Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vaříme s Pansedláčkem a Pancílkem

| 13. 10. 2015 | Vstoupit do diskuze

Pokládejte gigantické otázky, odpovědi hledejte ve starých knihách, ignorujte politiku. Úspěch u publika zaručen.

Vaříme s Pansedláčkem a Pancílkem

Jakmile českou veřejnou debatu osvěží někdo vzdělaný, sečtělý a zcestovalý, můžete si otevřít křupky a sledovat, jak ho strhne obvyklý vír. Redakce ho začnou uhánět kvůli glosám a rozhovorům, televize po něm budou chtít moudrá zamyšlení a organizátoři konferencí za něj nadšeně schovají deset pábitelů. K tomu napsat knihu dřív, než se sláva převalí, a to všechno samozřejmě až po páté odpoledne, protože na uvolněnou židli v ústavu by se hned nahrnul někdo jiný.

Agenta z honorářů neuživí, takže ho nikdo včas nezavolá z dráhy do boxů a s vražedným tempem se musí popasovat sám. Obvykle tím, že říká stále méně nového, stále víc toho opakuje a dává si pořád většího bacha, aby publikum nedráždil. To je mu vděčné, že ho šetří výzev, a za odměnu před jeho jméno začne doplňovat uctivé „pan“. (Ženám se to nestává, snad až na Paníkvětu.) Nakonec už jede jen podle checklistu, pokud tedy podle něj nejede jeho ghostwriter nebo rovnou automatický generátor.

Zrovna Václavu Cílkovi – Pancílkovi a Tomáši Sedláčkovi – Pansedláčkovi se jejich generátory nápadně synchronizovaly, a jejich texty tak od sebe v poslední době odlišují především stále řidší zmínky o energetice u prvního a stále častější popkulturní odkazy u druhého. Svoje úvahy vaří podle stejné kuchařky a s trochou cviku je můžete napodobit i vy:

1. Nedržte se zbytečně při zemi

Žádné prohlášení není dost velkohubé a žádná otázka příliš obecná. „Západ před bodem zvratu,“ hlásil Pancílek v červenci na Echu 24. V úvodu posledního knižního sborníku oznamoval, že „cement současného světa se drolí“, a sami si zkuste vygooglovat dohromady „Václav Cílek“ a „na rozcestí“. Problém není v tom, že by Pancílek neměl pravdu. Problém je v tom, že taková pravda nic nestojí. Západ je před bodem zvratu už asi dva a půl tisíce let a na rozcestí mezi civilizací a chaosem stojíme každé ráno, jenom se drtivá většina z nás z nějakého důvodu rozhodne pro tu civilizaci.

Podobnou odvahu obejmout kosmos můžeme pozorovat i u Pansedláčka, především v horkých dnech. V srpnu tak v jediném blogu propojil hledání teorie všeho s pátráním po Božím království. Předcházející zápisek Vyplácí se dobro? dopadl po lítém boji nerozhodným výsledkem „občas se nevyplácí, občas ano“ a Pansedláček si před odchodem do šaten vyměnil dres s basebalistou Yogim Berrou, podle kterého „nic nekončí, dokud to neskončí“.

2. Žádná kniha není dost stará ani dost svatá

Když chybí přesvědčivé věcné argumenty, proč si trochu autority nevypůjčit, třeba i té nejvyšší? Nenechejte se při svém intelektuálním bagrování rušit tím, že se společnost za poslední staletí přece jen proměnila, ani moc hlubokým přemýšlením, jak to vlastně tehdy autoři mysleli. „Četl jsem teď v Tomáši Akvinském, že když je laskavý vztah k světu, tak ten laskavý vztah k světu v nás automaticky rovná různé důležitosti. Neumím si to moc představit, ale cítím, že to je hezká myšlenka,“ zapřemýšlel Pancílek ve Fokusu Václava Moravce a z velikána scholastické teologie tak udělal Forresta Gumpa.

Pansedláček míří ještě hlouběji do dějin písemnictví. V dubnu například použil na blogu Ježíšova slova, že chudé budeme mít mezi sebou stále, přičemž od původní výzvy k solidaritě posunul význam kamsi k myšlence, že se existenci chudoby nemůžeme divit. Pusťte fámula finančního sektoru do jeskyně v Altamiře a tamní nástěnné malby vysvětlí jako volání po životním pojištění.

V dobré společnosti

Tento text Michala Kašpárka vznikl pro náš nový, opravdovější časopis – tištěný Finmag.  Klikněte na obrázek a zajistěte si jeho předplatné, Michalovy texty jsou tam ve vybrané společnosti.

3. Nekažte si vzletná proroctví přízemní politikou

V amerických nebo britských médiích teď probíhá vlastně nekonečná a přitom stále vzrušující debata o tom, jestli má na výzvy budoucnosti lepší odpovědi pravice, nebo levice. Pancílek se ale nenechá ve svých rozborech civilizačních měřítek vyrušit něčím tak praktickým, jako je výše daní a regulace nebo deregulace kapitálu. Když už v článku Islám a klima. Kolik nás čeká arabských jar? naťukne neblahý vliv lobbistů na energetickou politiku, sám si hned zavelí ústup: „Zůstaneme na bezpečnější paleoklimatické a historické půdě.“ Bezpečnější hlavně pro myslitele, který to má rozehrané do všech stran.

Pansedláček sleduje stejnou strategii s jinou taktikou: do blíže neupřesněných politiků se naopak pravidelně strefuje. Naposled v červenci jim navrhl odejmout „právo zadlužování“, protože „politici neumí hospodařit téměř nikde“. Pokud politici něco neumějí, dá se to vyřešit zvolením lepších, ostatně všechny drsně šetřící evropské vlády vzešly z všelidového hlasování. Co ale dělat, když špatně hospodaří nevolení experti nebo když začne mít zastropování veřejných výdajů neblahé dopady na životy konkrétních lidí? Takové otázky už jsou za horizontem představivosti i hranicí komfortní zóny makroekonomického stratéga ČSOB. Škoda, právě tam by to začalo být zajímavé.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK