tomu prvnímu se říká pokrok. Tomu druhému se říká sociální inženýrství.

Až přestane stát strkat nos do každé díry, až lidem rozváže ruky a umožní jim například v případě toho školství libovolně zakládat školy, učit dle svých osnov, až umožní rodičům učit děti doma, pak nastane takový experimentátorský boom, o kterém se všem levicovým liberálům ani nesnilo.

Stát ale nic takového nedělá, právě naopak. Jeden by z toho i vyvodil, že mu o pokrok pomocí experimentů vlastně ani nejde. Že v tom bude asi něco jiného. Ne pokrok, ale ideologie. V těchto případech to levicovým liberálům vyhovuje. Ale až / když se vymění vládní garnitura a přijde s experimentem základních škol vojenského střihu pro všechny, budu se těšit, že pan Kašpárek bude na Finmagu znovu obhajovat progresivní politická rozhodnutí a experimentování jako takové a že se bude nadále strefovat do zpátečnických, tmářských konzervativců. Doufám, že se v tu dobu ještě pořád budu moct za monitorem škodolibě usmívat.

+69
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Vladislav Kruták | 24. 3. 2016 09:26

Do důsledku vzato: každý by měl žít pouze podle svých vlastních pravidel, cokoliv jiného je buď zločin, či alespoň diktatura většiny. Otázkou pak ovšem je, jak to tady na té planetě zvládnout společně...

-8
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK