Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Kmotr: Jazykovka pro mafiány

Rostislav Oboňa
Rostislav Oboňa
12. 3. 2015

Film Kmotr režiséra Francise Forda Coppoly patří nepochybně mezi největší filmové majstrštyky všech dob. Bohužel poněkud zromantizoval představy o mafii a nemalou měrou ovlivnil také skutečné gangstery. Měly postavy a události filmu nějaký reálný základ?

Kmotr: Jazykovka pro mafiány

Joseph Colombo

Colombo byl posedlý popularitou, chtěl se pasovat na vůdce všech Italů v Americe a ze začátku se mu i dost dařilo. V programovém prohlášení Liga uváděla, že chce bojovat proti zkreslenému přístupu masmédií, která líčí všechny Italy jako gangstery, a chtěla přimět hromadné sdělovací prostředky, aby přestaly používat termíny „mafie“ a „Cosa nostra“. Colombovi lidé například přitlačili na sponzory televizního pořadu „The FBI“ tak, že producent musel oba výrazy z pořadu zcela vypustit. Od používání těchto slov upustil dokonce i takový renomovaný list, jako je The New York Times! A díky velkému počtu přívrženců (a tedy i voličů) dosáhla Liga dokonce i toho, že Nixonův ministr spravedlnosti John Mitchell přikázal vypustit slova „mafie“ a „Cosa nostra“ ze všech materiálů svého ministerstva určených k prezentaci. Opravdu velká legrace, když si připomeneme, že Ligu vedl mafián z americké TOP 5.

Konečně se dostáváme také k našemu filmu. Stejným způsobem totiž Colombo dokázal přinutit producenty Kmotra, aby ze scénáře vyškrtali všechny zmiňované výrazy, kterými se to v textu jen hemžilo. Navíc si prosadil, aby Coppola obsadil pár jeho lidí do epizodních rolí.

Joseph Colombo ležící

Jen pro úplnost dodejme, že Colombova nadutost a producírování se na veřejnosti lezly krkem ostatním vlivným mafiánům, kteří měli raději přítmí a klid na práci. Na historicky druhém Dni italské jednoty 28. června 1971 proto z rozkazu bosse Carla Gambina obdržel Colombo uprostřed svých fanoušků na Columbus Circle tři kulky do hlavy. Ty z něj na příštích sedm let udělaly ochrnutou polomrtvolu a následně i mrtvolu.

Carlo Gambino

Don Vito Corleone

Postavu bosse (zahrál Marlon Brando) poskládal Puzo na základě několika různých skutečných postav amerického podsvětí. Jednoznačně největší inspirací ale byl Carlo Gambino (kde jsme to jméno jen viděli, hmmm), který byl v té době nejmocnějším bossem mafie v USA a hlavou rodiny, jež dodnes nese jeho jméno. Gambino se sice Brandovi vůbec nepodobal, byl to takový malý chvístek připomínající ustrašenou fretku, ale jeho prohnanost, taktizování a schopnost myslet dva tahy dopředu vystihla postava Vita Corleona dokonale. Gambino, stejně jak vidíme v úvodní scéně filmu, chodil mezi prostý lid a pořádal audience pro žadatele o laskavost, čímž si zavázal tisíce lidí. Stejně jako Brando ve filmu i on se oblékal nenápadně, obyčejně a vůbec působil dojmem spíše milého dědečka než nejmocnějšího gangstera. Nezapomínejme ale, že skutečný Gambino byl taky chladnokrevný vrah, ostatně o pár řádků výše je o tom zmínka. Stejně jako don Vito i Carlo Gambino dožil v klidu na svobodě a zemřel na infarkt.

Vito Genovese

Michael Corleone

Nejmladší Vitův syn, geniálně zahraný Alem Pacinem, měl také několik předloh, ale nejvýznamnějším vzorem byl top mafián Vito Genovese. Ten také kvůli obvinění z vraždy uprchl v roce 1937 na Sicílii, kde setrval až do konce války. Nijak se tam ovšem neflákal. Navázal na místě kontakt s americkou tajnou službou a pomohl jí odhalit a rozbít síť černého obchodu, který se tam po osvobození rozbujel. No, ve skutečnosti tento trh s pomocí Amíků kompletně ovládl a získal pod svou kontrolu, což ovšem americká vláda nepochopila, z vděčnosti za pomoc stíhání za vraždu zastavila a umožnila Genovesovi návrat do Států. Hehe.

I samotná vražda, při níž filmový Michael sprovodil ze světa Sollozza a kapitána McCluskeyho v Louisově restauraci, měla svůj historický předobraz. Podobným způsobem připravil vraždu mafiánského bosse Joea Masserii v roce 1931 ambiciózní hajzlík Lucky Luciano. Svou oběť také pozval na oběd, povídali si a pak si Lucky musel odskočit na toaletu. Do hospody mezitím vešli čtyři Lucianovi střelci a udělali z Masserii cedník. Že jedním ze střelců byl Vito Genovese, už asi ani nikoho nepřekvapí.

Frank Sinatra

Johnny Fontane

Ačkoli to Puzo několikrát popřel, byla postava Johnnyho očividně inspirována zpěvákem Frankem Sinatrou. Sinatra měl prokazatelné vazby na americkou mafii, ale členem Cosa nostry nikdy nebyl. S mnoha čelnými bossy se stýkal, vystupoval na jejich večírcích, otevíral jejich kasina a figuroval také jako podílník v některých podnicích. Jen tak na okraj patřil k nejvýznamnějším podporovatelům Colombovy Ligy.

Ve filmu žádá Johnny Fontane dona Vita o pomoc se získáním filmové role, která by mu mohla zachránit kariéru, jelikož ve zpěvu se mu moc nedaří. Hollywoodský producent Jack Woltz mu tu roli ovšem nechce za žádnou cenu dát. Don tedy posílá za Woltzem vyjednavače Toma Hagena, který je ale striktně odmítnut. Druhý den ráno nachází producent ve své posteli uřezanou hlavu svého nejoblíbenějšího dostihového koně a Johnny následně roli získává.

Často zmiňovaná podobnost s obsazením reálného Sinatry do filmu Odtud až na věčnost je čirý nesmysl stejně jako historka s koňskou hlavou. Skutečnost byla taková, že do hlavní role Odtud až na věčnost byl sice původně vybrán Eli Wallach, jenže při zkouškách se zjistilo, že se typově nehodí (další verze hovoří o přehnaných finančních požadavcích). Náhradním řešením se tedy stal Sinatra, který nakonec za roli Maggia získal Oscara. V tomhle tedy mafie prsty neměla.

Ve filmu ovšem zazní z Michaelových úst ještě jedna historka o Johnnym Fontanem, která prakticky přesně odpovídá realitě.

Když Sinatra začínal, podepsal značně šílenou smlouvu se šéfem orchestru Tommym Dorseym. Zpěvák se v ní zavázal odvádět Dorseymu doživotně třetinu (sic!) všech svých příjmů plus dalších deset procent Dorseyho agentovi. Jak Sinatrova popularita rostla, uvědomil si, že lidi chtějí spíše Sinatru než orchestr, a tak se rozhodl ze smlouvy vyplatit. Za odstoupení od smlouvy nabídl kapelníkovi 60 000 dolarů, ten ovšem pochopitelně odmítl. O pár dní později navštívili Tommyho Dorseyho tři muži. Jeden z nich se jmenoval Willie Moretti a byl šéfem mafie v New Jersey. Strčil Tommymu do pusy hlaveň pistole a vysvětlil mu, že by se rád dohodl na odkoupení Sinatrovy smlouvy za částku jednoho dolaru. No co byste řekli, plácli si.

Lenny Montana

Luca Brasi

Hřmotného nájemného zabijáka pracujícího pro rodinu Corleonových ztvárnil Lenny Montana. Lenny žádným hercem nebyl. Tento bývalý profesionální wrestler, který musel po komplikované zlomenině nohy pověsit sportovní kariéru na hřebík, pracoval jako gorila pro koho? No ano, pro Colombovu rodinu. Jeho specialitou bylo vymáhání dluhů a příležitostné žhářství.

Když Coppolovi náhle zemřel na mrtvici herec, který měl postavu Brasiho hrát, byl namydlený. Dokud si ovšem na jednom setkání s Colombovými lidmi nevšiml obrovitého rabiáta s drsným obličejem. A tak se Lenny Montana dostal od mafie k filmu. Později si zahrál různé epizodní role v hororech a gangsterkách.

Jistě bychom našli mnoho dalších podobností Kmotra s realitou, ale už tak je to dlouhé. Takže jen drobnou perličku.

Skuteční mafiáni na všech úrovních nikdy nepatřili ke študovaným hlavičkám a vypotit souvislou větu na libovolné téma byl pro ně často neřešitelný problém. Když se navíc ocitli mimo vlastní území, byli obvykle nejistí, taková dospělá ukoktaná děcka, která se nejvíc ze všeho děsí, aby je nikdo neměl za pitomce. Když se v kinech objevil film Kmotr, tisíce gangsterů na něj chodily opakovaně, učili se zpaměti všechny ty hlášky včetně intonace, a kdykoli mohli, napodobovali Ala Pacina a De Nira i v běžném životě. Agenti FBI se tomu smějí dodnes.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Rostislav Oboňa

Rostislav Oboňa

Mediální magnát. Vydává The Zeitung a tištěný The Zeitung magazín.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo