Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Konec nadvlády: Proč Rusko a Čína vojensky dohánějí Ameriku

Rusko i Čína za Spojenými státy vojensky stále zaostávají. Obě země ale dělají překvapivé pokroky, díky kterým by mohly v nedaleké budoucnosti americkou nadvládu reálně ohrozit.

Deník The Washington Post v září informoval:

Ministr obrany Ashton Carter varoval, že nekonzistence vojenských rozpočtů a pomalejší inovace ohrožují vůdčí postavení Spojených států ve vojenském světě; Rusko a Čína rychle stahují americký náskok na poli vojenských technologií.

„Je zřejmé, že státy jako Rusko a Čína už nějakou dobu modernizují ozbrojené složky, aby srovnaly krok se Spojenými státy,“ řekl Carter. „Vyvíjejí platformy, které mají za cíl eliminovat naše tradiční výhody v oblasti projekce síly a volného pohybu. Vyvíjejí a do akce nasazují nové, pokročilé letouny a střely, ať už balistické, s plochou dráhou letu, protilodní či protiledadlové, které jsou přesnější a mají delší dosah působnosti.“

Ministr obrany pronesl své varování ještě předtím, než Rusko ohromilo Washington novou střelou dlouhého doletu a technologií aktivního rušení signálu. Jak je to všechno možné, když vojenský rozpočet Spojených států převyšuje součet vojenských rozpočtů zbytku světa?

Důvodů je šest:

Korupce a „porcování medvěda“

Spojené státy utápějí velkou část svých vojenských rozpočtů ve zbytečných programech, které:

  • generálové nechtějí a nepovažují za užitečné
  • vytvářejí nadbytečné lidské a materiální zdroje, které nikterak nezvyšují bojeschopnost
  • obnášejí výstroj a výzbroj, která se vyvine, vyrobí, a pak hned konzervuje, aniž kdy byla reálně využita
  • zahrnují absurdní investice a aktivity, jako byl například seminář Ministerstva pro vnitřní bezpečnost nazvaný Zemřel Ježíš také pro Klingony?, potažmo honosná sídla a osobní kuchaře generálů

Je zřejmé – a určitě by to potvrdili také výherci loterií nebo hvězdní atleti – že beze špetky disciplíny není těžké za pár let rozházet libovolnou částku.

Národní bezpečnost oslabuje také to, že ohromné sumy mizejí z veřejných rozpočtů v důsledku staré dobré korupce. O jakých částkách se vlastně bavíme? Jistou představu si můžeme udělat z následující informace: od roku 1996 nelze účetně dohledat zhruba 8,5 bilionu dolarů, které Kongres rozpočtově přidělil Pentagonu.

Vedení zbytečných válek

Jde o problém, který úzce souvisí s tím prvním. Washington mrhá vojenskými zdroji a drobí síly na konfliktech, které národní bezpečnost snižují, nikoli zvyšují.

Války v Iráku a Afghánistánu jsou nejdražší v amerických dějinách. Každá z nich stála mezi čtyřmi a šesti biliony dolarů. A Washington dodnes utrácí značné sumy ve snaze o změnu režimu v Libyi, Sýrii a leckde jinde.

Všechny tyto konflikty jsou ale jen voda na mlýn skupin typu ISIS či Tálibánu. Lze bez přehánění říct, že většina amerického vojenského rozpočtu zemi spíše ohrožuje, protože tyto peníze jdou na války, které jsou zbytečné a chybné:

  • Američané svrhávají neextrémní režimy, které zajišťují stabilitu svého regionu.
  • Podporují a vyzbrojují brutální diktátory, což je jeden z hlavních důvodů, proč teroristé na Spojené státy útočí
  • Vedou války nikoli kvůli bezpečnosti, nýbrž kvůli petrochemii
  • Utrácejí ohromné sumy na plošné špehování občanů, třebaže se přední bezpečnostní odborníci shodují, že plošné sledování snižuje bezpečnost, protože systém se často soustředí na lidi, kteří se ničím neprovinili.

Nekonečné válčení pustoší ekonomiku

Spojené státy jsou nepřetržitě ve válce nejdéle ve své historii. Válka v Afghánistánu se táhne již 14 rokem, tedy stejně dlouho jako občanská válka (čtyři roky), 1. světová (čtyři roky) a 2. světová (šest let) dohromady.

Nekonečné války mají destruktivní účinek na hospodářství. A slabá ekonomika zase v dlouhodobém horizontu podrývá obranyschopnost země. Američtí občané už navíc mají válčení plné zuby. Kdyby náhodou došlo ke skutečnému ohrožení národní bezpečnosti, vláda by dnes jen velmi těžko burcovala v lidech odhodlání a vlasteneckou povinnost.

Víc muziky za méně peněz

Čína je dnes největší ekonomika z hlediska takzvané parity kupní síly, což je ukazatel, který měří, kolik si toho lidé mohou koupit v rámci místní ekonomiky za místní peníze.

Agentura Bloomberg loni informovala:

Americký voják v nejnižší platové kategorii bere asi 18 000 dolarů ročně. Jeho čínský protějšek bral v roce 2009 necelou devítinu. Jinými slovy v roce 2009 jste si za každého amerického vojáka mohli najmout devět čínských.

Tato částka přitom nezahrnuje výdaje na zdravotní péči a benefity pro veterány. Ty jsou ve Spojených státech podstatně vyšší než v Číně, ačkoli přesná čísla nejsou k dispozici. Můžou za to vyšší ceny za zdravotní zákroky, jakož i vyšší ceny obecně. Navíc Spojené státy jsou ke svým vojákům štědřejší než Čína. Součet platů a benefitů se podílí vysokým procentem na celkových vojenských výdajích.

Náklady na lidskou sílu ale nejsou to jediné, co je v Číně levnější. Čínský HDP měřený aktuálním tržním kurzem je ve srovnání s HDP měřeným paritou kupní síly sotva dvoutřetinový. Znamená to, že Čína coby rozvojová země zkrátka za spoustu věcí platí méně. Některé vstupy, například ropu nebo měď, musí kupovat na světovém trhu, takže parita kupní síly tu nehraje roli. U dalších, jako jsou například produkty přesného strojírenství, se ceny v obou zemích příliš neliší. Ovšem za vstupy typu potravin či domácích výrobků platí rozvojoví rivalové Spojených států podstatně méně než Američané.

Kdo se zajímá o bezpečnostní problematiku, toho podobná fakta asi nepřekvapí. Zatím však bohužel z nějakého důvodu nepronikla do televizních debat ani do úhledných grafů, které lze publikovat na Twitteru.

Průmyslová špionáž

Agentura U.S. Naval Institute, Fiscal Times a další zdokumentovaly, že Číňané význaně urychlili vývoj svých zbraňových systémů díky aktivní špionáži a nestydatému kopírování západních inovací a technologií. Kdyby NSA a další zpravodajské agentury využívaly své zdroje na boj proti průmyslové špionáži, místo aby jimi plýtvaly na žabomyší půtečky hrstky paličáků, byly by na tom dnes Spojené státy mnohem lépe.

Zeměpis

Rusko má oproti Spojeným státům téměř dvojnásobnou rozlohu. Společně s Čínou tvoří ohromný celek podstatně blíže Blízkému východu než Amerika, a jejich ozbrojené složky díky tomu mají značnou vojenskou výhodu.

Agentura Bloomberg upozorňuje:

Spojené státy se nacházejí na mírumilovné, relativně málo obydlené západní polokouli, a tudíž velmi daleko od jakéhokoli potenciálního konfliktu. Čína v dohledné době nevtrhne do Colorada (to ať se na mě fandové filmu Rudý úsvit nezlobí). Mohla by však napadnout Tchaj-wan nebo Indii. Pouhý přesun amerických sil na druhý konec světa by přitom vyžadoval ohromné počáteční náklady.

A zahraničněpolitický magazín The National Interest podotýká:

V těchto dvou scénářích [Tchaj-wan a Jihočínské moře] by porážka Číny byla pro Spojené státy obtížná a nákladná zejména v důsledku geografické výhody čínských ozbrojených sil, jakož i díky specifickým systémovým přednostem Číny.

Expertní společnost RAND ve své nedávné zprávě Výsledková ilstina Spojené státy – Čína tvrdí, že Čína Ameriku dohání, je čím dál asertivnější a sebevědomější a na své straně má také geografii.

Rusko má zase velkou výhodu díky své blízkosti k Ukrajině, baltským zemím a ostatním sousedním regionům.

Postskriptum: Spojené státy promrhaly ohromnou spoustu zdrojů – a vojenská cvičení už prokazují, že nejsou neporazitelné.


Z anglického originálu na Washongton’s blog přeložil pro Finmag Aleš Drobek

Komentáře

Celkem 7 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Tomas Hruby | 7. 12. 2015 15:48

Článek je hodně zmatený, přikládá důležitost jevům, které jsou hodně sporné, ale naopak některé věci opomíjí.
V reálu je hlavní problém USA (i západní Evropy) neschopnost stanovení cílů a jejich dotažení do konce. Tohle nastalo již ve válce ve Vietnamu, kdy mediální tlak vedl k posuzování operací více s ohledem na to, jak to bude vypadat v médiích než podle skutečného přínosu. Koneckonců to geniálně využil Vietkong při ofenzívě Tet - podle všech vojenských měřítek sice nakonec dostal Vietkong totálně na zadek, jenže mediální obraz byl takový malér, že ve výsledku USA dostal na lopatky.
Bohužel ale zatímco v jiných ohledech se v USA z Vietnamu dost poučili a mnoho věcí v armádě se reformovalo, tak oblast politiky a médií se spíše ještě zhoršila s růstem politické korektnosti, relativismu atd. Na tohle nikdy nebyla nalezena odpověď a vlastně vše se od toho odvíjí. Ono to bylo patrné už v roce 1991, kdy sice Bush starší dokázal na obsazení Kuvajtu zareagovat rázně, jenže velmi brzy se objevily klasické problémy typu medializace civilních ztrát při náletech a posléze neschopnosti čelit tlakům různých zájmů, kvůli kterým nakonec Saddám zůstal u moci. A pozdější konflikty to jen zhoršují...

Cynicky vzato - kdyby se USA pouštěly do akcí kvůli ropě a obohacením té či oné firmy, tak by to ještě bylo skvělé, protože by tim vznikl jasný cíl, který by se dal obvykle dosáhnout, bohužel ale většina akcí je vyloženě zmatených :-(

+9
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK