Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Z deníku europoslance: Můj první projev na půdě Evropského parlamentu

| 23. 7. 2014 | Vstoupit do diskuze

O tom, jak Evropský parlament volil komisaře na tři měsíce (pak odejdou s mnohamilionovým odstupným) a jak jsem měl na půdě Parlamentu svůj první projev k ostře sledovanému vyjednávání obchodní smlouvy s USA. A o tom, jak Parlament projednává mnoho zbytečných rezolucí, které nikomu nepomůžou.

Z deníku europoslance: Můj první projev na půdě Evropského parlamentu

Na začátku července Evropský parlament řešil jen sám sebe – zvolil své předsednictvo a rozdělení poslanců do výborů, na druhém červencovém zasedání ve Štrasburku už bylo na programu několik dalších návrhů.

Volba předsedy Evropské komise

Jak už bylo jasné z politické dohody mezi socialisty a eurolidovci, ve volbách šéfa Evropské komise hladce prošel lidovec Jean-Claude Juncker. Naše frakce Evropa svobody a přímé demokracie hlasovala velkou většinou proti. Potvrdila se tak vláda velké koalice socialistů (ti mají pro změnu předsedu parlamentu Martina Schulze) a eurolidovců.

Volba čtyř nových komisařů

Protože paní Redingová, bývalá komisařkam, proslulá všemožnými regulacemi, byla zvolena do Evropského parlamentu, zanikl jí mandát v Komisi. Podobně se to stalo u dalších tří členů Evropské komise, a tak Evropský parlament hlasoval o čtyřech nových komisařích na zbytek období. Byla to volba zbytečná a drahá – na podzim se budou stejně volit všichni členové komise znovu na řádný termín.

Před hlasováním žádal Bernd Lucke za Alternativu pro Německo předsedu parlamentu Schulze o informaci o finančních dopadech této volby. Ptal se, jestli i tito dočasní tříměsíční komisaři budou mít nárok na štědré odstupné. Odpověď nedostal, ale z pravidel honorování Evropské komise plyne, že ano. Každý ze tří komisařů dostane za tři měsíce nejen plat dva miliony korun, ale pak ještě odstupné osm milionů korun. Za tři měsíce služby. Spolu s Berndem Luckem, Richardem Sulíkem i členy naší frakce jsem hlasoval proti těmto drahým letním komisařům. Většina parlamentu je ale zvolila.

Smlouva TTIP a můj první projev

Čas projevů jednotlivých 751 poslanců se pečlivě dělí, takže pro toto zasedání na mě vyšla minuta a půl. Využil jsem ji k debatě nad smlouvou o investicích a obchodu se Spojenými státy (TTIP).

Mluvil jsem ve prospěch volného obchodu s USA, ale proti složité smlouvě, která by znamenala balík nových regulací. Smlouvu Evropská komise stále sjednává v utajeném režimu a ještě ji nikomu neukázala. Předpokládám, že na podzim poskytne znění smlouvy Evropská komise členům výboru pro zahraniční obchod – od nich se mi ji pak povede získat.

Nebudu profesionálním turistou

Podobně jako se skoro všichni poslanci zapsali do nějakého parlamentního výboru, skoro všichni se zapsali také do nějaké zahraničí delegace. Delegace jsou skupiny poslanců, které jezdí na setkání se zahraničními parlamenty. Populární mezi poslanci jsou například delegace pro Austrálii a Nový Zéland nebo pro Karibik. Já jsem se do žádné takové delegace nezapsal, podobně jako členové UKIP. Považujeme to za parlamentní turistiku – za výlety z peněz daňových poplatníků s předstíranou prací. Tímto se omlouvám členům delegací, kteří tam nějakou užitečnou práci odvedou.

Skoro každý člen je také zapsaný do nějakého výboru. Já jsem zapsaným členem výboru pro ústavní záležitosti. Na jeho červencové jednání ale do Bruselu nepoletím. Na jednání není nic podstatného, stačí, že tam bude přítomný můj asistent, který mě bude informovat. Je to v souladu s předsevzetím, které jsem si dal před volbami – nebudu se do Bruselu stěhovat a ve výborech nechci trávit zbytečný čas. Kdybych v Bruselu bydlel, asi bych měl podvědomou touhu se zasedání výboru zúčastnit i kdyby bylo o ničem – jen kvůli dietám, které dostávají poslanci za každou účast.

Válka je špatná. Odhlasováno

Čtvrtek – závěrečný den jednání parlamentu ve Štrasburku byl ve znamení (pro mě) nesmyslných rezolucí – Rezoluce o situaci v Iráku, rezoluce o situaci v Súdánu, rezoluce o situaci v Nigerii a tak podobně. Většinou jsem se zdržoval hlasování. Považuji toto za pseudočinnost. Parlament má (podle mě) hlasovat o zákonech, které dopadají na lidi, kteří jej volili. Ty rezoluce jsou vesměs vyjadřováním názoru na to či ono. Obvykle pohoršení nad porušováním lidských práv všude možně ve světě. Porušování lidských práv ve světě je sice smutné, ale není to podle mě něco, o čem by měl – podle mě – jakýkoliv parlament hlasovat. 

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK