Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Věra Jourová: Nižší penze žen? Facka těm, kteří se starají

Petra Dlouhá
Petra Dlouhá
9. 5. 2015
 14 643

Dřív kvóty pro ženy odmítala. Dnes je jako eurokomisařka pro spravedlnost a rovnost pohlaví prosazuje po celé Evropě. Není to jen berlička, která ponižuje schopné ženy? A už Věra Jourová o prospěšnosti kvót pro ženy ve vedení firem přesvědčila stranického šéfa Andreje Babiše?

Věra Jourová: Nižší penze žen? Facka těm, kteří se starají

Věra Jourová přiznává, že v jejím názorovém obratu ohledně kvót pro ženy ve velkých firmách sehrál roli i kus pragmatismu. Kdyby postoj nezměnila, vrcholnou zástupkyní země v Evropské unii by se nejspíš nestala. Prosazení kvót dostala od šéfa Evropské komise jako jeden z hlavních úkolů.

Vypráví, jak zakusila genderovou diskriminaci na vlastní kůži. I o tom, jak se jako poslankyně a ministryně cítila v „pánském klubu“ české politiky.


Věra Jourová

Narodila v roce 1964 v Třebíči. Od listopadu 2014 je eurokomisařkou pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví v Junckerově Evropské komisi. Předtím zastávala deset měsíců funkci ministryně pro místní rozvoj za hnutí ANO. 

Kariéru začala v roce 1991 v Třebíči, kde nastoupila na místo zástupkyně ředitele Městského kulturního střediska, později se stala tajemnicí městského úřadu. V roce 2000 nastoupila do konzultační firmy DHV ČR. Působila jako vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina a později jako náměstkyně na ministerstvu pro místní rozvoj. Na podzim 2006 strávila měsíc ve vyšetřovací vazbě kvůli kauze Budišov. Stíhání skončilo o dva roky později se závěrem, že ke korupci nedošlo. Později přiznal Jourové soud náhradu majetkové újmy ve výši 3,6 milionu korun. 

Vystudovala teorii kultury na Filozofické fakultě UK, později ještě Právnickou fakultu UK. Je rozvedená, má dvě dospělé děti.

V Česku dosahuje platová nerovnost mezi muži a ženami dvaceti dvou procent, jsme na tom skoro nejhůř v Evropské unii. Máme předsudky a stereotypy tak hluboce zakořeněné?

Nejsme na tom nejhůř. Ale patříme k horší části Evropy. Má na to vliv řada věcí. Například máme zakořeněno, co jsou „ženská povolání“. Ve zdravotnictví, školství a dalších odvětvích, kde jsou platy nízké, máme velkou kumulaci žen. Méně časté jsou případy, kdy má žena na stejné pozici nižší plat než muž, ale také existují.

Podle údajů Gender Studies je u nás průměrný rozdíl mezi platem muže a ženy na stejné pozici u téhož zaměstnavatele zhruba deset procent. To už je čistá diskriminace. Máte recept, co s tím? V Německu zvažují, že budou muset firmy povinně uveřejňovat, jak odměňují zaměstnance…

Transparentnost určitě pomáhá. Loni Evropská komise dala členským státům sérii doporučení, včetně informování o platech. V polovině roku chci udělat mezibilanci. V případě, že se čísla nezlepší, zvážíme, jestli budeme přijímat nějaká legislativní opatření. Nebo zda půjdeme cestou takzvaných specifických doporučení pro jednotlivé země.

Byla jste někdy v profesním životě znevýhodněna proto, že jste žena?

Na počátku profesní dráhy, vystudovala jsem specializovanou vysokou školu, šla do výběrového řízení a přednost dostal muž se střední školou. Argumentem tehdy bylo, že mám malé děti a že bych se práci nemohla tolik věnovat. Pak jsem do té instituce nastoupila na nižší post a prokázala i těm, kteří mě nevybrali, že jsem schopná makat naplno, i na úkor rodiny. Ale dnes váhám, jestli to bylo dobře. Moje děti zažily na vlastní kůži, co je to ambiciózní maminka, která chce práci dát všechno.

Když jste loni usilovala o post eurokomisařky, byl fakt, že jste žena, naopak velkou výhodou. Hodně vám to pomohlo.

Je pravda, že byla větší poptávka po ženách než po mužích. Ale proč – aby jich tam bylo aspoň devět z osmadvaceti. Nehrálo se o to, aby žen byla většina. Šlo o to, aby nebyla Evropská komise jednobarevná, čistě mužská. Jednobarevnost v rozhodování nepřináší dobré výsledky, ať už jde o byznys, nebo veřejnou instituci.

Před grilováním v Evropském parlamentu, které předcházelo vašemu jmenování eurokomisařkou, jste změnila názor na kvóty pro ženy. Dřív jste byla proti, před grilováním jste se k nim přiklonila. Proč?

Stalo se to v případě Směrnice o vybalancovaném zastoupení žen a mužů v dozorčích radách společností kótovaných na burze. Ta ovšem nehovoří o kvótě pro ženy, ale o kvótě pro méně zastoupené pohlaví. Fakt, že se směrnice označuje pracovním názvem Women on Boards, je dost zavádějící, komplikovaněji pak prosazuji pohlavně neutrální postoj. Obecně jsou kvóty velké dilema. Považuji je za nástroj, ne za cíl. Je to jedna z metod, která může v konečném důsledku zajistit, že ve vedení firem budou rovnoměrněji zastoupena obě pohlaví.

Nezpůsobil změnu vašeho názoru čistě pragmatický přístup – nevyhodnotila jste zkrátka racionálně před grilováním, že většina Evropského parlamentu od vás chce slyšet, že jste pro směrnici, respektive pro kvóty? Že jinak se eurokomisařkou nestanete?

Určitě jsem byla ovlivněná tím, že Parlament kvóty z větší části chtěl. Nakonec jsem dostala dotažení směrnice i jako úkol od předsedy Evropské komise, pana Junckera. Takže jsem měla dvě možnosti. Buď se principiálně zaseknu, a tím pádem nebudu práci eurokomisařky dělat, nebo si najdu racionální vysvětlení, proč jsou kvóty ve firmách dobrá věc.

Kdo ho má, ten se má

Že muži obvykle nosí domů lepší výplatu než ženy, to není nic nového. Řečí kalendářních dat: Půlka chlapů má k 30. říjnu vyděláno tolik, na kolik bude půlka žen pracovat přinejmenším do Silvestra.

Našla jste ho?

V prospěšnost diverzity, rozmanitosti ve vedení firem opravdu věřím. Navíc se mi na směrnici líbí, že čtyřicetiprocentní kvótu sice stanovuje, ale tak, že když k ní firma nedospěje a někdo to po ní bude žádat, bude muset firma prokázat, že vybírala lidi férovým způsobem. Když prokáže, že vybírala na základě kvalifikace uchazečů, tak nenaplnění kvóty zůstane bez sankce. Chceme, aby ve výběrovém řízení v prvním kole rozhodla kvalita uchazečů, a až v případě, že jsou si rovni, aby dostalo přednost méně zastoupené pohlaví. Nejde nám o to dosadit za každou cenu ženu. Směrnice staví na kvalifikaci a dovednostech. Chceme dosazovat schopné, vzdělané, akční ženy. Je jich dost, jen si často nevěří nebo se potýkají se stereotypy.

Vytyčila jste si jako jednu z priorit, že přesvědčíte evropské země, aby se směrnicí souhlasily. Už se vám podařilo přesvědčit Andreje Babiše?

Ještě jsem to nezkoušela.

Jak na to půjdete? Zatím je spíš proti kvótám… Pak se nabízí otázka: Jak byste o kvótách chtěla přesvědčit Evropu, když nepřesvědčíte ani stranického šéfa?

Použiju průzkumy Světové banky i Evropské Komise. Ukazují, jak důležité je mít ve vedení firem i ženy, jak přínosné je, když je skladba lidí dobře namixovaná. I pro byznys. Firmy, které produkují zboží, můžou využít toho, že sedmdesát procent spotřebitelů jsou ženy. Pohled koncového spotřebitele a uživatele je ve vedení velmi užitečný. Myslím, že na tahle byznysová kritéria by mohl pan Babiš slyšet.

Pozorujete – pokud jde o zaměstnání – nerovný přístup k pohlavím?

Už jste jednala s dalšími kolegy z hnutí? ANO ani vláda se zatím ke kvótám moc vstřícně nestaví.

Zatím vím, že mám na své straně paní ministryni Šlechtovou.

A patrně i paní ministryni Marksovou z ČSSD.

To ano.

Podle směrnice má být alespoň čtyřicet procent žen, respektive méně zastoupeného pohlaví, v dozorčích radách akciových společností. Firmy ale reálně řídí představenstvo. Pak je otázkou, co směrnice vlastně řeší a změní.

Podoba směrnice vychází z odhadu minulé Komise, co je reálné prosadit. Samozřejmě jedním z jejích nepřímých dopadů je také tlak na veřejné mínění, ministry a vlivné lidi, aby se zvýšil i počet žen ve vedení firem na pozicích, kde se skutečně rozhoduje. Že jsou mezi výkonnými šéfy firem jen tři procenta ředitelek, to mi připadá neuvěřitelně málo.

Kromě firem by kvóty mohly platit také v politice, na kandidátkách stran. S tím souhlasíte? A s kvótami v politických institucích vůbec?

To už není v režimu evropského legislativního záběru. Můžu jen radit členským státům, aby hledaly nástroje, jak zvýšit podíl žen v politice. Když se podíváme třeba na komunální sféru v malých a středně velkých obcích, to je doména žen. Ale čím výš postupujete, tím větší je to politikum a tím víc se prosazují muži. Nebo v justici – na prvním stupni civilních soudů máme hodně žen, i v druhém stupni jich je dost, výš už je to problém.

Máte zkušenost z českého parlamentu i z vlády, jako ženy jste tam byly ve velké menšině. Jak je to ve skutečnosti? Muži mezi sebe nechtějí ženy pouštět, jednat s nimi? Nebo je problém prostě v tom, že ženy do politiky nechtějí chodit?

V české vládě jsem nezaznamenala žádné upozaďování z důvodu, že jsem žena. Ani jsem si to nechtěla připouštět, protože by mě to vnitřně oslabovalo. Konkrétně pan Babiš rád dává přednost ženám. Je to od něj velmi přirozené, není to žádná násilná věc, ženy mají v hnutí ANO silný hlas. Nechci sahat do svědomí dalším vládním stranám, ale řekla bych, že u sociálních demokratů i lidovců se ženy musejí o své místo na slunci drát ostřeji. Jsou to tradiční strany, daleko víc tam fungují zavedené mužské klastry. Ženy v pragmatickém síťování a zákulisní politice nejsou dobré.

Ženy po práci nechodí na golf…

Nebo na pivo. Mužské sítě mají velkou sílu. Ženy žádné sítě nedělají, asi to nemáme v povaze. Když sáhneme do sociologických teorií, je známá věc, že mužská společenství si dokážou udržet sílu dětských přátelství do dospělého života. U žen v jistém momentu nastává konkurenční prostředí.

Mnoho žen říká, že jen myšlenka na zavedení kvót je ponižuje…. Chtějí vůbec ženy kvóty? Nebo je to jakási ochrana, kterou jim někdo vnucuje, aniž by o ni stály?

Myslím, že kvóta nemusí nikoho urážet. Je to jen tlak na férové prostředí a férovou soutěž.

Zajistí rovnost ve výsledku, ale nerovnají startovací čáru. Ženy obtížně slaďují kariéru s mateřstvím. Kvóty nekvóty, možná prostě nebudou mít kvůli dětem na vedení firem čas.

Společnost by měla těm, kdo pečují o členy rodiny – a úmyslně nemluvím pouze o ženách – vytvořit podmínky, aby se mohli rozhodnout a mohli sladit péči o děti s prací. Teď budu pracovat na legislativním návrhu, který cílí na to, aby se snížil příjmový schodek, který nastává v době, kdy člověk zůstane doma s dítětem.

Budete chtít, aby se zvýšila mateřská a rodičovská?

Například. Platové nerovnosti mají původ i tady. Výsledkem celoživotní péče o děti a členy rodiny je dnes pro ženy o čtyřicet procent nižší penze. To mi připadá jako facka těm, kdo se starají. Kdyby byly finanční podmínky na mateřské lepší, troufne si třeba víc mužů ženu nahradit. Ale nesouhlasím, že nerovnost vzniká až v momentu, když ženy mají děti. Začíná to už výběrem vzdělání. Je důležité přesvědčovat rodiče, aby se nebáli podporovat dívky v matematice a technických oborech. Slyším to od firem. Manažeři mi říkají – my potřebujeme inovace, ale využíváme jen polovinu lidstva! Přitom by zásadní inovace mohly přinést i ženy. Vždycky, když beru do ruky lopatku a smetáček, tak si uvědomuji, že věda a výzkum postrádá ženský pohled.

Kalkulačka budoucího důchodu

Kolik to sype?

Kolik dostanou páni, kolik dámy? Máme pro vás kalkulačku, která propočte, s jak vysokým důchodem můžete počítat. Pokud máte do penze ještě daleko, tak alespoň orientačně.

Rozšířená verze kalkulačky

Další kalkulačky

Vymyslela byste to jinak?

Myslím, že už je na čase, abychom to nějak vymyslely. A vysavač to neřeší.

Výběr profese může být ovlivněn výchovou. Ale možná je to v naší přirozenosti. Jak přinutíme ženy, aby studovaly informační technologie, když nechtějí?

Nedá se to lámat přes koleno. Ale určitě by stálo za to odbourat alespoň částečně strach z technických oborů. Není prokázáno, že by ženy měly na techniku méně buněk.

Proč je tak důležité, aby ženy vedly firmy a zastávaly politické funkce?

Protože ženy mají jiný pohled na věc, mají instinkty, mají nos na krizi. Hledají nesilová řešení. Jsem velká obdivovatelka paní Angely Merkelové. Už v době první řecké krize jsem byla moc ráda, že ona je jedním z hledačů řešení. Byla pro mě zárukou, že se najde nesilové, schůdné, pragmatické řešení. To ženy dokážou.

Platí, že když musíte vyjednávat – a mnohdy jsou to jistě ostrá jednání – snáz se jedná se ženou?

Jak kdy. Zatím jsem neměla s nikým problém. Spíš já můžu být pro někoho oříšek. Když se na mě nachystá tak, že půjde natvrdo. Já mám jiný styl – říkám, pojďme se nějak dohodnout, pojďme si vyjít vstříc, vždyť máme společný cíl… Během jednání za Evropskou komisi jsem narazila na několik žen, které byly ve vyjednávání mnohem tvrdší než muži. Vždycky musím být připravená, mít data, argumenty, bod B a C. Ale tady jsem musela, jak říká pan Babiš, zařadit dvojku. Nechat šarm stranou a opírat se jen o fakta. 

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (9)

Vstoupit do diskuze
Petra Dlouhá

Petra Dlouhá

Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, během studií pracovala jako stážistka v Lidových novinách. Od roku 2011 píše pro Peníze.cz a Finmag.

Související témata

andrej babišanodětidiskriminacedůchodyevropská uniegenderkvótymateřstvírodičovstvírovnoprávnostrovnost pohlavírovnost šancí
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo