Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Konspirační teorie: Úvod

Na každém šprochu pravdy je trochu. Internet umožnil dříve nemyslitelné „širokopásmové“ sdílení informací. Budiž mu to připsáno k dobru. Stejně tak ale umožnil dříve nemyslitelné sdílení dezinformací. Bývá i v nich ukryté zrnko pravdy? Dnes na Finmagu startuje úvodním dílem seriál věnovaný nejpopulárnějším konspiračním teoriím.

Věříte, že dvojčata 11. září 2011 sestřelili teroristé napojení na al-Káidu? To nevíte, že za jejich pádem stála CIA? Nebo vlastně Mossad. Každé malé dítě s připojením k internetu přece ví, že většina židovských zaměstnanců firem sídlících v těchto budovách onoho osudného rána nedorazila do práce.

Pochybujete o antropogenním globálním oteplování? To jste zřejmě skočili na lep prohnaným bratrům Kochovým. Ti totiž rozhazují miliony dolarů na všechny strany, jenom aby škodili dobrákům jako Al Gore, kteří se snaží zachránit svět.

Čtete knihy odborníků na islám nebo dokonce studujete religionistiku? V prvním případě jste se tím pádem stali oběťmi světovládného islámského spiknutí, v tom druhém jste patrně dokonce jeho součástí a každý slušný vlastenec by se vás měl štítit.

Konspiračních teorií je plný internet. Je na nich něco pravdy? Jsou si v něčem podobné? Kde končí zdravé pochybnosti a kritické myšlení a začínají konspirační teorie? Tím se bude zabývat následující série článků.

Co na to psycholog?

Shodou okolností jsem nedávno narazil na rok starý rozhovor magazínu Salon s psychologem Stephanem Lewandovským právě na toto téma. Některé jeho myšlenky se nám budou hodit jako pěkný úvod k našemu seriálu.

Konspirační teorie dávají lidem pocit kontroly, tvrdí Lewandowsky. Lidé totiž nenávidí nahodilost. Děsí se třeba skutečnosti, že řetězec nějakých víceméně náhodných událostí je může připravit o život. Nebo jejich blízké. Jako obrana proti tomuto děsu slouží právě konspirační teorie. Je to jednodušší než se smířit s možností náhody. Přinejmenším má člověk koho vinit.

Psycholog tvrdí, že v případě kterékoliv konspirační teorie, mají lidé potřebu nebo motivaci v tuto teorii věřit. Jde o způsob uvažování psychologicky odlišný od myšlení založeného na důkazech. „Konspirační teorie je vůči důkazům imunní. To lze v podstatě považovat za její definiční znak. Pokud odmítnete důkaz nebo ho reinterpretujete, aby vaši teorii potvrzoval, pokud ignorujete tunu důkazů, abyste se mohli zaměřit jen na jednu jedinou věc, patrně jste konspirační teoretik,“ říká Lewandowsky.

Obvyklá je podle Lewandovského rovněž potřeba spiknutí neustále rozšiřovat. Pokud se objeví nové důkazy, které se do scénáře nehodí, konspirační teoretik je odmítne přijmout. Nezabývá se jejich podstatou a řekne, že jde ve skutečnosti o důkazy podporující teorii spiknutí: Ukazují totiž, že je ještě širší, než se čekalo.

Existuje systematické spojení mezi politickými názory a sklonem věřit v konspirační teorie? Spíše ne, domnívá se Lewandowsky. Uvádí, že podle některých studií k tomu více inklinují lidé na levici, jiné zase naznačují, že k tomu mají blíž lidé na pravici. Vůči jednoznačné souvislosti konspiračních teorií s konkrétními politickými postoji je tedy skeptický.

Nicméně existují teorie, které oslovují jen jednu stranu spektra. Např. v teorii, že za 11. září stála americká vláda nebo některé její složky, byla zpočátku poměrně rozšířená především mezi příznivci amerických demokratů. Věřilo v ni pouze naprosté minimum republikánů. Na druhé straně myšlenka, že OSN se snaží ustavit světovou vládu, je populární především v pravé části tamního spektra, zatímco americkou levici vůbec neoslovuje. Každý si tedy najde to své.

Mít občas už dopředu utvořený názor a snažit se, aby do něj další zjištěná fakta za každou cenu zapadala, není nic neobvyklého. Děláme to občas každý. Od kdy už jde o konspirační teorii?

Konspirační teoretik ignoruje jakýkoliv důkaz, který se mu nehodí do krámu. Neustále rozšiřuje okruh konspirátorů a nevěří jediné věci, kterou vláda nebo média říkají. Pokud jste zabloudil až takhle daleko, podle Lewandovského jste se už dostali přes čáru.

O čem si budeme povídat

Na konspirační teorie se podíváme v několika „případových studiích“, všechny budou mít stejnou strukturu.

V úvodu si představíme zjednodušenou verzi dané teorie. Půjde vždy o nějaké jednoznačné tvrzení, v zásadě vystihující podstatu dané teorie: „Václav Klaus je agentem Moskvy.“

Poté se zamyslíme nad tím, jestli má daná teorie nějaké racionální jádro. Hned v úvodu je třeba říct, že nějaké takové jádro existuje téměř vždy. To se pokusím pokaždé důkladně prozkoumat.

A v poslední části se pokusím vysvětlit, co stojí za posunem od uvedeného racionálního jádra v pravou, nefalšovanou konspirační teorii. Často zde důležitou roli hraje přehánění či absolutizace, vyvozování velkých závěrů z malých náznaků.

Někdy se objeví důkazy, které ve skutečnosti žádnými důkazy nejsou, objevují se chybné překlady cizojazyčných textů. Svoji roli dost často sehraje funkční negramotnost. Konspirační teoretik tak ze článku vyčte něco, co v něm zkrátka není.

Kromě toho se často vychází z nepříliš věrohodných zdrojů. Pokud uživatel s nickem Morpheus v komentářích pod článkem na blogu „Nenechme se ovládat ještírky!“ napíše, že spánek způsobuje rakovinu, může mít pravdu, ale vycházet z jeho tvrzení by bylo mírně řečeno naivní.

Pokračování příště: Ruský agent Václav Klaus

Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Spolupracuje s Centrem pro studium demokracie a kultury. V létě 2013 pobýval na pozvání Richarda Sulíka v Bratislavě, kde se potkal např. s Matúšem Pošvancem z Nadácie F.A. Hayeka nebo s lidmi z předního liberálního think... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 16 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK