https://www.finmag.cz/firemni-kultura/304402-dalsi-problem-hillary-clintonove-usmevavy-socialista-bernie-sanders
Další problém Hillary Clintonové: Usměvavý socialista Bernie Sanders
Z našeho seriálu, který představuje republikánské potenciální uchazeče o bydlení v Bílém domě, těsně před dokončením vybočíme. Tedy představíme si také kandidáta levicového. A pořádně levicového.
Zatím u republikánů
Ted Cruz
Vlivný senátor ohlásil kandidaturu jako úplně první už 23. března. Jde o vyhraněnou osobnost, nesmiřitelného protivníka prezidenta Obamy i establishmentu vlastní strany. Je oblíbený mezi aktivisty Tea Party.
Rand Paul
Libertariánský konzervativec a senátor za Kentucky, který do republikánské strany přináší originální myšlenky a nová témata v oblastech občanských práv, osobních svobod nebo zahraniční politiky. Kandidaturu ohlásil 7. dubna.
Marco Rubio
Floridský senátor má velké ambice a byl považován za velkou naději příštích primárek. Jeho plány může zhatit Jeb Bush. Pochází ze stejného státu, mají podobné názory, potenciální voliče a sponzory. Kandidaturu ohlásil 13. dubna.
Mike Huckabee
5. května se přidal Mike Huckabee. Pryč s potraty, homosexuálními manželstvími a feminismem. To je v kostce politický program bývalého guvernéra Arkansasu, který si v průzkumech nevede vůbec špatně. Naposledy se účastnil primárek v roce 2008. Vyhrál mj. v Iowě, Alabamě, Virginii nebo domovském Arkansasu.
Ben Carson
Dva dny před Mikem Huckabeem, 3. května, oznámil kandidaturu neurochirurg Ben Carson. V roce 1987 úspěšně oddělil siamská dvojčata spojená zadní částí hlavy. V roce 2013 se pak proslavil projevem v rámci slavné konference National Prayer Breakfast. Afroamerický lékař je dalším oblíbencem hnutí Tea Party.
Carly Fiorinová
4. května oznámila účast v primárkách bývalá výkonná ředitelka Hewlett-Packard, poradkyně Johna McCaina v prezidentské kampani v roce 2008 Carly Fiorinová. V roce 2010 neúspěšně kandidovala na senátorku za Kalifornii.
Rick Santorum
Bývalý senátor za Pensylvánii a sociální konzervativec se do letošních primárek vložil 27. května. V roce 2012 uspěl v úvodních primárkách v Iowě a pak dlouho dýchal Romneymu na záda. Před nedávnem prohlásil, že je oddělení církve od státu komunistická a neamerická myšlenka.
Lindsey Graham
1. června se mezi kandidáty v republikánských primárkách zařadil i senátor Lindsey Graham. Patří mezi hlavní představitele republikánských zahraničně-politických jestřábů, a proto je velkým kritikem Randa Paula. V roce 2008 se podílel na prezidentské kampani Johna McCaina.
Rick Perry
Texaský guvernér to zkoušel už v roce 2012 a skončilo to fiaskem. 4. června oznámil, že se příští rok pokusí o reparát. Úřad guvernéra opustil už v lednu, takže času bude mít jistě dost.
Scott Walker
Guvernér státu Wisconsin v poslední době září v průzkumech a pro mnohé představuje pravicovou alternativu mediálně protežovaného Jeba Bushe. Proslavil se tím, že se podobně jako Margaret Thatcherová nebál jít do střetu s odbory. Neustoupil jim. Je pro ně od té doby nepřítelem číslo jedna. Velmi si tím šplhnul u aktivistů Tea Party.
Jeb Bush
Pokud republikáni skutečně do boje s manželkou bývalého prezidenta Clintona pošlou syna a bratra bývalých prezidentů Bushových, tak asi Američané nemají dostatek fantazie. Bývalý guvernér Floridy zosobňuje umírněného kandidáta a představitele establishmentu. Kandidaturu oznámil 15. června.
Donald Trump
Den po Bushovi se přidal i obchodní magnát a televizní hvězda Donald Trump.
Chris Christie
Populární guvernér státu New Jersey. Velký kritik Teda Cruze. Pro kované republikány levičák. Uškodilo mu, když se provalilo, že členové jeho týmu a zaměstnanci úřadu guvernéra v září 2013 úmyslně vytvářeli dopravní zácpy ve městě Fort Lee nesmyslnými uzavírkami. Spekulovalo se o pomstě starostovi, který odmítl Christieho podpořit v guvernérských volbách.
Primát Hillary Clintonové v demokratických prezidentských primárkách byl dlouho neotřesitelný. Ale z e-mailového skandálu se stal větší průšvih, než se zprvu zdálo, a preference jsou v čudu. A je tu ještě jeden problém: Stoupající popularita krajně levicového kandidáta Bernieho Sanderse.
Nezávislý matador
Magazín Politico nedávno zveřejnil žebříček padesáti person ovlivňujících americkou politiku, které je záhodno sledovat. Bernie Sanders se umístil na pátém místě hned za papežem. Jeho kampaň zkrátka táhne. Ale kdo to vlastně je?
8. září oslavil 74. narozeniny a hlásí se k židovskému vyznání. Začínal jako aktivista krajně levicové Liberty Union Party. Za ni v 70. letech dvakrát kandidoval na guvernéra a dvakrát do senátu. Pokaždé neúspěšně.
Prorazil až na začátku osmdesátek (1981), kdy ho – už jako nezávislého – zvolili starostou Burlingtonu, největšího města státu Vermont. Dlouholetého starostu z Demokratické strany porazil o deset hlasů. Křeslo pak třikrát obhájil a městu vládl až do roku 1989, kdy se rozhodl o další obhajobu mandátu neusilovat.
Od roku 1991 zastupoval Vermont v dolní sněmovně Kongresu. Stal se prvním nezávislým členem Sněmovny reprezentantů po 40 letech. Ve sněmovně vydržel přesně 16 let, do ledna 2007, kdy se stal senátorem. V obou komorách více či méně spolupracoval s demokraty.
Stadionová hvězda a vzestup v průzkumech
Sanders oficiálně oznámil kandidaturu 21. května ve svém Burlingtonu. Ačkoliv v Senátu působí jako nezávislý, bude usilovat o nominaci Demokratické strany. Takže je přímým konkurentem Hillary Clintonové.
Už v době, kdy se její vedení zdálo neotřesitelné, chodily na Sandersovy mítinky davy. V červnu deset tisíc lidí v Madisonu ve státu Wisonsin. Hillařin rekord přitom byl pět tisíc diváků. V srpnu nejprve přilákal dvanáct tisíc lidí v Seattlu, načež si ho na stadion v Portlandu ve státě Oregon přišlo poslechnout rekordních dvacet tisíc lidí. A tím to neskončilo. V Los Angeles musel měnit místo mítinku, aby se ho mohlo zúčastnit ještě o sedm tisíc lidí více než v Oregonu.
Když šel Sanders pomalu nahoru i v průzkumech, zdálo se, že jde jen o dočasný trend. Jenomže podobně jako v případě Trumpa i Sandersův vzestup pokračuje. Po problémech kampaně Hillary Clintonové dokonce v tuto chvíli zvyšuje své vedení v New Hampshire. V době vzniku tohoto článku dělá průměr jeho preferencí v posledních průzkumech ve zmíněném státě 43,4 procenta proti Hillařiným 31,8 procenta. V den zahájení kampaně to bylo 12,6 proti 50.
Navíc podle nejnovějšího průzkumu ji o deset procent poráží i v Iowě. A průměrně zde remizují 37 : 37. Celonárodně však na Hillary pořád nemá: Je na 27,6 procenta, ona na 40 procentech. Navíc se na oba dotahuje viceprezident Biden, který v tuto chvíli oficiálně nekandiduje.
Levý Trump: Populismus, antiimigrace
Za největšího protipřistěhovaleckého bijce momentálně platí Donald Trump, který kudy chodí, křičí o tom, jak Mexičané znásilňují americké ženy a jak je potřeba postavit na hranicích s Mexikem zeď. Usměvavý socialista Bernie by to takhle neřekl. Imigrace ani nepatří k jeho nejoblíbenějším tématům. Ale když přijde na věc, k Trumpovým názorům nemá zase tak daleko.
Když se ho novinář v souvislosti s bojem proti „globální chudobě“ zeptal na otevření země imigrantům, uvedl, že otevřené hranice jsou návrhem bratrů Kochových (čti überzlých pravičáckých miliardářů).
Je to prý pravicový návrh, kvůli kterému by Američané zchudli: „Pokud věříte v národní stát, máte podle mě povinnost udělat všechno, co je ve vašich silách, pro chudé lidi. Co by se líbilo pravičákům v této zemi, je politika otevřených hranic. Dostat sem různé lidi, kteří by pracovali za dva tři dolary na hodinu, to by podle nich bylo báječné.“
Podobně v roce 2007 odmítal nový imigrační zákon připravovaný demokratickým senátorem Tedem Kennedym a republikánem Johnem McCainem. Tvrdil, že bude znamenat snížení mezd pro nízkopříjmové zaměstnance.
Cronyism, neoliberalismus, socialismus
Imigrace však není ústředním bodem Sandersovy kampaně. Co tedy táhne davy na jeho mítinky? Mluví o několika problémech, kterým Amerika podle něj čelí: příjmová a majetková nerovnost, mizení střední vrstvy a více Američanů žijících v chudobě.
A jeho plán? Především chce zvýšit minimální mzdu ze 7,25 na 15 dolarů. Tvrdí totiž, že lidé pracující 40 hodin týdně by neměli žít v chudobě. Také chce uzákonit platovou rovnost mezi muži a ženami. Dále prosazuje vytvoření třinácti milionů pracovních míst prostřednictvím federálního programu za bilion dolarů.
A nakonec by rád zdanil spekulanty z Wall Streetu a z výnosů této daně pokryl bezplatné vysoké školství. Odvolává se přitom na bailout před sedmi lety. Teď ho mají finančníci splatit.
Stručně řečeno, Sanders umně míchá dohromady dvě věci. Na jedné straně přirozenou platovou nerovnost, která sama o sobě není problémem. A korporativismus, který v podstatě přerozděluje směrem od chudších vrstev k hrstce nejbohatších. Což problém je. Ale to by bylo na delší pojednání.
Na úvodním obrázku hypnotizuje Sanders desetitisícový dav ve Wisconsinu. Červenec 2015. Foto: Juli Hansen / Shutterstock.com
Další články autora
Nejnovější podcasty
