Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Sociálních experimentů nepodnikáme moc, ale málo

Pokud za společenské experimenty označujeme i opatření, která Česko přijímá jako jedna z posledních evropských zemí, pak je to jako považovat paralen a čaj s medem za experimentální léčbu nachlazení.

Kdykoliv se nějaké ministerstvo, magistrát nebo radnice pokusí prosadit jakoukoliv progresivní politiku, konzervativci zprava i zleva začnou varovat před experimenty na lidech a na společnosti. (Ti zprava to ještě někdy vytuní strašidlem neomarxismu.) Celorepublikovou antiexperimentální kampaň můžete v přímém přenosu sledovat souběžně s posilováním inkluzivního vzdělávání. V regionech se pak za hazardní sociální experimenty momentálně označuje třeba omezování automobilové dopravy nebo brněnský plán ubytovat bezdomovce v městských bytech.

Nefér a v důsledku i nebezpečná taktika automatického spojování experimentů s katastrofálními neúspěchy si zaslouží tři poznámky:

Za prvé: není fakticky správné označovat smrtící totality 20. století jako společenské experimenty, což je běžná diskutérská figura. Experiment je způsob získávání informací. V Sovětském svaze a jinde ale zabíjela nenávist k informacím; dogmatická víra, která se odmítala učit nebo připustit, že něco ve skutečnosti nefunguje tak dobře, jak to vypadalo na papíře.

Leninova „nová ekonomická politika“ doplnila neefektivní centrálně plánovanou ekonomiku o efektivnější soukromé podnikání, což měřitelně pomohlo hospodářství a zachránilo statisíce lidí před smrtí hladem. Právě proto Stalin tuhle politiku opustil a čelní zastánce úspěšného experimentu nechal popravit. (Jeden z důsledků: ještě krutější hladomory.)

Na rozdíl od fyzické likvidace nepřátel a dalších projevů totalit se navíc všechny zmíněné současné experimenty dají vzít zpátky, pokud nebudou fungovat. Příležitost bude nejpozději v nejbližších volbách.

Za druhé, není fér označovat progresivní politická rozhodnutí za experimenty, jestliže to samé neděláme i s konzervativními politickými rozhodnutími. Pokud se za experiment považuje například rozšíření cyklopruhu na úkor silnice, měli bychom jako experiment nálepkovat i stavbu čtyřproudky tam, kde doteď bylo pole. Kdo vidí experiment ve společném vzdělávání zdravých a hendikepovaných nebo v nultém ročníku školy, měl ho vidět i v rušení jeslí a dalších politických rozhodnutích, která proměnila vzdělávání a péči o děti.

(Všechno, co dnes konzervativci staví na piedestal, nebo alespoň nezpochybňují, ostatně kdysi začínalo jako společenský experiment ohrožující zavedené pořádky. Ať už šlo o národní státy, školní docházku nebo dobrovolně uzavřené manželství.)

Za třetí: je divné mluvit o experimentech, když někdo jenom kopíruje kroky, které už na mnoha dalších místech vedly k uspokojivým výsledkům, nebo přinejmenším nezpůsobily to, čím odpůrci straší. Politika housing first mívá překvapivý sukces: velká část lidí z ulice si dokáže bydlení udržet. Promyšlené omezení (nikoliv zákaz) automobilového provozu a podpora jiných druhů dopravy neumrtvuje města. Inkluze nikde nevedla k tragickým koncům, které v nonstop kampani přivolává deník Blesk – naopak země, kde se znevýhodnění žáci učí s těmi, co se dovedli narodit, ční v žebříčcích studijních výsledků vysoko nad Českem. (Což ještě nemusí být díky inkluzi, ale dostatečně to vyvrací vyhrožování všeobecnou debilitou.)

Problém tedy není, že vláda a místní samosprávy podnikají společenských experimentů moc. Problém je, že jich podnikají pořád málo.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 25 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Marcel Baláš | 24. 3. 2016 08:27

Není experiment jako experiment.

1. Přijdu s nějakou novou myšlenkou/ideou/metodou a mám možnost vyzkoušet ji sám na sobě, případně na ostatních dobrovolnících.
+ V případě úspěchu mají ostatní možnost vidět výsledky a dobrovolně se přidat, nebo tu myšlenku dál rozvinout, vylepšit a opět sami na sobě vyzkoušet. Opakovaným pokusem se dá zpřesňovat, zda to byl jen ojedinělý a náhodný úspěch, nebo šlo o univerzálně platné vylepšení.
- V případě neúspěchu jsem tratný jen a pouze já a oni dobrovolníci. Ostatní se můžou poučit a pro příště se této metodě vyhnout, nebo ji můžou zkusit poupravit a znovu vyzkoušet.

2. Sejde se pár úředníků a odborníků na ministerstvu a v souladu s vládnoucí doktrínou _vnutí_ svoje metody _naprosto_všem_.
Abstrahujme teď od faktu, že zjistit, zda se daný experiment povedl, je mnohem náročnější, protože jste ztratili možnost přímého porovnání v čase. Jste odkázáni pouze na porovnávání s minulostí.
Ale budiž, podstatné tady je, že pokud se daný experiment nepovedl, pak jsou tratní naprosto všichni, tedy i ti, kteří se daného experimentu nechtěli účastnit. Říct jim v takové situaci "no tak co, ztratili jste 4 (8, 12, ...) roky, zvolte si příště někoho jiného, kdo ten experiment zruší", je s prominutím na přesdržku, a to zvláště, pokud jde o vaše vlastní děti.

Tomu prvnímu se říká pokrok. Tomu druhému se říká sociální inženýrství.

Až přestane stát strkat nos do každé díry, až lidem rozváže ruky a umožní jim například v případě toho školství libovolně zakládat školy, učit dle svých osnov, až umožní rodičům učit děti doma, pak nastane takový experimentátorský boom, o kterém se všem levicovým liberálům ani nesnilo.

Stát ale nic takového nedělá, právě naopak. Jeden by z toho i vyvodil, že mu o pokrok pomocí experimentů vlastně ani nejde. Že v tom bude asi něco jiného. Ne pokrok, ale ideologie. V těchto případech to levicovým liberálům vyhovuje. Ale až / když se vymění vládní garnitura a přijde s experimentem základních škol vojenského střihu pro všechny, budu se těšit, že pan Kašpárek bude na Finmagu znovu obhajovat progresivní politická rozhodnutí a experimentování jako takové a že se bude nadále strefovat do zpátečnických, tmářských konzervativců. Doufám, že se v tu dobu ještě pořád budu moct za monitorem škodolibě usmívat.

+70
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Vladislav Kruták | 24. 3. 2016 09:26

Do důsledku vzato: každý by měl žít pouze podle svých vlastních pravidel, cokoliv jiného je buď zločin, či alespoň diktatura většiny. Otázkou pak ovšem je, jak to tady na té planetě zvládnout společně...

-8
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK