Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Byznysplán: Pro čaj do země draka

| 20. 10. 2015

Rok co rok se v době jarní sklizně vydává s batohem na zádech na dvouměsíční pouť do čínských hor, do zapadlých vesnic na konci světa. Ochutnává čaj ze stoletých stromů. Nejlahodnější lístky přiváží domů. Prodává je pak zabalené do dobrodružství: čajové předplatné Meetea od Tomáše Rajnocha každý měsíc překvapí.

Byznysplán: Pro čaj do země draka

Sedíme na rohoži v parku v cípu pražského Střeleckého ostrova, z obou stran obklopeni Vltavou. Tomáš vypráví, jak začal objevovat svět čaje. V čase se vracíme dobrých patnáct let nazpátek.

Bylo to ještě na střední, když poprvé zašel do čajovny. „Zjistil jsem, že se mi tam líbí víc než v hospodě,“ poznamená. V roce 2003 zakládá cestovní čajovnu. Premiéru zažila na hudebním festiválku Šleh. Funguje dodnes. Letos jste ji mohli potkat třeba na Muzejní noci v Národní technické knihovně.

V roce 2004 Tomáš podnikne s několika přáteli půlroční cestu Hedvábnou stezkou. „Stopem přes Evropu, vlakem přes Rusko, zastávka v Mongolsku a pak už vysněná Čína.“ Když přijede domů, ví, že se do Číny musí vrátit. Další výpravu uskuteční o tři roky později. Tentokrát už sám. „Společníkem mi byla jen kniha Macuo Bašóa – Úzká stezka do vnitrozemí. Tenkrát jsem si v ní přečetl citát, který přesně vyjadřoval mé tehdejší rozpoložení: Strážní bůžkové cest mě zvali do dáli a já, poblázněn cestovní horečkou, nebyl schopen vzít do ruky kus pořádné práce.

Naše byznysplány

Kluci z Ostravy nakoupili žehličky, najali ženy přikované k bytu a dětem a začali Pražanům nabízet prádlo žehlené s láskou.

Poprvé roztočil jojo, když mu bylo dvanáct. Ve dvaceti se stal mistrem Evropy. A začal se rodit byznysplán… Původně pankáčskou firmu zakládali s bráchou v pokojíčku. Loni prodali joja za dvacet milionů.

Narodila se v Saigonu. Praha jí připadala jako jiná galaxie. Přiletěla v patnácti. Neuměla jazyk, všichni tu vypadali jako exoti a v šatech místních velikostí plavala. Začala si oblečení přešívat, skládat jako lego. Až se jednoho dne v galaxii Praha narodila nová hvězda: módní značka La Femme MiMi.

První koláč čaje

Doma pracuje jako grafik, navrhuje a tvoří weby. Třetí čínská cesta, kterou uskutečnil v roce 2011, však měla jeho profesní dráhu vychýlit. Přátelé, nadšenci do čaje, Tomáše v Číně berou na Tea Market. „To jsou čajová centra, kde se obchoduje s čajem. Vydali jsme se do čajového Champagne, proslulých čajových hor I-wu, kde jsme nakoupili čaj ze stoletých stromů a domů odvezli vlastní čajové koláče,“ vypráví. Lisování do koláčů je nejstarší způsob zpracování čaje, kdy se lístky už hotového sypaného čaje znovu navlhčí a slisují do tvaru koláče. „Je to krásná věc, v Číně se často dává jako dárek, něco jako u nás láhev vína. Ze sypaných lístků je najednou kus čaje. Nadchlo mě, že se obchodník stává trochu tvůrcem, nakoupí surový materiál a pak se rozhodne, jak budou jeho koláče vypadat, jak budou velké, tvarované, jaký jim dá přebal, jaká to bude edice.“ Zprvu čaj dovážel jen pro radost, byl rád, že mu obchod zaplatí cesty do Číny. „Mohl jsem tak něco nasát, učit se. Jako když člověk jede na Moravu a stréc ho vezme do vinic, ukazuje jednu odrůdu, druhou odrůdu, vidíte, jak se víno zpracovává. To je nenahraditelné, to doma s čajem nezažijete.“

V hlavě mu ale klíčil plán, jak podnikání rozšířit. „Založit čajovnu mi nepřipadalo perspektivní, většina nevynáší. Měl jsem dost kamarádů, kteří si plni nadšení čajovnu otevřeli, dělali to od srdce, ale zažili vnitřní vyhoření. To pro mě bylo varování. Snažil jsem se přijít na jiný byznysplán.“ Rozjíždí čajový catering, pořádá degustace a workshopy na firemních akcích a svatbách. Pro jeho profesi ale schází název. A tak si ho Tomáš vymyslí sám: Tea Jay. „Podobně jako DJ hudbou, TJ pomocí čaje ladí atmosféru prostoru a náladu hostů. Pomáhá být teď a tady.“

V lese

Předloni začal chystat e-shop. „Odjel jsem k rodičům na chalupu, navozil tam čaje, udělal malý fotoateliér. A řekl si, že neodjedu, dokud nebude e-shop hotový. Jednou jsem vyrazil do čajovny do města a večer se vracel přes les. A najednou mi v hlavě všechno vykrystalizovalo. Přišel jsem do chalupy a řekl přítelkyni Marušce: Stop s e-shopem, uděláme předplatné. A hned, jinak to udělá někdo jiný; e-shop počká, těch jsou mraky.“ A tak spatřila světlo světa značka Meetea, originální čajové předplatné – určené pro zákazníky se zálibou v překvapeních. Každý měsíc dostanete úhledný balíček tří čajů. Předem netušíte, které Tomáš vybere.

„Je to dobrodružství – pro zákazníky určitě a vlastně i pro mě. Chci zařazovat co nejčerstvější čaje, někdy do poslední chvíle čekám, než přijde čerstvá sklizeň.“ Ke každému přibalí podrobné informace o původu, vlastnostech. Většina čajů má vlastní příběh. „Jde o čaje, které jsem sám vybral od farmářů nebo od malých dodavatelů, kteří dávají přednost kvalitě před kvantitou, stejně jako já.“ Hra s překvapením u zákazníků rezonuje. „Bál jsem se, že budou mít strach z nejistoty. Ale ukázalo se, že plno lidí si překvapení chce koupit. Mám pocit, že ve společnosti je teď taková nálada, že už jsme si koupili všechno, co jsme mohli, už nevíme co by. Stojíme o zážitek,“ uvažuje Tomáš a začíná chystat čaj měsíce srpna: Sencha Ayme, japonský zelený. Na přípravě i servírování si dává záležet. Dbá na estetiku. Ochutnám z misky a zajímá mě, co bude o čaji vyprávět. Tomáš ale začne otázkou; chce znát moji první asociaci. Napadne mě už při prvním doušku, ale mám rozpaky se k ní přiznat… Po chvíli zkusím: „Připomíná mi polívku, vývar.“ Tomáš se usměje. Prý nejsem daleko od pravdy. „V japonské kuchyni má důležité místo chuť umami, pátá chuť, ani slaná, ani sladká, jako by měla něco z obojího. Hodně evokuje právě polévku, silný zeleninový vývar. Spousta japonských čajů ji v sobě má a hodně se u nich cení.“

Anketa

Káva, nebo čaj?

Hledat to nejlepší

Ještě víc mě ale zajímají čínské čaje, ty, které Tomáš vozí sám. A jejich příběh. V Číně tráví dva měsíce z roku, v době jarní sklizně. Dnes už se často vrací ke stejným, osvědčeným pěstitelům. Nejdobrodružnější je ale objevování nových. „Je to divočárna. Člověk jede na nějaké místo úplně bez kontaktů, ví jen, že tady jsou ty slavné čajové hory, ta slavná čajová vesnice. Jako kdyby Číňan, který umí pár slov česky, jakž takž anglicky, přijel s báglem na zádech na Moravu, obcházel stréce a hledal dobré láhve vína. Ne vždycky se s těmi lidmi dokáže úplně domluvit. Ne vždycky má stejné představy jako oni. Jen chce najít to nejlepší, co nejvíc se o čaji dozvědět a poslat ho na druhý konec světa.“

Čajové vesnice jsou pěstitelů plné. „A člověk ví, že v jedné z těch chalup dobrý čaj bude, tak prostě zkouší. Někdy i trochu přes kontakty – protože samozřejmě kdekoli jsem, vymetám různé čajové obchůdky. A protože jsem tam velký exot a atrakce, často přijde řeč na to, co tam vlastně dělám. Číňani jsou většinou obrovsky pohostinní a vstřícní, takže se nejednou stane, že vás někdo naloží do auta a za hodinu jste na čajové zahradě, ani nevíte, kde jste se tam vzal.“

Ochutnává se ve velkém a pořád. Litry a litry čaje denně. Až nezdravě moc. Jenže jinak to v Číně nejde, jinak Tomáš nenajde, pro co přijel. Hledání má svou romantiku.

Na konci světa

Ta ovšem mizí, jakmile dojde na logistiku. Když Tomáš objeví čaj, který ho nadchne, přichází na řadu pot a tvrdá práce. Když nakoupí na Tea Marketu, je to – až na nezbytnou byrokracii – na místní poměry lehárko. Není problém čaj zabalit, objednat FedEx a poslat. V zapadlých vesnicích je dřiny víc. Jedna z těch, do kterých se Tomáš vypravuje, leží v pohoří Bada, na samém konci světa. „Dojedu až k barmským hranicím, do městečka, kde bydlím v zaplivaném hotýlku. Do vesnice je to ještě deset kilometrů pěšky.“ Když má Tomáš ve vesnici hotovo, potřebuje pytle s čajem dostat zpátky. „Většinou mě odvezou místní chlapíci na motorkách, za poplatek, který nebývá úplně malý.“ V hotelu čaj přebalí, aby se nepolámal.  A jde se na autobus. Dohadovačka s řidičem – jestli se náklad naloží na střechu, nebo do kufru, aby bez úhony přežil čtyřhodinovou cestu po silničkách přes hory. A další logistická úloha – dostat se z autobusu do továrny, kde se lisují koláče. Tomáš jede většinou taxíkem. „Z továrny už čaj obvykle pošlou zásilkovou službou na Tea Market, kde ho znovu přebalím a FedExem pošlu domů.“ Rukama takhle Tomášovi při každé cestě do Číny projde i dvě stě kilo čaje. Na to, aby si zaplatil logistickou společnost, která se postará o všechno od A do Z, pořád málo. „Občas mě při tom napadá, jak budu jednou, až za mě všechnu práci udělají logistické firmy, vzpomínat, jaké to bylo dobrodružství,“ směje se Tomáš.

V dobré společnosti

Tento text vznikl pro časopis Finmag. Je tam v dobré společnosti článků Michala Kašpárka, Pavla Kohouta, Pavla Jégla a dalšího chytrého čtení. Klikněte na obrázek a zajistěte si předplatné, další číslo se právě chystá.

Vize budoucnosti

Vedle čajového předplatného, které si nachází stále víc příznivců, Tomáš právě dokončuje e-shop. A má další podnikatelské vize: čajové studio. Workshopů a kurzů přibývá. Žádaná je také další položka z nabídky Meetea: komorní čajové obřady. Tomáš proto v Praze hledá vhodný a reprezentativní prostor, kde by se se svými zákazníky mohl čajování profesionálně věnovat. S investorem by to šlo snáz. „Začínám se poohlížet. Ale než někoho oslovím, chci mít jasnou vizi.“ Malé výjezdní čajové studio by rád otevřel také na chalupě v jižních Čechách. „Letos jsme tu pořádali první ročník letní čajové školy a prostor zafungoval výborně. Krásná stará chalupa, úžasná zahrada k čajování jako stvořená, malebné okolí… Hosté se tu můžou zdržet, užít si krásného místa a přírody, kterou bychom v Praze hledali těžko,“ uzavírá Tomáš.

Dopíjíme poslední misku čaje a loučíme se.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

Michal Hatlapatka | 20. 10. 2015 05:49

Paráda. Byť 45g čaje za 320Kč/měs. asi nebude pro každého, tak jako myšlenka se mi to moc líbí. Tip pro redakci: moc rád bych si přečetl, jak pokračuje expanze Dobré Čajovny do světa, zvláště pak do USA - dívám se, že už tu mají 6 poboček. (mne jejich ceny paradoxně vyhnali na eBay, kupuji přímo od Číňanů)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

gabriel pleska | 20. 10. 2015 10:04
reakce na Michal Hatlapatka | 20. 10. 2015 05:49

To je zajímavé, Tak Dobrá čajovna expanduje do USA? Hezký námět, nedávno jsem četl rozhovor s pány zakladateli a bylo to hodně příjemné, ale myslím, že o Americe tam ještě nebylo ani slovo...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Hatlapatka | 20. 10. 2015 16:11
reakce na gabriel pleska | 20. 10. 2015 10:04

Americké pobočky fungují jako frančízy pod značkou Dobrá Tea a jsou tu už minimálně dva a půl roku. Já potkal tu svou první během pracovní cesty v Madisonu, úplně náhodou. Vešel jsem dovnitř a nádobí, nábytek, všechno dovezeno z Čech. Připadal jsem si jako ve snu. Osobně zakladatele neznám, ale z rozhovoru v rozhlase jsem měl stejný pocit jako vy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 20. 10. 2015 07:43
reakce na Michal Hatlapatka | 20. 10. 2015 05:49

Dobrou čajovnu využívám od jejího vzniku, ale v posledních letech jsem z ní trochu zklamán. Možná je to tím, že jsem se po více než 20 letech pití a ochutnávávní čaje posunul, zatímco DČ zůstává na průměru. Špičkové japonské čaje si už nechávám posílat přímo z Japonska a nejlepší v Česku dostupné Darjeelingy FF (což je moje slabost) je také třeba hledat jinde. Zatímco dříve jsem v DČ pravidelně nakupoval, dnes tam chodím spíš na kus řeči s majitelem, než pro čaj.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Antonín Brettšnajdr | 20. 10. 2015 19:03
reakce na Josef Fraj | 20. 10. 2015 07:43

Od kterých dodavatelů špičkové japonské čaje kupujete? Rád bych zkusil též :-).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 20. 10. 2015 22:06
reakce na Antonín Brettšnajdr | 20. 10. 2015 19:03

Doporučuji začít tady: http://www.hibiki-an.com/
Podle mých zkušeností spolehlivý dodavatel, pokrývá ve velkém celý svět, slušná nabídka, často různé sezonní speciality, několikrát jsem byl z dodaného čaje nadšen, ale samozřejmě umí občas i něco méně skvělého. Pokud nemáte se špičkovými čaji zkušenost, tak vám ceny těch špičkových mohou připadat dost vysoké, ale podle mne v Česku až na velmi vzácné výjimky, dostanete vždy horší poměr kvalita/cena. Třeba poslední vzorek gyokura z Amany, který jsem zkoušel, byl otřesný za jakoukoliv cenu.

Jinak se toho dá dost vygooglit. U menších prodejců si pohlídejte zda posílají "tax free". Také je dobré pamatovat, že nad 150 euro celnice kromě DPH a 200,-Kč administrativní poplatek, připočte i clo (nevím jak je velké). Pokud byste chtěl další info, tak asi dejte email, ať tu nepíšeme off topic.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Hatlapatka | 20. 10. 2015 16:33
reakce na Josef Fraj | 20. 10. 2015 07:43

V Praze bych do DČ už asi také nešel. Ale musí se nechat, že málokdo udělal pro rozvoj čajové kultury v Česku tolik jako oni. Jestli vám chutnají špičkové japonské oolongy, zkuste brněnskou Cestu čaje.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 20. 10. 2015 10:49
reakce na Josef Fraj | 20. 10. 2015 07:43

Mohu se zeptat, jak obchodujete s japonským dodavatelem? Doprava, platba?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 20. 10. 2015 18:46
reakce na Jan Capouch | 20. 10. 2015 10:49

Většinou je to klasický eshop, zaplatím kartou předem, dosud z japonské strany žádné problémy ani co do kvality. Největší zdržení a jediný zdroj problémů jsou čeští celníci. V Praze na poště je to během tří max 5 dnů, ale celní buzeranti to umí prodloužit i o dva týdny.

P.S. Mám i kontakty na čajové krámky v Kyotu, které typický eshop nemají, ale také pošlou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 20. 10. 2015 18:55
reakce na Josef Fraj | 20. 10. 2015 18:46

Ještě poznámka. Je třeba celníkům vždy uvést, že je to pro osobní, soukromou, neobchodní potřebu. Slyšel jsem příběh, jak se pár čajomilů složilo na kilo čaje za cca 10 tis. Kč a celníci jim z toho půl kila sebrali, aby udělali eurotest na kontaminující látky (nevím jak se to přesně jmenuje, ale pro obchodní dovozy je to povinné) za 17 tis. a čaj otevřením obalu samozřejmě znehodnotili.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Petra DlouháPetra Dlouhá
Bakaláře vystudovala na Fakultě humanitních studií UK, magisterské studium žurnalistiky na Fakultě sociálních věd. V průběhu studia absolvovala stáž v...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!