Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Přicházejí po hipsterech. Yuccies v ČR nechceme

| 19. 6. 2015 | Vstoupit do diskuze

Zatímco hipsteři jsou v podstatě neškodní uctívači nevkusu, yuccies bez skrupulí proměňují města, ekonomiku a politiku podle svých představ.

Přicházejí po hipsterech. Yuccies v ČR nechceme

Lenka Zlámalová může konečně klidně spát: v generaci Y se objevili jedinci s ambicemi. Nevíme kolik jich je, nevíme, jak dlouho jsme je přehlíželi, ale víme, že článek Hipster je mrtvý. A jeho nástupce se vám nemusí zamlouvat má skoro dvě stě tisíc sdílení a diskuzi jak se říká otevřel i u nás. David Infante v něm světu představuje yuccies, young urban creatives – mladé městské kreativce: „Jsme potomky hipsterů a japíků. Chceme být stejně tvůrčí jako ti první a stejně úspěšní jako ti druzí.“

Yuccies podle Infanteho vyrůstali v lepších čtvrtích a do hlav mají nalitou jednak víru v čarovnou moc vzdělání, jednak přesvědčení, že člověk by si svoje sny neměl jenom plnit, ale měl by na nich i vydělat. Podle kvízu z Buzzfeedu se yuccies posmívají lidem, kteří nepoužívají Gmail a Chrome, rádi sdílejí na Instagramu fotky pořízené z letadel se zkratkami letišť v popiscích a k pití jim v restauraci „stačí kohoutovka“. Další známka: hodně píšou o svých dobrodružstvích a někdy za to i dostávají zaplaceno.

Vlastně si vůbec nejsem jistý, jestli je to sociologická analýza, anebo náhodné seskupení stereotypů, ale budiž. Když na yuccies uvěříme, můžeme si aspoň uvědomit, jak křivdíme hipsterům. Jsou super. Aspoň proti tomuhle.

Co je hipster

Je generace mladých ironiků jen konzumní „subkultura vyprodukovaná neoliberalismem“, anebo zástup potměšilých švejků v konverskách? Michal Kašpárek pročetl tři publikace věnované hipsterské subkultuře a nabízí

Objevitelé a kolonizátoři

Abychom mluvili stejnou řečí: hipster je člověk, kterého fascinuje násilnost, pudovost a vzpurnost bělochů z nižší střední třídy. Proto ty kamioňácké kšiltovky, nátělníky, analogové fotoaparáty, knírky, bílé ponožky a Johnny Cash. Tuhle definici vymyslel Mark Grief a nevím o lepší.

Hipster je duší objevitel. Při svém putování za autenticitou a nevkusem sice do prozkoumávaného prostředí zákonitě zasahuje, ale v zásadě se snaží napáchat co nejmíň škod a co nejvíc zapadnout. Objevuje nádražky a dělnické hospody, nakupuje cetky v bazarech, klopí do sebe lahváče na obrubníku před večerkou, nosí normální oblečení a říká tomu normcore. Nebudeme si lhát: skrývá se v tom výsměch i nadřazenost. Jenže v konečném důsledku hipsteři přispívají k udržitelnosti kultury, která je tak fascinuje: drží nad vodou lecjaký tradiční podnik a policajt si nikdy nemůže být jistý, jestli kárá pobudu, nebo děkana filozofické fakulty.

Yuccie tomu dělá přítrž. Od ironického kopírování „obyčejných lidí“ se vrací k vyvyšování. Na hojně sdíleném (a v jádru dobře míněném) blogu psychologa zabývajícího se „problematikou nadaných dospělých“ už je lahváč zase společníkem agresivních rasistů. „Vydělávat je fajn, ale vydělávat tvůrčí a trvale udržitelnou prací je ještě fajnovější,“ filozofuje zase reklama dánského Yuccies Clubu a mimoděk odhaluje povýšenost, s jakou yuccies vnímají svoje dílo. Přivlastnili si dokonce slovo kreativní – jako by vést PPC kampaň on-line butiku nebo menedžovat ívnty bylo víc tvůrčí než vrtat zuby nebo řídit školní jídelnu.

Anketa

Orientujete se v těch dnešních „kmenech“?

Není to jediné, co si yuccies uchvacují. Když o nich Lukáš Senft píše, že jsou dětmi kapitalismu, má jen půlku pravdy. Jsou to stejně tak dobře děti přerozdělování, schopné úspěšně pozmrdit grantová řízení svým jazykem plným multiplikačních efektů, lidského kapitálu, disruptivních inovací a veřejného prostoru. Svoje politické cíle, jako je podpora kreativních průmyslů nebo transparentnost veřejné správy, umějí prodat tak dobře, že se o nich často ani nepíše jako o politických otázkách, ale jako o odpovědích.

A nakonec si uchvacují i celé čtvrti: nejdřív Karlín s Letnou, v pořadí jsou Smíchov a Vršovice. Nejen v Praze ubývá výčepů a zastaváren a přibývá podniků „inspirovaných třetí vlnou berlínských kaváren a skandinávskou filozofií“. Vytlačování netvůrčích, chudých a „obyčejných“ obyvatel se říká gentrifikace a na západ od nás hledají způsoby, jak mu zabránit. V Česku je „karlínizace“ naopak vítaná, viz pokusy o „oživení“ brněnského Cejlu. Ten je sice nejživější částí města, jenže blbým způsobem: moc dětí, málo projektů.

Jestli je hipster duší objevitel, yuccie je kolonizátor. Hranice mezi nimi je tenká asi jako jedna neproplacená faktura, tak by bylo nešťastné upírat pozornost ke konkrétním lidem. Do všeobecného nadšení z tvůrčího a ambiciózního mládí je ale zapotřebí vznést dotěrnou otázku: jste takové hvězdy, aby pro vás vedle yuccies zbylo místo?

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 16 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK