Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Byl jsem mladistvý slušný Čech, díl II.

| 3. 8. 2015

Když čtu pitvorné portréty „slušného Čecha“, poznávám v nich sám sebe před lety. Dobrá zpráva: předsudky se dají překonat. Špatná: jde to pomalu a těžko tomu pomoct.

Byl jsem mladistvý slušný Čech, díl II.

V první části, která vyšla v pátek, jsem na sebe prozradil, že jsem jako mladík trpěl předsudky vůči všem možným lidem: Romům, homosexuálům, muslimům a dalším. Věřil jsem rasistickým hoaxům a nepomohly mi od toho kampaně, cestování ani posměch. Když se teď pokusím přijít na to, co mi pomohlo, budu zákonitě riskovat, že pomotám příčiny a následky, nebo že ze šťastných náhod udělám zaručený recept na úspěch. Jak už jsem psal, osobní zkušenost je omezená. To ale ještě neznamená, že by nemělo cenu se o ní podělit s ostatními.

Prvním krokem k úniku od předsudků bylo přičichnutí ke kritickému myšlení. Bohužel přišlo až na univerzitě, a ještě bylo krátké. Hlavně žurnalistika by ho v osnovách měla mít mnohem víc. Nepamatuju si, že by tam někdy někdo učil budoucí dělníky médií statistické gramotnosti, upozorňoval je na rozšířené argumentační fauly anebo zmínil Daniela Kahnemana. Ale už jen to, že když člověk něco napíše do úkolu, musí v poznámce zmínit, kde k tomu přišel, a „kamarád kamaráda“ nestačí, byla obrovská změna myšlení. Nicméně ke Kahnemanovi, Amosi Tverskému, Leonardu Mlodinowi, Elliotu Aronsonovi a Carol Tavrissové, Darrellu Huffovi, wikipedickému seznamu častých nepravd a podobným pilulkám skepse jsem se dostal až mnohem později, paradoxně když už jsem se živil psaním.

Nikdo nejspíš neumí být skeptický zcela ke všemu, navíc kritické myšlení samo o sobě neudělá z nikoho liberála a už vůbec ne člověka akceptujícího odlišná životní přesvědčení. Moje zkušenosti ale zatím téměř beze zbytku potvrzují názor amerického moderátora Stephena Colberta, že „fakta straní liberálům“. Tedy že podezřele často stačí zapátrat po tom, odkud čerpají svá šokující zjištění hejtři Unie, Norska nebo muslimů, a bác ho. K tomu, aby aspoň člověk nešířil ty nejpitomější populární rasitické a islamofobní fámy nebo zemanovské „bonmoty“, tady momentálně opravdu stačí základy informační gramotnosti. Širokého srdce netřeba, ostatně právě láska k vlasti nebo k „našim dětem“ uvádí šiřitele fám do transu.

Díky vám, režisérská rodino Makhmalbafových!

Druhá zásadní věc: někdy v sedmnácti jsem si oblíbil čtvrteční večerní filmový klub na ČT, o dva roky později začal film studovat i na vysoké, chodil jsem do kina Art a hltal Cinepur a Film a dobu. Díky kinematografiím takzvaně rozvojových zemí jsem poprvé mohl zažít jiný pohled na svět a jinou verzi historické pravdy, než nabízí Hollywood a Barrandov. Všechny ty blízkovýchodní, maghrebské, subsaharské nebo postsovětské snímky vypůjčené ze školní videotéky ještě na kazetě rozšířily dítěti odkojenému Novou perspektivu. Dozvěděl jsem se z nich, že lidé všude na světě řeší velmi podobné problémy a čelí při tom překvapivě podobným morálním dilematům. Že se v kolonizovaných státech nevzpomíná na kolonizátory jako na šiřitele pokroku. Že romantické evropské představy o divoších žijících v souladu s přírodou bývají mylné a nadřazené. Že chudoba a lenost nejsou tak spjaté, jak je pro leckoho pohodlné věřit. A samozřejmě: že ne každý muslim je dogmatik a darebák.

Mimochodem: vsadil bych se, že by ty naprosto odlišné dojmy novinářů a politiků z návštěv uprchlických táborů rázem dávaly smysl, kdyby za reportážemi následovala informace o tom, kolik viděli filmů natočených mimo Evropu a Ameriku.

V téhle souvislosti je zajímavé, jak často internetoví diskutéři skuhrají na to, že Česká televize vysílá jakousi multikulturní propagandu. Kdeže: Objektiv a Dobrodruh jsou spíš povýšené vysílání z kolonií a z U nás v Evropě se divák dozvěděl leda to, že všude v Unii bydlí maloměšťáci. Čeští diváci pamatují „slovenské pondělky“: možná by na ně veřejnoprávní televize mohla navázat vysíláním filmů ze zemí, odkud do Evropy míří uprchlíci, a to v hlavním vysílacím čase a s dabingem. Spousta jich je silných, některé jsou zábavné – a nepamatuji si, že by se v nich uřezávaly hlavy.

Bacha: nezačal jsem věřit, že jsou všechny kultury sluníčkové ani že jejich střetávání nepřináší problémy. Jen jsem přestal být přesvědčený o tom, že zrovna ta naše se vším, čeho se v posledních generacích dopustila, ční nade všemi tak vysoko, jak tolik lidí věří.

Předčasně zatracený kebab

Teprve s tímhle základem, s vhledem do perspektiv jiných lidí, než je mytický „slušný Čech“ nebo kalifornská fotbalová máma, mi pak od předsudků začala pomáhat i vlastní zkušenost. Postupně jsem se osměloval chodit přes brněnský Cejl, kam jsem se vždycky šíleně bál, protože známý známého tam jednou šel a… – Sám už jsem do brněnské Neapole vkročil víc než tisíckrát, pár měsíců jsem tam i bydlel, a nikdy jsem nezažil nic nepříjemnějšího než ojedinělé opilecké výtržnosti. Někdo určitě může mohl udělat horší zkušenost i s menším počtem návštěv, ale nikdo nemůže tvrdit, že je taková špatná zkušenost automatická nebo i jen pravděpodobná.

V lednu jsem se ošíval nad akcí Kebabem proti debilitě, protože propagovala blahovolnou toleranci lidí připravujících kebab, ne jejich plné přijetí jako rovných bytostí. Když nad tím teď ale přemýšlím, u mě to první postupně vedlo k druhému. I díky návštěvám etnických bister si umím za řečmi o Syřanech nebo „Asiatech“ představit konkrétní lidi. Pamatuju si na první, poněkud vystrašené a předsudky svázané, návštěvy pražské a pak brněnské vietnamské tržnice. Postupně jsem si tu mohl uvědomovat, o kolik dobrého v životě se připravují ti, kteří věří zkazkám o kočičím mase v asijském jídle (ne, až tak hloupý jsem nebyl). Nad kebabem, falafelem a taboulehem jsem pak poprvé mluvil s Iráčanem a Libyjcem a vypadali a smýšleli dost jinak, než ti ve zprávách. V arabských bistrech jsem si mohl ověřit nejen to, jak zjednodušený je mediální obraz muslimů, ale taky to, že ne každý Arab je muslim.

A pak ta homofobie. I tady mi vlastně k proražení stereotypů nejdřív pomohl film: první GLBT snímky v televizi a pak Mezipatra, tenkrát možná ještě Duha nad Brnem. Teď mám v okolí tolik vyautovaných gayů a leseb s tak rozdílnými životními styly, že si nedovedu vybavit, jak přesně vypadala ta moje představa jednolité teplé menšiny a čeho přesně jsem se bál.

Nechci zevšeobecňovat, ale…

Právě kvůli tomu pomalému zapomínání ale vyprávím tuhle historii fobií a předsudků. A taky proto, že i když je osobní zkušenost omezená a oddělení příčin a následků složité, troufám si z toho všeho vydestilovat tři lekce, které si můžete doplnit zkušeností vlastní, nebo taky strčit do špic:

Za prvé, pokud byste se mě snažili před patnácti lety naučit toleranci k menšinám, k jiným (vlastně k jakýmkoliv) náboženstvím nebo životním stylům, nepovedlo by se vám to nijak mechanicky, cíleně, natož s povýšenou rétorikou. (Víte, jak otravní a kontraproduktivní jsou ti vegetariáni, kteří vám při každé příležitosti vykřičí do tváře, že maso je vražda? Tak otravní a kontraproduktivní umí někdy být social justice warriors.) Postupovalo to totiž velice pomalu a nejrychleji paradoxně v okamžicích, kdy se o to nikdo nesnažil. Souhlasím proto s názorem, že by měli čeští muslimové a Romové víc veřejně vystupovat – ne obhajovat se, jen být vidět a slyšet a netutlat přitom svoji identitu. Pro každého jednotlivého muslima nebo muslimku, Roma a Romku je to ovšem nevýhodná hra: celkovou situaci „svých“ zlepší jen málo, svou vlastní ale teď můžou vystrčením hlavy zhoršit dost.

Za druhé, pokud sami házíte do jednoho pytle všechny Romy, Araby, muslimy, Asiaty, gaye nebo lesby, škodíte hlavně sami sobě. Vím, že vás to nepřesvědčí. Jen se chci pochlubit, že mám teď o dost šťastnější, míň vystreslý život než dřív. A ještě jednou opakuju: zbavit se předsudků vůči Romům nebo muslimům neznamená nabýt přesvědčení, že to jsou všichni dobří lidé nebo že za všechny problémy v soužití většiny a menšin může málo tolerantní většina. To je jen slaměný strašák „sluníček“ postavený psychopaty, kteří vás chtějí ovládat. A daří se jim to.

Za třetí, pokud jste předsudky stejně jako já trpěli, nemáte se za co stydět. Je jich kolem tolik, že je těžké se jimi nenakazit a prakticky nemožné zbavit se jich všech a nadobro. Podstatné je s nimi pracovat, uvědomovat si je, tlumit je. Motivací může být i to, že v máme v klubu výbornou společnost. Takhle na svoje dětství vzpomínal politik, který se v dospělosti proslavil obhajobou Žida, kterého nespravedlivě dostala do kriminálu pověra o rituálních vraždách:

Židů, těch jsem se bál; věřil jsem, že potřebují křesťanské krve, a proto jsem si raději zašel o pár ulic, než abych šel podle jejich stavení; jejich děti si chtěly se mnou hrát, protože jsem trochu uměl německy, ale já ne. (…) Kdyže jsem v sobě překonal ten lidový antisemitism? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem; vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře.

Ano, ten malý slušný Čech a velký český demokrat byl Tomáš Garrigue Masaryk.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jaroslav Černý | 3. 8. 2015 12:25

Bývaly doby, kdy jste psal inteligentně..

+1
+
-

Další příspěvky v diskuzi (15 komentářů)

Vevac | 12. 8. 2015 18:16

Kašpárku bomba, asi to každý nepobere, ale jsem rád, že to někdo podal takhle jasně. Dík!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Kopecký | 4. 8. 2015 09:52

Ani znalost výsledků výzkumů Elliota Aronsona nikoho neochrání (což si mohl sám na sobě ověřit i Elliot Aronson), a potkává ostatně dle mého mínění ve značné míře i autora těchto článků (a není proti tomu imunní nikdo). Články ve světle toho považuji (jen) za sebeospravedlňování, nicméně / i proto jsem rád, že vyšly. Dle mého mínění nejde o zjednodušený pohled na něco (cizince), ale o vědomí/nevědomí, resp. akceptaci/neakceptaci rizik. Moc dobře si pamatuji na údiv z toho, jak mohl najednou jít se zbraní v ruce do té doby klidně žijící soused (křesťan/muslim) proti svému sousedovi (muslimovi/křesťanovi) v hodně nedaleké Jugoslávii, a nevím, proč něco takového riskovat podporou vzniku další "multikultury" u nás? Úplně stačí, jak dopadlo soužití s Němci, a to jsme kulturně hodně blízko. Nelze zabránit (pokud nedojde ke splynutí v jeden "národ"), aby se do toho nemíchala / nenamíchala politika, a výsledky jsou (pohledem zpět do historie vždy) velice špatné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Moses | 4. 8. 2015 08:19

Děkuji za článek. Argumentační fauly o "hejtrech Unie/ Norska" pomíjím, protože se za kritika Unie i norské sociální politiky považuji.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jaroslav Černý | 3. 8. 2015 12:25

Bývaly doby, kdy jste psal inteligentně..
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Pozner | 3. 8. 2015 12:13

Předpokládám, že ten argumentační faul "odkud čerpají svá šokující zjištění" (fakt je problém těch "zjištění" v jejich zdroji?) měl za účel vyzkoušet pozornost a inteligenci čtenáře.
Dále zůstávám poněkud rozpolcen. Je poměr mezi zastoupením cikánů v obecné populaci a v populaci vezeňské (3% vs. několik desítek %) rasistický předsudek nebo colbertovský „fakt stranící liberálům"?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

DöW | 3. 8. 2015 13:17
reakce na Jan Pozner | 3. 8. 2015 12:13

A lze tuto statistiku z nějakého důvěryhodného zdroje skutečně získat?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 3. 8. 2015 13:33
reakce na DöW | 3. 8. 2015 13:17

https://cs.wikipedia.org/wiki/Romsk%C3%A1_men%C5%A1ina_v_%C4%8Cesku#Kriminalita
"Vězení pro dospělé jsou více než ze 60 % romská."

Wikipedie se odvolává na Bakaláře a ten na Štěchová, M. (1993): Etnicita a kriminalita. In: Novotný, O., Zapletal, J. et al.: Základy kriminologie, s. 105-111, Univerzita Karlova, Praha.
Od těch dob se to nesleduje, tudíž "nejsou důvěryhodná data" a je tedy vše v naprostém pořádku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

VVe | 3. 8. 2015 17:31
reakce na Jan Pozner | 3. 8. 2015 13:33

Další zajímavý pohled je ten, že pachatele dokonalých zločinů neznáme a ve statistikách nefigurují. Z toho se da odvodit třeba to, že Romové jsou naopak neschopní zločinu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 3. 8. 2015 13:41
reakce na Jan Pozner | 3. 8. 2015 13:33

Ono se hlavně těžko sleduje, zda je někdo Rom nebo není. Jen proto, že je snědý? Znám snědé Čechy jako poleno a celkem dost bílé Romy. Takže se musíte spolehnout na to, že se někdo jako Rom deklaruje.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

KM. | 3. 8. 2015 12:41
reakce na Jan Pozner | 3. 8. 2015 12:13

To záleží co tou statistikou chcete dokázat. Z toho co jste napsal tak já bych chápal že ty cikáni jsou náchylnější k pachani trestné činnosti a proto končí ve vězení. Věřím ze pan Kašpárek by to bral jako důkaz předpojatosti a rasistického chování soudců (viz USA) ... Takže pokud si "fakta" "dobře" interpretujete dokážete co potřebujete a budou Vám stranit ...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Miroslav Libicher | 3. 8. 2015 13:51
reakce na KM. | 3. 8. 2015 12:41

To, že je nějaká menšina disproporčně zastoupená ve věznicích může být fakt. Ten přitom sám o sobě nestraní ani liberálům ani konzervativcům. Prostě jen poukazuje na to, že příslušníci nějaké sociální skupiny častěji končí ve vězení. Pokud myslíte předsudečně a zkratkovitě, tak vás tento fakt povede k přesvědčení, že ta sociální skupina se chová kriminálně již ze své podstaty nebo naopak třeba k tomu zmíněnému přesvědčení, že soudci jsou rasističtí. Pokud myslíte kriticky, tak vám dojde, že takové rychlé závěry z toho vyvodit nelze a že pátrání po příčinách tohoto stavu je daleko náročnější.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 4. 8. 2015 12:39
reakce na Miroslav Libicher | 3. 8. 2015 13:51

Právě, že Colbert, potažmo Kašpárek, tvrdí, že straní, "and reality has a well-known liberal bias".
Na základě samotného faktu o zastoupení ve věznicích nelze tvrdit vůbec nic o příčině. Tudíž vaše obě hypotézy jsou zcela stejně "předsudečné a zkratkovité", jen každá jinak. Bez dalších faktů jsou obě stejně pravděpodobné (a kupa možných dalších hypotéz zrovna tak). Zajímavý jev, že intoši za předsudky považují jen ty negativní, a jen tehdy když se týkají nějaké dle nich znevýhodněné skupiny).
Pokud jste muž, nejste vegetarián, je taky předsudek, a dobře opřený o fakta :-) Ovšem když se setkáte s někým konkrétním a bude vegetarián, tak svoje mínění opravíte ve směru k němu, ale "předsudek" si ponecháte, protože z 90%+ platí. Zmiňovaná Štěchová (v jiném výzkumu) stejný přístup zaznamenala i k cikánům, téměř Čech každý znal nějakého "normálního", tudíž většina Čechů je v přístupu velmi podobná Kašpárkovi, ačkoli on by se tomu bránil :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 3. 8. 2015 13:39
reakce na KM. | 3. 8. 2015 12:41

No jistěže, ale nechtěl jsem to hned tak rozmatlávat.
Co si budem povídat. Nechtěl bych se dostat do rukou žádnýho soudce, natož českýho. Ale že by smyšleně a bez důkazů automaticky "přišili" tak velký díl kriminality jednomu etniku je trochu přitažený za vlasy, ale to je jen můj názor , nikoli argument.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

tkk | 4. 8. 2015 12:53
reakce na Jan Pozner | 3. 8. 2015 13:39

Právě že výše zmiňované knížky ukazují, že lidé (včetně soudců nebo policistů) mají v hlavě biasy které stačí na to, aby konkrétní skupinu lidí odsuzovali statisticky častěji nebo k delším trestům.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Kaleta | 3. 8. 2015 13:37
reakce na KM. | 3. 8. 2015 12:41

Presne.
Jeden si statistiku vylozi tak, ze vsetci cigani su svine a netreba s nimi stracat cas.
Druhy zase pri stretnuti slusneho cigana pociti uctu a respekt, ze napriek statistike/nerovnakym vychodzim podmienkam/formovaniu v detstve sa tento cigan dokazal vypracovat na dobreho cloveka. Priklad hodny nasledovania, a nielen ak sa jedna o ciganov..
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!