Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Tento způsob feminismu zdá se mi poněkud nešťastným

Nic neškodí feminismu víc než našlehávání bouří ve sklenici vody a veřejné lynčování pro malichernosti.

V listopadu loňského roku se lidstvu podařila fenomenální a přelomová věc: vesmírná sonda Rosetta přistála na kometě. Událost několik dní plnila stránky novin i internet. Jenže – bohužel málokdo se zabýval tím, co pro nás znamená tento úspěch techniky a astrofyziky. Tématem bylo, co si oblékl Matt Taylor, vědec, který úspěch svého týmu představoval veřejnosti.

Aféru známou dnes jako #shirtgate rozpoutal design vědcovy polokošile, dárku, který pro něj vlastnoručně vyrobila jeho kamarádka. Byla na ní koláž ženských postav z osmdesátkových sci-fi komiksů. Některé z nich nebyly oblečeny zrovna cudně.

Jak už to v dnešní době bývá, stačily dva tweety všímavého člověka (technologické redaktorky The Atlantic Rose Evelethové) a Taylorovy polokošile byl plný internet. Podle Evelethové a dalších kritiků prý byla košile urážlivá. A měla být odrazem či dokumentem ženám nepřátelského prostředí vědeckých pracovišť, které je odrazuje od vědecké dráhy.

Taylor se vzápětí veřejně a s pláčem omluvil a uznal, že udělal chybu.

Feminismus a liberalismus

Jsou ženy diskriminovány na pracovištích? Dostávají za úplně stejnou práci nižší odměnu než muži? Je na ně vyvíjen kulturní tlak, aby se vzdaly vzdělání a kariéry? Lze odpovědět na tyto otázky „ne“, a přesto úplně nezavrhnout ideu feminismu?

Některé otázky, které nastoluje soudobý feminismus, jsou do určité míry oprávněné. Nenechejme extrémní levici, aby si je přivlastnila a tvrdila, že jen ona je oprávněná na ně odpovídat.

Mnoho povyku pro nic

Celá „kauza“ působí jako veřejný lynč někoho, kdo si to vůbec nezasloužil. Poněkud excentrický vědec, který snad zrovna neoplývá velkým vkusem, pokud jde o oblečení, přece dosáhl nezpochybnitelného úspěchu.

Není proto divu, že se brzy objevily nesouhlasné reakce a hněv se obrátil také proti inkvizitorům.

Zůstávají dvě otázky. Byl vědcův netradiční oděv skutečně tak pobuřující, že bylo potřeba z něj dělat exemplární případ? A čeho svou kampaní feministé internetového věku vlastně dosáhli?

Na první otázku asi neexistuje zcela jednoznačná odpověď. Osobně však nepovažuji vkusnost oblečení za nic jiného než vědcův osobní problém. Nakonec dokonalé a elegantní oblékání není něco, v čem by vědci měli nutně vynikat.

Ideologizace „problému“ působí víc než hloupě. Především je ale vysoce kontraproduktivní. A to je zároveň odpověď na druhou otázku. Kampaň škodí nejen obětem inkvizice, ale i mnoha legitimním tématům, která feminismus předkládá veřejné debatě. Vyvolává pudovou reakci: Absolutní odmítnutí čehokoliv, co by mohlo třeba jen náznakem souviset s feminismem.

K čemu to vede

I příklad takových reakcí jsme mohli vidět na konci roku. Herečka s kamerou se několik hodin procházela ulicemi New Yorku. Za tu dobu ji obtěžovalo několik desítek mužů. Představa, že se člověk nemůže hnout na krok, aby na něj někdo nepovykoval a neměl oplzlé narážky, je dost nepříjemná.

Pokud se někdo takhle chová k druhým lidem, něco je špatně. Přesto se objevily hysterické reakce typu Co je na tom sexistickýho? nebo To už člověk ani nemůže oslovit hezkou ženu? Stačí se na video dobře podívat a z tvrzení, že snad jde o seriozní snahu o seznámení, se stane neudržitelný blud. A pokud se cizí muž cítí oprávněn oslovovat vás Hey, baby jen proto, že jste žena, a nejde o sexismus, pak už nevím, kdy by to tedy sexismus byl.

Bohužel právě nesmyslné kampaně typu #shirtgate vedou k tomu, že tohle spousta lidí nebude chtít slyšet. Nebude mít sebemenší chuť vzít to v úvahu. Protože by měli pocit, že tím dávají zapravdu těm, kteří virtuálně upálili Matta Taylora.

Nicméně ženě v uvedeném videu ubližovali stejně jako Taylorovi. Ovšem s tím rozdílem, že ten čelil atakům vlastně jen chvíli a ne tváří v tvář, ovšem zase v o mnoho vyšší koncentraci.

Anketa

Kde začíná vaše svoboda?

Neříkejte nám, jak se máme oblékat

Jistě by se našli lidé, kteří budou volat po tom, aby proti obtěžování na ulici zasáhl stát. Jakožto liberál si samozřejmě nemyslím, že by měl. Ale skutečnost, že by neměl intervenovat stát, neznamená, že takové chování máme obhajovat nebo tolerovat a nemůžeme je odsoudit. Neříkejte nám proto, že pokud se proti něčemu takovému ozveme, přestáváme tím být liberály.

Právě to, že budeme proti takovému jednání otevřeně vystupovat, je správná cesta. Sexista, který někoho obtěžuje, by neměl mít pocit, že je to všem jedno. Nebo že to dokonce všichni schvalují. Měl by mít pocit, že se dopouští něčeho ve slušné společnosti nepřijatelného.

Platí to ale i o těch, kteří šikanovali Matta Taylora. Oblíbeným heslem feministů je „Don’t tell us how to dress,“ – „Neříkejte nám, jak se máme oblékat.“ Slogan odkazuje na rozšířený victim blaming, podle kterého si oběti o znásilnění koledují tím, že se oblékají vyzývavě nebo přímo „jako děvky“.

Cílem feministů i liberálů by mělo být, aby se každý mohl bez jakýchkoliv následků oblékat podle vlastního vkusu a chuti. Ať už jde o atraktivní ženu, která se prochází ulicemi New Yorku, nebo extravagantního vědce, který právě dosáhl životního úspěchu.

Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Spolupracuje s Centrem pro studium demokracie a kultury. V létě 2013 pobýval na pozvání Richarda Sulíka v Bratislavě, kde se potkal např. s Matúšem Pošvancem z Nadácie F.A. Hayeka nebo s lidmi z předního liberálního think... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 13 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK