Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Síťová neutralita: Velký šmírák diktuje férová pravidla webu?

| 1. 4. 2015 | Vstoupit do diskuze

Americká Federální komise pro komunikaci nedávno prosadila Nařízení otevřeného internetu, známějšího pod označením „síťová neutralita“. Jedná se o intervenci, jejíž plný dopad bude znát až s odstupem času – a proto je tak těžké ji nyní věrohodně kritizovat. Neznamená to ale, že je kritika obdobných regulací nemožná, nebo dokonce zbytečná.

Síťová neutralita: Velký šmírák diktuje férová pravidla webu?

Koncem února kodifikovala Federální komise pro komunikaci (FCC) takzvanou síťovou neutralitu, která v posledních letech budila velké vášně. Prosazení nových pravidel se často označuje za vítězství svobodného internetu nad velkými korporacemi. Regulace vešla v platnost po hlasování komise, při kterém tři komisaři hlasovali pro, dva proti.

Pojďme se seznámit s obsahem nových pravidel a s argumenty obou stran.

To není regulace, to je zdravý rozum!

Nová pravidla otevřeného internetu mají zajistit, že si budou ve virtuálním prostoru všechna data rovná. Dovoleno není žádné upřednostňování ani upozaďování, zrychlování ani zpomalování, zkrátka žádná diskriminace datových toků a omezování přístupu zákazníků k internetovému obsahu. Ihned v úvodu je ovšem třeba zmínit, že to neplatí absolutně – uvedené se týká pouze legálního obsahu, tedy ve vztahu ke stránkám jako Silk Road nebo Megaupload bude americká vláda pravidla síťové neutrality nadále porušovat.

„Nejedná se o regulaci, ale spíš ochranu spotřebitelů založenou na zdravém rozumu,“ uvádí Tom Wheeler, předseda FCC, v dokumentu Oddělování faktů od fikce. Nová pravidla ovšem regulací vskutku jsou, jelikož zavádí dříve neexistující státní nařízení ohledně toho, co poskytovatelé internetového připojení v rámci svého podnikání mohou a nesmí.

Komise v Nařízení otevřeného internetu na jednu stranu poukazuje na raketový růst on-line byznysu, rozsahu a rychlosti připojení, na druhou stranu varuje před firmami, které za těmito úspěchy v největší míře stojí. Jelikož se komise obává, že do budoucna otočí firmy podstatu své činnosti o sto osmdesát stupňů a začnou svým zákazníkům přístup k internetu omezovat (ačkoli jej dodnes rozšiřovaly), zavádí následující tři pravidla hry:

1. žádné blokování
2. žádné zpomalování
3. žádné placené upřednostňování

Pravidla to jsou stručná a jasná – a podle některých kritiků také naprosto zbytečná, jelikož pouze popisují dosavadní stav. I podle samotné komise se jedná o pravidla spíše preventivní, jimiž má stávající vývoj „udržet na správné cestě“.

Americká vládní komise tak zavádí mírnou regulaci na základě obav z budoucnosti. Kritici regulace se naopak budoucnosti obávají – kvůli nové regulaci, jakkoli (prozatím) mírné.

Další čtení

Revoluce nefunguje. K jejím cílům je potřeba dospět. Nebo se prodegenerovat.

„Fabiánský socialismus na rozdíl od komunismu nesází na revoluční zvrat. Své ideje prosazuje postupně. O to ale účinněji. Velkou Británii, zemi se silným respektem k právu, svobodě a vlastnictví, například přetváří od druhé světové války ve stát, který se rychle blíží naplnění většiny bodů Komunistického manifestu. A to i tehdy, když socialisté vůbec nejsou u moci.“

A další články Josefa Tětka na Finmagu

Jak kritizovat Dobro?

Vůči mírné, na první pohled racionální regulaci, u které navíc nelze jasně označit konkrétní krátkodobé dopady, je těžké věrohodně vystupovat. Stejným potížím čelí kritici vládních regulací vždy, jedná-li se o regulaci obecnou, stanovující „pravidla hry“ nebo postihující základní lidskou svobodu nakládat s vlastním životem a majetkem.

Advokáti regulací, které mají zavést obecně uznávané Dobro, mají lehký život. Pro naklonění příznivců jim často stačí opakovat, že mají dobré úmysly, jako jsou boj proti chudobě, boj za spravedlnost, či boj za síťovou neutralitu. Úmysl se v myslích vládních regulátorů a jejich spojenců předem rovná výsledku.

Po kriticích obdobných vládních opatření požadují často jeho proponenti, ať poukážou na konkrétní negativní dopady. Ty však můžou být v době zavedení opatření vskutku neznámé – budoucnost nezná nikdo, koneckonců na odhadování budoucnosti je založeno veškeré podnikání, které kromě ziskových příležitostí přináší podnikatelům i riziko, jelikož budoucnost je nejistá a podnikatelé se velmi často mohou mýlit.

Zatímco proponenti síťové neutrality tudíž můžou vyzvednout konkrétní pozitiva opatření (nehledě na to, že regulace víceméně pouze popisuje stávající stav), nikdo nedokáže předem odhadnout, jaké dodatečné zásahy FCC na novém souboru pravidel postaví. Zbrusu nové regulace (či daně) totiž mají onu neblahou vlastnost, že slouží jako precedens k následným intenzivnějším intervencím. Jediné, co tak kritici nové regulace tuší, je, že internet se bude opět o něco méně rozvíjet v souladu se zájmy strany nabídky a poptávky a o něco více v souladu se zájmy regulátora.

Jak bylo řečeno v úvodu, Nařízení otevřeného internetu bylo přijato těsnou většinou tří ku dvěma. Není od věci seznámit se s argumenty dvou nesouhlasících komisařů.

Ajit Pai ve svém obsáhlém komentáři uvádí, že regulace vzešla z listopadového nařízení prezidenta Obamy – nová pravidla jsou vskutku totožná s tehdejším Obamovým plánem. Podle Paie budou dopadem vyšší ceny připojení, nižší rychlost, nižší přístupnost a menší rozsah spotřebitelské volby. Komisař zdůrazňuje, že FCC si novým nařízením připravuje pole pro široké uplatňování nových pravomocí, jež mají zajistit kýženou neutralitu na internetu (ovšem dle poměrně volných kritérií).

Michael O’Rielly zdůrazňuje nebezpečí zařazení internetových služeb pod tzv. Title II, což je oddíl amerického Zákona o komunikacích, jenž upravuje podmínky poskytování telekomunikačních služeb. Do nedávného rozhodnutí byly internetové služby zákonem vnímány jako separátní odvětví, které pod tento obsáhlý zákon, zavedený ve třicátých letech 20. století a postupně doplňovaný, nespadalo. O’Rielly označuje tento přechod jako „extrémní řešení imaginárního problému“.

Oběma komentáři se prolínají obavy z odrazení budoucích investic, protože investoři budou mít o něco menší jistotu, že svou činností neporuší některé z poměrně vágních definic síťové neutrality. Otázkou také je, nakolik se s novou regulací zvládnou poprat menší začínající firmy, které nemají samostatná právní oddělení na sledování následujících dodatků, změn, nařízení a výjimek, ačkoli to byly právě technické start-upy, které vybudovaly internet do dnešní podoby.

Jaký bude internet za deset let?

Kritika líbivých opatření s lákavými názvy je vždy náročná, zejména jedná-li se o regulaci „vstupní“, při které si regulátor pouze připravuje pole působnosti. Proto se kritikům síťové neutrality předhazuje, že jen kopírují stranickou linii (komisaři hlasující „proti“ byli totiž oba republikáni, zatímco všichni „pro“ byli demokraté) nebo se odvolávají na pofiderní principy soukromého vlastnictví a smluvní svobody.

Ať se bude nová regulace internetu ubírat jakýmkoli směrem, dostává americká vláda opět o něco větší kontrolu nad internetovým obsahem a způsobem jeho doručení. Konkrétní dopady jsou nepředvídatelné, trend však odhadnout lze. Regulace síťové neutrality poslouží vládě státu, který špehuje celý svět, k posílení vlastní moci.


Autor je zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.

Josef Tětek

Josef Tětek

Zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK