Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak jsem přestal být pravičákem

Aby se vám něco takového stalo, nemusí se vám vůbec změnit hodnoty. Stačí zkoumat, jestli k jejich naplnění opravdu dopomáhají recepty, kterým jste tolik věřili.

Rok 2015 nebyl první, kdy jsem se o sobě dočetl, že jsem levičák. Byl první, kdy jsem se kvůli tomu nehádal. Jen krčil rameny. Tak jo. Tak nejspíš jsem.

Protože když si téměř přesně pět let po svém prvním pátečním komentáři pro Finmag a Peníze.cz udělám inventuru svých postojů, nemůžu se tvářit, že jsem vypadl z Občanského institutu.

Losing my religion

Ještě v roce 2011 jsem byl přesvědčený o tom, že výdajové škrty a snaha o vyrovnaný rozpočet jsou za všech okolností jedinou zodpovědnou a trvale udržitelnou politikou. O to přesvědčení jsem přišel. Hospodářské výsledky austerity neboli utahování opasků jsou přinejlepším rozpačité. Společenské dopady tragické.

Anketa

Kde jste vy?

O tom, že obvykle bývá moudřejší reakcí na krizi promyšlené utrácení než bezhlavé šetření, mě nepřesvědčil ani tak nejznámější zastánce keynesiánství Paul Krugman jako méně známý, ale taky méně arogantní Mark Blyth. A taky Amartya SenSimon Wren-Lewis a další autoři knih i článků.

Dlouho jsem věřil, že trh sám o sobě vyřeší koncentraci majetku a moci. Že monopoly časem převálcuje dravější konkurence. Že bohatí svoje jmění neudrží, pokud se nebudou snažit.

Ke Kapitálu v 21. století můžeme mít řadu výhrad, ale Thomas Piketty na historických datech pořád přesvědčivě ukazuje, že to tak v praxi nefunguje. Že má neregulovaný kapitál v zásadě přirozenou tendenci koncentrovat se ve stále menším počtu kapes, a že tomu ve 20. století spolehlivě zabraňovaly progresivní daně z příjmu a majetku, dědické daně a vyšší zdanění firem. Proč je nerovnost větší problém než jen optický, to vysvětluje třeba Joseph Stiglitz v The Great Divide nebo Robert Reich v Saving Capitalism.

Vyrostl jsem ve všudypřítomném přesvědčení, že byrokracie byla doménou starého režimu, ve kterém se do všeho montoval stát, a že pro ni v tržním hospodářství nezbude místo, protože žádný podnikatel přece nebude otravovat zákazníky. Hop na špek. Když porovnám klientský zážitek ze státní Moravské zemské knihovny nebo (zprostředkovaný) občanský zážitek z Estonska s komunikací s poskytovatelem internetu nebo bankou, tak se generalizacím musím smát.

O tom, že jsou kapitalismus a byrokracie kamarádi, píše kousavě a čtivě David Graeber v Utopia of Rules.

Když školní docházku začínáte v roce 1990, nemůžete se během ní vyhnout nalejvárně, že kapitalismus rovná se demokracie a naopak. Blaze zemím, ve kterých to tak je. Jak ale opakovaně přesvědčuje Slavoj Žižek a vlastně celá levicová publicistická scéna, tržní ekonomika se obejde bez demokracie, občanských svobod a lidských práv, a vůbec to nemusí vadit její efektivitě.

Levičák is the new pravičák

Do osnovy jsem si zaznamenal několik dalších věcí, na které jsem změnil názor, ale sper je čert. Nemám ambici ukázat, že se pravice ve všem plete a levičáci mají vždycky pravdu, nic takového si ani nemyslím. Rozepsal jsem se o konkrétních tématech proto, abych na nich mohl ukázat jednu podstatnou věc: nalevo mě neposunula žádná výrazná změna hodnot. Pořád věřím v osobní zodpovědnost a autonomii, v podnikavost, decentralizaci. Nejsem solidárnější ani víc rovnostářský než dřív. Došel jsem ale během let k přesvědčení, že:

Za prvé, i když si tyhle hodnoty pro sebe v Česku velmi šikovně uchvátila pravice, v praxi se je velice dobře daří hájit vládám, které jsou spíš krapet doleva. Kdybych se měl narodit znovu, tentokrát jako žena, a ve dvaceti nemít nic víc než dobré nápady a drajv, tak ať je to prosím spíš ve Skandinávii než v nějakém státě na jihu USA, ovládaném republikány.

Za druhé, ty hodnoty se v mnoha případech hájí lépe kolektivně než systémem každý sám za sebe a Bůh proti všem. Před pěti lety jsem pěl o freelancerech, maminkatelkách, o tom, že sdílet je lepší než vlastnit. Teď místo toho vidím prekarizovanou pracovní sílu, která kapitalizuje všechno, co jde, protože jí v závodu ke dnu nic jiného nezbývá. Profesní organizace, cechy, odbory: to všechno by jim (nám) mohlo pomoci k lepší pozici při jednání o podmínkách a v důsledku větší osobní seberalizaci, ale jaksi to není pro hipsterproletariát dost cool.

Mohl bych napnout všechny svoje přesvědčovací schopnosti a nálepce levicového publicisty se bránit. Trh mám pořád za skvělý vynález. Bankovní systém taky. K dotacím jsem podezřívavý. Spousta regulací je hloupých, některé kontraproduktivní nebo vyloženě nebezpečné. Veřejné instituce mají tendenci konzervovat stav, kvůli kterému byly založené. Většina bohatých lidí, co znám, je super. Nenávidím, když někdo vyslovuje slovo „podnikatel“ ironicky po jednotlivých slabikách. – Ale na tom všem bych našel shodu i s řadou lidí, kteří se považují za levičáky jako poleno.

Takže pokud mi chcete říkat levicový publicista, klidně. Mě to neuráží. A jsem zvědavý, kam mě dostane dalších pět let psaní.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 29 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 30. 12. 2015 10:51

Já u něj předně pozoruji naprosté zmatení a také neschopnost (či spíše neochotu) jít do hloubky a analyzovat skutečné příčiny jevů - jako například příjmová nerovnost, koncentrace majetku, vznik "monopolů".

p.Kašpárek si přečte Das Kapital 2.0 a je mu jasné, že příčinou je malá progresivita daní z příjmu a nízké majetkové daně.

Zcela přejde jiné příčiny:
- růst moci státu a s tím spjatý růst moci a majetku těch, kteří si vliv na stát mohou zajistit/koupit, nechat si psát zákony na míru, získávat státní pobídky a dotace, realizovat megalomanské a předražené státní zakázky, atd...
- státní manipulace s vynuceně monopolní měnou, QE a uměle nízké úroky - to vše zvýhodňuje ty velké, kteří se k novým levným penězům dostanou jako první a ve vysokém objemu
- zachraňování velkých bank a dalších firem, podpora morálního hazardu, podpora rizikových investic, kde velké výhry bere úzká skupina a ztráty hradí všichni
- obecně podpora velkých korporací a byrokratické moření k smrti malých (viz Babiš a EET či kontrolní hlášení DPH postihující hlavně malé, řeči o tom, že malé a střední firmy "jsou na prd", atd...)

A už vůbec se neobtěžuje zvažovat morální stránku věci, státní krádež, trestání zodpovědnosti, píle a úspěchu, tuplovanou amorálnost dvojího zdanění (daň z nemovitosti) a parazitování na rodinných tragédiích (dědická daň).

Zřejmě nemůžeme chtít po p.Kašpárkovi zamyslet se a zodpovědět otázky typu "jakým právem" (si stát chce brát procenta majetku zemřelých osob, si stát chce brát procenta hodnoty cizích domů, atd...) - to je již zcela mimo dosah jeho uvažování.

Alespoň tedy na rozdíl od některých jiných přizná, že je levičákem. Tedy zlodějem, resp. někým, kdo podněcuje k trestnému činu krádeže. Měl by však odvahu přijít k někomu domů a přímo dané osobě říci, že má "odevzdat" tolik a tolik procent svého majetku? Měl by odvahu čelit legitimní sebeobraně takového člověka? Myslím že ne, na to jsou levičáci většinou dost zbabělí a omezují se na verbální podporu krádeže zpoza svého psacího stolu. Je dobré je tak vnímat - ne jako legitimní hlasatele jednoho z mnoha světonázorů, ale jako na propagátory násilí a porušování vlastnických práv, jako na zločince. A také se k nim tak chovat.

+118
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 31. 12. 2015 07:10

Lidé v této diskuzi nejsou reprezentativní vzorek české pravice. Mám přátele mezi voliči i členy ODS nebo Svobodných. Mají vcelku rozumné názory. Ale jinak ano, česká pravice jde myšlenkově už dlouho dolů, chybějí jí inspirující, zajímaví lidé. Ono to souvisí i s tím, že pravice tady fakticky skončila někdy kolem roku 1939 a Klaus o 50 let později rouboval ideje, vyčtené z angloamerických knížek, což bylo jistě svým způsobem osvěžující, ale těžko to mohlo zapustit nějaké pevnější kořeny. Pravice vždycky kladla důraz na solidní tradice a oponovala možnostem vykonstruovat nějakou umělou sociální identitu, ale právě tohle tady musela do jisté míry popřít, protože ty tradice byly už prakticky nedosažitelné a liberální konzervativec se musel holt uměle vytvářet.

Diskuze na tomto webu mne zajímají jako studijní materiál. Pro sledování vlivu ideologie na myšlení lidí to je neocenitelné. I když převažují jedinci s příliš předvídatelnými a opakujícími se argumenty (pana Altmana už ani nečtu).

-9
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK