Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pojistěte se u NATO. Nebo znáte lepší zajištění?

Severoatlantická aliance funguje jako stabilní pojišťovna zajištěná americkým zbrojním kapitálem. Česko je u ní zabezpečeno patnáct let.

Pro většinu evropských států je členství v NATO nejlepším způsobem, jak se pojistit proti bezpečnostním rizikům. Bylo jím už v minulém století, kdy do něj vstoupila Česká republika.

Pro připomenutí: Pojistnou (Washingtonskou) smlouvu podepsal za Česko právě před patnácti lety 12. března 1999 v americkém zapadákově Independence český ministr zahraničí Jan Kavan, rodák z Londýna. Dohlížela na to šéfka americké diplomacie Madeleine Albrightová, rodačka z Prahy.

Do aliance bez ruského DA

Byla to právě Albrightová, původním jménem Marie Korbelová, která váhavé politiky v Americe i Evropě vytrvale přesvědčovala, aby nečekali, až Rusové řeknou DA a nedali se zviklat jejich NĚT.

Západní státníci ujišťovali, že Rusové při rozšíření NATO o někdejší sovětské satelity nebudou mít právo veta. Přesto chtěli slyšet jejich souhlas, byť by se ho dočkali až na svatého Dyndy. Uchazeče o členství nechali dřepět v čekárně pod cedulí Partnerství pro mír. Albrightová se zástupem Středoevropanů v zádech však přesvědčila Billa Clintona, že Rusové rozšíření NATO stráví. Americký prezident dal ke vstupu Čechů, Poláků a Maďarů svolení a „staří Evropané“ z aliance ho odkývali.

Dopadlo to podle předpokladů šéfky americké diplomacie: Rusové skřípali zuby, prezident Boris Jelcin lamentoval, ale nové realitě se moudře přizpůsobil.

Pojistné v šílených dobách

Za obavami Západu z rozšíření NATO byla jeho zkušenost z doby studené války a strach z Rusů. Aliance byla pokládána za úspěšnou především proto, že se dokázala vyhýbat ozbrojeným konfliktům. Za čtyři desítky let nemusela vylézt ze zákopů. A nechtěla na tom nic měnit ani po pádu železné opony, ačkoli po rozpadu úhlavního nepřítele – Sovětského svazu – několikrát zasahovala mimo své teritorium. Vedla vojenské operace na Balkáně, v Afghánistánu, nad Libyí i ve vodách Adenského zálivu a Indického oceánu.

NATO bylo dlouho pojišťovnou, která nemusela poskytnout žádné plnění. Leč pojistné (zbrojní) výdaje bylo za studené války vysoké. Zejména v případě Američanů.

Bylo to období nazývané Mutual Assured Destruction (Vzájemně zajištěné zničení) nebo častěji jen výstižnou zkratkou MAD (šílené). Američané a Rusové během něj shromáždili takové množství zbraní, které by několikrát zničilo planetu. Základem obranného systému byla strategie odstrašení. Vyhlídka, že se ozbrojený konflikt vystupňuje k jadernému holocaustu, stavěla útočníka do role sebevraha. Z války se proto stal nástroj nepoužitelný pro mocenskou politiku.

Lidstvo za studené války usedlo na sud střelného prachu. A sedí na něm dodnes, byť jej Američané a Rusové z části vyprázdnili.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Vypněte jim kolotoč!

Severoatlantická aliance je založena na mušketýrském hesle jeden za všechny, všichni za jednoho. To se dá vyjádřit i tak, že útok proti jednomu je pokládán za útok proti všem.

Na první pohled vládne v alianci čítanková konsenzuální demokracie – každý má jeden hlas, každý má právo veta. Skutečnost je však jiná, NATO funguje podle pravidla všichni jsou si rovni, jen Američané jsou si rovnější. NATO je především americká bezpečnostní pojišťovna. Pochopitelně, vždyť Američané alianci dodávají hlavní zbrojní kapitál. Bez amerických zbrojních kapacit se neobejde žádná vojenská operace NATO. Ostatně, anglický název aliance North Atlantic Treaty Organization (Organizace severoatlantické smlouvy) se často interpretuje jako [Europe] Needs America To Operate (K tomu, aby něco dělala, potřebuje Evropa Ameriku).

Americké velení NATO je vysvětlením, proč aliance na rozdíl od Evropské unie v době bezpečnostních krizí funguje. Američané se umí rozhodnout, ačkoli jejich rozhodnutí nemusí být vždy správné. Evropané se zpravidla na řešení domluvit nedokážou. Krize, v nichž se Američané neangažují, proto musí „vysedět“. Tato dvojí mentalita je patrná i v těchto dnech. Američané v reakci na ruskou invazi na Krym vyslali do Černého moře torpédoborec a na Litvu a do Polska stíhačky a stovky vojáků.

Jistě, na anexi Krymu to nic nezmění. Je to však alespoň jasný signál, že Amerika své spojence chce chránit.

To Evropané se neodváží ruského medvěda byť jen pošimrat peříčkem na čenichu. Odhlasují své „srandasankce“ a žádné přesuny na východ nechystají. Francouzi nejenže své stíhačky Mirage nechali v hangárech, ale Rusy ujistili, že dvě slíbené válečné lodi Mistral jim dodají včas. Putin je přirozeně bude moci nasadit i v oblasti kolem Krymu.

Mimochodem, řevnivost mezi přímočarými Američany a lavírujícími Francouzi provází NATO už od jeho vzniku. V paměti mám amerického diplomata, kdet7 se mi v polovině devadesátých let v bruselské centrále aliance po debatě o rozšíření tehdejší šestnáctky svěřil, jak je rozezlen postoji francouzského vedení. Označil je za proměnlivější než dubnové počasí. Vychrlil ze sebe několik jízlivých poznámek na adresu Francouzů a korunoval je vtipem: „Víte, jak zastavíte útok francouzských tanků, terénních aut a stíhaček? Vypnete na pouti kolotoč.“

Anketa

Jste rádi, že jsme v NATO?

Na rizika s londýnskými Lloydy

Jinak aliance funguje podle pevných pravidel, která až na Francouze nikdo nezpochybňuje. Pojistné se platí do společného rozpočtu, kam Česko přispívá 640 miliony korun ročně. Počítají se do něj i náklady států na vlastní obranu.

Země NATO se počátkem století usnesly, že mírové dividendy mají své meze a zavázaly se, že na obranu vyčlení nejméně dvě procenta HDP. Většina z nich včetně Česka ale tento slib neplní.

Obdobně jako životní pojištění, má pojištění u NATO rizikovou a investiční složku. Část vložených peněz se zhodnocuje ve formě zahraničních investic (to se potvrdilo zejména v případě pobaltských zemí, kde členství v NATO bylo pro investory důležitým signálem stability). Další část peněz je určena na krytí rizik. Plnění je přirozeně formou vojenské, nikoli finanční pomoci. Pojistné platí jak pro případ agrese cizí mocnosti, teroristického útoku nebo pro kybernetický útok – třeba na energetické zdroje.

Pokud vám metafora s pojištěním připadá příliš vzletná, odkazuji na koalici NATO a pojišťovací skupiny Lloyd’s. Toto pojišťovací spojenectví již pět let spolupracuje při vyhodnocování rizik.

Zatímco ČNB loni odmítla londýnské Lloydy pustit na český trh, členství v NATO obě komory českého parlamentu v roce 1998 schválily přesvědčivou většinou. Bylo to správné rozhodnutí.

Neznám instituci, u které by Česko bylo pojištěno lépe.

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK