Borat vyváží pivo

„Nezapomeňte, že české pivo je nejlepší. Žádná americká konkurence nabízející nějakou špinavou vodu nám nemůže konkurovat, stejně jako německé pivovary,“ řekl Miloš Zeman na své diplomatické misi kazašským podnikatelům. Bonmot™ si zaslouží tři připomínky.

První a vlastně nejméně důležitá je, že Zeman kecá nesmysly. V Americe i Německu umí vařit skvělá piva všech myslitelných druhů. V Americe ejly, portery nebo stouty, v Německu pšenku, bocky a märzeny. Několik skvělých pivovarů je hned kousek za česko-bavorskými hranicemi, v Bamberku, tak kdyby příště zbyla chvilka…

To by ještě nebylo to nejhorší: na diplomatických cestách se blafuje hůř než na marakéšské tržnici. Fascinující je hlavně to, komu se Zeman snažil vlísat a koho při tom pomlouval.

Čtyřicet procent vývozu českého piva jde totiž právě do Německa. Naše exportní pivovary teď musí doufat, že si Fricek pod jejich etiketami nepředstaví Zemana a jeho rozumování o německém pivu. Spojené státy jsou sedmé největší odbytiště. Německo a USA nejsou navíc jenom obří pivní trhy měřeno zkonzumovanými hektolitry, konkrétně pátý a druhý na světě. Zároveň to jsou země, ve kterých jsou lidé zvyklí za dobré pivo utrácet nehorázné peníze. Poštvěte si proti sobě jejich pivaře a plzeňský úřad práce pojede na směny.

Zato Kazachstán v přehledech spotřeby piva nepřekvapivě chybí. Vodítkem může být, že v sousedním Uzbekistánu se vypije zanedbatelných 11 litrů na hlavu ročně. Vařená ovčí hlava se zkrátka snoubí spíš s kumysem než s ležákem.

To sice neznamená, že v Asii nečeká příležitost pro české pivovarníky a stavitele pivovarů, ale rozhodně nestojí za sebemenší ohrožení zajetých penězovodů pro český pivní průmysl. Zemana jeho příznivci malují jako dříče sloužícího českým firmám a pracovním místům, jenže v Kazachstánu tenhle proexportní robot zkratoval.

Máme nejlepší pivo?

Rozhodně!Patříme na špiciMáme některá špičkováKaždý má jinou chuťNe, ale Kazaši to nepoznají, tak jim to namluvímeNeNevím

Hlasovat

Ostatní země mají podřadný draslík

Třetí připomínka jde za stylem uvažování, který není vlastní jenom Zemanovi. Holedbající se český prezident ironií osudu nejvíc ze všeho připomíná filmového Kazacha Borata, cestujícího po Americe ku „prospěchu věhlasného kazašského národa“. Pokud si na frašku Sashi Barona Cohena vzpomínáte, víte, že měl Borat neustálou potřebu zdůrazňovat, že „Kazachstán je země číslo jedna“. Za tím následovala a) nesmyslná vítězná disciplína, jako že právě v Kazachstánu žije muž s největším počtem prstů nebo že je Kazachstán největší exportér draslíku, b) útok na jinou zemi, třeba na Uzbekistán. Často oboje dohromady: dokonce i filmová kazašská hymna hrdě hlásá, že „ostatní země mají podřadný draslík“.

Cohen skvěle zachytil duševní nastavení, které vzkvétá v postkomunistických zemích. Jeho součástí je neomezená tolerance k ponižování a posmívání, podle hesla zadupej je dřív, než oni zadupou tebe. Být arogantní až chucpe sice občas není od věci, problém je ale v tom, že ten druh arogance, který předvedl Zeman – a se kterým se v různých podobách setkáváme denně na pracovištích i ve veřejném životě, je arogance směrem dolů. Arogance ke slabším. Jako by nestačilo, že je naše pivo nejlepší. Je nutné ještě přesvědčovat, že cizí pivo není ani trochu dobré, že je to jen špinavá voda. Tak málo si někteří z nás věří.

Prezident přitom může propagovat zboží a služby ze své země, aniž by shazoval ostatní. Nedávno to předvedl Andrej Kiska. Na své diplomatické cestě po Spojených státech několik dnů vyzdvihoval slovenské technologické firmy a ani jednou se nesnížil k „bonmotu“, že Rakušáci a Maďaři neumí programovat.

Slovenská ekonomická diplomacie vyváží nuly a jedničky do Silicon Valley. Gratulujeme. Česko dokázalo exportovat Borata do Kazachstánu. Taky výkon.