Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Fenomén Iowa: Kdo bude prezident, může rozhodnout „drtivá menšina“

Minulý týden začaly po čtyřech letech stále intenzivnějších příprav americké primárky. Jako první volili své oblíbence, které by rádi viděli v Bílém domě, obyvatelé třímilionového státu Iowa.

Mezi republikány zvítězil texaský senátor Ted Cruz s 27,6 % hlasů. Za ním následují realitní magnát Donald Trump s 24,3 % a floridský senátor Marco Rubio s 23,1 %.

Bernie Sanders měl podle průzkumů ještě v červnu proti Hillary Clintonové padesátibodové manko. A tak i když v pondělí hlasování skončilo remízou (49,8 % pro Clintonovou, 49,6 % pro Sanderse), pro Sanderse jde o velké vítězství a Clintonovou stále víc straší, že by stejně jako v roce 2008 mohla v roli favoritky fatálně selhat.

První stát primárek je přitom paradox par excellence. Skoro nikdo tu nevolí, přesto může rozhodnout o vítězích. A není to zvláštnost jediná…

Volím voliče voličů

V Iowě se totiž nekonají klasické primárky, kde voliči vybírají volitele volebních konventů, ale takzvané caucuses, což by se dalo nejlépe přeložit jako „shromáždění“. Jak to probíhá? Obě hlavní strany minulé pondělí uspořádaly celkem 1681 „okrskových shromáždění“. Na nich se sešli republikáni a demokraté, aby zvolili delegáty, kteří je následně budou zastupovat na 99 „shromážděních vyšších správních celků“ – okresů (county). Jednotliví delegáti přitom nejsou vázáni rozhodnutím voličů z prvního kola a mohou před druhým kolem změnit názor. Reálná váha pondělních výsledků tak není příliš velká.

Teprve delegáti 99 „okresních shromáždění“ ze svých řad zvolí volitele na celonárodní shromáždění své strany, které určí, koho strana nominuje jako kandidáta do Bílého domu. Iowští demokraté vyšlou na celonárodní shromáždění 52 delegátů, republikáni 30.

Aby toho nebylo málo, systém republikánských a demokratických shromáždění se mírně liší. U demokratů vytvářejí účastníci prvního kola „hloučky“, které veřejně vyjadřují podporu jednomu z kandidátů. Hlasování tedy není tajné. Účastníci se pak po určitou dobu mohou vzájemně přesvědčovat, proč je právě jejich kandidát nejlepší, a snažit se tak přetáhnout část příznivců jiných kandidátů do svého hloučku. Pokud některého kandidáta podporuje méně než 15 účastníků, má smůlu. Hlouček se ruší a mohou se přidat k některému ze silnějších kandidátů.

To se opakuje do té doby, dokud nezůstanou jen kandidáti s podporou vyšší než 15 procent. Letos to asi nedalo příliš práce, vzhledem k tomu, že kandidáti byli jen tři. Delegáti, kteří pak zastupují Iowu na celonárodním konventu Demokratické strany, musí hlasovat poměrně podle celkových výsledků.

Republikánské zvláštnosti a změny

Republikáni na rozdíl od demokratů své prezidentské preference vyjadřují tajně.

Výsledky tohoto tajného hlasování ale až do letošního roku byly zčásti irelevantní. Delegáti za Iowu totiž nebyli na národním konventu strany těmito výsledky vázáni. Navíc nemusí na shromážděních veřejně deklarovat, kterého kandidáta podporují.

Proto většina (22 z 28) delegátů za Iowu v roce 2012 volila Rona Paula, ačkoliv byl oficiálně až třetí za Santorumem a Romneyem. Příznivci Rona Paula totiž byli velmi aktivní a mnohem ochotnější angažovat se ve prospěch svého oblíbence než příznivci ostatních prezidentských kandidátů.

Neexistoval žádný způsob, jak dopředu zjistit, pro koho bude který delegát hlasovat. Proto veškeré údaje v médiích, kolik delegátů v Iowě získal Santorum nebo Romney stály na vodě.

Pro letošní rok došlo ke změně a delegáti budou nyní podobně jako u demokratů vázáni výsledky. Hlasy delegátů se mezi kandidáty rozpočítají poměrným způsobem.

Kolik lidí opravdu volí?

Výše uvedený systém shromáždění vede k tomu, že se procesu účastní především opravdu zapálení voliči a aktivisté. A těch nikde není mnoho.

Navíc shromáždění se můžete zúčastnit, jen pokud se zaregistrujete jako příznivec té které strany. To ale není zas tak velký problém, protože se můžete zaregistrovat i u vstupu na shromáždění. A kolik lidí z těchto registrovaných příznivců se shromáždění skutečně účastní?

V předchozích volbách platilo pro obě strany, že počet registrovaných sympatizantů byl zhruba od pěti set do šesti set tisíc, volební účast mezi registrovanými byla kolem dvaceti procent. Výjimkou byl rok 2008, kdy se demokratickému kandidátovi Baracku Obamovi podařilo u demokratů účast zdvojnásobit). Nesmíme ale zapomenout, že čím dál víc Američanů nepatří mezi ani registrované demokraty, ani registrované republikány.

Co to znamená v praxi? V roce 2012 v republikánských primárkách v Iowě zvítězil sociální konzervativec Rick Santorum. Podpořilo ho 29 839 účastníků republikánských shromáždění. V hlavních volbách však může hlasovat 2 269 179 lidí. Santorum měl podporu 1,3 % iowských voličů.

Letos republikáni zaznamenali rekordní volební účast. Na jejich shromáždění prý dorazilo přes 180 tisíc lidí (obyčejně to bývá v posledních letech kolem 120 tisíc). Mnoho z nich se registrovalo nově, speciálně kvůli primárkám. Očekávalo se, že by noví voliči mohli pomoct Trumpovi. Nestalo se.

Ačkoliv Cruz překonal zisk Ricka Santoruma z roku 2012 o více než 20 tisíc hlasů (hlasovalo pro něj 51 666 Iowanů), pořád to dělá jen 2,3 % iowských voličů.

Fenomén Iowa

Obyvatelé Iowy jsou na své specifické primárky patřičně hrdí. Ukazuje podle nich, jak by měla vypadat skutečné demokracie.

Na druhé straně jak samotný systém shromáždění, tak postavení a vliv Iowy na vývoj primárek terčem kritiky. Podle mnohých fenomén Iowa demokracii naopak popírá. Nelíbí se jim, že pár tisíc voličů v Iowě může do značné míry rozhodnout, koho budou moci volit miliony voličů v celých Spojených státech.

A je pravda, že přes i když se v Iowě hraje jen o pár delegátů, její reálný vliv na vývoj voleb je obrovský. Neúspěch může mnohého snažení leckterého kandidáta pohřbít. Naopak leckterý outsider se zde s minimálními finančními prostředky může vyšvihnout a strhnout na sebe pozornost médií a voličů v celé zemi.

O síle fenoménu Iowa svědčí i nedávná minulost.

Santorum, Huckabee… ale i Obama a Bush

Je pravda, že u republikánů v posledních v Iowě uspěli Rick Santorum a Mike Huckabee, především díky podpoře evangelikálních a sociálně konzervativních voličů. Je pravda, že ani jeden z těchto kandidátů nezískal nominaci své strany, natož aby se stal prezidentem.

Přesto je pro většinu kandidátů zásadní zvítězit aspoň v jednom ze dvou prvních států. Kromě Iowy je to i New Hampshire, kam se primárky přesunou dnes.

Proč? Když se podíváte, kdo zvítězil v Iowě a New Hampshire od roku 1980 do roku 2012, zjistíte, že až na jednu výjimku nominaci své strany vždy získal někdo z těchto lidí.

Zatímco Ronald Reagan a George Bush starší započali svá vítězná tažení v New Hampshire, poslední dva prezidenti – Bush mladší a Barack Obama – zabodovali už v Iowě.

Jedinou zmíněnou výjimkou byl další prezident Bill Clinton. V roce 1992 se však o demokratickou nominaci ucházel senátor Harkin z Iowy, proti kterému na domácí půdě nikdo neměl šanci. A tak Clintonovi stačilo velmi silné druhé místo v New Hampshire.

Rok

Strana

Iowa

New Hampshire

Nominaci získal

1980

Republikáni

Bush

Reagan

Reagan

1988

Republikáni

Dole

Bush

Bush

1988

Demokrati

Gephart

Dukakis

Dukakis

1992

Demokrati

Harkin

Tsongas

Clinton

1996

Republikáni

Dole

Buchanan

Dole

2000

Republikáni

Bush

McCain

Bush

2000

Demokrati

Gore

Gore

Gore

2004

Demokrati

Kerry

Kerry

Kerry

2008

Republikáni

Huckabee

McCain

McCain

2008

Demokrati

Obama

Clintonová

Obama

2012

Republikáni

Santorum

Romney

Romney

Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Spolupracuje s Centrem pro studium demokracie a kultury. V létě 2013 pobýval na pozvání Richarda Sulíka v Bratislavě, kde se potkal např. s Matúšem Pošvancem z Nadácie F.A. Hayeka nebo s lidmi z předního liberálního think... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK