Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Konspirační teorie: Úvod

| 14. 7. 2014

Na každém šprochu pravdy je trochu. Internet umožnil dříve nemyslitelné „širokopásmové“ sdílení informací. Budiž mu to připsáno k dobru. Stejně tak ale umožnil dříve nemyslitelné sdílení dezinformací. Bývá i v nich ukryté zrnko pravdy? Dnes na Finmagu startuje úvodním dílem seriál věnovaný nejpopulárnějším konspiračním teoriím.

Konspirační teorie: Úvod

Věříte, že dvojčata 11. září 2011 sestřelili teroristé napojení na al-Káidu? To nevíte, že za jejich pádem stála CIA? Nebo vlastně Mossad. Každé malé dítě s připojením k internetu přece ví, že většina židovských zaměstnanců firem sídlících v těchto budovách onoho osudného rána nedorazila do práce.

Pochybujete o antropogenním globálním oteplování? To jste zřejmě skočili na lep prohnaným bratrům Kochovým. Ti totiž rozhazují miliony dolarů na všechny strany, jenom aby škodili dobrákům jako Al Gore, kteří se snaží zachránit svět.

Čtete knihy odborníků na islám nebo dokonce studujete religionistiku? V prvním případě jste se tím pádem stali oběťmi světovládného islámského spiknutí, v tom druhém jste patrně dokonce jeho součástí a každý slušný vlastenec by se vás měl štítit.

Konspiračních teorií je plný internet. Je na nich něco pravdy? Jsou si v něčem podobné? Kde končí zdravé pochybnosti a kritické myšlení a začínají konspirační teorie? Tím se bude zabývat následující série článků.

Co na to psycholog?

Shodou okolností jsem nedávno narazil na rok starý rozhovor magazínu Salon s psychologem Stephanem Lewandovským právě na toto téma. Některé jeho myšlenky se nám budou hodit jako pěkný úvod k našemu seriálu.

Konspirační teorie dávají lidem pocit kontroly, tvrdí Lewandowsky. Lidé totiž nenávidí nahodilost. Děsí se třeba skutečnosti, že řetězec nějakých víceméně náhodných událostí je může připravit o život. Nebo jejich blízké. Jako obrana proti tomuto děsu slouží právě konspirační teorie. Je to jednodušší než se smířit s možností náhody. Přinejmenším má člověk koho vinit.

Psycholog tvrdí, že v případě kterékoliv konspirační teorie, mají lidé potřebu nebo motivaci v tuto teorii věřit. Jde o způsob uvažování psychologicky odlišný od myšlení založeného na důkazech. „Konspirační teorie je vůči důkazům imunní. To lze v podstatě považovat za její definiční znak. Pokud odmítnete důkaz nebo ho reinterpretujete, aby vaši teorii potvrzoval, pokud ignorujete tunu důkazů, abyste se mohli zaměřit jen na jednu jedinou věc, patrně jste konspirační teoretik,“ říká Lewandowsky.

Obvyklá je podle Lewandovského rovněž potřeba spiknutí neustále rozšiřovat. Pokud se objeví nové důkazy, které se do scénáře nehodí, konspirační teoretik je odmítne přijmout. Nezabývá se jejich podstatou a řekne, že jde ve skutečnosti o důkazy podporující teorii spiknutí: Ukazují totiž, že je ještě širší, než se čekalo.

Existuje systematické spojení mezi politickými názory a sklonem věřit v konspirační teorie? Spíše ne, domnívá se Lewandowsky. Uvádí, že podle některých studií k tomu více inklinují lidé na levici, jiné zase naznačují, že k tomu mají blíž lidé na pravici. Vůči jednoznačné souvislosti konspiračních teorií s konkrétními politickými postoji je tedy skeptický.

Nicméně existují teorie, které oslovují jen jednu stranu spektra. Např. v teorii, že za 11. září stála americká vláda nebo některé její složky, byla zpočátku poměrně rozšířená především mezi příznivci amerických demokratů. Věřilo v ni pouze naprosté minimum republikánů. Na druhé straně myšlenka, že OSN se snaží ustavit světovou vládu, je populární především v pravé části tamního spektra, zatímco americkou levici vůbec neoslovuje. Každý si tedy najde to své.

Mít občas už dopředu utvořený názor a snažit se, aby do něj další zjištěná fakta za každou cenu zapadala, není nic neobvyklého. Děláme to občas každý. Od kdy už jde o konspirační teorii?

Konspirační teoretik ignoruje jakýkoliv důkaz, který se mu nehodí do krámu. Neustále rozšiřuje okruh konspirátorů a nevěří jediné věci, kterou vláda nebo média říkají. Pokud jste zabloudil až takhle daleko, podle Lewandovského jste se už dostali přes čáru.

O čem si budeme povídat

Na konspirační teorie se podíváme v několika „případových studiích“, všechny budou mít stejnou strukturu.

V úvodu si představíme zjednodušenou verzi dané teorie. Půjde vždy o nějaké jednoznačné tvrzení, v zásadě vystihující podstatu dané teorie: „Václav Klaus je agentem Moskvy.“

Poté se zamyslíme nad tím, jestli má daná teorie nějaké racionální jádro. Hned v úvodu je třeba říct, že nějaké takové jádro existuje téměř vždy. To se pokusím pokaždé důkladně prozkoumat.

A v poslední části se pokusím vysvětlit, co stojí za posunem od uvedeného racionálního jádra v pravou, nefalšovanou konspirační teorii. Často zde důležitou roli hraje přehánění či absolutizace, vyvozování velkých závěrů z malých náznaků.

Někdy se objeví důkazy, které ve skutečnosti žádnými důkazy nejsou, objevují se chybné překlady cizojazyčných textů. Svoji roli dost často sehraje funkční negramotnost. Konspirační teoretik tak ze článku vyčte něco, co v něm zkrátka není.

Kromě toho se často vychází z nepříliš věrohodných zdrojů. Pokud uživatel s nickem Morpheus v komentářích pod článkem na blogu „Nenechme se ovládat ještírky!“ napíše, že spánek způsobuje rakovinu, může mít pravdu, ale vycházet z jeho tvrzení by bylo mírně řečeno naivní.

Pokračování příště: Ruský agent Václav Klaus

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (16 komentářů)

Jan Vrbka | 14. 12. 2014 02:24

Kolik psychologů věří konspiračním teoriím? Kolika psychologům je možné věřit? Kolik z toho je statistická chyba?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

pavel kratochvil | 22. 7. 2014 09:45

V souvislosti s tím doporučuju zajímavou knížku od Michaela Shermera - The Believing Brain. Shermer tvrdí, že mozek je stroj na víru. Z omezených informací získaných smysly si podvědomě vytváříme vzory, nebo jakési mapy, kterým následně přisuzujem nějaký smysl. Poté podvědomě hledáme a vybíráme důkazy, které naši nově vzniklou víru potvrzují a přehlížíme opačná fakta. Příkladů je v knize nepočítaně. Jediný způsob, jak podle Shermera tuto vlastnost mozku obejít, vědecké myšlení, založené na neustálém přezkoumávání a zpochybňování platných teorií a akceptovaných tvrzení.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Suchý | 15. 7. 2014 17:58

Tak jsem se těšil, jak důkladně prozkoumáme racionální jádro pádu dvojčat nebo globálního oteplování, jako jedněch z nejpopulárnějších "konspiračních" teorií a ona bude řeč o ruském agentovi. Na druhou stranu chápu, že na agentovi je jednodušší ukázat, že je to celé nesmysl a dokázat tak všem, že vše co je mimo hlavní proud, je konspirační blábol několika fanatiků. Tak snad po agentovi přijde něco zajímavějšího, pokud to nebudou ona dvě témata výše, tak třeba Trilaterální komise a hlasování páně Schwarzenberga o bombardování Srbska. Oni se totiž ty konspirační teorie občas provalí a přestanou být konspiračními. Jak jsme ale viděli, tak ani potom si mnozí nejsou ochotní připustit, že by se to mohlo stát. Jiní psychologové popisují neochotu popíračů konsp. t. strachem z pádu zavedených pořádků. Tak raději klapky na oči, nekecat a táhnout...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Koss | 15. 7. 2014 00:57

Čistá konspirace je demagogie tzv. Rakouské školy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 15. 7. 2014 06:05
reakce na Jan Koss | 15. 7. 2014 00:57

Konečně zajímavý názor. Teď ještě nějaký argument.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Matúšek | 14. 7. 2014 15:30

Níže uvádím příklad konspirační praxe - tím měl tento seriál začít - tzn. užitečnější by bylo popisovat příklady dokázaných konspirací - tajných spolčení, např. z minulosti.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Maffie
Viz. wiki: Spiknutí či konspirace je tajné spolčení, obvykle s politickým či ekonomickým cílem.

Není důvod myslet si, že obdobné tajné spolky neexistují a nepodnikají i dnes.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 14. 7. 2014 17:44
reakce na Jan Matúšek | 14. 7. 2014 15:30

Než "tajných spolčení" se daleko více obávám těch spolčení "veřejných".
Ty páchají masivní škody zjevně a prokazatelně a jsou úplně v klidu, protože v rukou mají legislativu, donucovací aparát, propagandu a výchovu mas mateřskou školou počínaje..
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 14. 7. 2014 14:58

Jestli je nedůvěra v média atributem víry v konspirační teorie, či dokonce příznakem paranoie, pak je většina americké populace zralá na hospitalizaci:
http://www.gallup.com/poll/171740/americans-confidence-news-media-remains-low.aspx
To, že některé teorie údajně oslovují jen jednu část politického spektra, má poměrně triviální vysvětlení. Lidé věří myšlenkám a teoriím, které zapadají do jejich světonázoru. Konspirační teorii o tom, že za útoky 11.září stála vláda, věřili demokrati, protože byli zrovna v opozici. Kdyby byl tenkrát prezidentem Obama, věřilo by v ní naprosté minimum demokratů, zato by tato teorie byla poměrně rozšířená mezi republikány a pro Tea Party by to bylo zjevení slova Božího. Konspiračním teoriím o světovládě jsou náchylní věřit spíše pravicově zaměření lidé, protože ti se světovlády opravdu obávají, zatímco levičákům by až tak nevadila. Jak jinak efektivně řídit a plánovat světové klima, ekonomiku a všeliké dobro, než z centrálního mozku lidstva?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Kilián Nedory | 15. 7. 2014 14:10
reakce na Jan Daniel | 14. 7. 2014 14:58

Honzo, Pokud si vezmu první větu Vašeho příspěvku, tak mi na ni docela přiléha tento text z článku:
"Svoji roli dost často sehraje funkční negramotnost. Konspirační teoretik tak ze článku vyčte něco, co v něm zkrátka není." :o)))

Se zbytkem Vašeho příspěvku ale v zásadě souhlasím.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 15. 7. 2014 14:51
reakce na Kilián Nedory | 15. 7. 2014 14:10

První věta spíše narážela na myšlenku z jednoho z diskusních příspěvků níže.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Kilián Nedory | 15. 7. 2014 15:12
reakce na Jan Daniel | 15. 7. 2014 14:51

Aha. Tak jsem to jenom špatně pochopil... :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 15. 7. 2014 17:30
reakce na Kilián Nedory | 15. 7. 2014 15:12

Spíš já jsem to nešikovně napsal.
Nicméně myšlenka, že každý, kdo nedůvěřuje médiím je paranoidní magor, který všude vidí spiknutí, je poměrně rozšířená. Když se pak ukáže, že se možná jedná o většinu populace, zdá se to být roztomilý paradox. Přitom vzhledem k tomu, kdo média vlastní a k čemu je používá, je nedůvěra k médiím intuitivně zcela přirozený a racionální postoj.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 14. 7. 2014 14:27

Každý uvědomělý pokrokový občan dnes ví, že spiknutí s účelem ovládnout svět vznikají pouze v Moskvě. Zbytek jsou konspirační teorie.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Fraj | 14. 7. 2014 09:11

Přiznám se, že už jsem všemi těmi ilumináty, zednáři, sionskými mudrci, bilderbergy a podobně, docela otrávený, ale nikdy jsem neměl čas a chuť to nějak podrobněji zkoumat či vyvracet. Pokud přinesete relevantní fakta a argumenty, ať už pro nebo proti, tak se to rád přečtu. Také se těším na diskusi :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Dalibor Pešek | 14. 7. 2014 08:46

"nepříliš nevěrohodných zdrojů" - máte tam jedno "ne" navíc.
Neštěstí je, že si svoji nemoc (http://cs.wikipedia.org/wiki/ Paranoia)většinou odmítají připustit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 14. 7. 2014 10:45
reakce na Dalibor Pešek | 14. 7. 2014 08:46

Díky, máte pravdu. Asi nějaké spiknutí. Přesto se omlouváme.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Bohumír ŽídekBohumír Žídek
Spolupracuje s Centrem pro studium demokracie a kultury. V létě 2013 pobýval na pozvání Richarda Sulíka v Bratislavě, kde se potkal např. s Matúšem Pošvancem...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!