Až moc dobře lubrikovaný život. Sbohem, Foursquare

Sociální síť Foursquare umožňovala svým padesáti milionům uživatelů dvě věci: dělit se o to, kde jsou, a dělit se o to, jaké to tam je. Umožňuje to pořád, jen už na to místo jedné mobilní aplikace potřebujete dvě, čili k půlhodině sjíždění denně přičtěte deset sekund na přepínání. Ukázalo se ale, že taková drobnost má zásadní následky, nové appce dali uživatelé na iTunes zoufalou půldruhou hvězdičku a největší internetové celebrity Předlitavska se se službou loučí:

Těší mě to, protože jak Foursquare začíná skomírat, konečně v sobě nabírám sílu opustit tohohle tyrana taky.

Černé ovce 2.0

Foursquare mě vcuclo. Nebyla to jen další síť, na kterou jste si mohli fotit snídani, i když jsme to všichni dělali: byla to skvěle vymyšlená hra. V reálném světě, s lidmi, které znáte, nenápadná, ale vtahující. V každém podniku jste soupeřili o korunku mayora, kovaného štamgasta, který se tam v posledních dvou měsících přihlásil nejčastěji. Za každé přihlášení jste dostali body: čím vzdálenější a méně exponovaná místa, tím výš v žebříčku přátel. A pak všechny ty čelendže a rekordní šňůry, jako mých 52 týdnů ve Třech ocáscích v řadě. – Žít společensky, ale na dálku, hrát si, ale bezkontaktně, získat přesný koeficient sociálního statusu a nepřetrhnout žádnou šňůru: ideální hra pro generaci, pro kterou je Aspergerův syndrom sexy.

Zároveň Foursquare pomáhalo objevovat svět. Jasně, spíš než o svět šlo o to nezaspat žádné nové bistro ve čtvrti a ztéct ho dřív, než tam Cuketka nažene úplně všechny. Zkuste ale otevřít Foursquare v cizím městě v cizí zemi a klepnout na Nejlepší v okolí. Nabídne vám rodinné podniky v postranních uličkách. Hospody, kam chodí místní. Otvírací doby. Mapy. Fotky, stovky fotek jídel, drinků, záchodů. A tipy návštěvníků: po vindaloo vám shoří tlama, servírka šidí, nejlepší řízky ve vesmíru. – Žádný spotřebitelský magazín České televize neudělal pro dobro a bezpečí spotřebitelů ani střípeček toho, co Foursquare.

Tímhle si mě Foursquare omotalo kolem prstu. A pak mě začalo bít.

Používáte Foursquare?

AktivněSpíš se jen občas mrknuUž neNe

Hlasovat

Od cestování bez zklamání k cestování bez překvapení

Foursquare peníze šetřilo, ale zároveň je stálo. Řekněme si to otevřeně: mayorské korunky a body byly hipsterské citrónky a zvonečky. Nešlo ale jen o ty prachy, co člověk nechal někde, kam by nešel, kdyby ho den před tím někdo nepřipravil o mayorství. Byla to celá ta ideologie choditněkamismu, posilovaná v každé pauze sjížděním příspěvků od kamarádů, co už někam šli, protože někam jít je přece lepší, než nikam nejít. Za pití piva za čtyřicet korun mezi blbci byly korunky, srdíčka a body, za pití lahváče stejné značky za dvanáct doma s knížkou byl leda soucit.

Foursquare mě přimělo pracovat zadarmo. Jaron Lanier by poznamenal, že i samotné přihlašování do kaváren a barů je práce, protože tím pomáháte Foursquare vytvářet hodnotnou databázi. Já ale myslím opravdovou práci. Copak jsem mohl jako lokálpatriot nevarovat před blbými podniky v Brně a zdržet se doporučování těch, které jsou skvělé? Napsal jsem 126 tipů, práce za několik tisíc, za kterou jsem dostal jen srdíčka. Dokonce jsem tím často konkuroval svému vlastnímu průvodci městem, jenomže znovu: copak mám nechat lidi chodit do turistických pastí a míjet poklady ve vedlejších ulicích?

Foursquare mě uvěznilo v turistickém rezortu. Neviditelném, ale o to stísněnějším. Na lidi, kteří jezdí na katalogové dovolené, jsem se vždycky díval s despektem. Kde je v tom radost z objevování? – Ale kde ji má člověk, který všechno, co v doteď nenavštíveném místě navštíví, viděl den před tím na Foursquare? Který prožil při čtení tipů dopředu všechnu radost i všechno zklamání? Který nikdy do nikoho náhodou nenarazí, protože přesně ví, kde všichni zrovna jsou? Foursquare dokonale prolubrikuje život. Tak dokonale, že neucítíte žádné tření.

Nepochopte mě špatně, tohle není hejt na Foursquare. Tohle je hejt na člověka, který si ho nechal přerůst přes hlavu, a zároveň výstraha. Foursquare (a jeho případní následovníci) vám ze života obrousí špičky: život bez zklamání zákonitě vyústí v život bez překvapení. Šum ale provází každý signál, a jestli je daní za nečekané radosti jen tu a tam špatný poměr kvality a ceny a trocha strachu z promeškání, pak jo, jdu zase do toho.