Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Mamánek – obětní beránek

| 18. 4. 2014

„Nebezpečný signál společenského úpadku“ nejsou mladí lidé žijící s rodiči, ale znásilňování statistik v Echu 24 a České televizi.

Mamánek – obětní beránek

Bylo osvěžující se projednou dočíst, že drahocennou národní prosperitu ohrožuje někdo jiný než zkorumpovaní politici nebo Romové. Ale jak už to s podobnými osočeními bývá, analytička Lenka Zlámalová se s „davy mamanů“ sekla.

Čísla z tiskovky staťáku Do manželství mladí lidé nepospíchají účinkují na první signální: „Zatímco v roce 1995 bydlelo u rodičů 15,1 % žen a 32,2 % mužů ve věku 25–29 let, do roku 2013 se tento podíl u žen zdvojnásobil (na 31,1 %), u mužů dosáhl téměř 50 %.“ K takzvaným mamanům je ale nefér vypíchnout zrovna tato čísla – a nadto je interpretovat jako „nebezpečný signál společenského úpadku“. Popřípadě psychologizovat, jako socioložka Jiřina Šiklová pro ČT, že „je v tom určitá dětskost, snaha prodlužovat si dětství jako život bez závazků a povinností“.

Stejná data, jiný titulek: mamanů ubývá a muži jsou samostatnější

U rodičů žije skutečně více lidí mezi pětadvaceti a třiceti než v roce 1995. Prohlédněte si ale důkladně graf zachycující trendy:

Do titulků se nedostalo, že čtyřikrát víc mužů (12 % vs. 2,6 %) teď žije zcela samostatně. Zatímco někteří mamani při stěhování k přítelkyni jen vymění jednu služku za jinou, tihle se o sebe starají sami. (Přinejmenším část týdne, o tom vzápětí.) Na senzačnosti ubírá zjištěním i skutečnost, že počet mamanů (a mamanek – nadále už jen jedním slovem) od roku 2011 už spíš klesá a nejrychleji rostl před dávnými patnácti lety.

Zároveň čísla musíme brát s rezervou: nezohledňují šedou zónu mezi bydlením u rodičů a „postavením se na vlastní nohy“, po které se někteří mohou pomalu posouvat i deset let. Sám nedovedu říct přesné datum, kdy jsem se odstěhoval: podepsáním podnájmu to nebylo, protože jsem na něm, jako mnoho studentů, pobýval jen od pondělního rána do čtvrtečního odpoledne. O datu, kdy jsem se osamostatnil, nemluvě: bylo to určitě později než po první výplatě. Podle Zlámalové jsi ale buď maman, nebo samostatný. Nesmysl.

Nezpochybňuji, že mladí celkově vzato déle zůstávají u rodičů — odmítám ale primitivní interpretace. Pamatujme, že stoupá počet vysokoškoláků, jen mezi lety 2000 a 2010 dvakrát. Zároveň se zlepšuje dojezdnost za studiem: vysoké školy míří do regionů a díky žlutým autobusům a levným ojetinám lze i větší vzdálenosti pohodlně překonávat třeba několikrát týdně. To mimochodem platí i pro cestování za prací. Zlámalová ne moc přesvědčivě tvrdí, že je bydlení levnější než dřív — jenže ho neporovnává s padající cenou a rostoucí snesitelností dojíždění.

Zároveň si lidé déle hledají životního partnera — jehož nalezení je významným nakopnutím k opuštění hnízda. Na rozdíl od vševědoucích dam zmíněných v úvodu nevím, jak to interpretovat: může to být větší zodpovědností, může to být úbytkem společenského tlaku, může to být horší (i kdyby jen subjektivně horší) socioekonomickou situací — nevím. Odpálit to jako „dětskost“ je hloupý ageismus, zevšeobecnění, které si nedovolí ani Tomio Okamura o Romech.

Jak lhát se statistikou

„Jeden lékařský časopis poukázal s velkými obavami na zvýšený výskyt rakoviny u lidí, kteří pijí mléko. Ukázalo se, že se rakovina vyskytuje stále častěji v Nové Anglii, v Minnesotě, ve Winsconsinu a ve Švýcarsku, kde se vyrábí a konzumuje mnoho mléka, zatímco na Cejlonu, kde je mléko vzácné, zůstává výskyt rakoviny řídký.“

Recenze českého překladu klasického dílka Darella Huffa Jak lhát se statistikou

Anketa

Kdy jste se osamostatnili?

Pozor na „velmi jednoduché rovnice“

Předsudky Šiklové vůči mladým blednou před ekonomickou „analýzou“ Zlámalové, která píše: „Počet mamánků ale přímo ohrožuje prosperitu země. Platí velmi jednoduchá rovnice: čím víc mamanů, tím horší konkurenceschopnost i úroky ze státních dluhů. Davy nesamostatných rostou směrem ze severu na jih a ze západu na východ.“

Za prvé, Zlámalová objevila korelaci, ne kauzalitu. Za druhé, ani ta korelace v Česku neexistuje. Když si prohlédnete grafy v úvodu článku, zjistíte, že od počátku krize počty českých „mamanů“ mírně klesají, zatímco v boomech devadesátých a nultých let rostly.

Při pohledu na celou Evropu už lze skutečně vytušit nějakou souvislost mezi počty mamanů a stavem hospodaření země, jenomže z jedné mapky, na kterou se odkazuje Zlámalová, stěží poznáme jakou přesně. Může za samostatné mladé a zároveň dobře hospodařící vlády duch protestantství? Nejsou červené a oranžové stále spíše zemědělské země, kde častěji žijí tři pokolení na jednom gruntu? Těžko říct, ale není chyba přiznat si, že nevíme — chyba je stavět na tom šablonovité příběhy.

Nakonec si dovolím zpochybnit samotný souboj mezi národní prosperitou a údajně přežitými rodinnými modely. „Nevést ještě kolem pětadvaceti vlastní domácnost je zvrácené,“ píše Zlámalová. Není. Zkoumejme, jaké překážky mladým brání v osamostatnění — ale neodsuzujme lidi, kteří z důvodů, které neznáme, s takovým krokem váhají. Zvrácené je vést totální válku za prosperitu na všech frontách, včetně té rodinné. 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (7 komentářů)

Jan Daniel | 18. 4. 2014 13:47

Nechci obhajovat článek Lenky Zlámalové, považuji její závěry za povrchní a za důsledek základního nepochopení statistiky. Ale stať pana Kašpárka mi nepřipadá o moc lepší, spíše naopak.
Argument, že čtyřikrát více mužů žije úplně samostatně nemá s fenoménem mamánkovství příliš společného. Na počet mamánků to nemá vliv a vypovídá to o jiném trendu – a sice, že páry typu „two-salaries-no-kids“ stále častěji volí typ soužití každý s vlastním bydlením: sexuální funkce se naplňují tak, že u sebe střídavě přespávají, ale odmítají spolu sdílet společnou domácnost. Tento trend má pravděpodobně důvody ekonomické (mohou si to dovolit) a psychologické (nechtějí se omezovat a někomu přizpůsobovat). To, že se tzv.„o sebe starají sami“ v tomhle případě není projevem žádné dospělosti. Každý, kdo byl v životě zároveň synem, i manželem či druhem, ví, jaký je v tom rozdíl. I psychologové tvrdí, že tento trend je důsledkem jisté „rozmazlenosti“ a sobectví přerostlého dítěte. Takoví lidé sice vstupují do manželství později, ale paradoxně jsou ještě nezralejší. Navíc, zde bych si dokonce dovolil tvrdit, že to má skutečně negativní ekonomické efekty, protože nejefektivnější formou uspořádání lidské společnosti je soužití muže a ženy v jedné domácnosti. Ověřeno historií lidstva po 200 tisíc let. Vést dvě domácnosti souběžně nemůže být pro ekonomiku lepší.
Šedé zóny nelze zpochybnit. Ty jsou ale u každého společenského jevu, vždy byly a budou. To bychom statistickou analýzu mohli rovnou zavrhnout. Pokud jimi chce pan Kašpárek něco zpochybňovat, měl by dokumentovat, jak se v čase tyto šedé zóny mění a jaký mají vliv na zkoumaný statistický ukazatel. Jinak je jeho argumentace na úrovni řečí „no jo čísla, ale v životě je všechno jinak...“.
Pokud počet mamánků ve věkové skupině 25-29 let ovlivňují vysokoškoláci, je to spíše bod pro Zlámalovou.
Pokud jde o podíl mamanů a ekonomickou prosperitu, souhlasím s tím, že hledat tady kauzalitu je nesmyslné. Podle mého názoru nelze tento vztah ani smysluplně analyzovat, protože je nemožné oddělit působení řady jiných faktorů. A už vůbec to nelze pohledem na mapu ze Západu na Východ.
„Zkoumejme, jaké překážky mladým brání v osamostatnění“ – to je ovšem vyloženě legrační. Tak dobře jako dnes se mladí lidé ještě nikdy v historii neměli. Hledat nějaké překážky, které jim brání bych přenechal Marksové-Tominové.
Závěr: nesouhlasím s dovozovanými kauzalitami, ale souhlasím s tím, že jde o jeden z atributů jistého společenského úpadku.
Btw: od žen se dá čekat, že tuto problematiku budou vnímat citlivěji a emotivněji než muži. Mamánkovství je pro ně problém, který silně akcentují. Ať si sufražetky, neomarxisté a jiní pokrokářští exoti říkají co chtějí, žena podvědomě v muži hledá silného spolehlivého ochranitele domácnosti, který ekonomicky zajistí mláďata a předá dál silné geny. Mamánkovství snižuje nabídku takových jedinců na trhu mužů. Je to stejný důvod proč muže znepokojují agresívní feministky či proč vyjadřují opovržení nad NoKidding – snižují nabídku použitelných žen na trhu žen.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Hruby | 22. 4. 2014 11:42
reakce na Jan Daniel | 18. 4. 2014 13:47

S tímhle souhlasím... Článek L. Zlámalové je možná zjednodušený, ale "argumenty" M. Kašpárka jsou ještě o řád horší.
On totiž nárůst počtu zcela samostatně žijících "singles" je ve skutečnosti spíš další potvrzení problematického trendu, kdy je stále méně lidí ochotno přijmout odpovědnost za vlastní rodinu a různým způsobem se tomu vyhýbá. Někdo zůstane u rodičů, někdo sice žije na pohled samostatně, ale o skutečné dospělosti a zodpovědnosti se moc mluvit nedá.
Dopady na ekonomiku by asi byly na delší diskusi, ale úplně bych nevylučoval ani toto, jisté náznaky pro to existují.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiri Vavrak | 22. 4. 2014 15:35
reakce na Tomas Hruby | 22. 4. 2014 11:42

Není pochyb, že tradiční rodinný model poněkud upadá, na druhou stranu je vhodné sledovat statistiky a nedat jen na první dojem.
- "The biggest rise in childlessness since 1976 (a 5 percent increase) occurred between 1984 and 1992, not exactly current news." Konkrétně z 10 - 16%."
V roce 2000 pak byla 19%, od té doby stagnuje a dokonce klesá (2008 - 18%). Pokud dneska pozorujete mladé lidi na Západě, tak jsou v lecčem konzervativnější než generace jejich rodičů (o hippie prarodičích ani nemluvě). Na rozdíl od nich ovšem nezažili devadesátkový ekonomický boom a před-Lehmanovskou bublinu. Naopak zdědili ekonomiku v pytli a obrovské dluhy. Jak nezodpovědné! Ovšem z čí strany, že? :)
- "The 10 percent rate in 1976 was anomalous
It’s worth noting that the childlessness rate has been higher than 10 percent at most points in U.S. history for which records exist. It ranged between 15 percent and 25 percent of white women [the majority and the group on which 19th century records were kept] born between 1830 and 1920—including women whose fertile years occurred during the Depression. And yes, many married couples during that era employed birth control, including condoms and diaphragms,—Goodyear patented the vulcanization of rubber in 1843—as well as withdrawal and abstinence. Per one study, the rate was 10 percent or below among white women only for those born between 1922 and 1942."
K tomuhle myslím není moc co dodávat. Populace ani tak neklesá kvůli bezdětným (jejich počet stagnuje), jako spíš kvůli tomu, že dnešní rodiny nemají 4-5 dětí, ale jenom 2. Těžko říct jestli jsou dnešní rodiče méně "zodpovědní" jenom kvůli tomu, že nepotřebují mít v baráku pět pomocníků s "hospodářstvím".

odkaz: http://www.theatlantic.com/health/archive/2013/09/a-childless-generation/279277/
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Weinfurtner | 18. 4. 2014 11:47

Média se všemožně snaží zakrýt pravý důvod naší tragické konkurenceschopnosti takovými blbostmi, jaké předvedla Zlámalová.

Media podrobně nesleduji, takže jim možná křivdím. Ale nevšiml jsem si, že by na ČT nebo v jiných médiích nahlas a dopodrobna rozebírali to, na co zde upozornil Pavel Kohout.

Totiž na katastrofální výsledky naší státní správy v žabříčku světové obchodní organizace. To umístnění ve vztahu ke státní správě hovoří za vše.

Ekonomiku dusí byrokracie. Státní správa otevřeně škodí ekonomice a lidem. Prokazatelně. Přesto o tom média mlčí.

Namísto abychom v „headlinech“ viděli červený nápis „breaking news: Česká státní správa táhne konkurenceschopnost České republiky mezi Africké země. Českou ekonomiku tíží jedno z nejtěžších vládních břemen na světě. vyplývá to z hodnocení světové obchodní organizace.“ čteme o takových blbostech.

Ach jo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 18. 4. 2014 15:32
reakce na Michal Weinfurtner | 18. 4. 2014 11:47

Pokud by se tomu media začala věnovat, tak si buďte jist, že to bude sloužit jako argument pro přijetí Zákona o ustavení úřední šlechty. Ten problém se tím totiž vyřeší.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Síla | 18. 4. 2014 10:00

Výborná úvaha! Bohužel na jednoduché a rychlé závěry narážíme v dnešní době čím dál častěji. O to více je třeba lidí jako Michal Kašpárek, kteří proti nim bojují.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 18. 4. 2014 07:30

Jednak je vždy dobré porozumět co je či může být "behind the numbers", což MK dělá a LZ nikoliv.

A druhá věc je spojování fenoménu delšího soužití s rodiči s ekonomickou konkurenceschopností země a dokonce i s úroky ze státních dluhů (!), což už zavání blábolem.

Původně jsem myslel, že je článek Zlámalové aprílová mystifikace, ale datum 18.4. tomu nenasvědčuje.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!