Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Od tramvaje k vibrátoru: Cesta designerky Anny Marešové

Ondřej Tůma
Ondřej Tůma
30. 8. 2014
 19 329

Uznání odborníků sklidila už za svůj projekt Tramvaj pro Prahu. Mediálně známá ale začala být až díky vítězství v Národní ceně za studentský design s kolekcí erotických pomůcek Whoop de doo. I když mohla jít pracovat do zahraničí, rozhodla se nakonec zůstat v Česku a rozjet vlastní podnikání, které se netočí jen kolem Venušiných kuliček a vibrátorů.

Od tramvaje k vibrátoru: Cesta designerky Anny Marešové

Cesta Anny Marešové k jejímu současnému povolání nebyla zrovna přímočará. Design totiž začala studovat až pět let po ukončení střední školy. Mezitím dělala produkční hudební skupině Tata Bojs a Letním shakespearovským slavnostem. Jako pomocnice amerického kouzelníka také cestovala po světě a nechávala se v jeho show zmizet a rozřezávat pilou vejpůl. „Na design jsem si dlouho netroufala. Předtím jsem to zkoušela na oděvech, ale nikdy to nevyšlo. Nakonec jsem se přece jen odhodlala a poslala si přihlášku i na obor design na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. A klaplo to,“ říká s úsměvem sympatická blondýnka. O vlastním designerském studiu prý ale začala přemýšlet až po dvouletém studiu ve Velké Británii. V Česku si pak dokončila magisterský program, který zakončila projektem erotických pomůcek Whoop de doo. Za ty v roce 2011 získala Národní cenu za studentský design. Netradiční téma spustilo lavinu mediálních vystoupení a hlásit se brzy začali i možní investoři. „Doufala jsem, že najdu někoho, kdo se na tom bude chtít podílet i manažersky. A kdo mi třeba pomůže s byznysplánem. Investoři ale chtěli mít dopředu všechno propočítané, pak poslat peníze a pak už je shrábnout co nejvíc procent ze zisku. O takovou spolupráci jsem moc nestála,“ vysvětluje Anna Marešová, která se nakonec rozhodla celý projekt financovat sama –ze stavebního spoření. Má tak prý vytouženou svobodu pro vlastní podnikání, které se rozhodně nebude točit jen kolem erotických pomůcek.


Anna Marešová

Anna Marešová

Produktový design studovala na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a na univerzitě v anglickém Derby. Za bakalářský projekt Tramvaj pro Prahu získala cenu Národního technického muzea a studentskou cenu na bienále v Lublani BIO 22. Pro firmu Lasvit navrhovala kolekci svítidel. V roce 2011 vyhrála Národní cenu za studentský design za kolekci erotických pomůcek Whoop de doo. S touto značkou se nyní snaží prosadit na trhu. Jde o jeden z projektů jejího designerského studia Anna Marešová designers.

Jak moc vám Národní cena za studentský design změnila život?

Určitě mě to dost ovlivnilo. Nečekala jsem, že vyhraju. Ještě víc jsem ale byla překvapená z toho, jak velký mediální rozruch to rozpoutalo. Už před tou soutěží jsem měla nabídku pracovat v zahraničí pro firmu Lasvit, ale nakonec jsem se rozhodla jít vlastní cestou, zůstat v Česku a dělat na svém projektu. Kuráž mi dodala i ta cena a následný zájem veřejnosti.

Ani s odstupem tří let tedy svého rozhodnutí zůstat v Česku a rozjet vlastní byznys nelitujete?

Rozhodně ne. Samozřejmě je to někdy dost náročné. Člověk má svoji vlastní firmu, takže se musí o všechno kolem postarat. Když jsem přetažená, tak si někdy říkám, že bych měla jít radši prodávat rohlíky, ale to mě vždycky zase rychle přejde. Pro mě je teď hrozně důležité, že u každého projektu, do kterého se pouštíme, jsem od začátku až do konce. Když děláte v nějaké velké firmě, tak jste často třeba jen u jedné části výroby a v podstatě ani nevíte, jak se to nakonec zrealizuje.

Jak vás napadlo, že se vrhnete do navrhování erotických pomůcek? Přece jen od tramvají je k Venušiným kuličkám a vibrátorům docela daleko, ne?

Zvenku to asi vypadá dost šíleně. Pro mě je ale v designu vždycky hrozně důležité téma a kontext celého projektu – rozhodně nejde jen o samotný finální produkt. U tramvají jsem se snažila o pohled na to, jaké problémy má městská hromadná doprava v Praze a její tramvajový vozový park. U erotických pomůcek mě zase štvalo, jak se tady přistupuje k tématům, jakými jsou sexualita a ženské tělo. U svých produktů se vždycky snažím důsledně zaměřit na komunikaci a prezentaci veřejnosti. I když jsou tedy tramvaje a erotické pomůcky zdánlivě naprosto odlišné věci, pro mě mají hodně společného.

Vzpomenete si na to, kdy jste si poprvé začala pohrávat s myšlenkou, že si pro svůj projekt k diplomové práci zvolíte právě erotické pomůcky?

Chtěla jsem zkusit, jestli jde v této oblasti udělat nějaký pěkný produkt, co by se líbil i lidem, kteří nechodí do sexshopů. Už před mnoha lety jsem se zamýšlela nad tím, že jde v podstatě o stejný produkt, jako je třeba kartáček na zuby. Prochází výrobním procesem, někdo tomu věnuje při navrhování dost času. Nechápala jsem proto, že výsledek je vždycky tak strašně ošklivý. Vždyť jde o intimní věc, která by měla být příjemná a hezká. Pak jsem tohle téma na delší dobu pustila z hlavy a vrátila jsem se k němu úplnou náhodou. Při jednom mém školním projektu – navrhovala jsem věž větrné elektrárny, která měla takový uhlazený falický tvar – se mě spolužák z ničeho nic zeptal, jestli nechci zkusit dělat erotické pomůcky. Říkala jsem mu, že se asi zbláznil. Začalo mi to pak ale vrtat hlavou. U diplomové práce jsem se navíc chtěla co nejvíc přiblížit výrobnímu procesu, což je u tramvají nebo věží větrné elektrárny naprosto nereálné. Erotické pomůcky se najednou nejevily jako tak špatný nápad.

Venušiny kuličky Whoop de doo. Obrázky zvětšíte klikem. Foto Klára Jakubová

Neměla jste strach, co tomu bude říkat vaše okolí?

Já jsem k tomu od začátku přistupovala jako k akademickému projektu. Je pravda, že jsem se trochu styděla, když jsem se v rámci rešerší chodila dívat do sexshopů, jak všechny ty produkty vlastně vypadají. To ale časem opadlo. Mým cílem bylo ukázat, že se k tomu dá přistupovat jinak. Docela vtipné byly i samotné obhajoby diplomové práce. Zatímco u předchozích projektů měli členové komise vždycky nejrůznější – často dost zbytečné – připomínky, chtěli doplňující výpočty a pochybovali o funkčnosti, v tomhle případě najednou všichni mlčeli.

Jak z vašeho pohledu Češi přistupují k tématům, jako jsou erotika nebo ženská sexualita?

Někdy jsou příliš prudérní, jindy zase moc vulgární. Přišlo mi absurdní, že když jsem měla jít o designu erotických pomůcek mluvit do Snídaně s Novou, tak to na poslední chvíli zrušili, protože je to prý nevhodné. Na druhou stranu se děti a mládež můžou v televizi koukat v hlavních vysílacích časech na odpudivé věci, které jsou totálně za hranou. Byla bych ráda, kdyby se tu o sexualitě mluvilo v rovině, která by představovala zlatou střední cestu – ani prudérní, ani vulgární. Do téhle oblasti bych chtěla cílit i se svými výrobky, které by měly zůstat intimní, ale zároveň společensky otevřené.

Nemáte strach, že vás to zaškatulkuje a že se bude vždycky říkat, to je ta Marešová s těmi vibrátory?

Myslím si, že už to tak stejně je. S tím těžko něco udělám. Mně to ale nevadí. Kdo bude chtít, tak si snadno najde, že nedělám jen produkty Whoop de doo. Designerské studio, které jsem založila, má i jiné zakázky.

Co vám dělalo při realizaci produktů Whoop de doo a jejich uvedení na trh největší problém?

Musím se přiznat, že jednu dobu jsem z toho projektu byla hodně nešťastná. Zhruba půl roku po Národní ceně za studentský design kolem toho bylo velké mediální haló a začali se mi ozývat různí investoři. Samotné zhmotnění produktu ale nebylo jednoduché. Když navrhujete nábytek, tak si zajdete do nábytkářské firmy. Ale kam jsem měla jít já, když jsem se navíc chtěla vůči stávajícím erotickým pomůckám a jejich provedení vymezovat? Najednou bylo potřeba řešit, kde to budeme prodávat a jak to bude s distribucí. Chtěla jsem se vyhnout sexshopům, ale vlastní kamenný obchod jsem si nemohla dovolit. A rozhodně jsem nechtěla, aby to pak leželo někde v Tesku na regálu.

Investoři vám s tím neporadili?

Právě, že vůbec. Doufala jsem, že najdu někoho, kdo se na tom bude chtít podílet i manažersky. A kdo mi třeba pomůže s byznysplánem. Investoři ale chtěli mít dopředu všechno propočítané, pak poslat peníze a pak už jen shrábnout co nejvíc procent ze zisku. O takovou spolupráci jsem moc nestála. Nakonec jsem si byznysplán i všechny kalkulace udělala sama. Potřebovala jsem totiž vědět, jestli se vůbec vyplatí výroba v Česku. Nechtěla jsem to dělat někde v Číně. Bylo super, že to vyšlo a vyrábíme tady.

A pak jste zase pokračovala v hledání investora?

Ano. Byl to ale problém. Často se mnou jednali jako se studentkou, která do toho vlastně nemá co mluvit. Představovali si, že budu jen tváří značky a v podstatě nebudu mít žádné pořádné příjmy z prodeje. Začali si třeba diktovat, že se to musí přejmenovat nebo vyrábět levněji někde v Asii. To se mi samozřejmě nelíbilo. Nechtěla jsem být něčí loutkou. Občas ta jednání byla dost nepříjemná. Ale všichni takoví nejsou, myslím, že i oni to mají někdy s námi „umělci“ složité. Ale bohužel převažovaly ty negativní zkušenosti. Jeden z potenciálních investorů se třeba snažil parazitovat na mých předchozích projektech, které si bez mého svolení nahrál na webovky. To byl moment, kdy jsem si řekla, že se na realizaci Whoop de doo radši vykašlu, než abych musela jednat s podobnými lidmi. Tehdy jsem to na skoro tři čtvrtě roku dala úplně k ledu. Byla jsem z toho jen otrávená, všichni se pořád ptali, kdy už to bude hotové, ale já jsem se na to nemohla soustředit.

Co vás později donutilo změnit názor a opět se k projektu vrátit?

Loni v únoru jsem v sobě našla novou energii a řekla si, že se do toho zase pustím, ale trochu jinak. Uvědomila jsem si, že nemusím začínat se všemi produkty naráz, že je hloupost rozjet hned nějakou megalomanskou výrobu. Chtěla jsem na to jít hezky postupně. Ideálním startovním produktem byly Venušiny kuličky, které jsou dobré i na posílení pánevního dna, takže jsem se mohla spojit s řadou gynekologů a sexuologů, kteří tento produkt podpořili i z hlediska jeho vlivu na ženské zdraví.

Jak jste vlastně došla k názvu Whoop de doo?

Jednou z nejzábavnějších částí každého projektu, je pro mě vymýšlení jeho názvu. Chtěla jsem, aby si lidé s mými produkty spojovali intimitu a čistotu, ale také, aby to bylo něco hravého. Jména jako Pure nebo Clean mi při přišla hrozně nudná a nic neříkající. Tak jsem zkrátka brouzdala po internetu a hledala inspiraci. V jednom textu mi úplnou náhodou padnul do oka výraz whoop de doo. Tuším, že se to začalo používat ve Velké Británii někdy v době mezi světovými válkami. Říkalo se to, když byl ve městě nějaký humbuk. Taky jsem se setkala s tím, že se to překládalo jako řádit. Mě se to začalo hrozně líbit, nejen kvůli tomu, jak to zní, ale i z grafické stránky. Myslím, že se pak velmi povedlo i logo.

Kde jste ale nakonec vzala peníze na rozjezd podnikání?

Asi se mi budete smát, ale nakonec jsem se vykašlala na všechny investory a rozjezd firmy jsem financovala ze stavebního spoření. Místo zařizování vlastního bytu jsem peníze investovala do výroby Venušiných kuliček.

V jednom z rozhovorů jste říkala, že je propastný rozdíl mezi sexshopy v České republice a v západní Evropě nebo třeba v Americe. Čím to je?

Přijde mi, že třeba v Praze jich je možná i víc než v zahraničních metropolích. Tady ale máte většinou sexshopy sítě Erotic City, které jsou z venku polepené tapetou, takže nevidíte dovnitř. Na člověka navíc celý ten styl působí dost vulgárně. Mnohem hezčí jsou různé intim butiky, které jsou běžné na Západě. V Praze je už taky jeden takový intimity butik a ve srovnání se sexshopy je to zkrátka úplně něco jiného – kromě erotických pomůcek se tam prodává například luxusní prádlo, knížky, je to vkusně zařízené, z ulice si můžete prohlédnout výlohu.

Velký rozdíl je ale i v tom, jak je v prodejně rozmístěné zboží a jak se chovají prodavači. Tady je všechno zabalené v krabicích, prodavačky za vámi pořád chodí a ptají se, co chcete rozbalit, co vyzkoušet a jestli si to vezmete. V zahraničí máte zboží vystavené, můžete si ho sami vzít do ruky a prohlédnout si zblízka materiál a zpracování. Prodavači jsou milí a řeknou vám, že jestli budete něco potřebovat, tak jsou vám k dispozici. Rozhodně vás nepronásledují na každém kroku jako tady.

A jak probíhala výroba? Šlo všechno podle plánu?

Spolupracuji s jednou menší firmou. Jsou šikovní, ale hned při první edici Venušiných kuliček jsme spolu dost bojovali. Na začátku listopadu 2013 jsem produkt představila veřejnosti a od poloviny měsíce, kdy už mi měla výrobní firma zakázku dávno dodat, ho bylo možné objednat na internetu. Firma, která kuličky vyrábí, mi je ale byla schopná poslat v perfektním stavu až někdy v prosinci. Neustále tam totiž měli povrchové nedokonalosti. Já z toho byla totálně na nervy, protože jsem ztrácela nejdůležitější prodejní čas před Vánocemi. Takhle nepříjemná jsem snad v životě nebyla, řvala jsem na šéfa jejich výroby, že jsou totální lemplové, když si to nedokážou uhlídat. Nakonec mi dali za pravdu a zjistili, že si chtěl jeden z pracovníků ušetřit čas, takže se na formě vždycky objevily nějaké nedokonalosti. Později mi dokonce děkovali, že by na to, že se při výrobě dělají takové chyby, jinak nepřišli. Teď už se tomu sice směju, ale tehdy to vážně moc veselé nebylo. Oceňuji, že zákazníci, kteří měli zboží objednané, a přišlo jim s takovým zpožděním, měli trpělivost a pochopili problémy, které tehdy nastaly.

Kdo je vlastně vaše cílová skupina? A jak by se dal popsat váš typický zákazník?

Myslím si, že typický zákazník neexistuje. Je to opravdu hodně různorodé. Z Google Analytics sice například víme, že nás nejvíc navštěvují ženy mezi osmadvaceti a pětačtyřiceti lety, máme ale i hodně zákaznic, kterým je nad šedesát. To jsme se dozvěděli i díky tomu, že nás spousta lidí prosila, abychom do platebních metod přidali dobírku, jsou totiž prý starší ročníky a neumějí moc pracovat s počítačem. To mi přijde takové roztomilé.

A objednávají u vás zboží častěji ženy, nebo muži?

Řekla bych, že je to zhruba půl na půl. Někdy si ženy kupují kuličky pro sebe, jindy je objednávají kamarádkám a často je zase kupují pánové pro své partnerky.

Máte doma nějaké sexuální pomůcky?

Jaké jsou vaše cíle do příštích dvou let?

Co se týče Whoop de doo, tak bych chtěla zapracovat na distribuci a začít prodávat kuličky i do zahraničí. Cílem je samozřejmě v dohledné době uvést na trh další produkty, jako je třeba právě ten vibrátor. Ráda bych se víc věnovala nejen produktům Whoop de doo, ale i dalším projektům mého studia Anna Marešová Designers. Uvědomuju si, jak hrozně moc záleží na lidech, kterými se obklopíte, takže bych ráda postavila schopný a spolehlivý pracovní tým. To je pro mě základ.

A na jakých dalších projektech teď vlastně pracujete?

V Ústí si ještě dodělávám doktorát. Dělám spolu s kolegy na projektu, který se týká udržitelného designu. Jde o kolekci svítidel, která vyrábíme ze skla určeného na vyhození z fyzikálního ústavu. Na podzim by měla být výstava.

Ve studiu zase pracujeme na zakázce pro firmu Hästens Prague. Pak máme ještě jednu zakázku, ale o té bohužel nemůžu mluvit, protože si to zadavatel nepřeje, dokud projekt sám nepředstaví. Když to všechno sečtu, tak mám práce až nad hlavu. Na druhou stranu jsem ráda, že se mi to podařilo takhle rozjet.

Pokračování: Neumíme si to tu udělat hezké

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Související témata

andělský investordesignerotikamarketingpodnikánístart-upživotní styl
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo