Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Očima expertů: Řezník, veterinářka, popelář. Čím chtěli být?

Ondřej Tůma
Ondřej Tůma
1. 5. 2015
 9 012

Zkuste si tipnout, který europoslanec se chtěl stát řezníkem, kdo se stal inženýrem ekonomie, protože netušil, že jednou bude jeho oboru vládnout Excel, kdo sešel z životní cesty indiána a kdo se třeba ještě jednou stane řidičem trucku.

Očima expertů: Řezník, veterinářka, popelář. Čím chtěli být?

Když je svátek, většinou jako správní vlastenci slavíme a články u nás nevycházejí. Dnes ale uděláme výjimku a svátek práce oslavíme prací. A na práci se taky budeme ptát.

Vzpomenete si ještě, jaké bylo vaše vysněné povolání, když jste byli malí? Vyhrávali u vás tradiční favoriti jako kosmonaut, policajt, popelář, kadeřnice nebo veterinářka? Nebo jste nepatřili k mainstreamu a uvažovali o něčem opravdu originálním? Možná na tom tolik nezáleží, když se většina beztak nakonec vydá úplně jiným směrem. Jen někdo možná občas zalituje, že dnes nenosí odznak a nehoní kriminálníky nebo nezachraňuje nemocná zvířátka.

Ptáme se tedy dnes osobností, které se objevují v naší pravidelné anketě, právě na jejich dětské sny. Čím jste chtěl nebo chtěla být? Co vás na tom povolání lákalo? A nezalitujete někdy, že jste se nepřidrželi původního plánu?

Vladimír Bezděk

generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny, prezident Asociace penzijních společností ČR

Vladimír Bezděk
-
+8
+

Jako dítě jsem chtěl být po jistou dobu popelářem, později jsem to vyměnil za řidiče dálkových kamionů. Zřejmě mě na tom všem lákalo to cestování, auta a dálky. Zatímco k popelařině bych se nerad vracel, tím kamioňákem, křižujícím krajinu třeba v USA, se možná ještě někdy stanu…

Markéta Šichtařová

ekonomka

Markéta Šichtařová
-
+8
+

Jako úplně malá jsem chtěla být veterinářkou. Logicky mě lákalo to, co hodně dětí: chtěla jsem mít kolem sebe hodně zvířátek. Pak se mi přestalo líbit, že by většinou šlo o zvířátka nemocná. Nakonec v roce 1989, kdy mi bylo 13 let, začali vystupovat v televizi první ekonomové, a mě fascinovalo, o čem mluvili. Fascinovala mě představa, že třeba centrální banky sníží úrokové sazby, a po chvíli se to projeví v cenách všeho zboží. Fascinovala mě představa, že centrální banka dokáže pomoci celé ekonomice, všem lidem, aniž by přitom byla zapletena do klasických politických pletich. Tak jsem se rozhodla, že budu guvernérkou centrální banky. Ta představa mě úplně pustila v prváku na VŠE – došlo mi, že guvernér je státním úředníkem, což jsem nebyla ochotna spolknout. Ale láska k ekonomice mi už zůstala.

Jan Keller

sociolog a europoslanec

Jan Keller
-
+8
+

Když jsem byl malý, chtěl jsem být řezníkem. Dědeček řezník nám se sestrou totiž vždycky dával čokoládu, kterou měl uloženu v pokoji v trezoru. Odtud jsem si celkem logicky odvodil, že řezníci mají co do činění s čokoládou, což byla vzhledem k mým tehdejším chuťovým preferencím docela cenná informace. Už nevím, kdy mě to pustilo, ale bezpečně si pamatuji, že na vysoké škole už mi svitlo, že to bylo něco jako falešná korelace. Ještě po skončení deváté třídy jsem měl na přihlášce na gymnázium jako druhou variantu dalšího studia napsán učební obor řezník-uzenář.

Tomáš Sokol

advokát

Tomáš Sokol
-
+8
+

Své profesní preference z dětství si moc nepamatuji. Snad tam byli nějací popeláři nebo hasiči, ale hlavně jsem žil přítomností a o víc se nestaral. První seriózní prohlášení jsem vydal asi v osmé třídě. Tehdy mě poněkud neklidní rodiče začali atakovat dotazy, co že si myslím, že ze mne bude. Uklidnil jsem je sdělením, že hned po škole zdrhnu do cizinecké legie. Asi jsem je moc nepotěšil, ale pak to vzalo dobrý konec. V devítce jsem si dělal legraci z hornických učňů, co nás lákali k nim do podzemí v rámci nějakého školního náboru. Učedníky provázela školní inspektorka a tu čarodějnici jsem zaujal natolik, že z jejího přičinění byla svolána komise, která pak rozhodla, že na střední školu vzhledem k svým prospěchovým a studijním výsledkům nesmím a šoupli mě do učňáku ČKD. A bylo po legii. Že jsem se měl držet původního plánu, mě napadá dost často. Zlatá Légion étrangère. Co já si mohl všechno užít!

Jan Zahradil

europoslanec

Jan Zahradil
-
+8
+

Vzhledem k tomu, že formativní knihou mého dětství byla bichle Hlubinami pravěku od Augusty a Buriana, mým vysněným povoláním bylo tehdy stát se paleontologem. Představoval jsem si, kterak s lopatou a poté kladívkem a štětečkem pobíhám po poušti Gobi, vykopávám, čistím a kompletuji kostry dinosaurů a určitě se mi podaří nějaký senzační objev. Nakonec jsem svým způsobem přírodní vědy i vystudoval, i když trochu jiný obor: technologii vody a prostředí na pražské VŠCHT.

David Ondráčka

ředitel české pobočky Transparency International

David Ondračka
-
+8
+

Mám pocit, že mě dost lákala práce u koní, které jsem měl jako dítě instinktivně moc rád. Jako kluk z města (byť menšího) jsem měl romantickou představu o idylickém venkově, bližším vztahu s lidmi i přírodou, ale z toho člověk rychle vyroste a už tím netrpím. Ale chalupu na vesnici jsem si stejně pořídil a je mi na ní fajn.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Lukáš Kovanda
-
+8
+

Chtěl jsem být strojvůdcem. Nejlépe na dálkových, elektrifikovaných vlakových tazích. Dodnes si pamatuji, jak jsem tohle povolání tiše záviděl mašinfírovi s kotletami, vyobrazenému na dobovém snímku v knize o železnicích někdy ze 70. let. Že jsem nešel v jeho šlépějích, lituji pokaždé, když na expresní lince spatřím sličnou „vlakušku“, často děvčicu s roztomile moravským přízvukem. Musí být fajn v takovém kolektivu pracovat. Když nad tím tak přemýšlím, hezky se to mění. Jako klukovi mi osoba průvodčího byla naopak úplně ukradená, byl to prostě vždy nějaký ten „pán s kleštičkami“. Dnes je mi už zase zcela jedno, jaký typ lokomotivy vlak zrovna táhne. Což jsem kdysi hodně řešil.

Aleš Michl

analytik Raiffeisenbank a poradce ministra financí

Aleš Michl
-
+8
+

Kandidát na nejnudnější odpověď budu asi já. Má mamka je inženýrkou. Můj taťka inženýrem. Na základce jsem na všechny tyhle otázky odpovídal, že chci být taky inženýrem. Jasně, tehdy nebyl ještě Excel, nevěděl jsem, do čeho lezu… 

Pavel Kohout

ekonom, Partners

Pavel Kohout
-
+8
+

Kdo měl nejhezčí sen?

Když jsem byl malý, chtěl jsem být rytířem nebo indiánem. Když mi došlo, že ani s jedním z těchto povolání to nevypadá reálně, začal jsem uvažovat o práci námořníka nebo vynálezce. To byl již o něco realističtější cíl: jeden o něco starší kolega ze střeleckého klubu v Žatci se námořníkem skutečně stal. Pamatuju si, jak vyprávěl o praxi v Murmansku. Skutečnost nebyla tak romantická, jak jsem si představoval v dětských snech.

Ve čtrnácti letech mě nesmírně zaujala chemie, a kdyby výuka tohoto předmětu na gymnáziu nebyla depresivně demotivující, asi bych dnes pracoval v nějaké laboratoři nebo v ústavu. Namísto toho mě začaly bavit počítače a přes počítačovou hru, kterou jsem napsal, jsem dostal své první místo ve financích v tehdejší První privatizační společnosti (PPF). Jenomže to se už psala 90. léta a dětské sny vystřídala dospělá otázka, čím se vlastně budu živit.

Pokud jde o původní plán, ani rytíř, ani indián, ani námořník nebo vynálezce už ze mě asi nebude. Mám ale už nějakou dobu rozpracovanou počítačovou hru s ekonomickou tematikou, kterou bych rád uvedl do použitelného stavu. Takže částečný návrat se možná přece jen uskuteční.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Související témata

aleš michldavid ondráčkajan kellerlukáš kovandamarkéta šichtařovápavel kohouttomáš sokolvladimír bezděkzaměstnání
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo