Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Tento způsob feminismu zdá se mi poněkud nešťastným

| 23. 1. 2015

Nic neškodí feminismu víc než našlehávání bouří ve sklenici vody a veřejné lynčování pro malichernosti.

Tento způsob feminismu zdá se mi poněkud nešťastným

V listopadu loňského roku se lidstvu podařila fenomenální a přelomová věc: vesmírná sonda Rosetta přistála na kometě. Událost několik dní plnila stránky novin i internet. Jenže – bohužel málokdo se zabýval tím, co pro nás znamená tento úspěch techniky a astrofyziky. Tématem bylo, co si oblékl Matt Taylor, vědec, který úspěch svého týmu představoval veřejnosti.

Aféru známou dnes jako #shirtgate rozpoutal design vědcovy polokošile, dárku, který pro něj vlastnoručně vyrobila jeho kamarádka. Byla na ní koláž ženských postav z osmdesátkových sci-fi komiksů. Některé z nich nebyly oblečeny zrovna cudně.

Jak už to v dnešní době bývá, stačily dva tweety všímavého člověka (technologické redaktorky The Atlantic Rose Evelethové) a Taylorovy polokošile byl plný internet. Podle Evelethové a dalších kritiků prý byla košile urážlivá. A měla být odrazem či dokumentem ženám nepřátelského prostředí vědeckých pracovišť, které je odrazuje od vědecké dráhy.

Taylor se vzápětí veřejně a s pláčem omluvil a uznal, že udělal chybu.

Feminismus a liberalismus

Jsou ženy diskriminovány na pracovištích? Dostávají za úplně stejnou práci nižší odměnu než muži? Je na ně vyvíjen kulturní tlak, aby se vzdaly vzdělání a kariéry? Lze odpovědět na tyto otázky „ne“, a přesto úplně nezavrhnout ideu feminismu?

Některé otázky, které nastoluje soudobý feminismus, jsou do určité míry oprávněné. Nenechejme extrémní levici, aby si je přivlastnila a tvrdila, že jen ona je oprávněná na ně odpovídat.

Mnoho povyku pro nic

Celá „kauza“ působí jako veřejný lynč někoho, kdo si to vůbec nezasloužil. Poněkud excentrický vědec, který snad zrovna neoplývá velkým vkusem, pokud jde o oblečení, přece dosáhl nezpochybnitelného úspěchu.

Není proto divu, že se brzy objevily nesouhlasné reakce a hněv se obrátil také proti inkvizitorům.

Zůstávají dvě otázky. Byl vědcův netradiční oděv skutečně tak pobuřující, že bylo potřeba z něj dělat exemplární případ? A čeho svou kampaní feministé internetového věku vlastně dosáhli?

Na první otázku asi neexistuje zcela jednoznačná odpověď. Osobně však nepovažuji vkusnost oblečení za nic jiného než vědcův osobní problém. Nakonec dokonalé a elegantní oblékání není něco, v čem by vědci měli nutně vynikat.

Ideologizace „problému“ působí víc než hloupě. Především je ale vysoce kontraproduktivní. A to je zároveň odpověď na druhou otázku. Kampaň škodí nejen obětem inkvizice, ale i mnoha legitimním tématům, která feminismus předkládá veřejné debatě. Vyvolává pudovou reakci: Absolutní odmítnutí čehokoliv, co by mohlo třeba jen náznakem souviset s feminismem.

K čemu to vede

I příklad takových reakcí jsme mohli vidět na konci roku. Herečka s kamerou se několik hodin procházela ulicemi New Yorku. Za tu dobu ji obtěžovalo několik desítek mužů. Představa, že se člověk nemůže hnout na krok, aby na něj někdo nepovykoval a neměl oplzlé narážky, je dost nepříjemná.

Pokud se někdo takhle chová k druhým lidem, něco je špatně. Přesto se objevily hysterické reakce typu Co je na tom sexistickýho? nebo To už člověk ani nemůže oslovit hezkou ženu? Stačí se na video dobře podívat a z tvrzení, že snad jde o seriozní snahu o seznámení, se stane neudržitelný blud. A pokud se cizí muž cítí oprávněn oslovovat vás Hey, baby jen proto, že jste žena, a nejde o sexismus, pak už nevím, kdy by to tedy sexismus byl.

Bohužel právě nesmyslné kampaně typu #shirtgate vedou k tomu, že tohle spousta lidí nebude chtít slyšet. Nebude mít sebemenší chuť vzít to v úvahu. Protože by měli pocit, že tím dávají zapravdu těm, kteří virtuálně upálili Matta Taylora.

Nicméně ženě v uvedeném videu ubližovali stejně jako Taylorovi. Ovšem s tím rozdílem, že ten čelil atakům vlastně jen chvíli a ne tváří v tvář, ovšem zase v o mnoho vyšší koncentraci.

Anketa

Kde začíná vaše svoboda?

Neříkejte nám, jak se máme oblékat

Jistě by se našli lidé, kteří budou volat po tom, aby proti obtěžování na ulici zasáhl stát. Jakožto liberál si samozřejmě nemyslím, že by měl. Ale skutečnost, že by neměl intervenovat stát, neznamená, že takové chování máme obhajovat nebo tolerovat a nemůžeme je odsoudit. Neříkejte nám proto, že pokud se proti něčemu takovému ozveme, přestáváme tím být liberály.

Právě to, že budeme proti takovému jednání otevřeně vystupovat, je správná cesta. Sexista, který někoho obtěžuje, by neměl mít pocit, že je to všem jedno. Nebo že to dokonce všichni schvalují. Měl by mít pocit, že se dopouští něčeho ve slušné společnosti nepřijatelného.

Platí to ale i o těch, kteří šikanovali Matta Taylora. Oblíbeným heslem feministů je „Don’t tell us how to dress,“ – „Neříkejte nám, jak se máme oblékat.“ Slogan odkazuje na rozšířený victim blaming, podle kterého si oběti o znásilnění koledují tím, že se oblékají vyzývavě nebo přímo „jako děvky“.

Cílem feministů i liberálů by mělo být, aby se každý mohl bez jakýchkoliv následků oblékat podle vlastního vkusu a chuti. Ať už jde o atraktivní ženu, která se prochází ulicemi New Yorku, nebo extravagantního vědce, který právě dosáhl životního úspěchu.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (13 komentářů)

Eva Procházková | 23. 1. 2015 18:00

Tak jsou smutnější kusy oděvu. Souhlasím, že bojovat v těchto případech může odvádět pozornost od skutečně velkých eklů. Přesto jsem z toho tak nějak unavená a vidím rozdíl mezi průměrně oblečenou holkou v tílku a leginách a chlápkem s nahotinkama na košili. Hranice si každý nastaví sám.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 24. 1. 2015 15:28
reakce na Eva Procházková | 23. 1. 2015 18:00

Kdyby to místo Matta Taylora byla Mandy Taylorová a měla na košili supermany a kulturisty, tak bych si možná pomyslel něco o jejím vkusu a to je tak všechno.
Celé to feministické vyšilování má stále méně společného s právy žen a stále více je to nástroj zviditelňování a boje o politickou moc. Něco jako zelení v bleděmodrém.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Eva Procházková | 26. 1. 2015 17:35
reakce na Josef Fraj | 24. 1. 2015 15:28

Myslim, ze cilem není oko za oka a kdyz chlap nahotinku, tak zenska kulturistu. Pokud se budeme bavit v tehle rovine, tak Taylor by pro me byl fakt borec, kdyby jako heterak mel na triku nahe chlapy.

Zajimave, ze zminujete boj o moc, jako ze prava zen jsou pro zeny zasterka? A proc by moc mit nemely? Opravu me to zajima.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 28. 1. 2015 17:08
reakce na Eva Procházková | 26. 1. 2015 17:35

Ale já jim nebráním, aby ji měly. Nemám s ženami ve funkcích či v politice sebemenší problém, pokud se na ta místa dostaly svými schopnostmi. Jenom mně přijde pokrytecké, když místo toho vyrukují s kvotami. To už je na úrovni kvot míst na vysokých školách pro dělnické kádry strany za totáče.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Eva Procházková | 29. 1. 2015 19:41
reakce na Josef Fraj | 28. 1. 2015 17:08

Chápu to tedy správně, že ženy podle vás nejsou zastoupeny v politice, protože jsou neschopné? („Nemám s ženami ve funkcích či v politice sebemenší problém, pokud se na ta místa dostaly svými schopnostmi.“)

Z VŠ vychází 60 % žen a ženy jsou stejně tak schopné manažerky a političky jako muži (je vůbec nutné tohle psát?), ale setkávají se s větší nedůvěrou a mají víc povinností v osobním životě. Nepřijde mi normální, aby v populaci žen a mužů 50:50 bylo zastoupení v politice 20:80 – politika není rubání uhlí, kam ženy opravdu nepatří. Takže spíš se kloním na stranu kvót, i když chápu, že mohou být paternalistické a některým ženám se příčit. Spoléhat ale na přirozený vývoj nemá smysl, to by mohlo trvat taky 200 let. Navíc jsou kvóty vždy dočasné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Bárta | 30. 1. 2015 06:55
reakce na Eva Procházková | 29. 1. 2015 19:41

Promiňte paní Procházková, ale jakkoliv nemám absolutně nic proti zapojení žen do politiky, nastavení kvót mi připadá jako totálně nesmyslné. Kvóty totiž podle mého názoru narušují to, co je pro ženy a muže přirozené - muži bývají agresivnější, průbojnější, a tedy se přirozeně prosazují v prostředí, které takovou průbojnost vyžaduje (jako je např. politika).
Pokud prosazujete kvóty v politice, prosazujete také aby bylo rozhodování o péči o dítě po rozvodu rodičů v poměru 50:50 ? Prosazujete také aby školy musely povinně nabrat 50% mužů? Prosazujete také aby mezi zdravotnickým personálem bylo 50% mužů? A (vím že následuje nesmyslný argument, uvádím ho ale jako příklad překračování přirozených tendencí dotažený ad absurdum) prosazujete také aby 50% dětí bylo porozeno mužem?
No a co se týče dočasnosti kvót, to je klasická součást salámové taktiky... Nějaké "řešení" se prosadí s odkazem na "dočasnost", pak se o dočasnosti přestává mluvit, posléze se kritizují lidé, kteří na plánovanou "dočasnost" upozorňují a požadují zrušení tohoto opatření, až nakonec někdo začne prosazovat další )třeba i jen "dočasné) opatření, s odkazem že a) ono předchozí bylo úspěšné a je tudíž důkazem že nastoupený trend je správný, nebo b) ono předchozí opatření nebylo úspěšné, a je tudíž nutné nasadit silnější opatření aby bylo dosaženo plánovaného cíle.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Eva Procházková | 30. 1. 2015 18:56
reakce na Petr Bárta | 30. 1. 2015 06:55

Souhlasím - muži bývají agresivnější a průbojnější – a dostat se do politiky tyto vlastnosti skutečně vyžaduje. Ale to nejsou jediné vlastnosti, kterých je tam třeba. Je čas mít ostré lokty, je ale taky čas umět vyjednávat, spojovat a diskutovat.
Nejsme stejní fyzicky ani psychicky a dítě muž opravdu neporodí. Často mám pocit, že lidi vnímají feminismus jako nějaké vyšilování pomatených ženských. Myslím ale, že zastáncům jde hlavně o rovnost, což je něco jiného než stejnost. Nejsou to totiž jen ženy, které mohou být znevýhodněny a diskvalifikovány z mnoha oblastí života. Sama jsem mockrát zažila, jak se nerovnost a hloupé představy o tom, co to znamená být chlap, dotýkaly mužů v mém okolí. Třeba zrovna u rozvodů, kdy soudci pochybují o mužových schopnostech postarat se o potomka.
Takže chtít všude kvóty 50:50 je samozřejmě absurdní a překrucuje jejich smysl - kvóty mají pomoct tam, kde dochází k nerovnosti, která je na škodu všem ve společnosti.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Piotr Shenkawski | 5. 2. 2015 15:42
reakce na Eva Procházková | 30. 1. 2015 18:56

A co skodi nebo prospiva spolecnosti urcuje kdo? politik? feministky?
Takze rubat uhli, tam se zena nehodi, ale na manazerku se hodi. Proc? Protoze se tam lepe plati, nez pri rubani uhli?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 29. 1. 2015 21:32
reakce na Eva Procházková | 29. 1. 2015 19:41

Dočasné? Jako byl pobyt vojsk v ČSSR? V USA měli affirmative action mít taky dočasně, a dnes je považován za rasistu ten, kdo by chtěl tohle neústavní zvýhodňování jedněch občanů před druhými zrušit.

A ano, ženy nejsou v managementu nebo v politice proto, že jsou neschopné. Přesněji řečeno, nejsou všehoschopné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 25. 1. 2015 06:55
reakce na Josef Fraj | 24. 1. 2015 15:28

Víte, ale to je na tom zajímavé, že spousta žen se skutečně cítí být dotčena vyobrazenými nahými ženami. Asymetrie je v tom, že většinu mužů by analogické zobrazení nahých mužů nechalo v klidu, prostě by nám to bylo jedno. A netvrdil bych, že feministky usilují o politickou moc, protože na to nejsou žádné empirické důkazy - nezakládají strany, neusilují o funkce. Snad sem tam lobbují za nějaké změny v zákonech, ale to není mocenská aktivita v pravém slova smyslu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vojtěch Drápal | 27. 1. 2015 19:37
reakce na Martin Brezina | 25. 1. 2015 06:55

Ono pro boj o moc není třeba zakládat strany nebo lovit funkce. Jde o klasický rentseeking. Stačí založit neziskovku přisátou na nějaký pořadný zdroj grantů, většinou státní nebo evropský, být co nejvíc slyšet a užívat si v klidu rentu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Weinfurtner | 23. 1. 2015 15:15

Jen politická korektnost zažraná do morku kostí by člověku dovolila si nevšimnout, že prakticky všechny sexistické útoky pocházeli od tzv. afroameričanů. Záměr střihu, nebo co?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Vojtěch Drápal | 23. 1. 2015 03:10

Velmi podařený článek, jež vynalézavě konfrontuje dva různé pohledy na věc. Jen mě v souvislosti s anketou znovu a znovu vyvstává otázka, kde opravdu začíná a končí svoboda. Když se chce někdo oblékat nevkusně prosím, ale co když, dovedeno do extrémů, se někdo nechce oblékat vůbec?
Nejsou zákony a předpisy na ochranu mravnosti v rozporu se svobodou? (Jsou.) Nemají ale přece jen nějaké jiné opodstatnění? Můžu zakazovat exhibicionistům toulat se na veřejnosti? Jako rodič se cítím odpovědný za mravní výchovu svých dětí, ale co mohu dělat, když venku na bilboardech či za výlohami trafik jsou vystaveny fotografie (polo)nahých modelek?
Nechtěl bych být v pozici soudce, který má rozhodovat, co je ještě v pořádku a co už je za hranou už proto, že neznám odpoveď o níž bych věřl, že je 100% správná. I když kdoví, třeba bude normální za 50 let potkávat v lese na procházce párek nudistů. Nebo vousáče a ženu v burce...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Bohumír ŽídekBohumír Žídek
Spolupracuje s Centrem pro studium demokracie a kultury. V létě 2013 pobýval na pozvání Richarda Sulíka v Bratislavě, kde se potkal např. s Matúšem Pošvancem...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!