Hamás třeba končí. Na jeho místo se ale tlačí sekáči, co se nezakecají

Už teď se zdá, že „uvolněné“ místo po Hamásu by mohly rychle obsadit ještě problematičtější a militantnější skupiny, které se inspirují vzestupem ISIL v Sýrii a Iráku. To by pro Izrael nebyla zrovna nejlepší zpráva.

Nebylo by to poprvé, co by Izrael vydláždil cestu nepřátelům ještě nebezpečnějším a nevyzpytatelnějším než jsou ti dosavadní.

Hřáli si Hamás na prsou

Hamás vznikl jako „pobočka“ egyptského Muslimského bratrstva, průkopnické islamistické organizace, kombinující politickou a charitativní činnost. První příznivci Bratrstva se v Gaze objevili po roce 1948 mezi arabskými uprchlíky z Izraele.

V Egyptě, který v tu dobu Gazu ovládal, vládl od roku 1952 sekulární autoritativní režim Hnutí svobodných důstojníků Gamála Násira. Činnost Muslimského bratrstva byla na jeho území, tedy i v Gaze, tvrdě potlačována. To se změnilo po šestidenní válce v roce 1967, kdy Gazu ovládl Izrael.

Zatímco Fatáhu a dalším sekulárním frakcím Organizace pro osvobození Palestiny zde začaly krušné časy, veškerá omezení islamistů Izrael zrušil. Pobočka Muslimského bratrstva v Gaze vedená šejkem Jásinem se mohla zcela svobodně rozvíjet.

Jásinovu činnost Izrael de facto posvětil, když zaregistroval jeho charitativní organizaci Mujama al-Islamíja. Ta směla v Gaze stavět mešity, školy, kluby pro mládež, knihovnu… Vedle toho se soustředila i na budování dostupné zdravotní péče.

Izrael islamisty vnímal jako protiváhu v té době velmi nebezpečné levicové a sekulární Organizace pro osvobození Palestiny. Zejména Arafatem vedené nejsilnější frakci Fatáh. která Izraeli svými útoky dělala velké starosti. Když později začalo k občasným násilným střetům mezi islamisty a Arafatovými levicovými nacionalisty, Izrael jim nebránil.

Vyhánět čerta ďáblem

Fatáh na konci osmdesátých let začal měnit svůj politický program. Jeho cílem nově nebylo zničení Izraele a jeho nahrazení palestinským národním státem. Místo toho existenci Státu Izrael uznal a nově usiloval o vytvoření palestinského státu, který by s Izraelem mohl koexistovat. Započal takzvaný mírový proces.

A právě tehdy Izrael dohnala jeho snaha vyhánět čerta (sekulární Fatáh) ďáblem (islamistickým Muslimským bratrstvem). Po letech nerušeného rozvoje byly islamistické struktury připraveny založit politickou stranu s ambicí plně nahradit zkorumpovaný a nově také vůči Izraeli smířlivý Fatáh.

Šejk Jásin tedy roku 1987 založil Hnutí islámského odporu, které vešlo ve známost pod svým arabským akronymem. Hamás. Ačkoliv v zakládající chartě hnutí hovořilo o džihádu jako jediné možné cestě a nebálo se ani otevřeného antisemitismu, Izrael si nové hrozby stále ještě nebyl vědom.

Hamás poprvé udeřil v roce 1989, kdy unesl a zavraždil dva izraelské vojáky. Teprve pár měsíců poté, co se tehdejší izraelský ministr obrany sešel s jedním z lídrů této organizace. Tehdy bylo totiž stále ještě běžné, že izraelští politici konzultovali svůj postup s palestinskými náboženskými a politickými vůdci nespojenými s Fatáhem.

Tento čin Hamásu všechno změnil. Izrael si poprvé uvědomil, že islamismus není jen užitečný nástroj proti Fatáhu, ale také ideologie, jejíž stoupenci nebudou váhat bojovat za zničení židovského státu.

V reakci na toto první vystoupení Hamásu bylo čtyři sta jeho členů deportováno do Libanonu. Ani to nebyl nejšťastnější nápad. Některým aktivistům rozdílná konfese nebránila navázat kontakty s tamním šíitským hnutím Hizballáh: nenávist k Izraeli jim byla společná. Když se pak část z nich po čase vrátila do Gazy, mohla načerpané zkušenosti a know-how Hizballáhu využít v praxi.

Hamás u konce s dechem

Pověst nezkorumpovatelné organizace pomáhající obyčejným Palestincům a nesmiřitelného nepřítele Izraele, tedy pravého opaku Fatáhu, vynesla Hamásu šokující vítězství ve svobodných legislativních volbách v roce 2006.

Krátce po těchto volbách následoval vojenský střet mezi silami Hamásu a Fatáhu. V Gaze Hamás zvítězil a území ovládl. V konfliktech mezi Hamásem a dnes už konstruktivním Fatáhem stál Izrael na straně Fatáhu. Přesně naopak, než tomu bylo do konce osmdesátých let.

Dnes se zdá, že Hamás je skutečně u konce s dechem. Na začátku tohoto roku se s Fatáhem dohodl na vytvoření vlády národní jednoty, čímž oficiálně skončilo dosavadní dvojvládí. Ozývají se ale i hlasy, že Hamás dohodou s Fatáhem uznal, že není nadále schopen Gazu kontrolovat.

Přijde palestinský ISIL?

A tady se právě může skrývat možné nové nebezpečí. Někdejší islamistická protiváha vůči Arafatově organizaci se v posledních desetiletích proměnila v izraelskou noční můru. Nikde ale není psáno, že pokud Izrael Hamásu zasadí smrtelný úder, bude mít od terorismu pokoj a bude moci zahájit pokračování mírového procesu s Fatáhem.

Už teď se na uvolněné místo po Hamásu tlačí skupiny mladých sekáčů, co se nezakecají. Varováním je vzestup ISIL v Sýrii a Iráku. Za tuto salafistickou organizaci bojuje dokonce i jednotka dobrovolníků z Gazy. Už v srpnu 2009 se objevil pokus o založení islámského emirátu v Gaze skupinou Jund Ansar Allah napojenou na al-Kájdu. Ta byla tehdy ještě rozmetána Hamásem.

Nicméně skupiny inspirované salafismem a džihádismem v Gaze fungují i nadále a objevují se stále častěji. Hovoří se i o tom, že mají na svědomí větší část raketových útoků na Izrael než samotný Hamás. Vážnost hrozby podtrhuje skutečnost, že považují dokonce i Hamás za příliš mírný. Vadí jim, že mnohokrát uzavřel s Izraelem příměří. Vadí jim, že se účastní voleb. Vadí jim dokonce i to, že s Fatáhem sdílí ideu palestinského národního státu. Ta je pro tyto skupiny passé. Dnes je v kurzu islámský chalífát po vzoru ISIL.

Pokud Hamás současný konflikt nepřežije, Izrael zřejmě jásat nebude. Nebude na to mít čas.