Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Z deníku europoslance: Na Blízkém východě

| 12. 11. 2015 | Vstoupit do diskuze

V dalším díle exkluzivních svých zápisků nás europoslanec Petr Mach vezme na pracovní návštěvu Izraele.

Z deníku europoslance: Na Blízkém východě

V listopadu jsem s dalšími evropskými poslanci, se kterými mě pojí důvěra ve volný trh a kritický pohled na Evropskou unii a migrační kvóty, navštívil Izrael. Na programu bylo setkání s politiky a vysokými úředníky izraelského ministerstva zahraničí, vystoupení na mezinárodní konferenci, návštěva drúzské menšiny a také cestu do sporné oblasti Západního břehu Jordánu. Cílem cesty bylo udělat si přímo na místě názor na problémy Blízkého východu.

Proti bojkotu židovských výrobků

Na titulních stranách izraelských novin se řešilo chystané evropské označování zboží vyprodukovaného židovskými osadníky ze Západního břehu Jordánu. Ministryně zahraničí Evropské unie Federica Mogheriniová prosazuje nařízení, aby se pro evropský trh speciálně značily izraelské výrobky, které pocházejí ze sporných území, respektive aby se neoznačovaly jako Made in Israel.

Pro izraelskou televizi jsem uvedl, proč jsem proti této regulaci. Předně jsem zastáncem přátelských vztahů mezi Českou republikou, potažmo Evropskou unií, a Izraelem. Nálepkování židovských produktů přátelské vztahy narušuje. Jsem rozhodně pro volný obchod a chystané nálepkování má za cíl obchod s Izraelem omezit. A jsem proti nálepkování lidí – nebo výrobků – jen pro to, že pocházejí ze sporných území. Bojkot výrobků by navíc uškodil jak Izraelcům, tak palestinským Arabům, kteří pracují v židovských továrnách a na židovských farmách.

Tím, jestli jednotlivé země světa uznávají zboží vyrobené v územích na Západním břehu pod izraelskou kontrolou jako zboží izraelské, de facto dávají nepřímo najevo, v jakých hranicích Izrael uznávají. A podle mého hlubokého přesvědčení tato citlivá zahraniční politika náleží jednotlivým členským státům, nikoliv Evropské unii.

Ať si každý kupuje výrobky, jaké chce, a bojkotuje, koho chce, ale Evropská unie nemá tento bojkot podporovat! Bojkot výrobků a označování až moc připomíná německý bojkot a označování Židů ve třicátých letech minulého století, které vedly k holokaustu a světové válce.

Bezpečí – vedlejší produkt ekonomické svobody

V Jeruzalémě jsem vystoupil na konferenci na téma bezpečnosti, mezinárodních vztahů a ekonomické svobody. Zmínil jsem, že shodou okolností mnoho velkých obhájců volného trhu, od kterých po léta čerpám politickou – Friedrich August Hayek, Ludwig Mises, Milton Friedman, Ayn Randová, Walter Williams či Steven Horwitz – jsou židovského původu.

Argumentoval jsem, že pro vážnost vojenských hrozeb nesmíme polevit v obhajobě volného trhu a nízkých daní. Právě naopak! Volný trh a nízké daně zajistí prosperitu a prosperita zajistí, že budeme moci být vyzbrojeni proti těm, kdo ohrožují naši bezpečnost – ať jde o Islámský stát, nebo jiné. Tak jako je vedlejším produktem ekonomické svobody prosperita, je jím i větší bezpečnost.

Navštívili jsme jeruzalémské Staré Město – slavnou Zeď nářků, hrobku krále Davida, křesťanský chrám Božího hrobu – místa, kde se protíná židovská, křesťanská a muslimská tradice. Turistů zde bylo pomálu vzhledem k nedávné vlně teroristických útoků. I během naší krátké návštěvy došlo k několika takovým útokům – nelegální arabský imigrant ubodal ve městě Netanja osmdesátiletou Izraelku, Palestinec najel na skupinu lidí v Jeruzalémě.

Problém sporných území

Podnikli jsme také cestu do na Západní břeh Jordánu. Židé pro toto místo používají historické názvy Judea a Samaří. Tato oblast zahrnuje území, která jsou pod izraelskou správou, smíšená území a území, která jsou pod správou palestinské autonomie.

Arabové na palestinských územích na Západním břehu Jordánu neplatí žádné izraelské daně, neslouží v izraelské armádě, zkrátka plně podléhají palestinské autonomní správě. V Izraeli přitom můžou pracovat i studovat. Arabština je v Izraeli vedle hebrejštiny a angličtiny oficiálním jazykem. Problém Judeje a Samaří – Západního břehu – je, že území je „sporné“. Chtěli by ho Arabové z Palestinské autonomie [polostátní útvar Palestinská autonomie je de facto tvořený Západním břehem Jordánu a Gazou), ale mají na něm svá města a vesnice i Židé.

Ti, kdo podporují vyhlášení Palestinského státu na tomto „území nikoho“ ale nedomýšlejí, co by bylo s židovskými městy nebo jaké má mít takový stát hranice. Palestinský stát je virtuální realita, která žije z evropských dotací. Na univerzitě v Arielu, židovském městě na Západním břehu, nám řekli, že rádi ministryni Mogheriniovou uvítají – ať jim řekne do očí, kde je podle ní ta správná hranice Palestinského státu a proč že se mají jejich výrobky v Evropské unii speciálně nálepkovat.

Linie střetu civilizací

Zatímco z východu čelí Izrael sebevražedným atentátům Palestinců, ze severu je ostřelován ozbrojenci z organizace Hizballáh a z jihu jednotkami Hamásu z pásma Gazy. Navíc jen 60 kilometrů od izraelských hranic se Sýrií operuje Islámský stát, nyní největší teroristická organizace světa.

Izrael je přímo na linii „střetu civilizací“ a nechápe „sebevraždu“, kterou páchá Evropa otevřením hranic muslimským imigrantům. Vysvětloval jsem, že v České republice tato politika absolutně nemá podporu, ale že v Evropské unii jsme byli bohužel přehlasováni.

Na severu Izraele žije asi stotisícová menšina drúzů, příslušníků zvláštní náboženské odnože islámu. Ti, se kterými jsem se potkal, jsou mírumilovní, vyznávají monogamii, jejich ženy se nezahalují a jsou s muži rovnoprávné. Drúzové jsou loajální občané Izraele a mnoho z nich i slouží dobrovolně v izraelské armádě. Další stovky tisíc Drúzů žijí za hranicí v Sýrii, kde po boku vládních jednotek bojují proti Islámskému státu. Mnozí Izraelci by nepovažovali za špatné, kdyby na troskách Sýrie vznikl drúzský stát, který by byl přátelským sousedem Izraele.

Z rozhovorů s mnoha Izraelci – běžnými lidmi i vysoce postavenými, jsem pochopil, že Izraelci mají – stejně jako já – velké sympatie pro boj Kurdů na severu Sýrie s Islámským státem. Považují je za statečné bojovníky. Izrael je ale velmi zdrženlivý, pokud jde o zapojování se do konfliktů v Sýrii vyjma leteckou pomoc Kurdům a humanitární pomoc Drúzům.

Příklad Izraele nám ukazuje, jaký smysl má pro prosperitu a bezpečnost občanů ochrana hranic a efektivní armáda chránící zemi proti útokům zvenčí. V České republice i v Evropském parlamentu se budu zasazovat za udržení volného obchodu a přátelských vztahů s touto zemí.

Komentáře

Celkem 25 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Sybila | 12. 11. 2015 15:38

Ok, chvíli budu přemýšlet.
Běžní Izraelci mají doma samopaly a granáty.
Plus si v obcích organizují sebe/domobranu.
Plus tam působí pojišťovny pojišťující životy, zdraví a majetek - a stát jim nezakazuje použít k tomuto účelu i ozbrojenou sílu. A ony ji používají a to v případě nutnosti i drsnou - protože jim jde o vlastní zájem, o zájem neproplácet ohromné škody na pojištěném majetku a životech.

Dokonce vidím, jak tam takto fungují i Evropské pojišťovny, které pak doma v Evropě hlasitě oponují hlasům podporující teroristy.

Vidím Izrael, kde část teroristů je po smrti, část v kriminále a část raději odešla dělat bordel jinam.
Vidím Izrael, který díky nulovým daním a ještě větší míře ekonomické svobody má technický a ekonomický náskok před okolními zeměmi ještě daleko větší, než dnes.
Také ale vidím Izrael, který se neprofiluje jako stát Židů, nezavádí plošná opatření, která vadí běžným nežidům a ti tak mají menší motivaci zemi nenávidět - vlastně nemohou ani útočit na stát, který neexistuje. Jen na lidi a majetek, ale to se jim šeredně nevyplácí.

+1
+
-

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK