Nový fúzní generátor může změnit budoucnost

Není fúze jako fúze

Reportéři magazínu Aviation Week získali exkluzivní přístup do laboratoří Skunk Works a promluvili si s doktorem Thomasem McGuirem, šéfem Oddělení revolučních technologií. Název skutečně neklame – namísto tradičního sovětského designu fúzního reaktoru zvaného tokamak, tedy kruhového prstence, kde fúzní reakci stabilizuje magnetické pole, a který má ohromnou spotřebu energie, na to jde kompaktní fúzní reaktor od Skunk Works docela jinak. Pro názornost uvádíme srovnání obou:

Mezinárodní termojaderný experimentální reaktor postavený na tradičním sovětském designu, gigantické zařízení, které se v současné době staví ve Francii.

Nový design kompaktního fúzního reaktoru od Skunk Works.

Klíčem k novému systému je trubicový design, díky němuž lidé ze Skunk Works překonali limit klasického fúzního reaktoru, který může pojmout jen omezené množství plazmatu, a musí mít tudíž ohromné rozměry. To je právě příklad Mezinárodního termojaderného experimentálního reaktoru (ITER). Jak říká McGuire:

[Tradiční reaktor typu tokamak] pojme jen určité množství plazmatu; jde o takzvaný beta limit [Poměr plazmatu činí] zhruba 5 % vnějšího tlaku [...] My bychom měli dosáhnout či přesáhnout 100 %.

Díky této architektuře může být desetkrát menší při stejném výkonu jako ITER(International Thermonuclear Experimental Reactor, Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor, pozn. redakce), který by měl začít od roku 2020 ve Francii generovat 500 MW. To je naprosto zásadní, neboť to znamená, že fúzní reakce bude využitelná v mnoha různých aplikacích, a nejen v obřích a nákladných fúzních elektrárnách.

Výzkumníci ze Skunk Works jsou přesvědčeni, že jejich systém o rozměrech tryskového motoru bude s to pohánět vše od kosmických lodí po letadla a plavidla všeho druhu. Pochopitelně jej lze vyrobit i v mnohem větším měřítku. McGuire tvrdí, že pokud by byl jeho reaktor stejně velký jako ITER, dokázal by vyrábět desetkrát více energie.

Cesta posetá nezdary

Všichni dobře víme, že cesta k vysněné čisté, nevyčerpatelné energii je poseta nezdary. Kompaktní fúzní reaktor však vypadá nadějně. Lockheed Martin navíc není žádný bláznivý garážový vynálezce, ale jeden z největších zbrojařských a leteckých koncernů na světě.

McGuire ví, že vývoj jejich reaktoru je teprve na začátku, už dnes však tvrdí, že základní design je solidní a že ke konečnému výsledku by se měli dobrat poměrně rychle, zhruba do deseti let:

Prototyp bychom chtěli přivést na svět během pěti vývojových generací. Pokud splníme plán a podaří se nám dokončit jeden generační cyklus design-implementace-test každý rok, budeme hotovi za pět let. Naše laboratorní zkoušky už naznačily, že je to reálné. 

Za dalších pět let by prý měli dokončit plně funkční model připravený pro masovou výrobu, který bude generovat 100 MW – dost na pohon velkého trajektu či města s 80 000 domy – a měřit 7 x 13 metrů, takže „ho budete moci namontovat do kamionu, podobně jako přídavnou plynovou turbínu. Postavíte ho na podložku, zapojíte a vystačí vám na několik týdnů jízdy.“

Text Jesuse Diaze vyšel v magazínu SPLOID. Do češtiny pro Finmag přeložil Aleš Drobek.