Bramboračka „Mutti“ Merkelové Němcům šmakuje

Pokud by někdo minulý týden předpověděl, že Němci rozdílem šesti branek převálcují na fotbalovém šampionátu domácí Brazílii, byl by označen za pošetilce. Stejně jako ten, kdo by před čtrnácti lety prorokoval, že Angela Merkelová získá volební hattrick a třikrát zasedne do kancléřského křesla.

Jenže cesty fotbalu i politiky jsou nevyzpytatelné. A tak němečtí plejeři získali světový pohár a Merkelovou zdobí osm titulů nejmocnější ženy světa.

Angela Merkelová

Německou kancléřkou je nepřetržitě od 22. listopadu 2005.

Od roku 2000 předsedá Křesťanskodemokratické unii (CDU)

Do Spolkového sněmu byla poprvé zvolena v roce 1991.

V letech 1991 až 1998 působila ve vládách kancléře Helmuta Kohla jako ministryně žen a mládeže, poté jako ministryně životního prostředí.

Hlásí se k luteránské církvi.

Je podruhé vdaná, bezdětná.

Narodila se 17. července 1954 v Hamburku do rodiny luteránského pastora a učitelky, vyrůstala v NDR.

V roce 1986 získala doktorát z fyziky, do roku 1990 pracovala v Institutu fyzikální chemie.

Ze šedé myši barevnou Angie

Německá kancléřka patří v šedesáti mezi nejrespektovanější, nejoblíbenější (patrně i nejodposlouchávanější) šéfy vlád a vyhrává volby jako na běžícím pásu. Na začátku tomu však nic nenasvědčovalo.

Křesťanští demokraté postavili Merkelovou za stranické kormidlo v roce 2000, kdy si lízali rány po sponzorském skandálu a hledali někoho, kdo se do něj nenamočil. Kritici ji pokládali za příliš mladou (Merkelové tehdy bylo 45 let), jinými slovy za příliš nezkušenou a za příliš umírněnou, potažmo za příliš ženskou. Upozorňovali, že není dostatečně výřečná, nemá charisma a nedokáže strhnout. Smířili se s ní jen proto, že ji pokládali za dočasné a nouzové řešení.

V roce 2002 vedl koalici křesťanských demokratů a křesťanských sociálů do voleb bavorský harcovník Edmund Stoiber. Merkelová dostala šanci až v dalších volbách v roce 2005.

Tenkrát vše vypadalo na hladké vítězství CDU/CSU. Němci už měli vlády sociálních demokratů dost a chystali se ji poslat k čertu. Levicoví voliči nemohli sociálnědemokratickému kancléři Gerhardu Schröderovi odpustit jeho reformy pracovního trhu.

Bylo z toho ale drama. Nejistá a toporná Merkelová v předvolebních debatách se sebevědomým vůdcem sociálních demokratů Schröderem vypadala jako učnice a obhájce kancléřství mocně dotahoval.

Nakonec CDU/CSU o příslovečný fous (necelé procento) uhájila první místo a Merkelová poprvé nastoupila do kancléřství. Poté tam jako vítězka voleb nakráčela ještě dvakrát. To už vítězství neutrpěla, ale vybojovala.

Dcera luteránského pastora postupně získávala půdu pod nohama - v Německu i ve světě. Otrkala se v politických debatách, získala jistotu.

Na počátku jí říkali šedá myš. Vizážisté ale zapracovali. Oblékli ji do výrazných barev, vylepšili účes a dodali nový make-up. Do volební kampaně ji vyslali se stounovským songem Angie.

Zrcadlo, řekni, kdo je nejmocnější

Dnes, kdy má za sebou devět let v čele vlády, ji Němci nejčastěji přezdívají Mutti (Máma, Mamka). Dvě třetiny z nich jí vyjadřují důvěru.

Tak vysoká podpora je mezi šéfy evropských vlády neobvyklá. Merkelová je dnes nejrespektovanějším z vůdců vlád velkých evropských států.

Časopis Forbes ji osmkrát vyhlásil nejvlivnější ženou světa. S výjimkou roku 2010 kraluje Merkelová žebříčku již od roku 2006. V anketě za sebou nechává mocné šéfky mocných společností Pepsi či Anglo American, britskou královnu Alžbětu i předsedkyni Fedu Janet Yellenovou. Záda ukazuje i mnoha mocným mužům, Magazín ji jako jedinou ženu řadí do desítky nejmocnějších lidí planety.

„Je páteří Evropské unie, osud eura spočívá na jejích bedrech,“ napsal o ní Forbes.

 Za evropskou politiku se přitom na kancléřku valily vlny kritiky. Pro obyvatele zemí evropského jihu je ztělesněním úspor a škrtů. Řekové ji zobrazovali s hitlerovským knírkem, nemohli jí odpustit, že je připravila o štědré penze.

Proč pomáháme těm nevděčníkům? ptali se Němci kancléřky.

Její politika nevoní ani Francii. Tradiční strategický partner Německa těžce nese, že kancléřka s jejím vedením předem nekonzultuje evropská témata. Merkelová na rozdíl od svých předchůdců v kancléřství neklade Francii nad Británii, Polsko či Česko.

Ostatně, čeští politici si ji za českého předsednictví Evropské unii (první polovina roku 2009) nemohli vynachválit. Stačilo zavolat a „Angie“ či její lidé - na rozdíl od tehdejšího prezidenta Nicolase Sarkozyho a jeho pařížské party - byli vždy ochotni spolupracovat, poradit či pomoci.

Nahlíženo z Česka, nemělo by zapadnout ani to, jak Merkelová bez obalu představitelům sudetských Němců připomněla, že kdyby nevolili nacisty, nebylo by vyhnání.

Šetrná švábská hospodyně

Britský Daily Mail ji před devíti lety označoval za německou verzi Margaret Thatcherové. Brzy se však ukázalo, že tohle srovnání kulhá.

Merkelová se ideologem německých konzervativců nestala. Do bývalé ministerské předsedkyně Británie jí chyběla nejen přímočará politika, ale i suverenita, průbojnost a rétorické dovednosti.

Politika „Angie“ Merkelové není ideologicky vyhraněná, složením připomíná oblíbenou polévku kancléřky - bramboračku. Obsahuje jak pravicové, tak levicové ingredience.

Co na tom, že Merkelová zachraňovala banky z peněz daňových poplatníků, to dělali i jiní pravicoví politici. Ona však zvyšovala sociální pojištění i důchody, zaváděla šrotovné, prosazovala odchod od jádra a subvence do zelených energií a přikývla na minimální mzdu.

Jistě, Merkelová, na rozdíl od Thatcherové, neřídila jednobarevné, ale koaliční vlády. Musela dělat kompromisy. Leckdy však její levicová rozhodnutí nebyla důsledkem ústupků koaličnímu partnerovi, ale iniciativou, kterou kancléřka brala levici vítr z plachet.

Novinářka Gertrud Höhlerová v knize Kmotra: Jak Angela Merkelová změnila Německo (Die Patin: Wie Angela Merkel Deutschland umbaut) líčí kancléřku jako političku bez vlastních myšlenek zato posedlou mocí. „Jednou sociální, jindy konzervativní, jak se jí hodí,“ píše o ní.

Ale politické manévrování Angely Merkelové není bezbřehé. Kancléřka, na rozdíl od jiných evropských politiků, například nepřistoupila na to, aby staré dluhy byly spláceny fiktivním ekonomickým růstem nastartovaným novými dluhy. Nakonec u ní vždy převážila šetrná švábská hospodyně (schwäbische Hausfrau).

Klidný let s kancléřkou

Merkelová nemá v repertoáru strhující projevy nebo ohromující vize. Leckdy ani neplní volební sliby. Němci se tak od ní třeba nedočkali jednoduchého a přehledného daňového systému. Přesto jako jediná z šéfů vlád velkých evropských zemí dokázala své křeslo uhájit uprostřed krize.

Čím to vysvětlit? Proč Němci volí Angelu Merkelovou?

Vystihl to Der Spiegel, který loni po jejím volebním triumfu napsal, že Merkelová rozumí přání svého hejna po klidném letu. Němci prostě „mají rádi své jistoty“ a „Mutti“ Merkelová je pro ně bezpečný přístav.  

Týž týdeník ve svém nejnovějším vydání informuje, že kancléřka zvažuje odchod ještě před dalšími volbami v roce 2017. Prý to tvrdí zdroje z jejího okolí. Merkelová by tak ukončila kariéru šéfky vlády obdobně jako britský premiér Tony Blair, který se z Downing Street č. p. 10 vystěhoval v polovině funkčního období.

Kancléřka nicméně loni v kampani slíbila, že čtyřleté období dokončí. A na rozdíl od Blaira ji domácí publikum respektuje.

Proto jsem přesvědčen, že v Německu se v příštích letech na klíčových místech nic nezmění. To znamená, že „Die Mannschaft“ povede do příštího (evropského) šampionátu trenér Joachim Löw a „Das Kabinett“ bude do příštích voleb řídit kancléřka Angela Merkelová.