Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kauza šátky

Sekulární stát neznamená „sekulární občané“.

Můžeme menšině, která tu je vlastně jenom na návštěvě přiřknout rovná občanská práva? Neměla by se spíše sklonit před kulturními návyky domorodé většiny? Neodporuje hidžáb ve škole sekulárnímu pojetí státu? A spočívá naše tradiční kultura v tom, že se u nás ženy nezahalují?

Naše poměry a naše zvyklosti

Základní antišátkařský argument je jasný. Nedávno ho zopakoval Václav Klaus: „Imigranti přicházející dobrovolně do naší země (ale i do jakékoli jiné) by se měli přizpůsobit našim poměrům a zvyklostem, a ne my jim.“

Zní to logicky. Zní to dokonce i férově. A přesto je to zavádějící. Samozřejmě, že sem imigranti přicházejí dobrovolně. Aby se přizpůsobili našim poměrům, je jistě legitimní požadavek. Jenže vyvstává otázka, o jakých našich poměrech a zvyklostech vlastně hovoříme.

Mám za to, že by imigranti – stejně jako všichni ostatní – měli dbát zákonů dané země. Žít tak, aby aktivně neomezovali ničí život, svobodu a majetek. Na oplátku by měli mít právo na totéž.

Naše právo dosud nikdy nezakazovalo šátky. Právo tu není od toho, aby určovalo, kdo má co nosit, v co má věřit nebo nakolik a jak smí svoji víru dávat najevo.

Naopak – naše poměry a naše zvyklosti znamenají, že o těchto věcech si každý občan rozhoduje sám. I kdyby třeba nosil něco, co by bylo „na desítky metrů viditelným symbolem alternativního náboženství, alternativní ideologie, alternativního civilizačního kontextu“, jak tvrdí Václav Klaus, nikdo nemá právo ho v tom omezovat. Právě ten, kdo se o něco takového snaží, odporuje našim poměrům a zvyklostem.

A pokud se snad někdo bude snažit změnit zákony a poměry tímto směrem, máme právo se proti tomu postavit. Ať už jsme přistěhovalci, nebo domorodci.

Cizorodost ženského šátku

„Je to otázka elementárního respektu k historicky vzniklým převládajícím poměrům v zemi,“ říká o problematice šátků Václav Klaus. Ženy s šátkem na hlavě jsou prý něčím cizorodým, v naší kultuře neobvyklým.

Abychom tomu uvěřili, museli bychom zapomenout na hidžáb svaté Anežky české, který zdobil dokonce i nedávno vyřazenou padesátikorunovou bankovku. Museli bychom zapomenout na hidžáb katolických řádových sester. Nesměli bychom si pamatovat, jak se naše babičky na cestu po vesnici zahalovaly tradičním českým hidžábem.

Do sekulárních institucí náboženské symboly nepatří

Žijeme v sekulárním státě. Státní škola je sekulární instituce. I tím mnozí argumentují proti šátkům ve školách. To je však nepochopení toho, co to vlastně sekularismus je a jaký je jeho účel.

Stát nebyl sekulární vždy. Byly doby, kdy razil hodnoty konkrétního státního náboženství. Pokud následovníky jiných věr přímo nepronásledoval, přinejmenším jim na každém kroku připomínal, které náboženství je to jediné správné.

Naštěstí se postupem času prosadila liberální myšlenka svobody vyznání. A sekularismu. Tedy oddělení státu a církve. Tento princip je pro svobodu vyznání klíčový. Stát totiž za všech okolností vystupuje z pozice síly. Občan proto musí mít jistotu, že je hodnotově a nábožensky neutrální.

To znamená, že státní instituce nevystupují ve prospěch žádné víry, ani proti ní. Ve státních školách se nevyskytují žádné náboženské symboly, které by v příslušnících jiných věr mohly vyvolávat pocit, že je stát proti nim zaujatý.

To ale logicky nelze vyžadovat po občanech, příslušnících kterékoliv víry. Pokud budeme vztahovat náboženskou neutralitu na ně, postavíme celý sekularismus na hlavu. Stát nebude nadále neutrální, ale bude vyžadovat od všech občanů, aby se na půdě jeho institucí vzdali jakýchkoliv projevů a symbolů své víry.

Jinými slovy bude dělat přesně to, čemu měl sekularismus zamezit. Sekulární stát nesmí zakazovat projevy kteréhokoliv konkrétního náboženství. Ani všech náboženství jako takových. Pokud to začne dělat, je se svobodou vyznání konec.

Dress code

Někdy je zmiňováno, že každá škola si může určit vlastní dress code, který bude po svých studentech vyžadovat. Jistě. V případě státních škol by však neměl být v rozporu se svobodou vyznání, jak bylo vysvětleno výše. Jediným přípustným případem jsou tak školy soukromé nebo církevní.

Na ně se hodnotová a náboženská neutralita samozřejmě nevztahuje. Je naprosto v pořádku, když si škola, kterou neprovozuje stát, určí své vlastní hodnoty. Bude na každém zájemci o tuto školu, zda mu budou vyhovovat a přistoupí na ně.

V žádném případě se však tento princip aplikovat na stát. To bychom směšovali dvě zcela nesouměřitelné kategorie.

Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Spolupracuje s Centrem pro studium demokracie a kultury. V létě 2013 pobýval na pozvání Richarda Sulíka v Bratislavě, kde se potkal např. s Matúšem Pošvancem z Nadácie F.A. Hayeka nebo s lidmi z předního liberálního think... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 14 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Mario Vápeník | 10. 10. 2014 20:08

Nemyslím, že sv. Anežka česká nosila hidžáb. Pokrývka hlavy, kterou nosila, však byla určitě v souladu s její osobností a vyjadřovala více rozměrů její pokory. Určitě věděla, že pokud někde pokrývky hlavy nejsou žádoucí, tak tam buď nepůjde, nebo pokrývku hlavy odloží. Věřím, dokonce jsem si jistý, že byla vnitřně svobodná v tom pokrývku hlavy odložit, kdykoli by to považovala za správné. Ale určitě to činila minimálně. Zcela jistě však se svou pokrývkou "netloukla" své okolí s neverbálním vzkazem "Podívejte, já jsem ta skvělá věřící, vy nevěřící psi. Co vy jste proti mně.".

+4
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK