Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nezmrzneme. Plyn přes Ukrajinu poteče. Snad

Dohoda mezi Ukrajinou, Ruskem a Evropskou unií o dodávkách plynu, která byla uzavřena minulý týden, je s ohledem na okolnosti, které ji provázejí, malý zázrak.

Na východě Ukrajiny stále probíhá válka. Mírové dohody z Minsku se nedodržují a vedení separatistických republik mluví o tom, jak budou dobývat další území. A přece se podařilo uzavřít dohodu o dodávkách ruského plynu, byť jen pro tuto zimu.

Za dohodou stojí odcházející Evropská komise s předsedou Josém Manuelem Barrosem, a především komisařem pro energetiku Güntherem Oettingerem. Její podpis byl jakousi rozlučkou této bruselské sestavy, která k poslednímu říjnovému dni skončila.

Win – win – win

Podařilo se v první řadě nalézt shodu na výši ukrajinského dluhu – Gazprom ustoupil z původních až deseti miliard dolarů, které se ještě před několika měsíci v jeho prohlášeních objevovaly, na realistických 3,1 miliardy dolarů, které Kyjev navíc může splatit v několika splátkách do konce roku.

Současně Gazprom přislíbil, že dodávky obnoví poté, co bude splaceno 1,45 miliardy dolarů, tedy asi čtyřicet procent dlužné částky. A to za cenu 380 dolarů za tisíc kubických metrů, tedy přibližně za tolik, za kolik dnes nakupuje Ukrajina plyn v rámci reverzu ze západnější Evropy. Asi o sto dolarů levněji, než za kolik chtěl Gazprom plyn Ukrajině původně dodávat. Kyjev navíc doufá, že vzhledem k poklesu cen ropy, na kterou je cena plynu navázána, poklesně ještě o něco i cena plynu.

Dodávky ruského plynu na Ukrajinu začnou podle dohody 48 hodin po zaplacení oné první částky dluhu. Rusko bude dodávat předem zaplacený plyn.

Dohoda, podepsaná do konce března, tedy do konce letošní topné sezóny, Ukrajině dává naději, že přečká zimu. Pro země Evropské unie znamená jistou záruku, že dodávky z Ruska přes Ukrajinu nebudou přerušeny. A Rusku přinese nejen zaplacení dluhu, ale i šanci prodat další plyn na Ukrajinu, která je pro Moskvu nepominutelným odběratelem.

„Dohoda se stane zárukou evropské energetické bezpečnosti v nadcházející zimě. Kyjev je s pomocí Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie schopen uhradit veškeré své účty,“ prohlásil německý eurokomisař, který v Bruselu, byť na jiném postu, pokračuje i v nové komisi.

Důvod, proč se podařilo dohody dosáhnout, je, že je výhodná jak pro Rusko, tak pro Ukrajinu. Za prvé, že Evropská unie a západní věřitelé na její plnění poskytnou peníze. Za druhé proto, že pro tuto zimu už Moskva stejně případnou plynovou válku prohrála. „Evropě nic nehrozí. Je téměř listopad, zásobníky jsou plné, tuto zimu přežijeme, i kdyby Rusku hned teď zavřelo Unii všechny kohouty s plynem,“ říkal mi před několika dny v Bruselu významný polský europoslanec Jacek Saryusz-Wolski, který měl v rámci Evropského parlamentu na starosti vyjednávání asociační dohody Evropské unie s Ukrajinou.

Až co řekne válka

Reverzním tokem ze západu navíc na Ukrajinu úspěšně přitekla velká část plynu, který mu v minulých měsících nedodalo Rusko. Jen za říjen to byla skoro miliarda kubických metrů plynu. „Teplo nám nebude, ale nezmrzneme,“ prohlašoval ještě před podpisem dohody s Moskvou ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk. Týden před koncem října, kdy noční teploty na velké části území klesaly pod nulu, tak na Ukrajině mohla začít topná sezóna. A vzhledem k tomu, že začala jen dva dny před ukrajinskými parlamentními volbami, je možné, že se teplá topení v ukrajinských bytech příznivě podepsala na celkovém překvapivém vítězství Jaceňuka a jeho strany.

Ukrajina se teď musí začít činit. V první řadě musí začít za plyn skutečně platit, udělat pořádek v tom, kolik se z Ruska reálně odebírá, a v neposlední řadě zatnout tipec různým politicko-ekonomickým klanům, které na nepořádku v dodávkách plynu dosud vydělávaly astronomické částky.

Naději do budoucna pak Ukrajincům je zvyšování těžby plynu přímo na Ukrajině, rostla i v minulých měsících. A vyřešení náhrady dodávek uhlí z Donbasu, ovládaného proruskými separatisty. Pro letošek se část uhlí doveze z Jižní Afriky, část dokonce prý i z Ruska, kde se těží levněji, než se těžilo v okolí Doněcku a Luhansku.

V dlouhodobé perspektivě by pak mohla situaci otočit těžba plynu z břidlic, významná naleziště na východě Ukrajiny zůstala pod kontrolou ukrajinských ozbrojených sil.

A jako nouzová variantu je tu vždy reverzní tok plynu přes západní hranici.

Každopádně Kyjev plánuje, že už v roce 2016 bude import z Ruska bude tvořit už jen čtvrtinu domácí spotřeby plynu.

Všechny naděje jsou ale dnes na Ukrajině křehké, jiné to ve válkách nebývá.


Autor je redaktor MF DNES

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK