A hlavně hladký výkon moci

Vládní návrh Zákona o některých přestupcích [doc], který prošel prvním sněmovním čtením, počítá s až desetitisícovou pokutou za „znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci“. Nechrání tím jen o soudce nebo policisty, ale i úředníky samospráv, zaměstnance úřadů práce a podobně.

Slovy důvodové zprávy: „Dotčené osoby jsou v intenzivním styku s občany, mnohdy i problematického chování, a čelí často urážkám či napadání z jejich strany, bez odpovídající zákonné ochrany.“

No bodejť:

V Jiříkově na Děčínsku ubodal 24letý muž zaměstnankyni obecního úřadu, protože mu nechtěla odpustit dluh za svoz odpadu.

Sedmnáctiletý mladík přinutil v Brně na Křenové ulici referentku úřadu práce k orálnímu sexu.

V Bruntále zavraždil dvacetiletý mladík stejně starou úřednici odboru výstavby a územního plánování, protože mu nechtěla vydat souhlas se změnou v užívání stavby.

Asi tušíte, v čem je chyták: útočníci nic z toho neprovedli úřednicím, všechno barmankám. Ty totiž bývají ještě v daleko intenzivnějším styku s občany – „mnohdy i problematického chování“ – a musejí si při tom vystačit s vlastní asertivitou.

Čímž nechci tvrdit, že zamítat lidem žádosti o sociální dávky, vymáhat po nich pokuty a tak podobně je práce snadná, pohodová a bez nebezpečí. Rizika úředničiny ale nepřevyšují rizika jakéhokoliv jiného zaměstnání ve službách, ve kterém je nutné jednat s lidmi. Extrém jsou právě barmanky: komunikují s opilci, drží hotovost a v náplni práce můžou mít žoviální vystupování, což některá hovada mate. Nicméně i zaměstnanci na pobočkách mobilních operátorů nebo úvěrových společností zažívají scény srovnatelné s výstupy na sociálkách a jiných úřadech.

Konec legrace

Namítnete, že nejde jen o to chránit úředníky kvůli jim samotným, ale kvůli vážnosti a v důsledku i akceschopnosti úřadů, pro které pracují. To ostatně potvrzuje i citovaná důvodová zpráva nového zákona: „Objektem je zde primárně hladký výkon veřejné moci, nikoliv osobnost úřední osoby.“

Zneklidňuje už samotné sousloví „hladký výkon veřejné moci“. Veřejná moc funguje hladce v diktaturách. V liberální demokracii škobrtá, protože lidi mají svoje práva a svobody.

Zásadní problém potom je, že projednávaný zákon mluví neurčitě a široce o „znevážení postavení úřední osoby“. K tomu vůbec nemusíte být vulgární nebo agresivní. Úředníkovo postavení se dá znevážit všelijak:

Tím, že inspektora z hygieny pozdravíte ve svém podniku sarkastickým „rádi vás tady zase vidíme“. Věcně vyargumentovaným názorem, že schopnosti referenta finančního úřadu neodpovídají jeho funkci. Do paragrafu se vejde i sarkastický článek nebo facebookový status, ve kterém se podivíte třeba nad tím, jak se mohl na ministerstvu vnitra dostat tak vysoko Václav Henych. (To je ten vedoucí odboru, který před prezidentskou volbou trval na tom, že se mají procenta neplatných podpisů ze dvou vzorků jedné petice sčítat, ne průměrovat. Soud později jeho výklad smetl.)

Pokud zákon s tímhle paragrafem projde, vytvoří z úřednictva nedotknutelnou kastu. Zvýší pravděpodobnost, že se lidé odmítnou bránit úřední šikaně. Veřejnou správu odřízne od zpětné vazby. Občanům zpoplatní výsadu znevažovat ty, kteří vykonávají moc. A bez té výsady se nedá mluvit o demokracii.

Děje se to v době, kdy beztrestně procházejí tisíce nenávistných projevů a otevřených výzev k násilí vůči uprchlíkům, muslimům, Romům nebo lesbám a homosexuálům. Stát tak vzkazuje: je v pořádku vybíjet se na těch pod vámi, opovažte se ale být arogantní na ty nad vámi. Z charakterové vady se tím stává doktrína.