Dotazník budoucího europoslance: Jan Zahradil, ODS

Právě za dvě neděle se otevřou volební místnosti. Pokud bude účast taková jako v týchž volbách v roce 2004 nebo 2009, dostaví se k urnám něco přes čtvrtinu oprávněných voličů, aby vybralo 21 českých zástupců Evropského parlamentu. Instituce, která ovlivňuje životy sta procent oprávněných voličů – a i těch, kteří volit nemůžou. A vzhledem k tomu, kolik české legislativy se vlastně jen přejímá, ovlivňuje je hluboko.

Jan Zahradil se v evropské politice jistě vyzná, pokud bude zvolen i letos, načne v europarlamentu už třetí pětiletku. A je to vlastně paradox, tento politik se totiž rád prezentuje jako zatvrzelý euroskeptik.

Proč kandidujete do Evropského parlamentu? A kterým třem věcem byste se chtěl v Bruselu věnovat v první řadě?

Zatím dvakrát jsme od voličů dostali důvěru, dosáhli jsme řady úspěchů a nerad bych odcházel od rozdělané práce. Jako parlamentní zpravodaj jsem například vyjednával dohodu o volném obchodu s Jižní Koreou a rád bych do konce letošního roku uzavřel i jednání o stejné dohodě s Vietnamem. Máme také připravené konkrétní návrhy na úspory v unijním rozpočtu a chci dál pokračovat v kampani za jediné sídlo Evropského parlamentu, aby konečně skončil nesmyslný stěhovací cirkus mezi Bruselem a Štrasburkem. Přál bych si co možná nejsilnější zastoupení ODS v Evropském parlamentu také proto, že současná česká vláda začíná podnikat některé nezvratné kroky směrem k eurozóně, což představuje pro Českou republiku značné riziko.

Měla by podle vás Česká republika přijmout euro? Pokud ano, tak kdy?

V tuto chvíli nemá cenu o nějakém termínu hovořit. Řada nových protikrizových opatření v eurozóně na mě zatím působí spíš dojmem vyhánění čerta ďáblem – jako například splácení a záruky za cizí dluhy, na něž by mimochodem Česká republika musela v okamžiku přijetí eura přispět 350 miliardami korun. Zkrátka eurozóna se v posledních letech dramaticky proměnila a na stole je řada opatření, o kterých zatím nevíme, jak budou fungovat a jestli náhodou nevzniká jakási transferová unie, kdy budou prosperující státy posílat své peníze těm méně úspěšným a zadluženým. Co ale víme jistě je, že vstup do eurozóny přinese skokové zdražení a ztrátu schopnosti reagovat na globální výkyvy jinak než vnitřní devalvací, která například v Lotyšsku technicky vzato zafungovala, ale za cenu obrovského poklesu životní úrovně a odchodu desetiny aktivní populace za prací do zahraničí. Osobně si myslím, že euro je čistě politický projekt, jehož slabiny jsme nyní mohli sledovat v přímém přenosu, a že pro Českou republiku není výhodné zbavovat se koruny.

Jaký je váš pohled na direktivní rušení roamingových poplatků, regulaci mezibankovních poplatků a na podobná opatření ze strany Evropské unie? Měla by Unie podobným způsobem zasahovat do volného trhu?

Naši občané cestují a pracují po celé Evropě. Musí se přestat bát používat v zahraničí hlavně mobilní internet kvůli strachu z vysokých účtů. Je pravda, že roaming už dnes ztratil opodstatnění, proto jsme se – i přes opatrnost ke všem zásahům do tržního prostředí – nestavili proti definitivnímu ukončení přeshraničních sazeb. Případ mezibankovních poplatků za platbu kartou je podstatně složitější. Nevidím silný důvod, proč tyto poplatky regulovat, ani dostatečné záruky, že vzniklé náklady nebudou přeneseny na klienty.

Měla by Evropská unie důrazněji bojovat proti daňovým rájům? A pokud ano, tak jakým způsobem?

Takzvaný boj proti daňovým rájům je hlavně vějičkou na voliče, ve skutečnosti jde o celou řadu postupných kroků k daňové harmonizaci v Evropské unii, minimálně v případě podnikových daní. To odmítáme. Daňovou konkurenci považuji za přínosnou a některé země používají právě nízké korporátní daně jako svou komparativní výhodu na trhu. Snahou členských států by mělo být především vytvoření dobrých podmínek pro podnikání a příliv kapitálu. A mimochodem, i tzv. daňový ráj, jak ukazuje případ Kypru, je velmi rizikový podnik, za který ručí místní politická reprezentace svým voličům.

Souhlasíte s tím, aby měla Evropská unie společnou armádu? Neznamenalo by to příliš velké finanční zatížení?

Armáda je symbolem suverénního státu a Evropská unie státem není. Za druhé, jednu funkční obrannou kapacitu na mezinárodní úrovni máme – je to NATO. Budování další mezinárodní struktury si nyní nikdo nemůže dovolit, a bylo by to dokonce kontraproduktivní. A konečně za třetí, společná obranná politika nemůže existovat bez společné zahraniční politiky. A opět, Evropská unie není stát a členské státy nehodlají svou zahraniční politiku do Bruselu předávat.

Jaký je váš pohled na volný pohyb zaměstnanců v rámci Evropské unie? Jste pro volný pracovní trh, nebo by členské státy měly mít možnost omezit zaměstnávání občanů z jiných zemí Unie?

Volný vnitřní trh bez bariér považuji za základní hodnotu a stavební kámen evropské integrace. Vždy jsme sice uznávali právo členských států na vlastní migrační politiku včetně dočasných opatření v případě krizové situace, ale právo na volný pohyb pracovních sil v rámci Evropské unie nesmí být dotčeno.

Měla by být v celé Evropské unii jednotně určená hranice minimální mzdy vzhledem k průměrné mzdě v daném státu?

V žádném případě ne. Logika „jedna košile padne všem“, od Řecka po Dánsko, se neosvědčuje a je nutné ji opustit. Členské státy EU mají velmi odlišné tradice, sociální systémy a pracovní trhy a je nesmysl toto řídit centrálně. Nastavení minimální mzdy navíc nepatří mezi pravomoci Evropské unie.

Měla by Evropská unie zavést/zvýšit/zrušit dovozní cla pro výrobce mimo Evropskou unii?

Obchod se třetími zeměmi je oblastí, kde evropská integrace postoupila zatím asi nejdále, zahraničněobchodní smlouvy se sjednávají pouze na evropské úrovni. Otázka dovozních cel je součástí širší problematiky odstraňování bariér v mezinárodním obchodu. Evropská unie disponuje vynikajícím nástrojem, který se jmenuje Free Trade Agreement. Tato dohoda se uzavírá vždy mezi Evropskou unií a konkrétním státem a její výhodou je zajištění férových a výhodných podmínek pro obě strany. Osobně jsem byl v Evropském parlamentu zpravodajem pro dvě takové smlouvy, s Jižní Koreou a s Vietnamem, a v uvolňování obchodních vztahů bych rád pokračoval i v příštím volebním období. V případě exportně orientované české ekonomiky to považuji za jeden z našich klíčových národních zájmů, volný obchod vytváří příležitosti pro podnikatele a pomáhá vytvářet pracovní místa. 

Měla by podle vás Evropská unie pokračovat v dotování zadlužených států, jako jsou například Řecko nebo Kypr?

Dotování zadlužených států je podle mého názoru principiálně chybná strategie. Země eurozóny nicméně takto rozhodly a toto rozhodnutí budou muset posoudit voliči. Rozhodně si ale nepřeji, aby se na splácení cizích dluhů podílela i Česká republika, k čemuž by v okamžiku přijetí eura musela přistoupit.

Jakými cizími jazyky hovoříte? Respektive v jakých jazycích jste schopný vést odbornou politickou debatu?

Hovořím plynně anglicky a v Evropském parlamentu používám tento jazyk neustále. Europoslanců, kteří na velmi dobré úrovni neovládají aspoň jeden rozšířený cizí jazyk, je mi upřímně líto, bez schopnosti vést neformální vyjednávání zůstávají izolovaní.

Jak se vám líbí odpovědi Jana Zahradila?

Je to můj člověk, toho chciJeště si počkám, ale má u mě šanciNuda, nuda, šeď, šeďMoc se mi nelíbíProboha!

Hlasovat

Dotazníky budoucích europoslanců

• Jan Keller na kandidátce ČSSD
• Petr Mach za Stranu svobodných občanů
• Jan Zahradil za ODS
• Kateřina Konečná za KSČM
• Klára Samková na kandidátce Úsvitu přímé demokracie
• Jiří Paroubek za LEV 21
• Pavel Telička na kandidátce ANO 2011
• Ondřej Liška za Stranu zelených
• Pavel Svoboda za KDU-ČSL
• Ivan Bartoš za Piráty
• Luděk Niedermayer na kandidátce TOP 09
• Radek John za Věci veřejné

Náš drahý europarlament

Pokud bychom na jednu misku vah postavili všech 766 europoslanců, na misku druhou navršili cihly ze žlutého kovu a jazýčky vah nechali ustálit v rovnovážné poloze, pak cena za zlato bude zhruba odpovídat ročnímu rozpočtu Evropského parlamentu. Ale pozor! Poslanci nakonec spolehlivě převáží, nejsou voleni na rok, ale na pět let a funkční období si nezkracují. Jak jinak.

Pavel Jégl: Volíme europoslance. Dají se vyvažovat zlatem!