Černá díra v Iráku. Žere dolary!

Biliony dolarů (v krátké číselné soustavě, jaká se používá v USA, ohromující triliony) zaplatili Američané za svržení režimu Saddáma Husajna. Od odchodu jejich vojáků z povodí Eufratu a Tigridu však neuplynula ani pohádková tisíc a jedna noc a situace v zemi je ještě hrozivější než před americkou invazí.

Stát z Perského zálivu, kolébku jedné z nestarších civilizací oplývající ropou a zemním plynem, dobývají džihádisté z ISILu, kteří chtějí založit islámský stát (chalífát). Patří ke stejné (sunnitské) větvi islámu jako Saddám a s bývalým diktátorem, který věšel členy opozice a Kurdy likvidoval sarinem, si v krutosti nezadají.

Džihádisté už stojí před branami Bagdádu. Největší irácká rafinerie je odstavena, ceny ropy stoupají.

Je zjevné, že bilionová investice Ameriky do Iráku může být brzy zaváta pískem.

NESPOLÉHEJTE NA NÁHODU!

Čím později si sjednáte životní pojištění, tím více zaplatíte. V tom lepším případě…

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Američané jako živé terče

Invaze do Iráku je příběh o krutovládci, lžích a bezradnosti. Američané ji zahájili za podpory Britů v noci na 20. března 2003. Cílem bylo odstranit Saddáma Husajna. To se podařilo.

Režim padl. Diktátora vytáhli mariňáci z podzemního doupěte, kde se skrýval. Umyli ho, ostříhali, odvšivili a předali Iráčanům, kteří (jak jinak) nenáviděného tyrana oběsili.

Blamáží však skončilo americké pátrání po chemických a biologických zbraních. Argumentem, že je Saddámův režim vlastní, přitom vláda George Bushe juniora invazi zdůvodňovala. Ospravedlňovala ji také tím, že Saddámův režim je ve spojení s al-Kájdou a může jí tyto zbraně předat. Ani to se nepotvrdilo.

Když měl Bush tři roky po invazi jeden ze svých návalů pravdomluvnosti, v rozhovoru pro televizi CBS přiznal: „Nejtěžší část mé práce bylo propojit Irák s válkou proti terorismu.“

Na počátku však mohl být vrchní velitel spokojen. Američané projeli Irákem jako nůž máslem. Vojáci irácké armády před nimi svlékali uniformy a zahazovali zbraně (obdobně jako teď před džihádisty). Do Bagdádu dorazili Američané za tři týdny od překročení hranice.

Pak ale nevěděli co dál. V zemi propukly sektářské boje, které přerostly v občanskou válku, a povstalci proti novému režimu pořádali hony na Američany. Dělali si z nich živé terče.

Do 15. prosince 2011, kdy poslední američtí vojáci na základně Sather u Bagdádu stáhli a srolovali vlajku s hvězdami a pruhy a vyrazili na cestu do Kuvajtu, se domů vrátilo víc než čtyři tisíce jejich spolubojovníků v kovových rakvích. Deník Washington Post na webu Faces of Fallen píše, že v Iráku zahynulo 4486 amerických vojáků.

Jak vyhodit dolary z okna

Bushův ekonomický poradce Lawrence Lindsey krátce před tažením do Iráku vyslovil domněnku, že za ně Amerika zaplatí sto až dvě stě miliard dolarů. Šéf Pentagonu Donald Rumsfeld označil jeho prognózu za nafouknutou bublinu. Ujistil, že invaze bude rychlá a levná, ocenil ji na padesát, maximálně šedesát miliard.

Vláda prezidenta Baracka Obamy účet za Irák přepočítala a vyšlo jí 845 miliard dolarů. (Představu o tomto balíku peněz získáte na tomto velmi názorném webu). Odhad nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglitze míří výš: Někdejší ekonomický poradce prezidenta Billa Clintona se spolupracovnicí Lindou Bilmesovou ho vepsali do názvu knihy Three Trillion Dollar War.

Jistě, každá válka něco stojí. Musíte platit výzbroj, munici, žold, palivo… Jenže Američané v Iráku doslova vyhazovali oknem miliardy.

Rok po dobytí Bagdádu přistála na letišti v irácké metropoli letka amerických herkulesů C-130 s  bednami napěchovaných stodolarovými bankovkami slisovanými do cihliček. Zásilku dvanácti miliard dolarů, patrně největší transfer bankovek v dějinách Federálního rezervního systému, poslali Američané jako dárek nové irácké vládě.

Mělo to chybu. Irácká vláda zemi neovládala. Navíc se vymykala jakékoli kontrole.

Po osudu peněz se pídil Stuart Bowen, honosící se titulem generální inspektor pro obnovu Iráku. Dokázal zmapovat investice za 3,2 miliardy. Balík 8,8 miliardy zmizel mezi prsty iráckých úředníků. Bankovní lupiči celého světa museli blednout závistí.

Podobně se později vypařilo 1,2 miliardy dolarů určených na výcvik iráckých vojáků a policistů.

Americká vláda však pamatovala nejen na představitele nového Iráku, ale také na komfort svých vojáků. Za klimatizaci stanů na základnách v Iráku platila deset miliard ročně (stejně jako v Afghánistánu). Dohromady tak v obou misích utrácela dvacet miliard, což je víc než roční rozpočet NASA.

Američané si přitom několik posledních let lámou hlavu, kde vzít peníze na přípravu letu astronautů k Marsu.

Kalkulátor nobelisty Stiglitze

Profesor Kolumbijské univerzity Stiglitz do účtu za iráckou anabázi zahrnul nejen přímé výdaje na válku, ale i náklady vedlejší a budoucí a jejich řetězení. Upozornil, že v roce 2003 vyslala americká vláda poprvé v dějinách země vojáky do války a přitom snižovala daně. Na irácké tažení si půjčovala a tím zvýšila americký dluh.

Od invaze v roce 2003 do finanční krize pět let poté vyrostl americký dluh ze 6,4 bilionu na deset bilionů dolarů. Stiglitz s Bilmesovou ve své knize připomínají, že čtvrtina tohoto přírůstku (900 miliard) jde na vrub vojenského angažmá v Iráku.

Stiglitz do nepřímých dopadů války počítá i vyšší výdaje za ropu. Barel černého zlata počátkem roku 2003 stál 25 dolarů, za pět let se dostal až na 140 dolarů. Futures kontrakty před invazí přitom takový vývoj nenaznačovaly.

Autoři knihy kalkulují také s výdaji na péči o desítky tisíc zraněných a zmrzačených vojáků a s výplatami tisícovkám vdov. Ekonomiku to zatíží na desítky let.

Stiglitz a Bilmesová pokládají tři biliony za střízlivý odhad. „Otázkou je, zda jsme se z nákladného omylu v Iráku poučili,“ podotkl Stiglitz dva roky po vydání knihy v článku pro Washington Post.

Pošle Amerika v příštích pěti letech vojáky válčit do cizí země?

Ne, nebude důvodNe, nebude mít chuťNic jiného jí nezbudeNěco menšího si asi neodpustíZdá se mi to pravděpodobnéStoprocentně

Hlasovat

Další miliardy do černé díry?

Agentura Reuters popisuje nynější situaci v Iráku jako návrat do let 2006 a 2007, kdy vrcholila občanská válka mezi sunnity a šíity. Jenže může být hůř. Tentokrát hrozí, že konflikt pohltí Sýrii, Írán a Saúdskou Arábii.

ISIL chce vymazat hranice mezi Irákem a Sýrií, vojenští poradci ze šíitského Íránu už radí „soukmenovcům“ v Bagdádu a v jednotkách džihádistů jsou početně zastoupení sunnité naverbovaní v Saudské Arábii. Jednou se budou vracet domů, nejspíš s kalašnikovy i spolubojovníky, a budou si chtít vyřídit účty s nenáviděnou královskou rodinou.

Před sedmi lety potlačili Američané sektářské boje v Iráku masivními posilami. Tentokrát bojové jednotky v iráckém terénu nemají (pouze oddíly, které střeží americkou ambasádu) a nelze očekávat, že by je tam Obama vyslal. Úplně stranou však Amerika stát nemůže, a tak k iráckým břehům odvelela letadlovou loď, raketový křižník a torpédoborec s řízenými střelami.

Vše ukazuje na to, že bezedná černá díra v Iráku schlamstne další miliardy dolarů.