Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak zkrotit samodura

Od samodura musíte potřebovat co nejmíň, kalkulovat s tím, co všechno potřebuje on od vás, a taky se nesmíte bát ukázat svou sílu.

„Co jsi dělal, když ses dozvěděl, že Rusové obsazují Krym?“ — Podle mého patetického kamaráda nám tuhle otázku jednou položí naše děti, v tak velké době prý žijeme. Ty moje ale budou mít smůlu, nic jim neřeknu. Začátků třetí světové jsem totiž zažil tolik, že se mi už teď pletou, a když Bůh dá, ani tenhle není poslední.

Jenže zatím si to, co jsem dělal, když Rusové obsazovali Krym, pamatuju. Mám rád, když za mě pointu sloupku napíše náhoda:

Pil jsem ten večer víno s několika spolužačkami z vysoké. Rozpálila je stará vzpomínka na špinavý trik jednoho vyučujícího. Na přednáškách předmětu, bez kterého vás nepustili ke státnicím, přepadával posluchače testy. Kdo chyběl, přišel tak o zápočet. Rozvrh se ale křížil s jiným povinným kurzem. Učitel proto na začátku přednášky prozrazoval, jestli se test psát bude, nebo ne. Když se jednou po ujištění, že dnes ne, půlka lidí zvedla a odešla vedle, vyučující chvíli přednášel — a pak najednou začal rozdávat papíry. Přepadovka na druhou.

Dvě kamarádky protestovaly, ale nikdo se k nim nepřidal. Třída si test napsala, samodur zvítězil.

Ukrajina na Finmagu

Ukrajině se už věnoval magazín Finmag, který přinesl dva páry textů, které pokaždé nasvětlovaly týž problém z odlišných perspektiv.

Prvně šlo o ukrajinskou revoluci 2013/2014 obecně:

Podruhé pak o ekonomické sankce vůči Rusku:

Proč hodní lidé narážejí

Samodur je „hrubý, sebevědomý a nadmutý politik, úředník, soudce, policista“, vysvětlil v jednom ze svých posledních rozhovorů spisovatel Jaroslav Putík (Tvar č. 13/2006) a mně se to ruské slovo líbí. Libozvučně popisuje specificky východevropský druh, do kterého patří jak učitel, který si vychutnával porušení vlastního slova, tak Vladimír „my nevíme, čí ti neoznačení vojáci obsazující Krym jsou“ Putin.

(Pro méně všímavé: netvrdím, že je Putin absolutní zlo ani že jsou ukrajinští revolucionáři absolutní dobro. Říkám jen, že je Putin ukázkový samodur, a nemůžu přitom vyloučit, že by takový nebyl třeba Vitalij Kličko. Zároveň přiznávám zkratku: Putin rovná se Putinův režim rovná se Rusko.)

Jak se samodurem bojovat? Hodní, milí a slušní lidé se drží fungující taktiky: apelují na jejich svědomí. Ta taktika funguje proto, že samodur žádné svědomí nemá. Hodní, milí a slušní lidé kvůli tomu můžou v souboji s ním na hlavu prohrát, a tím pádem morálně zvítězit, mít ze sebe dobrý pocit a doufat, že o nich Agnieszka Hollandová jednou natočí hezký filmík.

„Napadlo vás, že kdyby celá učebna do posledního vstala a řekla: test nepíšeme, tak asi cukne?“ zeptal jsem se v pátek společnosti. — „Hm.“

Jednotná, ozbrojená a energeticky soběstačná Evropa: nebylo by to zadarmo, ale…

Samodur neuvažuje v abstraktních pojmech, jako je morálka, právo nebo to svědomí. Rozumí jednoduché matematice. Ví, že od něj něco potřebujete: zápočet, razítko, jeho nerostné bohatství nebo prostě jen milost. Bez skrupulí bude zkoušet, co všechno tomu obětujete. Chce vás vidět na zádech s vystrčenými slabinami, jako poraženého psa. Možná ze sadismu, možná jen proto, že je to způsob, jakým příroda vystavuje bianco šek — nezamotejme se do toho psychologizování moc.

Proto abyste mohli nad samodurem zvítězit doopravdy, nejen morálně, musíte od něj potřebovat co nejmíň, kalkulovat s tím, co všechno potřebuje on od vás, a taky se nesmíte bát ukázat svou sílu. Ne vyhrožovat silou, to je něco jiného, to je projev hysterie. Poetickým názvem jedné rockové skupiny: Poznáte nás podle mrtvých v našich stopách.

Pro střet se samodurem v kolech státní nebo korporátní mašinerie to znamená, promiňte mi patos a neurčitost, že si v každém kole zas a znovu sami vybíráte mezi jistotami porobeného mužika a nejistotou svobodného člověka.

Zemím, které sousedí se samodurem hledajícím své hranice pomocí tanků, navrhuji mnohem konkrétnější strategii. První půlka se asi nebude zamlouvat humanistům: musíte mít svoje tanky na hřišti dřív. Evropa nemá problém s takzvaným systémovým násilím — s uprchlíky, kteří se bez pomoci utopí ve Středozemním moři nebo s bezdomovci, které si vezme mráz. Zato trpí fobií z násilí subjektivního, „fyzického“. Navrhuju aspoň zvážit cynické morální účetnictví: šetřit víc odepsaných osudů, ale zato se méně bát aktivně říznout, když je k tomu důvod.

Druhá půlka vyvěsí prapor volného obchodu: samodur je sebevědomý dík skutečnosti, že od něj jde do Evropské unie zhruba třetina celkem spotřebovaného plynu a ropy. Představa energetické soběstačnosti Západu — která znamená hnusné protitržní zásahy i ještě hnusnější bourání vesnic, pod kterými je ze všeho nejhnusnější hnědé uhlí — musí Putina strašit. Cena by pochopitelně byla vysoká, ta za energii doslova. Navrhuju aspoň zvážit, jestli je svoboda topit si levně na čtyřiadvacet důležitější než svoboda od samodura. Pokud si vybereme to první, nebudu dělat zagorku: nemůžeme ale doufat, že lze mít svobody obě.

Ještě jedna věc, která musí Putina strašit, je představa politicky jednotného západu Evropy. Už žádné německé bu-bu-bu a zároveň francouzské lodě. Francie drží, Německo fackuje. Unie je totiž třiapůlkrát početnější a sedmkrát bohatší než Rusko. Jenže u hordy mužiků na velikosti nezáleží.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK