Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Rub a líc dluhové amnestie u Jadranu

| 9. 2. 2015

Číňanům začal rok kozy, Chorvaté zahájili rok oddlužení.

Rub a líc dluhové amnestie u Jadranu

Chorvatský premiér Zoran Milanović vyhlásil rok 2015 rokem oddlužení. Projekt jeho levicové vlády má smazat dluhy desítek tisíc nejchudších obyvatel turistické velmoci. Je to inovace v sociální politice. Pro leckteré sociální demokraty v evropských zemích patrně bude inspirací.

Zpátky do obchodů

Vládní projekt nazvaný Nový start (Novi početak) zbavuje dluhů Chorvaty, jejichž závazky nepřevyšují 35 tisíc kun, to je 125 tisíc korun.

Dluhy budou škrtnuty těm, kteří pobírají sociální dávky nebo jejichž měsíční příjem nepřesahuje 1250 kun (4,5 tisíce korun). Oddlužení lidé nesmí mít úspory a nemohou vlastnit majetek vhodný na vyrovnání dluhů.

Do programu jsou zapojeny banky, nebankovní instituce, telekomunikační operátoři, dodavatelé energií, vodárny, obce (odpustí dluhy za komunální služby) i daňové úřady. Dohromady v něm mohou odepsat až dvě miliardy kun (7,4 miliardy korun). Kolem sedmdesáti procent škrtne stát, zbytek soukromý sektor.

„Jsme první chorvatská vláda, která problém dluhů řeší,“ zdůrazňuje sociálnědemokratický premiér Milanović. Ministryně práce a sociálních věcí Milanka Opačićová odhaduje, že projekt umožní „nový start“ 60 tisícům lidí. To ve 4,3 milionové zemi představuje 1,4 procenta obyvatel.

Vládnoucí sociální demokraté upozorňují nejen na sociální, ale i ekonomickou stránku projektu. Tvrdí, že vrátí do obchodů část Chorvatů, z nichž většina má pro nesplácené dluhy zablokované účty. Tito lidé podle představ vládních politiků pomohou oživit poptávku v zemi, která po šesti letech recese není schopna růst (Evropská komise letos v Chorvatsku očekává „růst“ 0,2 procenta HDP, to je nejméně ze států Evropské unie).

Tonoucí se stébla chytá

Oddlužení, o které mohou Chorvaté od počátku února žádat na finančních úřadech, se však týká jen zlomku dlužníků, jejichž závazky nejsou nijak horentní. Celkovou zadluženost obyvatel sníží jen o něco víc než o procento.

Agentura Reuters píše, že v zemi na Jadranu loni evidovali 317 000 předlužených lidí, kteří měli zablokované bankovní účty. To je 7,3 procenta populace.

Zadluženi nejsou jen sami Chorvaté, ale i jejich stát. Jeho dluh se blíží 78 procentům HDP. Státní rozpočet přitom vykazuje pětiprocentní schodky. Vláda shání peníze, a tak chystá privatizaci státních firem. Připravuje také pronájem dálnic, aby mohla splácet dluhy, které mají státní společnosti – jejich provozovatelé.

Opozice obviňuje sociální demokracii, že se tato nepopulární opatření snaží skrýt za populistickým projektem oddlužení, v němž vidí šanci na záchranu. Něco na tom může být.

Sociální demokraté mají za sebou šňůru tří porážek – ve volbách do Evropského parlamentu, v obecních volbách a ve volbě prezidenta. Na sklonku roku budou Chorvaté volit do svého parlamentu a průzkumy ukazují, že výrazně ztrácí na hlavního konkurenta – Chorvatské demokratické společenství.

Rub a líc oddlužení

Je to vskutku humánní zásada: dluhy se mají splácet, ale dlužníka není nutné sdírat z kůže. Zastával ji už vládce starobabylonské říše Chammurapi. Podle jeho zákoníku se dluhy odpouštěly jednou za tři roky. Starý zákon je promíjel jednou za sedm roků.

Premiér Milanović, představitel katolického Chorvatska, vyhlásil dluhovou amnestii jako jednorázovou akci. Ujišťuje, že se nebude opakovat. Za tímto tvrzením však může být snaha obměkčit bankéře, kteří váhali, jestli se mají do akce zapojit. (Není divu, vláda jim ztráty neuhradí).

Nakonec po naléhání vlády devět bank se škrtem dluhů souhlasilo. Patrně i proto, že některé z dluhů, které spadají do programu Nový start, už dříve beztak zařadily do kolonky ztrát.

K sociálním dopadům oddlužovacího projektu jsou však chorvatští ekonomové vesměs skeptičtí. „Ulevíme některým chudým dlužníkům. Bez toho, že budou vytvořena nová pracovní místa, se však z dlouhodobého hlediska jejich situace nezlepší,“ cituje agentura Reuters Zdeslava Šantiće, hlavního ekonoma Splitska Banka.

Finančníci upozorňují, že oddlužovací lék chorvatské vlády může mít neplánovaný vedlejší účinek – vyšší náklady na půjčky. Důvod je nasnadě: banky do úvěrů započtou riziko, že se dluhová amnestie bude opakovat, pokud se sociální demokraté zase dostanou k moci.

Dřív nebo později se jim to určitě podaří.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

Zdeněk Gardelka | 9. 2. 2015 15:30

No, chápu jak to myslí pan Altman, ale viděl bych to na opačnej extrém. Především věřitel by jednak neměl mít možnost přenášet náklady na třetí stranu - to se v ČR děje prostřednictvím státní justice.

Jinak, v českém právu se operuje s pojmy jako uzavřeno v tísni, pod nátlakem, apod. V praxi se ovšem nepoužívá až tak často jak by si člověk myslel.

Proč to píšu - měl jsem podobnej názor, dokud moje babička po mrtvici, kdy ztratila schopnost číst koupila sadu na vakuování za asi 10 000,- pod dojmem že to stojí 500,- kč aniž si uvědomovala že uzavřela úvěr.

500 Kč,- byla měsíční splátka, dohromady i s přeplacením by to bylo skoro 20k.

Laicky tím chci říct jedno - často dochází k uzavření smluv které jsou sice formálně v pořádku, ale jedna ze stran, nebo obě dvě, si neuvědomují důsledky.

Typicky různé tzv. "lichvářské" úvěry za několik desítek ne-li stovek procent p.a. uzavřené ve chvíli kdy je věřitel dávno totálně v prdeli a minimálně věřiteli musí být jasný že za normálních okolností to nemůže splatit.

Prostě takové ty smlouvy které když vidíte tak si na první dobrou říkáte "tohle přece nikdo normální nemůže uzavřít".

V současném systému má takovej člověk často reálně dvě možnosti - dokonce života žít na nějakém životním minimu z nejž se už navždy budou umořovat úroky a nebo v šedé zóně nelegálních příjmů a černé práce.

Když se zamyslim nad tim jak by to nejspíš fungovalo v ancapu, tipnu si že neni nepravďepodobný že by rozhodci rozhodovali častěj ve prospěch věřitelů - jak sis panáčku mohl myslet že tenhle chudák může něco takovýho splácet (navíc kdyby jsme tvůj nárok uznali, naší ochranné agentuře už nikdy nedá ani floka jelikož by neměl z čeho).

Zkrátka v čem se asi shodneme největší zlo je to že stát přichází s nějakým universalistickým přístupem a ten provádí neohrabaně na náklady třetích stran.

Ale v čem se neshodneme - každý slušný soud/rozhodce ve slušné společnosti bude zkoumat okolnosti za jakých byla smlouva uzavřena podle nějaké převažující morálky jaká ve společnosti panuje. Rozhodně si myslim že by to mělo daleko k dnešní praxi "pseudorozhodců" kteří jen formálně potvrzují to co je napsané ve smlouvě, aniž by se zabývali okolnostmi, protože jsou úzce provázáni s věřiteli.

A ano je pravda že v takových situacích bude věřitel kalkulovat "rizikovou přirážku" (což se děje už dnes) nebo úvěr neposkytne(což se konec konců také občas děje). A není to špatně.

Zkrátka to že někdo někdy za nějakých okolností něco řekne nebo udělá klikihák na papír neznamená že jde o projev jeho svobodné vůle.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 2. 2015 15:57
reakce na Zdeněk Gardelka | 9. 2. 2015 15:30

Ano, naprosto souhlasím, že věřitel by neměl mít možnost přenášet náklady na třetí stranu (na daňové poplatníky prostřednictvím justice, sociálky, ...).¨
To samé by mělo platit i v jiných případech: do nebe volající jsou třeba celníci bojující za korporace proti "padělkům" kabelek a triček, policie chránící soukromé fotbalové zápasy a řešící korupci v soukromé lize, ...

Příklad s babičkou po mrtvici je prostě podvod, nátlak, kriminální čin - to je zkrátka věc jiná a smlouva je podle mne pravděpodobně neplatná.

Problém je, že mnoho lidí si "neuvědomuje důsledky", protože jsou prostě hloupí, lehkovážní, nebo spíše spoléhají na to, že je z problémů někdo vyseká. Pak je ale otázka, zda takové lidi nechat rozhodovat o cizích životech a majetku ve volbách.

Jak by rozhodci rozhodovali v ancapu, to si naprosto netroufám odhadovat. Ale možná máte pravdu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zdeněk Gardelka | 9. 2. 2015 18:00
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2015 15:57

Jasně. Ale myslim že to že jsou hloupí a lehkovážní do toho ale také spadá. Nedávno třeba kolega začal půjčovat p2p půjčky a v současné chvíli si stojí tak, že mu z 11 lidí platí 2 v termínu a jeden sice po termínu, ale aspoň se snaží jak může. Tzn. 3 z 11.

Občas se o tom bavíme a jak jsem ho tak poslouchal tak si říkám že hloupí a lehkovážní nebyli jen ti dlužníci. Ono to tak teda asi nevypadalo hned, tomu aby vybral přiměřeně bonitní a schopné splácet věnoval docela úsilí. Ale zpětně když mi ukazoval profil jedné dlužnice na facebooku, která si za prachy od něj pořídila tetování a za jinou půjčku šla ke kadeřnici, v pracovní den před polednem hodila status "vyspáváme..." a do komentářů "to víš po šampíčku".
Poslal ji do exekuce, ale ženská je zvyklá, už žije v šedé zóně a nevyrazí z ní nic.
Jako, člověk kterej někomu takovýmu půjčí. Někomu kdo uvažuje v perspektivě ze dne na den. Ten si snad i zaslouží aby o ty prachy přišel. Ne že bych mu to teda přál.

Pak tam má evidentní zoufalce kteří už žijí zcela mimo realitu a odsouvají naprosto nesmyslně předraženými půjčkami neodvratnou ztrátu nemovitosti a musí to být jasný každýmu kdo si o nich něco zjistí. Na férovku, věděl jsi věřiteli v jaké jsou situaci? Bylo ti jasný že jim nepomůžeš? Sorry, tuhle investici jsi projel. Nejspíš to z nich dostane, záleží kolikátej v pořadí se dostane k prachum z prodeje nemovitosti.

Jiná s ním vydrbala pro změnu zase tak že skočila rovnou do osobního bankrotu. Což podle indicií plánovala, má důchhod v úrovni životního minima, manžel je nesvéprávnej, má k němu vyživovací povinnost - z důchodů apod. jí ze zákona mohou ukousnout asi stovku. Napůjčovala si víc úvěrů zároveň dokud měla nemovitost, pak převedla nemovitost na syna. Musí sice zaplatit třetinu... ale zároveň cca třetinu dlužnejch peněz dluží příbuznýmu, proč asi. Tady neni co řešit, měla by se prodat fejkově převedená nemovitost, ženská by měla být obviněná z podvodu. Nicméně nestalo se. Tady prozměnu díky státnímu právu vyhrála podvodnice v roli dlužníka chudáka.

Když si představím sebe v pozici soudce, ať už ve státním nebo i nestátním systému, ještě tak před 5 lety bych asi byl až na vyjímky na straně věřitelů, dneska kdy mi je kolem 30 a nějaký lidský příběhy jsem přímo nebo zprostředkovaně zažil tak bych asi byl mnohem častěji na straně věřitelů a až budu ještě starší tak se toto asi ještě vyvine.

Ona i ta hloupost a nezodpovědnost, zvlášť pokud o tom věřitel ví, je zneužití tísně, ne? Nemyslím teď v tom jak to ukotvuje zákon ale to jak to asi nejspíš lidi cítí jako "spravedlivý".
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 9. 2. 2015 11:36

O tom, komu bude dluh odpuštěn, by měl rozhodovat výhradně věřitel.
Dlužník a věřitel dobrovolně podepsali smlouvu. Pokud se již tehdy nedohodli, že za nějakých podmínek je možné dojít k odpuštění dluhu, nikdo třetí (kdo není smluvní stranou) do toho nemá co vstupovat. A ani jedna ze stran nemůže měnit smluvní podmínky jednostranně. To je jednak hluboce amorální a jednak to samozřejmě má důsledky (podnikatelé se takto vzniklé právní a majetkové nejistotě budou muset s určitými náklady přizpůsobit a nová rizika zohlednit).


Důsledek nuceného prominutí dluhů nějaké skupině obyvatel bude tento:
1) Ztráty na straně věřitelů, které si na někom (ostatních neoddlužených dlužnících a na dalších svých klientech) budou vynahrazovat
2) Této skupině obyvatel již nikdo niky nepůjčí. Nebo půjčí za ještě vyšší úrok, než minule - tento úrok zkrátka bude zohledňovat nově zvýšenou rizikovost (riziko donucení k odpuštění dluhu) této skupiny
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel JéglPavel Jégl
Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!