Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Megalomanské hobití orgie

Martin Svoboda
Martin Svoboda
25. 11. 2014
 5 355

Konkurence televize, internetu a počítačových her je obrovská. Filmová studia reagují sliby výraznějších atrakcí a zážitků. Vede to k natahování filmů, protože delší stopáž = víc výbuchů. A k navyšování rozpočtů – protože ty věci nevybouchnou zadarmo.

Megalomanské hobití orgie

Peter Jackson téhle logice nepodléhá, je magor a magoři většinou neuvažují tak chladně. Stačí se ostatně podívat na jeho začátky, kdy s partou kamarádů připravoval v garáži hektolitry umělé krve pro své šíleně krásné béčkové horory. Po několika mainstreamovějších, ale stále svébytných projektech si vydupal 250 milionů, za které natočil přelomovou trilogii Pán prstenů a její bezprecedentní úspěch mu rozvázal ruce tak, jak je mají rozvázané snad jen Stephen Spielberg a James Cameron – studia by mu po jedenáctioscarové a víc než miliardové spanilé jízdě Návratu krále odkývala i životopisný příběh celozrnného rohlíku. On si ale vybral svou dětskou lásku – King Konga. Tříhodinové fetišistické retro, které vzniklo, se nelíbilo jen málokomu, ale ještě méně lidem se líbilo hodně. Naznačilo, že vlastně není dobré chtít, aby měl Jackson ruce rozvázané přespříliš. Megalomanská podívaná jako by existovala jen sama pro sebe mimo čas a prostor.

King Kong neprodělal, nevydělal ale zdaleka tolik, kolik se čekalo. Hůř dopadaly další projekty: kriminálka Pevné pouto, nesmyslně vysoký rozpočet utopila v směšném digitálním kýči; relativní úspěch Tintina, na kterém se podílel spolu se Spielbergem, si s jeho jménem mnoho lidí nespojilo, protože v titulcích nebyl uveden coby režisér. Ocitl se tak trochu ve vzduchoprázdnu.

Kdo nám ho natočí?

Tou dobou začalo mít hluboko do kapsy studio MGM. Rozhodlo se hrát svou nejvyšší kartu: práva na Tolkienova Hobita. Během přípravných prací dvou filmů studio málem zkrachovalo, zastavovalo vedlejší projekty, dokonce i projekty hlavní – vlajková loď studia, třiadvacátá bondovka, byla tehdy odložena na neurčito (později přinesla miliardové tržby a kritické uznání, nejvyšší od šedesátých let, – ale to je jiný příběh).

Vsadit všechno na Hobita bylo nejspíš logické, už od počátku ale nad projektem visel podivný stín. Jackson dal jasně najevo, že nechce režírovat, že se chce v kariéře posunout dál. Kdo by chtěl skončit jako George Lucas – rukojmí vlastní série? Souhlasil jenom, že bude pracovat na scénáři a na režiséra dohlédne.

Jenže „vyvolený“ Guillermo del Toro těsně před natáčením znenadání odstoupil. Po dvou letech, kdy natáčení připravoval. Dohled mu nevyhovoval. Nebavilo ho čekat, nebavilo ho podřizovat se.

Jackson sice pořád tvrdil, že o režisérskou židli nestojí, nakonec ale přestal dělat ramena a konečně kývl. Celá preprodukce se sice musela do značné míry restartovat, bylo potřeba minimalizovat vliv odstoupivšího režiséra, ale konečně se opravdu začalo natáčet. Zdálo se, že už jen těžko může něco překazit premiéru prvního z dvou dílů tak, jak byla naplánovaná. Opět jsme se pletli.

Pár dní po skončení fyzického natáčení si MGM spočítalo, jak strašné peníze Hobit spolkl a kolik ještě polkne v postprodukci. Uvědomilo si, že tohle se prostě nezaplatí.

48 fps

Tedy 48 políček za vteřinu. Je to dvojnásobek proti tomu, co se ve filmu používá dnes, obraz má působit ostřeji a čistěji, než jsme zvyklí. Filmaři jsou nadšeni, nová technika prý umožňuje zcela novou úroveň práce s kamerou, James Cameron ji chce použít při natáčení pokračování Avatara… a diváci a kritici výsledek většinou zavrhli jako „hnusný“, novináři „technologii budoucnosti“ odmítli už na testovacích projekcích. Miliony studia MGM, které na ni Jackson vsadil, tak vylétly komínem.

V Česku by se počet sálů, kde Hobita promítali v novém formátu, vešel na prsty jedné ruky.

Kdo ho zaplatí?

Pán prstenů byl finančně v podstatě velmi šetrný, jeden díl přišel na nějakých plus minus 80 milionů dolarů, což se z dnešního pohledu jeví jako směšná suma. Jeden díl Hobita stál víc než celá prstenová trilogie, mluvilo se o tom, že 500 milionů na oba díly stačit nakonec rozhodně nebude. Připočtěme si k tomu náklady na propagaci, procenta kinařů a Jacksonův gambling, když oznámil, že využije doposud neozkoušenou technologii 48 fps, kvůli které se budou muset přestavovat kina, aby vůbec mohla pustit Hobita v plné parádě. Miliardové tržby by byly pořád málo. Magická miliarda sice už v důsledku inflace a příplatků za 3D není, co bývala, ale brát ji jako nezbytné minimum…?

Jak ale zajistit, aby tržby ze dvou filmů zásadně narostly? Udělat z nich filmy tři! Když ale studio tah hodný Járy Cimrmana oznámilo, fanoušci se místo nadšení, že budou ve Středozemi o rok déle, začali škrábat na hlavách. Pohádková knížka kratší než libovolný díl Pána prstenů bude rozdělena na tři tříhodinovky? A co v nich bude? Vědělo se, že Jackson využije dodatky z Návratu krále a nebude se bránit vlastní invenci (Legolas v Tolkienově Hobitovi není, elfka Tauriel je už úplný výmysl filmařů), takže existenci dvou filmů nebylo těžké přijmout. Jenže tři?

Kdopak nám na něj půjde?

Tou dobou už se začala objevovat jistá unavenost Hobitem. Rozdělení na tři části, studiem zcela očividně konstruované pouze pro navýšení zisku, byl v mnoha ohledech poslední hřebíček v rakvi důvěry. Ačkoliv se studio pokoušelo imitovat image „velké party kamarádů plnících si sen“ tak výrazně obklopující o deset let dřív Pána prstenů, nedalo se tomu věřit.

Ne že by snad někdo obviňoval ze zištnosti Jacksona. Jenže už od dob King Konga víme, že postrádá soudnost – když mu dovolíte natočit tříhodinový film, natočí čtyřhodinový. Proto stačilo udělat pár dotáček – Jackson pořídil mnohem víc materiálu, než kolik potřeboval. V ideálním světě by mu dramaturg vysvětlil, že nemůže použít všechno, že něco musí zůstat na podlaze střižny. V reálném řekl: „Hele, proč ne, bereme, co máš, ještě přitoč.“ Protože víc stopáže značí automaticky víc kvality!

Když už se Hobit konečně dokodrcal do kin, byl přijat rozpačitěji, než se doufalo. První díl těsně získal miliardu, o tom předem nikdo moc nepochyboval, nicméně nedařilo se mu ani tolik jako prstenové trilogii, která před deseti lety neměla 3D, a světový trh byl přitom uzavřenější. Hobita se navíc bála konkurence a v prosinci 2011 v podstatě v kinech nešlo nic jiného. Miliarda byla sice dost na to, aby producenti mohli předstírat spokojenost, bylo však jasné, že slepice, která by nesla zlatá vejce, se nevylíhne.

Druhý Hobit už v kinech nevydělal ani tu miliardu, zastavil se těsně pod ní, což není ku podivu. Šeptanda mu rozhodně nepřála, konkurence už se nebála a aura pohasla. Nyní, před premiérou trojky, se mluví o tom, že Hobit slupnul minimálně 750 milionů dolarů na produkci, takže s propagací miliardu překoná nepochybně. Z obchodního hlediska tedy MGM opravdu zachraňuje až finále velkého ředění, protože pokud platí, že polovinu tržeb si nechají kinaři, až třetí miliarda dostane producenty z červených čísel.

Závěrečný díl má navíc šanci vydělat pár dolarů k dobru navíc, první dva díly byly často vnímány jako nastavovaná ždímačka, od trojky s podtitulem Bitva pěti armád se očekává pořádná podívaná.

Pokud jste se dočetli až sem, mohli jste nabýt dojmu, že Hobit skončil jako velký průšvih.

Vypuštěný z řetězu

Jak se to vezme. Finančně sice nezazářil, nicméně poháněl MGM kupředu, zaměstnal řadu lidí a po započtení tržeb mimo kina dojdeme k závěru, že jakkoliv to bylo jednu dobu nahnuté, nakonec tu nikdo nekrachne. Spíš naopak. Mnoho voleb označitelných za „logické“ zklamalo, k cíli ale tahle monstrakce dorazila.

Horší je, že Tolkienův svět do jisté míry ztratil svoje kouzlo. Všechny průtahy, neshody a především rozdělení na tři díly se dozajista podepsaly na kvalitě výsledku, která by měla stát nad všemi zmíněnými extravagancemi. Kdyby se Hobit povedl, bylo by jedno, kdo natáčení opustil, kdo se s kým pohádal a kolik co stálo. Jenže peníze produkci Hobita zcela pohltily a finanční motivace ovládly všechny zúčastněné ještě víc, než bývá běžné. V sázce bylo pro producenty až příliš mnoho, takže nedělali nic jiného, než že počítali.

Až na Jacksona, protože – jak jsme psali na začátku – on je magor. Pustili ho z řetězu, jako ohaře, kterého je těžko odvolat. A nikdo se o to v MGM ani nepokoušel: byl vypuštěn a nikoho nezajímalo, jakým způsobem ty peníze vydělá. A on je nakonec opravdu „tak nějak“ vydělal. Že Hobit rozhodně není nejlepší, jaký být mohl, je další věc.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Martin Svoboda

Martin Svoboda

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo