Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Řízená invaze dětí

| 8. 1. 2016

Jak jde o děti v restauracích a kavárnách, předsudky najednou nevadí ani leckterým bojovníkům proti rasismu.

Řízená invaze dětí

U takto dráždivých témat se stává, že se někteří čtenáři rozčílí kvůli něčemu, co v článku nestojí. Proto nejdřív výslovně zmíním, co nezpochybňuji:

  • Za prvé, i když je otevřená diskriminace nezákonná, provozovatelé restaurací a kaváren si svoje hosty odjakživa vybírají. Lokalitou, prostorem, vybavením, hudbou, nabídkou, výší cen. Tahle selekce je základní princip byznysu, a pokud se ji někdo snaží odstranit, já to nejsem a nikoho takového ani neznám.
  • Za druhé, někteří rodiče jsou v restauracích a kavárnách bezohlední k ostatním hostům (případně i jejich dětem).

Ani jedno, ani druhé tento článek nerozporuje.

Pak ještě oznamuji dva zdánlivě protichůdné střety zájmů: trávím dvě až čtyři hodiny týdně v restauracích a kavárnách s batoletem. Zároveň tam ale dalších deset až patnáct hodin týdně sedím sám a snažím se soustředit na práci nebo na čtení.

Anketa

Patří dítě do kavárny?

Děti se nerovnají rámus a rámus nerovná se děti

Proč jsou ty střety zájmů protichůdné jen zdánlivě? Protože kdybych si dělal žebříček všeho, co mě v kavárnách ruší, byly by řinčící děti (a neurotičtí rodiče) nejvýš ve druhé pětce. V té první bych měl hosty, kteří telefonují a skajpují, rádio, opilce a rozhádané páry. Zdaleka nejotravnější jsou hluční chytráci. Lidé, kteří sice můžou sedět jen ve dvou, ale celý podnik bude vědět o tom, jak vášnivé jsou v posteli různé národnosti nebo co všechno psali na Sputnik News a co se do televize nedostane. (Dva skutečné zážitky z minulé neděle.)

Každý jsme citlivý na jiné ruchy a váš žebříček bude vypadat odlišně. Těžko ale zpochybníte, že ze všech těch zdrojů neklidu v restauracích a kavárnách se pouze z dětí stalo v Česku Téma s velkým T. Když vygooglujete „opilec napadal hosty“, najdete desítky svodek o hrozných událostech, ale ani jeden obecný článek „patří opilci do restaurací?“ („Když se budou chovat slušně, nic proti nim nemám, vzkazuje majitel hostince v Holovousech.“) Takovému zájmu redakcí se těší jen rodiče a děti, viz čerstvý text Hrací koutky? Děti do kavárny nepatří, mají mít své podniky, tvrdí majitelé na iDnesu a řadu podobných starších.

Což je první problém debaty o dětech v restauracích: falešné dilema mezi podniky, ve kterých je božský klid, a podniky, do kterých chodí rodiny s dětmi. Ty totiž v českých médiích vystupují jako jediný zaručený zdroj nepohody.

Židi, Němci, děti, uprchlíci

Druhý problém je princip kolektivní viny. Několik nejhorších excesů se vztáhne na pestrou skupinu lidí a ta se pak celá soudí podle nich. V tomhle případě se tohoto zločinu na logice i humanismu dopouštějí i někteří mí známí, kteří se ještě před pár dny pohoršovali, že Miloš Zeman hází do jednoho pytle všechny migranty. Jak se ale můžete divit tomu, že tolik lidí nedovede rozlišovat mezi uprchlíky z tisíce kilometrů vzdálených zemí, jestliže někteří kavárníci nedovedou rozlišovat mezi vlastními hosty?

Když se přitom dáte do řeči s lidmi, jací v anketě na iDnesu zaklikávají suverénně vítěznou odpověď, že děti do kaváren a restaurací nepatří, často zjistíte, že jim „slušně vychované děti“ nevadí. Necháme stranou, co přesně znamená slušné vychování. Znepokojující je na tom to, jaké oblibě se tu těší vypouštění generalizací, které „přece nikdo nemyslí doslova, tak se uklidněte“. Čtvrt století po revoluci je i mezi liberály zcela přijatelné dělit lidi do antagonistických tříd a řešit, kam která „patří“ a „nepatří“ – namísto toho, aby se věcně mluvilo o tom, jak uspokojivě řešit konkrétní situace s konkrétními lidmi. Ať už jde o rodiče a děti, Romy, imigranty nebo důchodce, následek je vždy stejný: blbě se v tom žije.

Kavárna rovná se společnost

Třetí svízel: kavárny mají v těchto hádkách pořád punc luxusní oázy, do které se chodí za odměnu a kterou si lze snadno odříct. Možná to tak bylo před dvaceti lety: dnes kavárny suplují nádražní čekárny, zasedací místnosti, redakce nebo i obývací místnosti. Ujel autobus? Kavárna. Pracovní porada? Kavárna. Schůzka s klientem? Kavárna. Přijela rodina? Kavárna. Když společensky aktivním a hlavně pracujícím rodičům řeknete, že dítě do kavárny nepatří, říkáte jim tak, že oni sami nepatří do společnosti jiných společensky aktivních a pracujících lidí – ledaže by omezili kontakt s vlastním dítětem, a navíc platili chůvu.

Bizarní na tom je nápadný průnik mezi množinami lidí, kteří se snaží dostat matky s dětmi z kaváren, a kteří se zároveň tak úpěnlivě brání údajné islámské hrozbě, obnášející podle nich vyčlenění žen ze společnosti. K dobru jim jde to, že na rozdíl od saúdských duchovních nechtějí ženy zahnat do harémů lomeno dětských heren celoživotně, ale jen na pět až deset let.

Jak přijít o diškreci

„Dostávat od hostů patnáct procent z útraty jako odměnu za perfektní servis nemusí přinášet jen radost. Peníze se vám budou hromadit. Lidé závidět. A třeba by se vás ještě někdo snažil přetáhnout někam do čtyřhvězdičkového hotelu.“

Děti bezohledných rodičů nevyženeš

Čtvrtý problém: když bude společnost tisíci ústy opakovat, že „děti do kaváren nepatří, nepatří a ještě jednou nepatří,“ jak prohlašuje jedna brněnská kavárnice ve zmíněném článku, nedostane z podniků všechny děti. Dostane z nich jenom děti ohleduplných rodičů, kteří dbají na to, aby neobtěžovali okolí. Nedostane z nich děti lidí, kterým jsou ostatní ukradení. Je to začarovaný kruh: čím nepřátelštěji bude společnost dětem v kavárnách postavená, tím horší zkušenosti bude s dětmi v kavárnách mít.

Korektnost naruby: Mlčky poslouchej, jak tě soudí

Pátá poznámka k tématu bude osobní: do kavárny majitelky, jejíž názor na děti v kavárnách cituji výše, jsem rok chodil s kočárem a všechno mi přišlo bez problémů. Dočíst se pak v novinách, že děti do kaváren nepatří, bylo trapné a ponižující: tohle si o nás celou dobu myslela? Obracela oči v sloup, když odnášela nádobí? Pomlouvala mě před ostatními na baru?

Marketingový tip pro podnikatele ve službách: neříkejte o svých zákaznících do médií věci, které by vám bylo hloupé říct v jejich přítomnosti.

Zdůrazňuji, že nikomu neupírám právo na názor. Ostatní mají ale stejné právo prohlásit o něm, že je z těch a těch důvodů hloupý, a na podnik zanevřít. Pokud někdo tenhle základní princip veřejné výměny názorů označuje za kamenování, jak se mi tento týden několikrát stalo, pak vyznává politickou korektnost naruby: tady paní vás soudí a vy to musíte mlčky přijmout.

Dík všem ohleduplným

V podnikatelčině přesvědčování v textu na iDnesu ještě zaujme argumentace „tradičními kavárnami“, do nichž specificky děti údajně nepatří. Stojí za to připomenout, že tam nepatří ani bezdrátový internet, svobodné ženy bez doprovodu, tablet s pokladním systémem, bezlepkové dezerty a řada dalších věcí, které se v dotčeném podniku a skoro ve všech ostatních, na které se paušální doporučení vztahuje, zcela samozřejmě vyskytují. Není rok 1910.

Zopakujme si to. Vypjatá debata o tom, zda děti patří do kaváren, staví falešné dilema mezi dětmi a klidem. Rodiče v ní jsou předem vinni nebo aspoň podezřelí, přičemž ohromná společenská tolerance k paušalizaci se pak promítá i do vztahu společnosti k různým menšinám (a naopak). Všeobecná averze k dětem napomáhá společensky a někdy i profesně izolovat nemalou část populace. Vytlačuje z podniků především ty rodiny, které nedělají problémy. Kdykoliv se kavárník nebo kavárnice promění v přísného soudce společenských trendů, hrozí to marketingovým průšvihem. A nakonec, tradiční kavárna je iluzorní konstrukt, do kterého si každý nacpe jen to, co se mu zrovna hodí.

Závěrem chci poděkovat vám všem, kteří v restauracích a kavárnách projevujete ohledy k ostatním, ať jste jejich provozovatelé a personál, rodiče dětí, anebo hosté bez nich. Je vás všech naštěstí víc, než to vypadá z novin a internetových diskuzí.

Rodina kalkulaček

Pro rodiče, kteří chtějí mít všechno spočítané

Výběr z kalkulaček na Peníze.cz:
spočítejte si, jestli máte nárok na porodné, jaká vám náleží mateřská, jak vysoký měsíčně může být váš rodičovský příspěvek, kolik dostanete na přídavcích na děti (nebo že nedostanete nic), případně kolik vám dají na ošetřovném, pokud budete muset zůstat doma s nemocným dítkem.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Robert Antonio | 8. 1. 2016 10:54

S nevychovanými dětmi je jeden problém. Oproti opilcům nebo hlučným klátičům žen je nejde tak snadno vyhodit z podniku. Když dospělý člověk dělá bordel v kavárně, tak ho můžete s klidem vzít za flígr, ukázat mu dveře a ostatní hosté si jen oddechnou, že je konečně pokoj. Zkuste totéž udělat matce s nevychovaným fracínkem. Spustíte hysterickou scénu a spousta hostů se jich ještě zastane, že „je to jen dítě“ a vy jste ten zlý Herodes, co vyhazuje nebohou matku s „jen trochu čilejším“ dítětem na mráz.
(Kolik lidí narozených po roce 1980 si pamatuje, že kdysi bylo běžné, že cizí člověk dal nevychovanému klukovi pohlavek a nikdo, ani jeho rodiče se nad tím nepozastavoval, nanejvýš mu ještě vynadali, že se neumí chovat?)
Proto se moc nedivím, že někteří kavárníci se rozhodli řešit módní nešvar nedotknutelných dětí tak, že mu preventivně zabrání, byť bohužel na úkor všech rodičů se slušnými dětmi.

+37
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 8. 1. 2016 13:14

Ok, zdá se, že si nepamatujete, co jste psal. Já to tu opakovat nebudu.

-3
+
-

Další příspěvky v diskuzi (18 komentářů)

Jiří Hemzal | 11. 1. 2016 11:03

Stále častěji narážím na přístup typu - ano, ale. I v tomto případě - existuje princip nedotknutelností vlastnictví (listina práv a svobod stanovení článku 11 odst. 1 zaručuje každému právo vlastnit majetek a přiznává vlastnickému právu všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu, ale to nebrání blogerovi to v podstatě v celém příspěvku popírat. Proč si to myslím? Protože princip soukromého vlastnictví stojí i na právu ostatní vyloučit z jeho spotřeby - chcete-li diskriminovat. Zákaz diskriminace má smysl pouze ve veřejných budovách nebo na prostranstvích (spravovaných a financovaných z veřejných prostředků. No a kavárna v tomto smyslu není veřejnou budovou, ale soukromým vlastnictvím majitelem, který ho, za určitých podmínek, zpřístupňuje veřejnost. To znamená, že majitel má z podstaty věci právo diskriminovat.
To v důsledku znamená, že má právo se chovat i jako idiot, který poškozuje své vlastní zájmy. Pokud se přitom nedopouští násilí, tak i jeho nevhodné chování není společensky nebezpečné – protože pokud nedbá veřejného mínění, přesněji řečeno mínění svých případných zákazníků, přijde o ně a zkrachuje. Zpětná vazba funguje a není tedy potřeba žádná politická akce…
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Adam Čabla | 9. 1. 2016 20:13

Čtvrtý problém: když bude společnost tisíci ústy opakovat, že „kuřáci do restaurací nepatří, nepatří a ještě jednou nepatří,“ jak prohlašuje jedna brněnská restauratérka ve zmíněném článku, nedostane z podniků všechny kuřáky. Dostane z nich jenom ohleduplní kuřáky, kteří dbají na to, aby neobtěžovali okolí. Nedostane z nich kuřáky, kterým jsou ostatní ukradení. Je to začarovaný kruh: čím nepřátelštěji bude společnost ke kuřákům v restauracích postavená, tím horší zkušenosti bude s kuřáky v kavárnách mít.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 10. 1. 2016 09:23
reakce na Adam Čabla | 9. 1. 2016 20:13

Společnost nemá co "kecat" do toho, jakou chce mít restauratér svoji restauraci. Pokud brněnská restauratérka nechce mít ve své restauraci kuřáky, tak napíše na dveře "nekuřácká restaurace" a nebude je tam mít. Pokud tam ty kuřácky chce a napíše na dveře "kuřácká restaurace", tak si pak těžko může stěžovat na to, že tam má zakouřeno.
Nedávno jsem byl v nějaké kuřácké restauraci s pár kamarády a jejich dětma. Na začátku tam nikdo nekouřil, pak tam přišel nějaký starší pár a pán začal kouřit. Tak jsem se po chvíli zvedl a požádal jsem ho, zda by 15 minut počkal až dojíme. Odpověď byla: samozřejmě. Byl pán slušný nebo neslušný? Třeba jsme měli sedět a brblat pod vousy, jak jsou ti kuřáci neohleduplní? Když se vám něco nelíbí, tak to řekněte. Snažím si představit situaci, kdy přijdu do zakouřené vesnické "čtyřky", kam chodí místní na cigaretu a pivo a začnu požadovat, že JÁ se chci najíst a aby všichni laskavě přestali kouřit...

Když přijdete do kavárny, kde mají dětský koutek, tak holt musíte počítat s tím, že tam ty děti budou. Na druhou stranu, pokud paní restauratérka nechce děti, tak by asi měla možnost to dát nějak najevo. Můžete si o ní pak myslet co chcete a ty služby využívat nebo nevyužívat. Bohužel se obávám, že pokud by něco takového na dveře napsala, tak se do ní pustí především různí "ochránci práv" bez ohledu na ty, kteří by třeba takový obchodní model uvítali - za jejich práva se nikdo nepere...
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

David Svoboda | 9. 1. 2016 19:39

Dobrý článek Michale!

Možná bych za sebe přidal jeden postřeh. Zdá se mi, že většina problémů (tzv. "prvního světa") lze vyřešit tím, že se nebudou lidi bát říct, že jim něco vadí (hlučný dospělý, hlučné dítě, hlučná hudba...). Hned na místě, ne až potom v diskusích na netu, což mě přijde až patetické. Vidím to, bohužel, dost často. Ale možná to jen víc vnímám, protože jsem v ČR párkrát za rok. Přeji proto všem odvahu vystupovat z komfortní zóny.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana Feinbergová | 9. 1. 2016 15:58

Mně děti v kavárnách většinou nevadí. Mnohem horší jsou občas jejich rodiče. S čím už problém mám. Modelový příklad - přijdu do restauračního zažízení, kde je dovoleno kouřit, přijde tam rodič s dítětem, s opovržením se na mě podívá a začne se svého dítěte nahlas, abych to nemohla přeslechnout, ptát, jestli se mu náhodou nedýchá špatně, když je tam "nahuleno", vysvětlovat, jak je to nechutný zlozvyk, pomalu čekám, jestli se nezačne modlit, aby jeho/její dítě nedostalo rakovinu, je ode mě přece jenom tři stoly... Vybrala jsem si podnik, který mi umožňuje se veřejně věnovat mé odporné dekadenci, protože se jí věnovat chci, když půjdu na dětské hřiště, taky nebudu nadávat, že jsem zakopla o hračku (a ani si tam nezapálím). Mimochodem zmiňovanou situaci jsem zažila nejednou - v Brně, Nitře a Hradci Králové, žádná extrémně malá města, kde by byla o otevřený lokál nouze.
+11
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Stanislav Brabec | 8. 1. 2016 22:00

Bizarní na tom je nápadná disjunktnost mezi množinami lidí, kteří se snaží hájit právo matek s dětmi na pobyt v kavárnách, a kteří se snaží hájit právo kuřáků na pobyt v kavárnách.

A přitom jde v obou případech o pseudoprávo, které popírá právo kavárníka si rozhodnout o svém vlastním podniku.
+13
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eva Procházková | 8. 1. 2016 21:00

Jako bezdětnému kavárenskému povaleči je mi celkem jedno, odkud hluk vychází. Pokud mi něco vadí, slušně se ozvu (můžete to radio ztišit?), nebo si odsednu (153. fundovaný rozhovor o uprchlících už asi nezvládnu). Že by zrovna děti byly v kavárnách zlo, neregistruju, protože mě ruší jiné věci. A čeho si všimnete (protože chcete) a co vám vadí, jsou myslím osobní preference každého. Mně takhle vadí staří lidi a jsem si tohodle předsudku velmi dobře vědoma. Mrzí mě to, je to u mě první signální a musím vždycky udělat krok zpátky, abych si o každým starým člověku hnedka nemyslela, že smrdí, je pomalej, přednasranej a spol. Stejně tak někdo vidí děcko v kavárně a má rudo, přitom decibelama děcko vyjde nastejno jak nejapný hovory o poslední kalbě. Takže ideál nesoudit a krotit si své démony jinak (třeba sportem:)).

Jo a doby, kdy cizí lidi měli pocit, že můžou fackovat okolí "jakože výchova", jsou naštěstí pryč.
+13
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Richard Fuld | 8. 1. 2016 12:42

Jen doplním, že zákaz kouření by mohl četnost "problémů" s obtěžujícími dětmi pěkně navýšit. :-)
Pak by mohla přijít povinnost provozovatelů rozdělit restaurace na ty i pro děti a pro hosty bez dětí. Byla by stanovena závazná hygienická norma, jaké zvukově izolační vlastnosti musí takové oddělení provozů mít. A kliky od dveří, které by tyto místnosti oddělovaly, by měly být povinně ve výšce, kam děti nedosáhnou. :-) Pro vozíčkáře by pak byly speciální klíče od oddělovacích dveří, abychom ochranou bezdětných hostů nezpůsobili diskriminaci vozíčkářů. A mohl bych pokračovat dál ...
+10
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Robert Antonio | 8. 1. 2016 10:54

S nevychovanými dětmi je jeden problém. Oproti opilcům nebo hlučným klátičům žen je nejde tak snadno vyhodit z podniku. Když dospělý člověk dělá bordel v kavárně, tak ho můžete s klidem vzít za flígr, ukázat mu dveře a ostatní hosté si jen oddechnou, že je konečně pokoj. Zkuste totéž udělat matce s nevychovaným fracínkem. Spustíte hysterickou scénu a spousta hostů se jich ještě zastane, že „je to jen dítě“ a vy jste ten zlý Herodes, co vyhazuje nebohou matku s „jen trochu čilejším“ dítětem na mráz.
(Kolik lidí narozených po roce 1980 si pamatuje, že kdysi bylo běžné, že cizí člověk dal nevychovanému klukovi pohlavek a nikdo, ani jeho rodiče se nad tím nepozastavoval, nanejvýš mu ještě vynadali, že se neumí chovat?)
Proto se moc nedivím, že někteří kavárníci se rozhodli řešit módní nešvar nedotknutelných dětí tak, že mu preventivně zabrání, byť bohužel na úkor všech rodičů se slušnými dětmi.
+37
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Eva Procházková | 8. 1. 2016 21:09
reakce na Robert Antonio | 8. 1. 2016 10:54

No nevím, mám zkušenost, že na opilce si málokdo troufne. To samé s feťáky (zážitek z minulého týdne – plná tramvaj, vyřvávající feťák, ani 1 z chlapů se nezvedl a nešel ho zpacifikovat). A před lety jsem zažila znuděné děcko s paní v Aidě. Přestalo ho to tam prostě bavit, tak pár minut bylo hlučné a dožadovalo se pozornosti. Máma se teda začla balit a v tu chvíli balení a všech logistických kouzel s kočárkem, děckem a s sebou ji přišel pán poučovat, jak se má o dítě starat a jak ho to obtěžuje (a používal přesně ty samé výrazy: fracek, nevychovanej atd.). Z nacpané kavárny se jí nikdo nezastal a po jejím odchodu na něj ještě čísnice pomrkávaly, jak to pěkně vyřešil "za ně" (ale co vyřešil? stejně odcházela). I teď se stydím, že jsem se té paní nezastala a chlapa za jeho velmi negentlemanský projev nezjebala. Aneb na ženskou s děckem si troufl, jestlipak by si frajer takhle troufl i na 2metrovýho opilce?
+12
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Pozner | 8. 1. 2016 10:41

Ale copak, snad nebyl můj příspěvek moc sarkastický?
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 8. 1. 2016 12:34
reakce na Jan Pozner | 8. 1. 2016 10:41

Navíc jste byl ve smazaném příspěvku sprostý jak dlaždič a úplně mimo téma.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 8. 1. 2016 13:20
reakce na Richard Fuld | 8. 1. 2016 12:34

Znám mnohem horší výrazy :-)
Úplně mimo téma? Na co asi tak trochu jedovatě odkazuje nadpis?
Právě, že jde taky o to, co autor nepíše, ono se to totiž nepopiratelně vztahuje k jeho předchozím článkům. Mě by vskutku zajímalo, jak se k věci staví ti (polo)profesionální obhájci a zachránci, ono to totiž vypadá jakoby jejich mentální modely světa byly úplně nesmyslné a mimo realitu...
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 8. 1. 2016 19:27
reakce na Jan Pozner | 8. 1. 2016 13:20

Máte pravdu, že nadpis je dvojznačný, takže o úplném odklonu od tématu nejde mluvit. Sprostější slova samozřejmě jsou, ale od určité úrovně (a tu jste překročil) jsou skutečně netolerovatelné.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 8. 1. 2016 10:45
reakce na Jan Pozner | 8. 1. 2016 10:41

Ne, bylo to normální rasistické svinstvo, sarkasmus by byl v pohodě.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Kokeš | 8. 1. 2016 13:17
reakce na Gabriel Pleska | 8. 1. 2016 10:45

S finmagem to jde z kopce, bohužel. Nedá se nic dělat, když tady rozhoduje Pleska.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 8. 1. 2016 13:12
reakce na Gabriel Pleska | 8. 1. 2016 10:45

To jste mě nejprve pobavil, ale pak jsem pochopil, že míníte ty rapefugees, co je sám autor "zachraňoval". To potom nemohu nesouhlasit :-P
Je humorné, když se bělochům nadává do rasistů a xenofobů v souvislosti s primitivy, pro které rasismus a xenofobie nejsou pouhé nadávky, ale každodenní realita.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 8. 1. 2016 13:14
reakce na Jan Pozner | 8. 1. 2016 13:12

Ok, zdá se, že si nepamatujete, co jste psal. Já to tu opakovat nebudu.
-3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!