Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Oscary: Obrodí se hollywodská mašina?

| 18. 2. 2015 | Vstoupit do diskuze

Hollywood posledních let je stroj přesně sestavený ze součástek tak delikátních a komplikovaných, že nikdo neví, jak ho spravit, kdyby se zadřel. Proto se jen tiše doufá, že to nebude zapotřebí, a moc se na něj nesahá. Jedním z rituálů, které tuto nebezpečnou důvěru v setrvačnost reprezentují, je tradiční udílení Cen akademie – Oscarů.

Oscary: Obrodí se hollywodská mašina?

Na mechanismus udělování těchto cen, stejně prestižních jako vysmívaných, jsme se dívali vloni a doporučuju text přečíst i nyní.

A to proto, že se zdá, že ledasco v něm napsané přestává po letech stagnace platit. Nebo je přinejmenším naděje, že by přestat platit mohlo. A to chceme!

Když byl Hollywood ráj na Zemi

Už dlouho se totiž Hollywood vyrovnává s propastí mezi filmy, které vydělávají, a filmy, které mají být naopak „umělecky hodnotné“, a tedy hodné zlatých plešounů. Tady neuškodí trocha historie: Začalo to v sedmdesátých letech, kdy Steven Spielberg přivedl k životu subžánr nebo spíš typ produkce zvaný blockbuster. Jeho hit se jmenoval Čelisti a spolu s příchodem Hvězdných válek kamaráda George Lucase změnil kinematografii k nepoznání. Zacílilo se na mladší publikum, dravou podívanou napěchovanou triky, sequely, remaky, adaptace. A hory peněz.

Filmaři jako Martin Scorsese a Francis Ford Coppola se zabydleli v ohrádce mainstreamových dramat a tvořili této miliardové mašinerii protiváhu. Šlo o jakousi omluvu studií, která si jedním snímkem nakrmila konto a za druhý postavila do vitrínky pozlacenou sošku. V obou případech šlo o projekty zacílené na masy – jen pokaždé jiné.

Blockbustery a mainstreamová dramata přitom nebyly v totálním protikladu, jednou za čas – a ne výjimečně – bylo možné vyzdvihnout i precizní spektákl (nejlépe maskovaný jako historické drama), který dokázal, že miliony vyděláte skrze kvalitu.

Drahé filmy tedy často vydělávaly hodně peněz a někdy jim šlo dát i nějakou tu cenu a naopak mainstreamová dramata si zasluhovala ocenění a někdy i vydělávala hodně peněz. Hollywood osmdesátých a devadesátých let se z tohoto úhlu pohledu jeví jako ráj na zemi, fungující v dokonalé rovnováze. Vrcholem této éry je epický, filmařsky bezchybný – a jedenáctioscarový – Titanic, kde se střetly představy o „oscarovém velkofilmu“ a „veleúspěčném bijáku“ ve stejné míře naposledy.

Někdy na začátku tisíciletí ale balanc začal viditelně chátrat. Blockbustery se zaměřily ještě víc na „blbosti pro teenagery“, kterým se ceny nedávají, a mainstream zlenivěl a přestal být pro náročnější diváky atraktivní. Dospěla odvětví „indie“ filmů a žánrovek (obzvlášť bohatý je svět hororu), které mají své vlastní festivaly, stojí málo a málo (ale dost vzhledem k rozpočtu) vydělávají. A právě do této šedé zóny, pro Akademii z Los Angeles zcela neatraktivní, jelikož nenaplňuje představy mainstreamu ani artu, se přesunula většina mladé kreativity současné americké kinematografie.

Avatar byl poslední šance

Akademici tedy dost dobře nemají, koho nyní oceňovat. Rutinní životopisy (letos nominované Selma, Teorie všeho, Kód Enigmy) jsou dobré leda na nominaci, ale cenu jim vlastně nikdo nepřeje. A u blockbusterů není kde brát, když víme, že akademici odmítají sci-fi, fantasy a komiksy, pokud tedy daný titul nevydělá výjimečně moc peněz a zároveň nemá nezvykle dobré recenze (jako Pán prstenů).

Filmařsky brilantní blockbuster, který by „nebylo divné“ ocenit, byl Avatar Jamese Camerona před pěti lety. Nejvýdělečnější film všech dob, technický milník a režijně nesmírně vyspělý film byl ale na rozdíl od Titaniku před deseti lety odmítnut ve prospěch nízkorozpočtového snímku Smrt čeká všude (mimochodem filmu Cameronovy exmanželky), který se málem ani nedostal do kin a hrozilo, že skončí rovnou na pultech videopůjčoven. Signál jasný: Preference se mění.

Akademici se tenkrát vzdali dost možná poslední možnosti dát Oscara za nejlepší film snímku, na který se houfně chodí a který je velkou společenskou událostí. Vlastně si nyní nelze představit, jak by měl blockbuster vypadat, aby akademiky uspokojil, když jim tohle nestačilo.

Není to špatně ani dobře, ale pravděpodobně to byl začátek konce Oscarů, jak je známe. A tedy i konec megalomanského Holywoodu. A letošek v tomto ohledu může zatlouct další hřebíček do rakve „velkých cen pro velké filmy“.

Do užších nominací se totiž dostaly i snímky jako Slídil (byť pouze za scénář) nebo Whiplash, které by pár sezón zpět neměly sebemenší šanci, opět nenaplňují představy o „mainstreamovém dramatu“ a jsou spíš jindy přehlíženou žánrovou zábavou za pár dolarů.

Největšími favority jsou pak indie kus na pokraji mainstreamu Chlapectví a mírně vykalkulovaný, pořád ale ne podlézavý Birdman. Před deseti lety by to bylo nemyslitelné. A v době, kdy vyhrál díky skvělé lobby Milionář z chatrče, by to vyvolalo senzaci. Dnes už to vlastně nepůsobí tolik zvláštně. Naopak „velkou produkci“ bychom mezi nominovanými hledali marně.

Koho nyní?

Akademici samozřejmě neurčují trendy, vlastně přesně naopak – jsou většinou ti poslední, kdo na ně reagují. Jinými slovy: pokud svou pozornost mimo horní stupně mainstreamu přesunou oni, znamená to, že už to udělali úplně všichni.

A není to jen gesto, Oscary odrážejí myšlení studií a producentů – tedy těch, kdo určují, jaké filmy budou vznikat a kolik na ně kdo dostane peněz. A není náhoda, že posledních pár let se pokoušejí zlákat režiséry malých filmů, aby pro ně točili blockbustery. Což je případ Spider-Mana, Godzilly i chystaného Jurského světa.

Pokud se na to budeme dívat optimisticky, čeká Hollywood dlouho očekávaná obroda, kdy budou angažování filmaři pohybující se doposud mimo studiový koloběh. A oživí jak blockbustery, které budou opět rafinované a plnohodnotné jako za Spielberga a Camerona, tak i mainstreamová dramata, jež se probudí z letargie. Kvalita přestane záviset na několika konkrétních režisérech jako David Fincher a Paul Thomas Anderson a s Hollywoodem bude zase sranda.

A když pesimisticky, tak Hollywood novou generaci pohltí, přežvýká, vyplivne a dokáže, že ten velký kolos už nesnese evoluci a musí jedině implodovat, jak se mnozí při pohledu na navyšující rozpočty a klesající tržby obávají. Uvidíme…

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK