Marvelova zázračná instantní polívka

Marvel neklame jménem, opravdu se mu povedl zázrak. Tím nemyslím to, jak dlouho existuje jako vydavatelství komiksů, i když jde o úctyhodnou řádku let. Na mysli mám jeho úspěchy jakožto hollywoodské velkoprodukce. V dlouho nerozhodném souboji se svým úhlavním nepřítelem DC Comics nakonec nasadil smrtící finiš a rivala nechal během poslední pětiletky daleko za zády. Že v tuto chvíli už patří Disneymu, nevadí – nadřízení producenti se řídí heslem „nespravuj, co není rozbité“ a nechávají svým divizním kolegům poměrně volnou ruku. A nechybují.

Přitom to bylo DC, kdo měl všechny trumfy v ruce, mezi nimi i dva nejzásadnější komiksové hrdiny – Supermana a Batmana. Marvel si naopak zle nabil nos, když práva ke svým nejsilnějším značkám – Spider-Manovi a X-Menům – nerozumně prodal. Poučil se ale a rozhodl se nespoléhat na zajetá studia a raději rozjet natáčení blockbusterů se zbylými, byť ne tak známými, bijci na vlastní pěst.

Začal v roce 2008 Iron Manem. Dnes už si ani neuvědomujeme, o jak riskantní šlo podnik. Kdyby byl snímek za 140 milionů dolarů neúspěšný, filmové ambice vydavatelství by se okamžitě rozpadly v prach a studio by pár let látovalo díru v rozpočtu. Především díky sázce na tenkrát polozapomenutého vyléčeného (prý) feťáka Roberta Downeyho Jr. se však podařilo vydělat celosvětově téměř 600 milionů. Z Iron Mana se stal dodnes nejsilnější marvelácký sólista.

Kdysi „jen“ komiksové vydavatelství, založené v roce 1939 jako Timely Comics. Na poli tištěných komiksů má spolu s největším konkurentem DC Comics přes osmdesát procent amerického trhu.

Jeho nejvýraznější osobností se stal dnes jednadevadesátiletý autor Stan Lee, který přinesl do komiksového světa řadu odvážných inovací. Stvořil postavy jako je Spider-Man nebo Fantastická čtyřka, ale to snad nejpodstatnější – všechny jeho komiksy se odehrávají v tomtéž univerzu, dnes běžná věc, v Leeově době revoluce, která umožnila vznik týmu Avengers, v němž se mohou setkávat postavy jako kapitán Amerika, Hulk, Spider-Man nebo hrdinové ze světa X-Men.

Na filmovém plátně jsou Avengers redukovaní jen na značky, na něž Marvelu zbyla filmová práva, což jsou třeba donedávna méně známé postavy Thora a Iron Mana, jež se podařilo zviditelnit až po založení Marvel Studios, filmové divize vydavatelství dnes již vlastněné Disneym.

Továrna na hity

Bylo jasné, že továrna může od prototypů přejít na masovou výrobu. Ještě u Thora (2011) se diváci i producenti třásli nervozitou, když ale na kontech přistála další půlmiliarda, ukázalo se, že tu máme zlatý důl. I poněkud nepopulární svatoušek kapitán Amerika si připsal (2011) dostatečnou sumu. Vše bylo připraveno na miliardovou spanilou jízdu „nadfilmové“ týmovky Avengers (2012), která ukončila „fázi jedna“. Třetí Iron Man, rovněž víc než miliardový, a od 3. dubna druhý Captain America, který by měl také vydělat víc než minule, ukazují, že strojům zdaleka nedošlo palivo a takzvaná „fáze dva“ bude úspěšná přinejmenším jako jednička, nejspíš ale víc.

Marvel naskočil na vlnu obliby (televizních) seriálů a nabídl komplexní, propojený vesmír – přesně tak, jak si ho Stan Lee oproti tehdejším tradicím vysnil už před lety na papíře. Ve filmech si ale až na výjimky nikdo netroufl spojovat hrdiny nad rámec náznaků. Jaká chyba! Když vše souvisí se vším a blockbustery v podstatě přebírají úlohu dílů dlouhé televizní série s příslibem epického finále, tedy týmovými Avengers, diváci mají mnohem víc důvodů přijít. A chodí pak i na hrdiny, kteří je přímo nezajímají, jenže bez znalosti jejich dobrodružství by jim později unikaly souvislosti třeba u Iron Manova dovádění.

Tady předvádějí scenáristé a producenti obdivuhodné (ať už pozitivně, nebo negativně) balancování hned na několika hranách. Pokud se všechny filmy odehrávají ve stejném univerzu, musí i pravidla tohoto fikčních světa souhlasit, aby až se postavy potkají, mohlo jejich sdílené dobrodružství působit životně. Zároveň je ale potřeba jednotlivé filmy oddělit – Iron Mana coby technologické sci-fi a ve třetím díle krimi, Thora coby fantasy a Captaina Ameriku nejprve jako retro, letos v Zimním vojákovi zase jako špionážní thriller.

Ve spojení s marvelovskou hyperkorektností nepřekvapí, že i když se produkce snaží nabízenou mainstreamovou směs variovat, jádro musí zůstávat neměnné, což je bohužel patrné každý okamžik těchto filmů. Výsledek je jak instantní polévka, do které jednou přihodíte vejce, jindy nudle, jindy opražíte chleba, vždycky ale jíte v zásadě tu samou směsku, pouze něčím dochucenou.

Chutná, jen časem nudí

I když instantní polévky nejsou vždycky hnusné, dlouhodobě se na nich (výjimky jistě existují) přežívat nedá a organismus si to dřív nebo později začne uvědomovat. První fáze byla překvapením coby celek, něco srovnatelného doposud nikdo nenabídnul. Druhá zajímá především právě tím, jak se dokáže vypořádat s faktem, že k „epic conclusion“ v podobě Avengers už (v roce 2012) došlo a jako by už nebylo kam stoupat.

Třetí Iron Man, který přišel hned po Avengers a jako první na ně reagoval, se posunu elegantně vyhnul tím, že Tony Stark v podstatě nahlas prohlásil něco ve smyslu, že „někdo s tím bude muset něco udělat, ale on to rozhodně nebude“. Příjemně sebereflektivní vzkaz pochopil kapitán Amerika, který už musí víc pracovat s avengerskou agenturou SHIELD a jejím šéfem Nickem Furym. Film kvůli tomu ale působí spíš jako promíchané dva filmy, které spolu vlastně příliš nesouvisejí.

Pruducenti si riziko přejedení uvědomují, proto se rozhodli risknout a oživit ne příliš známý komiks Guardians of the Galaxy, jehož hrdiny jsou například mluvící mýval s doutníkem v kousku úst a obživlý strom. Propojit tenhle tým s tím dosavadním, aby to stále působilo alespoň trochu jako „z jednoho světa“, bude jistě oříšek, na jehož rozlousknutí nejde nebýt zvědavý.

U druhých Avengers se Marvelu mimochodem vrátí bumerang vyhozený s prodejem práv na X-Meny – budou tu vystupovat dvě postavy z jejich universa, na které studiu zůstala práva, nebude se jim ale smět říkat mutanti, protože tohle konkrétní slovo v kontextu s komiksovým světem filmu v tuto chvíli Marvelu nenáleží.

Robert na ně vyzrál

A není to jediné ucho, které se utrhlo. Ačkoli se při pohledu na stamilionové rozpočty může zdát, že studio nemá hluboko do kapsy, Marvel na některých místech dost šetří. Snaží se vložit všechny prostředky především do technických aspektů a mnozí herci, včetně těch hlavních, jsou na poměry Hollywoou placení špatně.

Jenže co jim zbývá? Chris Evans i Chris Hemsworth mimo své komiksové role nejsou zrovna velká jména (Hemsworth k tomu má mírně nakročeno) a odmítnout by bylo z jejich strany šílenství. Což platí prakticky o celém obsazení s jedinou výjimkou.

Roberta Downeyho Jr. si, zdá se, zamiloval úplně každý a nejenže Iron Man je nejsilnější sólová frančíza Marvelu, na Downeyho charismatu stojí do značné míry i Avengers. Tady nejde o dohady, ale snadno prokazatelný fakt. Robert je zdaleka nejčastěji zmiňován v recenzích, na Facebooku a dalších dohledatelných místech. Mužům je sympatická jeho egocentrická bezprostřednost a schopnost prohazovat vtipné hlášky, dámám imponuje coby osobnost i objekt touhy.

Zmátořený herec, odepisovaný dřív celým Hollywoodem, se rychle naučil počítat. Jestli ne on, tak jeho agent. Když dojela jeho smlouva a bylo třeba podepsat novou, bylo jasné, že už tak luxusních 50 milionů dolarů (které se nakonec díky vysokým tržbám rozmnožily na přinejmenším 80) za Avengers nebude nadále stačit. Pro porovnání Hemsworth, jehož Thor má na plátně podobný prostor, si odnesl něco mezi dvěma a třemi miliony.

Z Downeyho, který při vyjednávání šponuje příjmy pro sebe ke stovce milionů a dokonce navíc trvá na navýšení platů kolegů (protože Robert je fér chlap), se producentům udělaly mžitky před očima a krátkou dobu snad reálně hrozilo, že herce odmítnou. Reakce internetových fanoušků ale daly jasně najevo, že v dokonale propracované sérii, kde s inženýrskou přesností vše patří a své místo, musí studio jednomu přebujelému egu vyhovět – bez něj se prostě neobejde.

Je příznačné pro celou filmovou produkci Marvelu, že největší nepříjemnosti jí dělá její nejvýraznější účastník. Všechno ostatní je pod kontrolou a tiše bzučí jak dobře promazaný stroj. Právě přesnost, promyšlenost, centralizovanost a koordinace tuhle sérii definuje ze všeho nejvíc. Diváky nepřekvapivě lákají odchylky od téhle rutiny, tak uvidíme, jak dlouho se Marvelu podaří vyvolávat dojem, že jich má dostatek.

Zdroj úvodního obrázku: Marvel.com